Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…

Tai a "pravěk"

„Tak Tai se nám vrátil do pravěku,“chmurně pronesla Taiova češtinářka, když jsme se před několika dny setkaly na koncertě. Nemohla jsem udělat nic jiného, než souhlasit. Byla jsem totiž čerstvě zedřená z hodiny, v níž jsem se snažila z Taie vymámit aspoň jednu správnou koncovku při skloňování spojení „ten náš dům“.

Pokoušela jsem se Taiovi ulehčit rozhodování, jestli napsat i nebo í ve tvarech zájmena „náš“. „Jednoduše si před slovní spojení „náš dům“ přidáš zájmeno „ten“. No a v těch pádech, kde je v tvarech zájmena „ten“ dlouhá samohláska nebo dvojhláska „ou“, napíšeš v zájmenu „náš“ dlouhé „í“, např. s tím naším domem, s tou naší jabloní. Jinde je i krátké,“ vysvětluji. Tai moudře přikyvuje, dokud mu nenapíši „ten náš obchod“, „ta naše teta“ , „to naše město“ a nechci po něm, aby mi utvořil 3.pád. V tu chvíli přestane přikyvovat a zeptá se, jestli to může být napřed pád 2. Svolím a Tai 2.pád zvládne. Pouze se mne snaží přesvědčit, že 2.pád od „teta“ je „teta“. Nedám se a opět vytáhnu na pomoc vzor „žena“, který Tai uznává jako hodnověrnou autoritu. Ovšem od 3.pádu už Tai neutvoří snad ani jeden tvar správně. Nedovede prostě již zase vyskloňovat ani jeden skloňovací vzor-ani zájmenný, ani u podstatných jmen. Po chvíli marného snažení přestávám trápit Taie i sebe. Tai dostává za úkol naučit se do příští hodiny skloňování zájmena „ten“ ve všech rodech i obou číslech-a to i „na přeskáčku“. Pak obrátíme pozornost k diktátu. Tai je zachmuřený, ale píše celkem správně, dokud se neobjeví slovo „přijde“. Ačkoliv v tomto slově nikdy nechyboval, čtu mu teď přes rameno „přide“ a o kousek dál ještě „přideme". Na chybu nepřijde ani při závěrečné kontrole. Teprve až ho přivedu k tomu, že je ve slově „schováno“ sloveso „jdeme“, s hlasitým „Ahá!“ a poplácáním po čele slova opraví. Ke konci diktátu mě Tai ještě rozesměje. Píše o labutích a část věty zní : „ …za vsí hejno objevilo rybník…“
Tai se najednou zarazí, přestane psát a pohoršeně se mne zeptá: „Copák psí hejno? Já znám psí smečka!“ Směji se a požádám ho, aby si větu pořádně přečetl a myslel přitom. Udělá to a smějeme se oba.

V další hodině můj optimismus opět dostal pořádnou trhlinu. Nejprve kontroluji domácí úlohu, v níž měl Tai utvořit tvary mnou určených pádů slovních spojení obsahujících ono prokleté „ten náš“. Nu což! Úloha je celkem v pořádku, když pominu 2.pád množného čísla od spojení „ty naše sestry“. Tady čtu „těch našich sestr“. Ptám se Taie, zda mu ve tvaru „sestr“ něco nechybí, ale Tai mě s vykulenýma očima přesvědčuje, že „sestr“ jako „žen“ – tam přece taky není koncovka! Nechá se však přesvědčit, že v zájmu snadné výslovnost je potřeba vsunout „e“, a opraví na „sester“. Pak ho znovu začnu trápit spojeními s „ten náš“, eventuálně „ten váš“. Ó hrůzo! Zatímco tvary zájmen se už většinou daří, koncovky příslušných podstatných jmen dostávají na frak. Vidím, že Tai dovede utvořit správný tvar od skloňovacího vzoru, ale nedochází mu, že stejnou koncovku bude mít i podstatné jméno. A tak procvičujeme, odůvodňujeme, až už umdléváme oba. Konečně se zdá, že dřina přináší výsledky. Zadávám tedy poslední příklad, v němž má Tai utvořit 3.pád množného čísla od „ty naše kočky“. Chci mu pomoci: „Tai, komu neseš jako lahůdku misku Whiskas?“ Tai se nadechne: „Těm našim kočky!“ Výhrůžně zavrčím: „Taiiiii!“ Tai se otřepe a vystřelí znovu: „Těm našim kočkům!“ „Tai, proboha, podle kterého vzoru skloňuješ kočka?“ „Žena…přřřece!“ drtí mezi zuby uraženě. „No dobře-tak komu neseš misku Whiskas?“ „Těm našim kočce.“ „Taí,“ zaúpím, " MNOŽNÉ číslo!“ Tai si zabuší na čelo a vítězoslavně pronese: „Nesu misku Whiskas našim ženám!“
Sroluji se pod stůl a se slovy: „To bys ty ženy tedy uctil!“ Taie v zájmu zachování svého i jeho duševního zdraví pro dnešek propouštím…

Míla Nová