Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Splnìní pøání – po 49ti letech
 
Ètenáøe bych si dovolil seznámit s pøíle¾itostí, která nepøichází ka¾dý den. Na Velkém Javorníku v Beskydách jeden mùj známy vyprávìl jak organizuje cestu osobními auty, na Ukrajinu. Cesta mìla zaèít Lvovem a dojet se mìlo a¾ na Krym.  Poslouchal jsem a jen tak jsem prohodil, ¾e na Krymu jsem byl v roce 1959. Kamarád mì po¾ádal, abych mu pøinesl ukázat, jestli nìjaké mám, fotky. Slíbil jsem mu to a tím náš rozhovor skonèil.
 
Ubìhl týden. Donesl jsem fotky a známy si mi postì¾oval, ¾e ze tøí aut, které mìly jet, zùstal  jen on sám. Kamarádi si cestu na poslední chvíli rozmysleli. Nejvìtší problém však nastal, kdy¾ vedoucí a hlavní plánovaè zájezdu.se naboural na kole a nebyl schopen cestu absolvovat. A tak se naskytla pøíle¾itost pro mne. Podívat se do míst, které jsem navštívil pøed 49ti lety!
Nesmìle jsem se zeptal zda  by mne nevzal sebou. Nesmìle proto, ¾e mám 68 let. Známý, schválnì nepíši pøítel, pøátelé jsme se stali a¾ bìhem cesty, okam¾itì zareagoval a zaøadil mne do seznamu.
 
Krátce zmíním jak jsem se dostal na zájezd do tehdejšího Sovìtského Svazu.
Mám takový dojem, ale tvrdit to nemohu, ¾e v roce 1959 vznikla Cestovní kanceláø mláde¾e (CKM). A s touto organizací a ještì jedním kamarádem jsem se na zájezd vypravil. Podotýkám, ¾e to nebyl vlak Dru¾by, proto¾e mì to stalo 2 500 Kès. Pøi mém výdìlku 1400 Kès to byla spousta penìz!
Jelo se vlakem na trase Moskva – Krym – Kyjev. Cesta byla pøíjemná. Jelo nás asi dvacet  lidí. Také mladá dìvèata byla mezi námi. Mnì bylo 19 let a velmi èasto a rád, jsem se zamilovával.
 
Nìkteré pøíhody z Moskvy.
Ubytováni jsme byli v hotelu, no, spíše ubytovnì - Interturist. Ihned po ubytování jsme se vydali s kamarádem na pivo.V okolí jsme ¾ádnou hospodu nenašli, tak jsme sedli na metro a jeli. Po urèité dobì vystoupili a samozøejmì byli ve velkomìstu ztraceni. Za pomoci obyvatel a naší prùkazky, kde byla adresa jsme naši ubytovny našli.
Navštívili jsme Mauzoleum kde tehdy ještì le¾eli Lenin a Stalin. Samozøejmì jsme si museli odestát ohromnou frontu. Cizinci mìli pøednost. Po prohlídce jsem projevil zájem prohlédnout si Chrám Vasilie Bla¾eného. Toto mé pøání však bylo zamítnuto s poznámkou, ¾e tam nic k vidìní není.
Místo návštìvy Tre»jakovské galerie (nemohli jsme vystoupit z tramvaje, byla prùtr¾ mraèen), jsme navštívili hotel Praha.Výbornì se tam tanèilo, a¾ na malé pøekvapení. V 21 hodin, kdy jsme byli v nejlepším, pøišel obrovský, vousatý chlap v livreji a s politováním nám oznámil, ¾e máme opustit hotel proto¾e je zavírací hodina.
 
Následoval pøesun vlakem do Sinferopolu a autobusem do Gurzufu. Malá poznámka.Všude, a» na ¾eleznièní trati nebo na cestách, kde jsme vidìli nìkoho pracovat, tak zásadnì pracovaly ¾eny a mu¾i dìlali políry. Ubytování bylo vyhovující. Pokoje byly krásnì èisté, neposkvrnìné. Bydlely s námi také studentky z Moskvy.
Kousek od nás byl pionýrský tábor Artìk. Vedle Artìku ve skále malá kavárnièka. Tam jsme chodili tancovat. Tam jsem ztratil srdce podruhé. Seznámil jsem se s vychovatelkou z Artìku a ta mì mimo jiné provedla celým pionýrským táborem.
Malá pøíhoda a u¾ budu konèit!
Kdy¾ nás opìt v 21hod. vyhodili z kavárny, dá se øíci, ¾e jsem pøítelkyni donutil jít si sednout k moøi na lavièku a poslouchat šumìní moøe a dívat se na mìsíc. Netrvalo ani pìt minut. a z moøe na nás zasvítil reflektor, a¾ se mi zatoèila hlava.
Ozval se hlas: Odejdítì od tuda, zdìs menádo sidìt. Poznal jsem, ¾e to s tìmi 21hodinami myslí vá¾nì a vyklidili jsme prostor. Od 21hodin  jsme prostì mìli zakázáno koupat se. Po pobøe¾í patrolovaly vojenské hlídky…
Tímto nedokonèeným randìním konèím své vzpomínání a pøejdu k souèasnosti.  
Nejprve pøedstavím èleny naši poslední výpravy.
Roman - 39let, zástupce vedoucího a øidiè.
Franta  - 68let, navigátor a druhý øidiè, který neøídil, ani kilometr.
Zdena  - 42 let, èlen výpravy.
 
Jelo se autem PEUGEOT PARTNER, rok výroby 2008. Zaèátek naší cesty byl naplánován na 13. èervna a ukonèení cesty bylo naplánováno nejpozdìji na nedìli 28. èervna, kdy konèila  klukùm dovolená.
V pátek v 15 hodin jsem pøed domem nasedl a jelo se do Zlína ještì pro po¾ehnání od zranìného vedoucího a pro dalšího èlena výpravy - Zdenka.
Smìr trasy ®ilina – Poprad - Humené na pøechod Ublja (bez záruky). Na Slovenské stranì bylo vše bez problému. Paní, která nás formálnì kontrolovala, jen tak utrousila - ještì si u¾ijete úøedního šimla.
Na Ukrajinské stranì nám vrazili do rukou celní prohlášení, vyplnit dvakrát! Napoprvé se to nepodaøilo. Proto¾e byla tma a na formuláøe jsme nevidìli dalo to dosti velkou námahu, ne¾ jsme vše øádnì vyplnili a paní byla spokojená. Neujeli jsme více jak 50 km a následovala další pasová kontrola. Vyptávání kam jedeme a proè…
Po ujetí 688 kilometrù jsme se koneènì ulo¾ili ke spánku. Naší lo¾nicí bylo auto a lesní cesta. Poèasí bylo chladné a drobnì pršelo. U¾ jsme usínali, kdy¾ opìt na nás klepal nìjaký mu¾. Byli jsme tak unavení, ¾e jsme se ani neptali jakým právem nás kontroluje a ukázali jsme mu pasy. Pak u¾ jsme spali do rána, kdy nás probudili lidé, kteøí poblí¾ èekali na autobus. A to jsme si pùvodnì mysleli, ¾e jsme v lese a úplnì mimo lidí.
Prùjezd Ukrajinou, Moldávíí a Zakarpatskou Ukrajinou napíši v dalším pokraèování…
 
František Blabla
 
Fotky staré 49 let:
Schody Chrámu V. Bla¾eného
S vedoucí zájezdu
Plá¾ v Gurzufu
Lastscan

Další foto z putování si prohlédnìte zde.