Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatoslav,
zítra Barbora.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 
Vitaminy jsou nezastupitelnou souèástí našeho ¾ivota: pomáhají bojovat proti chorobám a alergiím, proti nechutenství, depresím i pøedèasnému stárnutí, jsou dùle¾ité pro krásu a duševní pohodu, posilují imunitní systém, odstraòují únavu a stres.
 
Vitamín A udr¾uje mládí a krásu a kromì toho ještì zdravou kù¾i a sliznice
 
 
Vitamin A bojuje ve vašem imunitním systému s viry, bakteriemi a jinými pùvodci chorob, udr¾uje vaše buòky mladé a zdravé, zbystøuje váš zrak a peèuje o vaši kù¾i, aby byla hladká a hebká.
 
Pùvodnì je vitamín A vynálezem rostlin. V prùbìhu miliard let dlouhého vývoje byly rostliny stále prudèeji napadány a ohro¾ovány agresivními látkami – volnými kyslíkovými radikály, houbami, parazity, bakteriemi, viry, a proto generaci od generace vyvinuly vlastní obrané mechanismy. Zakladateli imunitního systému nejsme tedy my lidé, ale rostliny. Po miliony let odebírají rostliny svému okolí atomy uhlíku, aby z nich vybudovaly komplikovanou stavbu molekul karotenù.
 
Karoteny jsou barviva, která propùjèují rostlinám jejich pøekrásné barvy. Pøíroda však není marnivá, nejde jí jen o krásu a proto karoteny hlavnì ochraòují buòky rostlin pøed nepøátelskými organismy .
 
Pøi rozednívání èeká neuvìøitelné mno¾ství volných radikálù na svou pøíle¾itost. Tyto agresivní rušivé substance mù¾eme oznaèit za posly slunce a jako zázraèný nástroj pøírody, který vládne nad ¾ivotem a smrtí. Kdy¾ trávníky, kapradiny nebo rostliny uvolòují svùj kyslík, dochází v ka¾dé rostlinné buòce k nepøedstavitelnému zápasu. Volné radikály se sna¾í zoxidovat nechránìné èásti bunìk – to znamená spálit je. Karoteny tomu ale zabraòují.
 
Bez karotenù by byla ráno kolem deváté hodiny celá bujnì kvetoucí flora støední Evropy spálena do hnìdé povadlé hmoty.
 
Zajímavé je, ¾e my lidé se v podstatì odlišujeme od rostlin jen vìdomím a naší schopností se pohybovat. Odstraníme-li pevný celulózový obal od rostlinné buòky, uvidíme protoplazmu, která se pøíliš neliší od bunìk èlovìka nebo zvíøete.
Také v ka¾dé jednotlivé buòce našeho tìla probíhá ve dne v noci zápas o získávání energie. Také zde èekají volné radikály na svou pøíle¾itost. Stejným zpùsobem jako v rostlinì, chrání karoteny také lidskou buòku pøed tímto spálením. Bez karotenù a jiných ochranných látek , jako napøíklad selenu, by se èlovìk bìhem nìkolika vteøin rozpustil a zemøel, nebo» souèasnì by zahynuly všechny buòky.
 
Pøi tom volné radikály nejsou nièím zlým, jsou zaøízením pøírody, které usmrcuje staré a nechá ¾ít nové. Bez volných radikálù by byly rostliny, zvíøata a lidé nesmrtelní. Volné radikály vyhledávají nemocné a nechránìné buòky za úèelem jejich likvidace. Jejich vojevùdcem je slunce, které je nejen pùvodcem veškerého ¾ivota na zemi, ale také regulátorem ¾ivota a smrti.
 
Vìda jde stále rychleji kupøedu a tak pøirozenì nacházíme také stále více pøekvapujících a nìkdy absolutnì neuvìøitelných novinek o vitamínech. Od poèátku devadesátých let vzniká zcela nový pohled na okouzlující, zázraèné zbranì pøírody. Mnoho z toho, co bylo døíve napsáno o vitaminech, ji¾ dnes neplatí a mù¾eme to klidnì zapomenout.
Odborné informace o vitamínech, které zde budu po nìkolik pokraèování Bylináøe pøedkládat, pochází od vìdce a odborníka na slovo vzatého, pana Klause Oberbeila, specialisty na molekulární biologii.
 
 
„Odpoèívající krásku“, kterou jsem pou¾ila v úvodu èlánku a která jisto jistì nemìla o karotenech ani tušení a pøesto byla krásná a hebká, je obraz od francouzského malíøe Gustava Brisganda. Pøi pohledu na ní, jsem si vzpomnìla na jednu vìtu, kterou jsem kdysi dávno vypsala z nìjaké kní¾ky. Název knihy si u¾ nepamatuji a zapomnìla bych i autora, kdybych ho nemìla napsaného pod tím citátem. Jen tu vìtu si dobøe pamatuji.
 
 Jednoho dne pøestává být ¾ena ¾enou a potom u¾ jen dvacet let èeká na smrt.
                                                                                                                       L. Fischer
„Spros»ák jeden!“ byla moje první reakce.
„Co si ten èlovìk vùbec myslí? Nojó, hlavnì ¾e mu¾ští jsou borci a¾ do rakve!“
Byla jsem mladá, svì¾í a hebká, jak ta kráska na obraze. Tvrzení jakéhosi Fischera mì dìsnì urazilo. Stav, kdy pøestanu být ¾enou a budu èekat jen na smrt byl tak daleko! Proè to vùbec ètu, takové hlouposti?
No, ale èetla jsem, nezapomnìla jsem, a i kdy¾ se stále cítím být ¾enou a stále ještì neèekám jen na smrt, u¾ mì ta vìta neurá¾í. Tuším toti¾, ¾e v ní asi bude kus pravdy.
Magdalena Vlachová