Jak jsem se stala redaktorkou – 9.èást
Jak dnes ¾ije svìtová rekordmanka
První opravdu slavnou osobností, s ní¾ jsem šla psát rozhovor, byla paní Jarmila Kratochvílová. Naše mistrynì svìta a stále ještì dr¾itelka svìtového rekordu v bìhu na 800m oslavila v loòském roce své 60. narozeniny a pomalu se svým vìkem zaèíná øadit mezi seniory.
Samozøejmì jsem mìla velký respekt a proè to neprozradit, trochu strach. Paní Jarmila bydlí velmi blízko naší vesnice a navíc byla trenérkou své slavné následovnice Ludmily Formanové, také mistrynì svìta, kterou jsem ve 2. tøídì uèila. Vyu¾ila jsem toho, ¾e mùj známý má kamaráda, který je pøíbuzným paní Kratochvílové – znáte to… No a pøes nìj jsem dohodla naše setkání.
Prý jediné, co ji zajímalo, bylo, jestli nejsem z bulváru, a pak pøikývla a dovolila, aby mi dali její telefon. Hlasem docela rozklepaným jsem si s ní domluvila schùzku na atletickém stadionu v Èáslavi, kde pùsobí jako trenérka.
Zaèaly jsme fotkami. Paní Kratochvílová ochotnì zapózovala na atletické dráze, a proto¾e se znám a vím, ¾e víc ne¾ polovina mých fotek je v¾dy k zahození, maèkala jsem spouš»- mockrát. Uvnitø kanceláøe, kam jsme potom došly, je na zdi moc hezká zarámovaná fotka s èasem svìtového rekordu. Sundaly jsme ji ze zdi a pou¾ily jako dekoraci k dalším fotografiím.
Zakázala jsem si myslet na to, kolik novináøù a jak slavných u¾ tuhle naši atletickou legendu zpovídalo, a ¾e otázky, které ¾moulám v notýsku, u¾ byly urèitì mockrát polo¾eny… A zaèaly jsme si povídat.
Ukázalo se to, co je dávno známé. Opravdoví mistøi, lidé, kteøí mnohé dokázali a mají být na co pyšní, jsou vìtšinou skromní, milí a vùbec ne nafoukaní. A pøesnì taková je i Jarmila Kratochvílová, mnohonásobná mistrynì svìta i Evropy, v roce 1983 vyhlášená jako „Sportovec Evropy“.
Na mé otázky v pohodì odpovídala, bylo to velmi pøíjemné a já jsem na svou trému brzy zapomnìla.
Vyprávìla mi o dìtech, které trénuje, o jejich docela jiných materiálních podmínkách- a pøece- to hlavní zùstává stejné. Kdo chce nìèeho dosáhnout, musí být tvrdý sám k sobì, poctivì trénovat, obìtovat volný èas, zábavu. V dnešní dobì, která nabízí tolik lákadel, tolik mo¾ností, je opravdu cílevìdomých dìtí minimum.
Paní Kratochvílová vzpomínala na své výhry i prohry, na chybu, kdy¾ pøi dobíhání závodù na 400 m v roce 1981 v Øímì z radosti zvedla ruce nad hlavu ještì pøed cílem, a tím zdr¾ením jí o setinu vteøiny unikl svìtový rekord. Øíkala, ¾e kdy¾ pøivøe oèi, vidí všechny své dùle¾ité závody pøed sebou jako na filmovém pásu.
Jako ka¾dý slavný a úspìšný èlovìk se setkala i s pomluvami a podrazy. Svá trápení nevykøikovala do svìta, vybìhla nìkam do lesa a tam se o samotì vybreèela. Pak si doma nalila sklenku vína, sedla si do køesla a pustila si v televizi nìjaký hezký film.
Je patriotkou svého rodného Golèova Jeníkova, kde má své kamarády u¾ od školních let a odkud se ani pøes lákavé nabídky nikdy neodstìhovala.
Vzpomínala i na to, jak ji v dobách její slávy lákaly rùzné strany do politiky. V¾dycky s díky odmítala. Zvyklá v¾dy pracovat poctivì a naplno, nemohla by dìlat to, èemu nerozumí. Ráda svou popularitu vyu¾ívala k propagaci sportu, absolvovala spousty rùzných besed, je patronkou Èeského hnutí speciálních olympiád.
Svìtový rekord, který dr¾í u¾ témìø 30 let, je neuvìøitelným výkonem. Pøiznává, ¾e si èasto øíká, u¾ aby ho nìkdo pøekonal, a pak má v¾dycky po sezónì radost, ¾e se to zatím nikomu nepovedlo. Mo¾ná prý na olympiádì v Londýnì padne, ale kamarádi v oddíle nechtìjí ani slyšet. Za rok a pùl, a¾ opravdu uplyne tìch 30 let od jeho vytvoøení, slibují uspoøádat velkolepou oslavu.
Pøi loòských oslavách svých narozenin dostala obrovský dort ve tvaru atletického stadionu a na nìm tretru z marcipánu. Ale dodává, ¾e víc ne¾ na sladké je na maso. Prý takový øízek jako rádiovka- jak øíkávala Helena Fibingerová- ten nemá chybu.
Mluvíme i o pøerodu závodníka v trenéra, o komplikovaných vztazích mezi nimi. Mezi ní a jejím trenérem Kváèem to také obèas zaskøípalo. Jeho tréninkové metody byly velmi tvrdé, ale podøídila se, chtìla vítìzit. Ona sama je svým svìøencùm spíš kamarádkou, svému trenérovi je však vdìèná, na jejích výsledcích mìl lví podíl. Èas smazal všechny spory, kdy ka¾dý z nich mìl jiné pøedstavy, co je správné. Tenkrát se uèili za pochodu oba, a dnes, kdy¾ se potkají, rádi na to vzpomínají.
Paní Kratochvílová dnes trénuje dìti, které v dobách její slávy ještì dávno nebyly na svìtì. Tretry dávno povìsila na høebík, u atletiky ale zùstala. Víte, já se bez atletiky a tìch vìèných teplákù prostì neobejdu- smìje se na závìr.
Popøála jsem naší slavné atletce hodnì štìstí- mo¾ná mezi jejími svìøenci roste nový mistr svìta- kdo ví..
Mùj rozhovor s paní Jarmilou Kratochvílovou vyšel v èasopise Doba seniorù v øíjnu loòského roku a paní Jarmila v nìm neškrtla ani slovo, nevyøadila ani jedinou fotografii.
Eva Procházková