Zlatý víkend
Je víkend. Lze si pospat. Jen¾e v¾dy, kdy¾ tato mo¾nost je, jako na potvoru u¾ nemohu spát. Cukají mi nohy, pøevracím se z boku na bok, hlídám hodinky. Stejnì to nevydr¾ím a vstanu. Vykouknul z okna a ono u¾ mezi mraky prosvítá asi pìt paprskù sluníèka. Ano pìt. Poèítal jsem je.
Rozestelu, dám deku a polštáø na okenní rám, pohodlnì se opøu a jen tak, ještì v noèní košili (ale s krátkým rukávem), mrknu z okna ven.
"Jak tam je " ? Ptá se v¾dy moje man¾elka.
"No jó, je tam", odpovídám rádoby vtipnì. Je takové to placaté svìtlo a listí na stromech má takovou umytou barvu. Udìlám rychle foto, mám u¾ celý seriál tìch pozvolných a pøesto viditelných zmìn. Jdu koupit èerstvé peèivo...tohle dìlám o víkendu rád. Miluji takové to „kdy¾ mu¾ se ¾enou snídá“..
Obchod je jen kousek od domu a já si v¾dy pøedstavuji, koho známého potkám a co se dozvím "nového". A hele u¾ je tu první, v mé vìkové skupinì. Pozdravíme se, vymìníme obligátní jak se máš....ale pak to pøijde:
"Víš, kdo umøel", vrhá na mne svojí otázku s takovým dùrazem, jakoby chtìl øíci: "A máš to !"
Prchám od nìho urychlenì. V nákupním støedisku beru svoje dvì celozrnné kaiserky a tvarohový šáteèek pro ¾enu, kdy¾ mi na rameno poklepe další známý, té¾ mé vìkové kategorie.
Ani nepozdraví a zabodne do mne vìtu: "Tak co øíkáš tomu, ¾e zase zdra¾í….a bude stát...... Polknu, s nadìjí, ¾e se mi uši vevnitø zavøou jako tetøevovi hlušci, kdy¾ toká. Bohu¾el to zase nefunguje (ji¾ netokám) a já musím vyslechnou støednì dlouhý ceník. Odcházím a sna¾ím si pøivolat vùni èerstvé kávy a to chroupnutí kaiserky.
„Kruci písek, takové to bylo zlatavé víkendové ráno, pomyslím si. Ale houby…nenechám si je pøece zkazit, pøesvìdèím hned sám sebe. Jestli pak si toho krásného rána všimli i ti moji spoluvrstevníci ne¾ je zahltily informace o èerstvì zemøelých a zvýšení ceny nìèeho?
Petr Norbert
Další èlánky autora: