Komentované poznámky z Japonska -3
aneb co v uèebnicích zemìpisu nenajdete
V knihách o Japonsku se lze doèíst kolik obyvatel zde ¾ije, jaká je rozloha zemì, z toho
je odvozená hustota zalidnìní a další fakta. Podle mne je však tento údaj málo vypovídající o skuteènosti. Pomìrnì znaèná èást zemì je pokryta na pohled velmi zajímavou krajinou, na pohled ze silnice. Ten hezký kopec porostlý zelení celý rok a vedle nìho další, mezi tím údolí, která se na podzim pøekrásnì zbarví. Je to vše mo¾né vidìt, ale pouze ze silnice a ten pohled ze silnice je nìkdy i turistickou atrakcí a nìkteré silnice jsou tak trochu vyhlídkové trasy. Pøíkladem je ne tak daleko od Tokia vzdálená oblast Nagano. Pokud by chtìl nìkdo tyto na pohled pøekrásné kopce navštívit, brzy by zjistil, ¾e to nejde, ¾e porost je hustý a lidem nepøístupný.
Obèas tam lidé pøesto vstoupí, v kabinách bagrù a buldozerù, aby tu horu, vršek, stráò ukrojili pøírodì pro své domy, továrny, silnice.
Vidìl jsem v tom jistý paradox, zatím co v zemích, kde není hustota osídlení zdaleka tak vysoká je ji¾ veškerá pùda vyu¾itá tak v pøelidnìném Japonsku existuje stále jakási zásobárna pozemkù, plochy doposud nevyu¾ívané.
Kanceláø jako školní tøída
Tak nìjak mi pøipadaly ty japonské kanceláøe, vedoucí mìl stùl otoèený tak, ¾e vidìl na stoly všech úøedníkù, tedy hlavnì ty úøedníky a zda pracují èi se baví mezi sebou. Nìkdy jeho stùl byl i na takovém stupínku jako stùl uèitele ve tøídì, aby jeho pøehled byl dokonalý. Úøedníci k nìmu pøistupovali buï z vlastní iniciativy nebo, kdy¾ je zavolal, skoro by se dalo øíci vyvolal. Mezi tím sekretáøka roznášela úøední lejstra a zelený èaj. Dodr¾oval se ka¾dodenní rituál, poslední ráno pøišel vedoucí, kdo pøišel po nìm pøišel pozdì a vedoucí odcházel naveèer jako první, respektive nikdo si nedovolil odejít døíve ne¾ on. Ztí¾enou mìl pouze kontrolu polední pauzy, striktnì dodr¾ovanou zamìstnanci od 12 do 13 hodin, nebo» z dùvodù dobrých mravù nebylo ¾ádoucí, aby staèila vedoucímu. Kdo by si však myslel, ¾e po odchodu vedoucího se zamìstnanci rozebìhli jako kdy¾ do vrabcù støelí, hluboce by se mýlil. Po odchodu vedoucího byla odstartována soutì¾ o nepostradatelného úøedníka, symbolizovaného tím, ¾e pro takového ¾ádná pracovní doba není dostateènì dlouhá. Pokud jde o dodr¾ování pracovní doby z uvedeného vyplývá, ¾e v tom problém nebyl, pokud jde o efektivitu jejího vyu¾ití, zdaleka bych si tak jistý nebyl, zejména ve státních institucích
Ve které ulici bydlíte ?
S tímto dotazem by jste u Japoncù v Tokiu a jiných japonských mìstech nepochodili. Nìkteré ulice, spíše tøídy a hlavní dopravní tepny mají sice název, ale to je tak vše. Adresa sestává z uvedení názvu oblasti, názvu ètvrti a pak dvou èísel uprostøed s pomlèkou a øíká se tomu chome. Ta èísílka jsou pak na malých tabulkách po sloupech veøejného osvìtlení a podobnì. A takováto adresa bez jména ulice je zcela dostaèující a funguje to spolehlivì.
Nìkdy mì napadlo, ¾e u nás by tento systém mìl i další výhodu.
Nenapadlo vás jakou? Tak to urèitì patøíte k tìm, co si nemuseli nechat zhotovit nové doklady v dùsledku pøejmenovávání ulic, místnímu to rituálu ji¾ po øadu let.
Školní uniformy
Cítím se spíše pacifistou a uniformy mì nikdy moc nelákaly, ale výjimku tvoøí ty dìtské, tedy školní. Ty se mi líbili ve všech zemích, kde jsem je vidìl, uniformy japonských školákù nevyjímaje. A zejména se mi líbily klobouèky, ti nejmenší ¾áci domnívám se tak do 5-té tøídy mìli klobouèky, bez ohledu zda dìvèata nebo kluci, vìtšinou tmavé barvy s nìjakým lemem a uzdièkou, èi jak se øíká té šòùrce pod bradu, aby klobouèek neztratili, kdy¾ cestou do školy a ze školy pobíhali. Myslím, ¾e tìmi klobouèky se rozlišovaly i tøídy jedné školy, tedy dìti ve stejných uniformách.
Škoda ¾e u nás, by» v èele rezortu školství se støídaly í ¾eny a u tìch bych pøedpokládal i bli¾ší vztah k obleèení se nic nezmìnilo a dokonce naopak nyní, kdy v èele rezortu s uniformami je ¾ena taky nepomù¾e a radìji fušuje do radaru a zpìvu.
Klíèe od auta pod pøedním nárazníkem
Pøed rozšíøením dálkového zamykání aut mìla vìtšina osobních aut v Japonsku kliky u dveøí tak, ¾e pøi podr¾ení kliky ve vychýlené poloze a zabouchnutí dveøí se tyto automaticky zamkly. Bylo to pohodlné, ale stále èastìji a stále více øidièùm se tak stalo, ¾e si zapomnìli klíèek uvnitø, byl jediný od zapalování a od dveøí, no a co pak?
Tak benzinky prodávali takové magnetické krabièky, èi krabièky s magnetem, do krabièky se vlo¾il náhradní klíè a šup s tím pod pøední nárazník a také hned vám to i u té benzinky takto pøidìlali. Tak¾e ka¾dý vìdìl, ¾e témìø od ka¾dého auta co stojí v Tokiu a jinde, jsou klíèky od zapalování a dveøí pod pøedním nárazníkem.
A ono se ¾ádné auto neukradlo, ani nevykradlo. Místo otázky co by se stalo zde opakuji, ¾e je to pravda, jak s tìmi klíèky, tak s tím, ¾e jsem nikdy neslyšel o ukradeném autu v Japonsku.
Úschovny zapomenutých a ztracených vìcí
Aè nemám osobní zkušenosti s takovou úschovnou tak jsem si z obèasných informací vytvoøil pøedstavu, ¾e mezi tím co lidé na nádra¾ích zapomenou je sice všechno, od ¾ivé husy v tašce po hodinky, ale nevím proè se domnívám, ¾e ve všech úschovnách zapomenutých vìcí jsou hojnì zastoupeny deštníky.
Pøiznám se, ¾e nevím, zda japonská nádra¾í mají podobné úschovny, vím ale kde jsou zapomenuté japonské deštníky. A jak bych mohl nevìdìt, kdy¾ jsem nìkolikrát v týdnu kolem takových shroma¾diš» zapomenutých deštníkù chodil, a aby to bylo zajímavìjší, hned vedle tìchto zapomenutých se nabízely nové nezapomenuté, avšak pøipravené pro pøípad, ¾e by zaèalo pršet . Proto¾e v Japonsku, zejména v urèitém roèním období dosti prší, spíše lije, pou¾ívají Japonci deštníky hojnì. Aby jim nevadily, kdy¾ je nepotøebují, kdy¾ vstupují do budovy, hotelu, úøadu, restaurace, obchodu tak všude u vchodu je takové parkovištì deštníkù, tedy stojany kam deštník dáte a plechovým klíèkem uzamknete, nìco jako vozík v samošce. No a pak pøi odchodu, jako na truc, u¾ neprší, a tak není divu, ¾e zapomenete ten svùj zaparkovaný deštník a jdete si spokojenì po svém.
A ty nové, nezapomenuté. Ty jsou v parkovištích deštníkù u hotelù, jsou nezamèené, jako pozornost hotelovým hostùm. Jen není jasné kdo to hotelový host je, proto¾e všechny hotely mají ve svém komplexu rùzné prodejny, restaurace, kavárny.
Japonci to nìjakým dalším smyslem rozeznávali, já se pøiznám, ¾e jsem tu orientaci nìkdy nemìl a nìkteré jsem poponesl, kdy¾ mì u nich zastihl déš» do jiného parkovištì deštníkù.
Kalkulaèka pouze s poèitadlem
V dùsledku nedostatku místa jsou v Tokiu benzinové pumpy postaveny vìtšinou v prolukách po zbouraném domku, èasto na pozemku s minimální rozlohou, obklopené dalšími domy. Pøesto jsem nikdy neslyšel o nìjakém po¾áru èi problému. Ale z nedostatku místa je pumpa øešena tak, ¾e hadice s pistolí, èi jak nazvat ten konec pro vlo¾ení do ústí nádr¾e vozu visí u stropu, pøesnìji øeèeno zastøešení pumpy.
U¾ tím jsem naznaèil, ¾e Japonci, vìtšinou menšího vzrùstu by nemuseli mít snadné naèerpat si benzin. Ale opak je pravdou, oni to nikdy nedìlají sami ¾ádná samoobsluha u pumpy neexistuje, právì naopak, perfektní obsluha.
Prostì jsem do té pumpy nìjak zajel, zastavil, kde bylo místo a tím moje úloha zákazníka skonèila. Odešel jsem do kiosku pumpy na kafe nebo si nìco vyøídit v sousední ulièce a pak jsem se vrátil, auto jsem mìl pøipravené k výjezdu z pumpy, nasedl jsem a pracovník pumpy, èasto se svým kolegou vbìhl do vozovky, gesty se omluvil øidièùm co právì projí¾dìli, ¾e je zastavil, respektive je o to gesty po¾ádal a oni vyhovìli, abych mohl odjet.
Jo a mimo toho natankování mi ještì umyli auto, vyluxovali vnitøek vozu a vyprali podlahové deèky v takovém zaøízení k tomu speciálnì zbudovaném.
Výjimkou v tomto rituálu byla pouze návštìva pumpy zaèátkem mìsíce. To jsem zašel do budky u pumpy a tam dívèina pomocí kalkulaèky a poèitadla, mi spoèetla úèet za benzin za minulý mìsíc. Ano jezdil jsem k jedné pumpì u bydlištì a nedìlali mi ¾ádná privilegia, tak se chovali ke všem stálým zákazníkùm. Bylo to pohodlné, milé, ale stále mi vrtalo hlavou to, jak ta dívèina odmítala pou¾ít k výpoètu pouze kalkulaèku, respektive její schopnost sledovat øády èísel a kombinovala to s tím poèitadlem, ale takovou rychlostí, ¾e ji snad zdr¾ovala spíš ta kalkulaèka
O èem se zlodìjùm aut ani nezdá
Já si myslím, ¾e takový zlodìj aut, musí mít nìkdy i o kradení auta sen. Øíká se pøece, ¾e sny odrá¾í èasto pøedchozí zá¾itky. Nevìøím však, ¾e i v tom nejrù¾ovìjším snu se mu mù¾e zdát, jak ideální podmínky pro poèínání tìchto parazitù existují v Japonsku. Právì pro nedostatek místa zmínìný pøi popisu benzinek, je parkování u nìkterých supermarketù, jako u té èerpací stanice. Zákazník pøijede k supermarketu, zaparkuje a odejde od nezamèeného auta a s klíèky ponechanými v zapalování. Pracovník obchodu poté jeho auto pøeparkuje na vhodnìjší místo, staví auta tak, aby mohla po návratu zákazníka odjet bez dalších manévrù. Ve všech autech po celou dobu jsou klíèky v zapalování, tak¾e ani pod ten nárazník se nemusí pøípadný zlodìj ohýbat, prostì se nasedne a odjede. A pøedstavte si, ¾e odjí¾dìjí jen majitelé tìch vozù, nikdy jsem neslyšel o nìjaké kráde¾i.
A tak mì v této souvislosti napadlo, jaká je to výhoda, ¾e je u našich obchodù dost místa, ¾e se nemusí parkovat tímto zpùsobem. Co by všichni ti motoristi dìlali s tìma klikami, øetìzy, alarmy, kdyby se nechávaly klíèky bìhem nákupu v zapalování? Pøece nic, zlodìj by se nemuseli namáhal jim ty øetìzy a zabezpeèení vyndat, ne¾ jim s tím autem odjedou, nìkdy i s babièkou na zadním sedadle jak jsem se doèetl.
Co tomu øekne tatínek ?
Pozice otce v japonské rodinì sebou nese i zvýšenou odpovìdnost a ta se s odchodem do dùchodu a vylétnutím dìtí z rodinného hnízda po jejich dospìlosti neruší. I kdy¾ informací v tomto smyslu jsem se doèetl v pojednáních o japonské rodinì, bral jsem to trochu s rezervou, pouze však do doby, ne¾ mi pøi sklence a rozhovoru o všem a nièem, japonský známý, tehdy tak ve svých 55ti letech na dotaz co udìlá ve zcela bì¾né zále¾itost zcela s vá¾nou tváøi odpovìdìl:"zeptám, se co tomu bude øíkal tatínek ".
Tak jsem si v duchu zaèal poèítat vìk toho tatínka a ménì ne¾ 80 mi nevycházelo. Tak si to pøedstavte v 80ti radit dítìti. Copak to, ale teï si pøedstavte, ¾e by vás to dítì poslechlo.
Od kolika, ¾e vás ty vaše u¾ neposlouchají ?
Bezdomovci a cizinec
V Tokiu byli bezdomovci, i kdy¾ to nebyl nìjaký problém se mìsto opakovanì sna¾ilo rùznými nabídkami je z mìsta dostat, nabízelo jim ubytování, ale mimo mìsto a na tom zøejmì øešení ztroskotala. Vìtšina bezdomovcù vozila s sebou takovou kárku s krabicemi, ve kterých si vozili své vìci a èasto na okrajích parkù bylo mo¾né na tìchto vozících vidìt rozvìšené prádlo, které sušili. Vìtšina z nich byli èistotní a i rozumnì obleèení.
Jeden mùj známý, té¾ cizinec, kdy¾ mi sdìloval prvé dojmy po pøíchodu do Tokia, tak se trochu rozhorlil nad neteèností Japoncù ke starším lidem.
"Pøedstav si takový dìda tlaèil vozík, ulice byla do kopce a on mu nikdo nepomohl. Tak jsem to s ním vytlaèil, on byl rád, dal mi za to bonbon." No a ještì dodal, ¾e ti ostatní Japonci tak zvìdavì na nìho hledìli.
Tak jsem mu vysvìtlil proè tak zvìdavì hledìli, ¾e si asi mysleli, ¾e vidí prvního cizince-bezdomovce.
Kormoráni jako ¾ivnost
U nás probíhá spor mezi rybáøi a ochránci pøírody ohlednì kormoránù, zda je postøílet, tedy ty kormorány, nebo nechat, tedy ty rybáøe se dívat jak jim kormoráni hubí ryby.
Ne¾ se dohodnou popíši jak jsou vyu¾iti kormoráni jako ¾ivnost. Japonští rybáøi si je ochoèili, vycvièili, podvázali jim hrdla, uvázali je na delší provázky. Pak si ještì poøídili lodièky, na ty dali lavice a stolky s ubrusy a obèerstvením. A v letních mìsících se do øady míst, kde jsou øeky s rybami sjí¾dí turisté a rybolov kormorány je hlavní atrakcí. Turisté sedí na lodièkách plujících po øece za tìmi stoleèky, rybáø na pøídi má na provázcích asi ètyøi kormorány, vypustí je na vodu, oni nachytají do hrdla ryby, rybáø je pøitáhne na loï, oni ryby vyplivnou do kádì a celé se to opakuje. V obèerstvení jsou i ryby, pøipravené z minulého úlovku, kolem lodi svítí lampiony, k tomu ještì hudba. Nezapomenutelný zá¾itek.
Mám z toho fotografii, kdy¾ se na ní dívám, tak pøi trošce fantazie si lze myslet, ¾e je to na orlické pøehradì.
Jaroslav Petøík
