Tanzanie – výstup na Kilimanjaro
Po dvou volných dnech, které jsme vyu¾ili k prohlídce mìsta Aruschi a já jsem se trochu vzpamatoval z reakce na oèkování pøišel na program výstup, který byl tìmi nejzdatnìjšími zakonèen výstupem na Uhru peak.
Prozatím však jsme ještì v Aruschi a ještì malé odboèení.
Dnes to je 08.11. jsem si poprvé po návratu z výletu vyšel na Velký Javorník. Musím konstatovat, ¾e ještì dnes jsem cítil námahu jak v nohách, tak v ramenech podstoupenou výstupem na Kili.
18.10. - úterý, budíèek v 6 hodin
Snídanì a odjezd smìr NP Kilimanjaro.
Brána a souèasnì vstup do tohoto parku je v Marangu Gate ve výšce 1980 m n.m. Tam jsme dojeli autem. Cestou poprchávalo a na bránì u¾ pršelo. Na tomto místì zaèínal tropický deštný prales. Také nám to dával deštìm patøiènì na vìdomí.
Nejprve jsme se museli všichni zaregistrovat. Pak ti z nás co nemìli anebo mìli nevyhovující pláštìnky èi jiné vybavení do deštì, si ho mohli koupit, nebo si ho pronajmout. Samozøejmì za úplatu. Po nutném focení a vyøízení všech formalit jsme se asi ve 12 hodin vydali na cestu. Nevím jestli nás mìl Pánbùh tak rád, ale kdy¾ jsme se vydali na cestu, jako kouzelným proutkem se obloha rozjasnila a po celých šest dnù našeho výstupu bylo krásnì. Nespadla ani kapka a sluníèko svítilo.
Dostali jsme ponauèení, ¾e musíme jít ve skupinì! Vpøedu jeden bubáèek, tak pokøtil náš vedoucí èernochy, vzadu v¾dy jeden nebo i dva a mezi námi opìt jeden. Po všech stránkách jsme se cítili bezpeènì. Kdy¾ si nìkdo musel odskoèit, v¾dy byl pod dozorem. Cesta, i kdy¾ byla poøád do kopce, byla celkem pøíjemná. Šlo se ve stínu, pomalu. Nìkdy nás doprovázely opice, sem tam nìjaký pták, ale ti byli vìtšinou v korunách stromù. Byl jsem pøíjemnì pøekvapen, ¾e i kdy¾ bylo horké vlhko, neobtì¾oval nás hmyz. Tak jsme v pohodì došli a¾ na obèerstvovací místo. Bylo tam pár lavic a stolù. Pøíjemným zpestøením byla zvíøátka, která èekala a¾ jim nìco dáme. Bylo to zakázané, ale… Znalci øíkali, ¾e to byli psouni. Vyfotil jsem je a také se mi podaøilo vyfotit opici.
Zdárnì jsme došli do prvního tábora, který se jmenoval Mandora a byl 2720m n.m. Mìli jsme v nohách cca 900m pøevýšení. Pøed ubytováním, dokud jsme byli ještì rozejíti nám nabídli procházku k sopce Maudi Crater. Neodmítli jsme a i kdy¾ jsem toho mìl dost, šel jsem. Nelitoval toho nikdo z nás. Poprvé ze zemì jsme uvidìli Kilimanjaro. Píšu zámìrnì ze zemì, proto¾e Kili jsme vidìli také z letadla, pøi pøeletu z Dar es saalamu do Aruschi. Kdy¾ jsem horu uvidìl a dozvìdìl se, ¾e musíme našlapat ještì 30km abychom se dostali na úpatí, probìhlo mi hlavou, ¾e tam asi nikdy nedojdu. Nejhorší na tom bylo, ¾e se šlapalo poøád do kopce. Ne¾ jsme vystoupali ke kráteru, vidìl jsem poprvé Plavuò a Africkou rù¾i. Fotky s komentáøem, zveøejním v Galerii.
Všechno, co jsme mìli v plánu, jsme si prohlédli a šupky do postele. Ubytování bylo v chatkách po dvou. Spal jsem s Jo¾kou, výborným par»ákem. Celý pùl den jsme šli tropickým pralesem.
Ještì jsem se nezmínil o našem doprovodu. Skládal se z vedoucího, který se o všechno staral a také se s námi stravoval. Pak byli prùvodci, o tìch jsem se u¾ zmiòoval, nosièi a kuchaøi. Nakonec všelijací další pomocníci v kuchyni apod. Celkem jich bylo okolo tøiceti. Mimo vedoucího a prùvodcù jsme se s nikým nestýkali a nekomunikovali. Ka¾dé ráno nám donesli hrnek horkého èaje. To bylo vynikající, hlavnì ve vyšších polohách. Dále nás obsluhovali pøi snídaních a veèeøích. Na konci výpravy si pøišli pro bakšiš. Bylo zajímavé, ¾e si pamatovali a dobøe vìdìli komu kdo nesl bágl.
19.10. støeda
Nástup na pochod v 08. hodin a šlo se a¾ do Horombo, které se nacházelo v 3700 m n.m. Pøi výstupu se krajina mìnila. Zùstal za námi deštný prales a rostlinstvo se dr¾elo pøi zemi, jen takové zvláštní palmy byly o nìco, nìkdy o moc vyšší. Mo¾ná, ¾e nìkdo z obrázkù pozná co jsou to za stromy. Musím se však pøiznat, ¾e jsem pøírodu a¾ tak moc nesledoval, nebo» v tìchto výškách, u¾ pochod dával hodnì zabrat. Všechno jsem si pak vynahradil pøi sestupu. Také fotky jsou vìtšinou ze zpáteèní cesty.
Po ubytování jsme zde tentokrát spali dvì noci. Z toho jednu ve spoleèné místnosti. Na druhou noc u¾ jsme byli v chatkách po ètyøech.
Sluníèko nám svítilo, ale ¾ádné šero èi stmívání. Pøišlo to najednou, ne¾ se èlovìk nadál, byla tma jako v pytli… Noc byla studená, bez èelenky ani ránu. Zima jako hrom. Ovšem obloha byla nádherná. Vidìl jsem Ji¾ní køí¾ i souhvìzdí Štíra (oni mu øíkali nìjak jinak?) . Na tyto pohledy se nezapomíná!
Dva dny výstupu máme za sebou a zítra nás èeká aklimatizaèní výstup do 4200 m n.m. S Pavlem (kamarád z Himálaje) jsme se radili, zda by nám po dvou dnech neprospìl oddech a nabrání sil na další výstup. Rozhodli jsme se, ¾e nepùjdeme.
20.10. ètvrtek
Nádherný den. Zmìnili jsme rozhodnutí a jdeme! Ji¾ hned za táborem nás èekal nepøíjemný výstup. Potom ale, ten, kdo chodí po horách to zná, vidíte kopec, høeben a øíkáte si, to je vrchol a dále se u¾ nestoupá.
Ale není to tak, vyjdete na pomyslný vrchol a za ním je další, a pak se to opakuje, a vy u¾ to ani nesledujete. A tak to bylo i s námi. Ono je to ve všech horách stejné. Nakonec jsem prohlásil, ¾e vyjdu do 4000 m a pak se vrátím. Filip, tak se jmenoval náš vedoucí, mìl za úkol mi nahlásit výšku 4000 m. Vyšlo to pøesnì k Zebøe (viz.foto). Pak se mi ale nabídl jeden z prùvodcù, ¾e mi vezme batoh. Prùvodce se jmenoval Hašim nebo tak nìjak. Filip ho pøejmenoval na Hašiš a tak jsem ho i oslovoval. Mìl z toho legraci. Filip mu vysvìtli o co se v pøípadì hašiše u nás jedná. Od tohoto okam¾iku jsem mìl osobního nosièe a u¾ jsem se o svùj batoh, k oboustranné spokojenosti nemusel starat. Stálo mne to pìt dolarù dennì, ale vyplatilo se mi to. Celý aklimatizaèní pochod jsem zvládl. Hašiš se o mne staral jako o malé dìcko. Za odmìnu jsem ho krmil našimi tyèinkami.
21.10. pátek
Výstup na Kimbo Hut 4700 m n.m. Tak tady u¾ konèila legrace a šlapalo se velice pomalu. U¾ se nemuselo chodit ve skupinì, proto¾e krajina byla bez jakéhokoliv porostu, pøehledná. Za sebe mohu øíci, ¾e jsem toho mìl „plné kecky“. V této výšce jakékoliv zrychlení, rychlejší popojití (tøeba o tøi kroky), bylo neudýchatelné. Trochu zkušeností u¾ bylo s pøijímáním tekutin, pitím. Kdy¾ èlovìk zaèal poci»ovat slábnutí v nohách, musel se napít a únava pøešla. Tak jsme doharcovali a¾ pod samý kopec. Rychle ubytovat. Pøipravit se na noèní výstup - na vrchol. Ještì tuto noc v 23.30 hod byl plánován nástup. Aby èlovìk došel na hranu Kili musel 6.5 hodin stoupat do prudkého kopce. Nejhorší na tom bylo, ¾e se šlo pøímo a podklad byl kamenitý, spíše štìrkový, dost kluzký. Do takového kopce jsem ještì nikdy nešel.
To by tak bylo na úvod. Nebudu vás dlouho napínat. Do toho prudkého kopce jsem šlapal 3 hodiny a pak mne kopec pøemohl. Po úvaze jsem došel k závìru, ¾e hlavní pøíèinou mého „neúspìchu“ bylo špatné, nebo nedostateèné obleèení (kalhoty). Byla mi zima. Pøi výstupu na takový vrchol se jde tak pomalu, ¾e se nezahøejete. Foukal studený vítr. Zima se nedá popsat. Nemìl jsem sebou teplý nápoj. Pøedstavte si, ¾e dýcháte ledový vzduch, teï na mne pøišla potøeba se napít a voda, kterou mi Bubáèek podal, byla s krystalky ledu. Napil jsem se jenom jednou. Sil zaèalo ubývat. Zavolal jsem na Filipa a zeptal se jak jsme vysoko. Dal jsem si za úkol, ¾e se musím dostat do 5000m. Do této výšky jsem se probojoval. Filip mi nahlásil pìtitisícovku, trochu jsem znepozornìl, podjely mi nohy a praštil jsem sebou jak jsem byl dlouhý a široký. Nic moc se nestalo. Filip mi dal napít horkého èaje. To mne osvì¾ilo. Dostal jsem pøidìleného Bubáèka s tím, ¾e pùjdu jak budu moct. Tak¾e jsem vyšel ještì 250 výškových metrù a zavel jsem k návratu. Dostal jsem se a mám na to certifikát, do 5250 m n.m. Mùj osobní rekord, který u¾ nikdy nepøekonám!
Daly by se hledat další pøíèiny mého selhání, ale pro mne to u¾ nemá cenu. Závìr je - podcenìní a nezkušenost. Teï u¾ bych se choval jinak. U¾ ale ¾ádná další pøíle¾itost nepøijde. Musím si pøiznat, aè strašnì nerad, ¾e roky se zastavit nedají. Potìšil mne jeden kamarád o více jak deset let mladší. Øekl mi.
Citují volnì: „Františku ty jsi mi dal nadìji, ¾e ještì za deset let budu moci pøi dobré ¾ivotosprávì, chodit po horách.“
Na vrchol se z nás ètrnácti vydalo jedenáct. Z toho já vyšel do 5250 m a jedna paní to vzdala 100 m pøed vrcholem. Další paní vyšla s pomocí Bubáèka. Celkem úspìšná výprava!
Cesta dolù nám trvala dva dny. Vrátily se vypùjèené vìci. Vyøídily se certifikáty. Nakoupily se nìjaké zbyteènosti, poøídily fotky a jelo se zpìt do Aruschi.
Tam u¾ nás èekala jenom zábava a odpoèinek.
Pøíští psaní bude o prohlídce Národního parku Ngorongoro, návštìva Masajské vesnice…
František Blabla