Plavání - sport seniorù
U¾ jsem se na to nemohla dívat.
Toti¾ na to, jak moje kamarádka Jitka zaèala po sedmdesátce ¾ít jako macarát jeskynní. Sedìla doma, zírala na televizi, polykala tabletky, pilulky a dra¾é a všechno jí lezlo na nervy. Nejvíc já, proto¾e jsem se ji stále sna¾ila resuscitovat. Já toti¾ takový ¾ivot nemíním vést ani na høbitovì po smrti. A tak jsem Jitku lákala na procházky, do kina, do cukrárny, ale uspìla jsem jenom jednou, kdy¾ byla v Lidlu akce "dva jogurty za cenu jednoho". Proto¾e však Jitka bydlí hned vedle Lidlu, zdálo se mi, ¾e potøebuje pohybové aktivity víc a vymyslela jsem plavání.
Ale kam chodit v zimì plavat?
Na návštìvy nových wellness center bychom si musely vzít v bance pùjèku. Starších krytých plováren je málo a já tam odmítám chodit od poslednì, kdy mi dva puber»áci skoèili na hlavu, aby bylo veselo.( Od toho dne, mimochodem, se zmìnil i mùj názor na krále Herodese, nebyl to tak zlý panovník, jak jsem si do té doby myslela.)
Potom jsem uvidìla reklamu jednoho starého hotýlku na periferii mìsta. Prý "pøijïte si zaplavat hned, platit budete a¾ pøi odchodu!" Zaèala jsem lákat Jitku do vody jako vodník z Kytice tu neš»astnou pannu. Jitka však byla daleko odolnìjší. A¾ kdy¾ jsem jí dr¾ela obsáhlou pøednášku, jak je plavání zdravé na plíce, na srdce, na klouby, na játra, na slinivku bøišní, na kladívko, tømínek i kovadlinku - na víc orgánù jsem si nemohla vzpomenout - podlehla a slíbila, ¾e tedy ano, budeme chodit ka¾dý pátek v devìt ráno plavat!
První pátek nepøišla, prý u nich pršelo.
Druhý pátek taky nepøišla, bylo moc vìtrno, chvílemi údajnì zuøilo tornádo.
Já jsem spíše milá, ne¾ bystrá, proto¾e a¾ kdy¾ Jitka nepøišla ani další pátek - pro hrozivou snìhovou kalamitu - zaèalo ve mnì klíèit podezøení, ¾e se ta osoba prostì vymlouvá. Je pravda, ¾e bydlí asi o ètyøi metry výš nad hladinou moøe, ne¾ já, ale takový rozdíl v poèasí to být pøece nemù¾e. A v naší ulici bylo u¾ mìsíc ticho, sucho, deset nad nulou.
Chodila jsem plavat sama. Splaskla mi pneumatika kolem bøicha, záda se mi narovnala a vùbec, celé moje tìlo zaèalo zase nabývat tvaru, urèenému mu „Pøírodou“ a anatomickým atlasem. Soused ze tøetího patra mne teï zdravil s významným úsmìvem.
I pøišlo naše, tak zvanì „babí léto“ a jednou nastal pátek, kdy nebylo nikde v celém Vesmíru ani zima, ani horko, ani deštivo, ani vìtrno a Jitku nenapadla ¾ádná výmluva. Zachmuøenì si pøe¾ehlila plavky, zabalila i osušku a kus bábovky a vybrala se k hotelu.Vidìla jsem ji z dálky, jak stojí pøed vchodem a zøejmì se nemù¾e doèkat plavání, proto¾e máchala obìma rukama a jednou francouzskou holí. Taky volala nìco na uvítanou, ale já u¾ moc dobøe neslyším, tak¾e jsem pochopila, oè jde, a¾ kdy¾ jsem na dveøích uvidìla velkou ceduli:
ZA ÚÈELEM GENERÁLNÍ PØESTAVBY ZAVØENO!
Na zpáteèní cestì jsem Jitku utìšovala, ¾e teï jistì rozšíøí bazén, namontují protiproud a vybudují víøivku, mo¾ná i jacuzzi, jestli to není toté¾, a ¾e tam zase budeme chodit a za¾ijeme tam mnohé nezapomenutelné chvíle…
Veèer jsem se v místním tisku doèetla, ¾e budovu hotelu zakoupil od mìsta výhodnì jistý soukromý podnikatel, který tam míní po pøestavbì otevøít erotický salon.
Tak se teï obávám, ¾e tam u¾ s kamarádkou Jitkou ty mnohé nezapomenutelné chvíle asi neza¾ijeme.
Text:Blanka Burjanová
Ilustrace:Alena Pakostová
Další èlánky autorky: