Tichá svatba s nevelkým poètem hostù
Hodnì se zde zabýváme i historií. Pøeètete si starší referát o Františku L. Riegrovi a rodinì Františka Palackého.
Po dvou letech pro¾itých ve Francii a v Anglii, s cejchem odpùrce rakouské vlády, podezøelého z vlastizrádných stykù s polskou emigrací, se poèátkem roku 1851 vracel František Ladislav Rieger do Prahy. 
Nikdo jej neuvítal radostnìji ne¾ jeho starší pøítel a ochránce František Palacký. Palacký se v dusivé atmosféøe policejního re¾imu, která vládla v rakouském mocnáøství, cítil ponìkud osamìlý. Policie nepøestávala sledovat Palackého èinnost a døíve tak ¾ivý salón v Mac Nevenovském paláci v Pasíøské (Palackého) ulici témìø osiøel. Právì domácnost Františka Palackého, kam se stále èastìji uchyloval, se Riegrovi stala vítaným útoèištìm.
Palackého zahlédl kdysi Rieger v Komárkovì kavárnì na Ovocném trhu, kam tehdy jako osmnáctiletý student pra¾ské filozofie docházel. Spoleènost èeských vlastencù mo¾ná zaujalo Riegrovo øeènické umìní, které v¾dy ovládal a které zatím uplatòoval v krou¾ku svých vrstevníkù. Syn semilského mlynáøe se díky výøeènosti, ale i schopností formulovat jednotlivé po¾adavky postupnì prosazoval v pra¾ské vlastenecké spoleènosti. Ještì jako student práv se úèastnil v roce 1843 vyjednávání o zøízení samostatné èeské divadelní scény. Spoleènì s Palackým pøipravoval zøízení akciové spoleènosti, která mìla pøevzít divadelní koncesi. Thalie vytvoøila spojení dvou osobností, které se za nìkolik let postavily do èela èeské politiky.
Jako školu parlamentarismu oznaèují historici rokování v Jednotì pro povzbuzení prùmyslu v Èechách. Rieger se stal jednatelem této instituce a vynikl jako rozhodný a pøitom obratný debatér. Z Prùmyslové jednoty vedla cesta nedávno promovaného doktora veškerých práv Františka Ladislava Riegra do pøedních pozic èeského národního ¾ivota: "Není ¾ádný druh sna¾ení vlasteneckého za poslednìjších dob, ve kterém by Rieger dobrého ouèastenství nemìl, v mnohých, a to dùle¾itých podniknutí ale stojí on mezi nejpøednìjšími," napsal o nìm Karel Havlíèek Borovský. Podlomené zdraví odvedlo naèas Riegra na evropský jih. Nebyl mezi svolavateli èi øeèníky památné schùze ve Svatováclavských lázních na poèátku bøezna 1848, ale záhy se prosadil na èelné pozice v èeské politice. Pøidal se k èeské deputaci, která ve Vídni jednala o èeském historickém právu na samostatné postavení uvnitø habsburského mocnáøství. V Praze jej zvolili do Národního výboru, který pøedstavoval zárodek èeského snìmu. V èervenci zasedl v lavicích vídeòského Ústavodárného shromá¾dìní a poèátkem øíjna pocítil nevdìk radikálních Vídeòákù, pro které pøedstavovali èeští poslanci konzervativní skupinu pøi jednáních parlamentu. Vedle Františka Palackého a Františka Augusta Braunera patøil k nejvýraznìjším postavám èeské delegace na jednáních kromìøí¾ského snìmu. Palackého oznaèovali za mozek, který hovoøil Riegrovými ústy. Horlivì bránil demokratická práva, která obsahovala pøipravovaná ústava. Pro ministerského pøedsedu Felixe Schwarzenberga a jeho ministry Stadiona a Bacha pøedstavoval jednoho z nejvìtších odpùrcù a po rozehnání kromìøí¾ského snìmu v bøeznu 1849 se Rieger rozhodl pro emigraci. Pobýval v Paøí¾i a vydal se do Londýna, aby poznal ¾ivot tehdy nejrozvinutìjší zemì, její¾ parlamentní systém nepøestával obdivovat. Poèátkem roku 1851 se vrací do Prahy.
S pøicházejícím jarem se vrátila do Prahy paní Terezie Palacká s osmnáctiletou dcerkou Márinkou. Rieger ji znal jako malé dìvèátko, které však za dva roky, kdy je nevidìl, vyrostlo v nevìstu. V proøídlé spoleènosti u Palackých se pøece jen obèas mihli uchazeèi, které mohl lákat majetek, nashromá¾dìný úspìšným advokátem Janem Mìchurou, tchánem Palackého. Rieger však vidìl v Márince Palackých pøedevším podobu jejího otce. Dcera byla vìrným otiskem svého otce v ¾enském vydání.
Jako mladé dìvèe nepodléhala Marie Palacká vlivu dìdeèka Jana Mìchury, který dokázal tyranizovat celu rodinu. Za dobrou znalost èeštiny si dívka, vychovávaná nìmecky a francouzsky, vyslou¾ila pochvalu od otce: "Mám tedy skuteèné potìšení nade Tvou ochotnou vùlí a pilností a nadìji se, ¾e bude s Tebe nìkdy hodná Èeška, jak¾ to na dceru mou sluší," psal desetileté Márince František Palacký. Péèe o matku, která si neustále stì¾ovala na zdravotní obtí¾e, naplòovala ¾ivot Marie Palacké. Zvláštní trpìlivost ji smiøovala s nudnými spoleèenskými povinnostmi i s otravným posedáváním s dìdem Mìchurou, který v ní nacházel oddaného partnera pro taroky, pøi nich¾ trávil veèery. Svou nepøízeò dával najevo Jan Mìchura vùèi Riegrovi. Pova¾oval ho za bouøliváka, ochotného boøit zabìhnutý øád a pokud mohl, vyhýbal se setkání s nevítaným hostem Mac Nevenova paláce.
Rieger ve spoleènosti ¾en ztrácel svou obratnost a cítil se mezi pøíslušnicemi nì¾ného pohlaví jako medvìd. Márinka, jeho vyvolená, patøila k ostýchavým dívkám s pøísnou katolickou výchovou. Zpoèátku to byly jen kradmé stisky rukou a dvorné projevy na taneèních zábavách. Krok za krokem získával Rieger sympatie paní Palacké. Docházel pilnì do salónu v Pasíøské ulici a zdvoøilé poklony milostivé paní doplòoval i chutnými pozornostmi, (zajíce a ba¾anta zaslané matkou) pro kuchyni Palackých.
Úmrtí Jana Mìchury uvolnilo Riegrovi cestu k milované Márince. Mohl navštìvovat rodinu Palackých i pøi jejich letním pobytu v Lobkovicích, které pøed lety získala Terezie Palacká vìnem od mohovitého otce Jana Mìchury. Prostøednictvím budoucí tchynì se mohl obracet s veršíky i malými pozornostmi na svou vyvolenou.
Dámy Palackých pobývaly od podzimu 1852, na lékaøské doporuèení, opìt na Riviéøe. Do Nizzy smìøoval první Riegrùv dopis, naplnìný steskem louèení: "Cítím, ¾e ji¾ jen mezi Vámi š»astnì a spokojenì ¾íti mohu a ¾e odlouèenému od Vás mi ¾ádné štìstí nepokvete." Naléhal na dívku svého srdce: "Øeknìte, co mám doufati? Nebuïte ji¾ více skoupozvuká! Potìšte mne brzy nìjakým lístkem Vaší ruky - mo¾ná-li Vám - a pøipouští-li toho srdce Vaše - lístkem to zeleným, poslaným z vìènì kvìtoucích bøehù Nizzanských do naší smutné, zimou mroucí krajiny." Proti srdeèným a vøelým dopisùm Riegrovým pùsobí listy odesílané Marií Palackou z Riviéry chladnìji. Oslovení "Milý pane!" muselo adresáta mrazit a vyjádøený soucit znìl pro zamilovaného Riegra pøíliš malou nadìjí. A¾ poèátkem prosince 1852 se doèkal urèitìjší odpovìdi. Dopis zaèínal ji¾ "Drahý pøíteli!" a napovídal u¾ leccos o sympatiích, je¾ témìø dvacetiletá Marie cítila k Františku Ladislavu Riegrovi: "Chovám k Vám více dùvìry ne¾ ke kterémukoli jinému pánu."
Dívèí ostych dlouho neopouštìl Marii Palackou. Paní Palacké pøipadla úloha prostøedníka mezi její dcerou a pøece jen trochu starším nápadníkem. Pøi dlouhém pobytu v cizinì byla vlastnì jedinou osobou, které se mohla její dcera svìøit. V dopisech pak povzbuzovala Riegra v úsilí o získání náklonnosti panny Márinky. "Uklidòuje mne, ¾e poznáváte v¾dy víc a více Mariinu povahu, ale nìkdy snad ji pøíliš rozebíráte. Myslíte-li si, ¾e se pøíliš sna¾ím Marii vzdalovati od všeho svìtského, mýlíte se. Mám mnohem lehèí mysl a vybírám si ze všeho spíše kvìty. To je více po otci, ta vá¾nost ¾ivota. Ale my ji u¾ udìláme veselejší a svìtštìjší," slibovala Terezie Palacká, která své dopisy Riegrovi podepisovala "s Vámi dobøe smýšlející pøítelkynì".
Konèil dlouhý pobyt matky a dcery Palackých v cizinì, který Riegrovi musel pøipadat nekoneèný. S krátící se vzdáleností se pøibli¾ovala i svatba Marie Palacké s Františkem Ladislavem Riegrem. Z Paøí¾e napomínala paní Palacká nastávajícího zetì: "Buïte veselý, dìtsky roztomilý pøi našem pøíjezdu, tak doufám k Bohu, ¾e vše š»astnì skonèí. Jestli¾e se úplnì dohodnete, bude mi vaše štìstí dra¾ší ne¾ mé vlastní; Marie je mi nejdra¾ší bytostí na svìtì, nebude-li mne více potøebovat, opustím ráda tento ¾ivot!" psala v dubnu 1853 z Paøí¾e, krátce pøed návratem domù. "Vidíš, ¾e jsem Tì nezklamala, kdy¾ jsem Ti øíkala, abys vìøil," psala necelý týden po svatbì "milému synovi" Riegrovi.
Teèku pak udìlala 15. srpna 1853 tichá svatba s nevelkým poètem hostù v pra¾ském chrámu Panny Marie Snì¾né. Novoman¾ele oddával P. František Schneider a mezi svìdky nechybìl politik Adolf Maria Pinkas spolu s nevìstiným strýcem Leopoldem Mìchurou, jen¾ kdysi pomáhal sblí¾ení Františka Palackého a Terezky Mìchurové Palacké.
Mezi poèetnými blahopøáními byla i gratulace, kterou poslal Karel Havlíèek Borovský z Brixenu.
Zdena Lipinová
* * *