Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…

Tai a "předsousedky"
Je asi 14 dní před koncem prvního pololetí, když Tai přichází na hodinu a vypadá to, že drží bobříka mlčení. Jen zasmušile pozdraví, ale nezvěstuje mi už mezi dveřmi žádné novinky. I sešit a pouzdro si chystá mlčky. Chci ho trochu „rozmluvit“, a tak mu hodím návnadu, která by měla zabrat. „Povídej, jakou hru jsi hrál o víkendu na počítači!“ vyzývám ho. Tristní výraz jeho obličeje se však nezmění a odpověď je víc než stručná : „Nehrál.“ „Ty jsi nehrál?“ nechce se mi věřit. „A co se stalo, prosím tě?“ chci přijít záhadě na kloub. „Nic nestálo,“ povzdechne si Tai hluboce, „vypršely mi peníze na internet.“ Poučím ho automaticky, že vypršet může lhůta, čas, ale ne peníze, a vracím se k podstatě problému. „Ale maminka ti jistě finančně vypomůže,“ povzbuzuji ho. „To já vůbec není jistý!“ povzdechne si Tai pokud možno ještě zoufaleji. Když vidí můj nechápavý pohled, postupně přidává vysvětlení : „Nooo…maminka dnes jede na třídní schůzka…teda schůzku, protože čvrrrtý pád.“ S čvrrrtým pádem souhlasím, ale jinak nechápu. Nebo spíš – začínám mít tušení… „Aha! Tai má ve škole nějaký průšvih!“ pokyvuji hlavou. „Tak povídej!“pobízím hříšníka. „Já ještě nevím, jestli to průšvih,“ začíná ze sebe soukat Tai a jeho oči jsou pořád kulatější a kulatější, „ale paní profesorka čídní povídala, já hodně bavím…“ „Při vyučování,“ upřesňuje, abych nebyla na omylu. „Se sousedem?“ ptám se. „Hm, se sousedem,“ kývá hlavou a dodává, “ale taky s…jak se řekne…s předsousedky.“ „S předsousedkami?“ podivuji se. „A jaké je tohle slovo?“ „No když nesedí holky vedle, ale před, tak předsousedky, ne?“Podotknu jen, že právě vytvořil nové slovo, a pokračuji ve výslechu: „ A jak je možné, že se bavíš při vyučování, a navíc s děvčaty? Vždyť jsi ještě nedávno tvrdil, že s holkama nemluvíš!“ připomínám mu přísně. „Nooo … už bavím…“ potvrzuje nerad. „A čemu vděčí holky za tuto změnu ?“ „ Když holky lepší na zábava,“ zableskne Taiovi v očích jiskřička smíchu, „ony znají víc nový drrrby!“ „Kluci jen pořád fotbal, hokej a tak,“ dokončí svou zpověď pohrdavě. „No jo, milý Tai,“ neulehčuji mu nijak situaci, „kdo se při vyučování baví, místo aby dával pozor, toho trest jistě nemine…“ „Já asi už trest vím!“ skočí mi Tai do řeči. „Bude v nějaký předmět horší známka,“ končí s povzdechem. A nemýlil se…

Když pak v pátek dostávali vysvědčení, uvědomila jsem si, že jeho výsledek se dozvím až za dva týdny, protože Taiova třída odjíždí na lyžařský kurz. Poslala jsem mu tedy SMS: Jak dopadlo vysvědčení? Na odpověď jsem si musela počkat až do rána druhého dne a byla výmluvná : Hůř než jsem očekával.:-( Později jsem se dozvěděla, že to nebylo tak zlé,protože měl sedm dvojek, ale faktem zůstává, že mu vyznamenání „uteklo“ o jedinou dvojku…
Jak jinak, když ho víc než učivo zajímají „předsousedky“!

Míla Nová