Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...


Babí léto


Bylo naše, to jest babí léto, a my tøi staré kamarádky, Judita, Naïa a já, jsme se u¾ týden domlouvaly, ¾e vyrazíme do lesù na václavky. Bylo po dešti, teplo, podhoubí jistì pøímo kypìla. Jenom¾e s dùchodkynìmi je tì¾ká domluva. Jednou hlídala Judita pravnuka, jindy Naïa psa. Pravnuka jsem chápala, psa ne. Za mého mládí hlídali psi lidi, ne lidi psy. Potom jsem zase já mìla "školu" (U3V), ale kamarádky øekly, ¾e na mnì vzdìlávání u¾ ¾ádné viditelné stopy nezanechává a abych šla do háje. S nimi…


Na druhý den, pomìrnì ještì skoro jakoby dost brzy ráno - bylo toti¾ sotva deset - jsme se pomalu šouraly lesem. Ten zøejmì nedávno probírali a všechno, co odøezali, odpilovali, odsekli nebo odlomili, le¾elo na zemi a kombinovalo se s tím, co vyrùstalo ze zemì. Od návštìvníkù lesa se oèekávalo, ¾e budou mladí, svì¾í a v pøedolympijské formì, aby mohli kmeny, vìtve a køoví pøelézat, podlézat a pøeskakovat. Mládí, svì¾est a pøedolympijská forma je ovšem to, co my tøi nemáme. Máme sice dobrý základ, jsme z první republiky, proslulé kvalitou výrobkù, ale jsme u¾ pár desítek let jaksi po záruce. Pøírodní pøeká¾ky jsme dokázaly jedinì obcházet. Z obcházky jsme odboèily na další obcházku a netrvalo dlouho, ztratily jsme se v lese jako Jeníèek s Maøenkou.


"Odsud se u¾ jak¾iv nedostaneme, dìvèata", øekla jsem povzbudivì. (Já v¾dycky doká¾u vhodnì zvoleným slovem zvednout náladu, uklidnit ustrašené a pobídnout umdlévající). "Tady si sednìme a uva¾ujme, co komu odká¾eme, komu domy, komu brilianty, komu hypotéku...Já nemám co odkazovat, jsem taky se vším smíøená a zachovám a¾ do konce dùstojný pokoj...pomóóóc, támhle za tím køovím se nìco hýbe!"


Podle televize uteèe ka¾dou chvíli nìjakému chovateli do volné pøírody sibiøský tygr anebo aspoò tarantule, ale toto nebyl ten pøípad. Byla to jenom Naïa, která si odskoèila. Judita øekla, ¾e jsme nemo¾né. Ona prý se ještì nikdy v lese neztratila. Umí se prý orientovat podle kompasu, mapy, slunce, hvìzd, mechu na stromech, hodinek a ještì podle mnoha jiných úkazù. Ovšem teorie a praxe jsou úplnì odlišné jevy. Kompas jsme nemìly. Judita vytáhla z batohu vítìzoslavnì mapu, ale ukázalo se, ¾e je to mapa svìta. Byla nám platná jako sádrový trpaslík zahrádce. Mech rostl po stromech kolem dokola, nejen na slibované severní stranì. Hvìzdy nesvítily. A za mraky se ukrylo i slunce, aèkoliv si Judita mínila nastavit malou ruèièku hodinek smìrem k nìmu a rozpùlit nìjaký úhel. Co se tím uká¾e, to bohu¾el zapomnìla, ale prý nìjaká svìtová strana. Tak nám to aspoò povýšenì vysvìtlovala. My s Naïou nejsme dost chytré na pùlení úhlù a tak jsme si aspoò rozpùlily oblo¾ený chleba. Dopøávaly jsme si odpoèinek a bohatou svaèinu, abychom se tak pøipravily na smrt vyèerpáním, hladem a ¾ízní. A abychom nezahynuly neinformované, pouèovala jsem kamarádky, ¾e václavky vypadají jinak mladé a jinak starší.
"Jsou jako my, ¾e?" zeptala se nevinnì Naïa.
"A mají rozsáhlé podhoubí, skuteèný podzemní internet!" dodala jsem vzdìlanì.
"Jistì. A teï si posílají mejly, ¾e se blí¾í nepøítel!" dodala zachmuøenì Judita.
"Máme mobily!" napadlo mne najednou. Mne ještì napadne všechno, ovšem pravidelnì se zpo¾dìním, nìkdy i nìkolikaletým. Mìly jsme opravdu tøi mobily. Ka¾dá jsme mìly jiného operátora, ale v jednom byly tyto ú¾asné zdroje komunikace lidstva stejné: signál sem nevysílal ani jeden.


Èas plynul. Rozhodly jsme se bloudit dál. Pozvolna jsme postupovaly lesem pokud mo¾no dolù, proto¾e tam nìkde v údolí jsme tušily cestu, záchranu ¾ivota, ba snad i hospodu, co¾ by bylo ještì lepší. Koše jsme mìly prázdné, jenom Naïa mìla v tom svém kousek mechu, prý jako návnadu. Šly jsme hodiny a hodiny - no dobøe, skoro hodinu - a cestou jsme prohlédly ka¾dý milimetr pùdy, prohrábly stovky slibnì vypadajících hromádek. Nic. Nerostlo tam nic, ¾ádné houby, ani nejedlé. Potìšil by nás snad i høib satan, ale ani ten tam nebyl. Totální absence houbového ¾ivota.


"Vidím cestu!" zvolala Naïa radostnì. Byl taky nejvyšší èas, u¾ nás bolely i takové klouby, jaké ani ortopedi neznají. Ještì pár krokù - a zjistily jsme, ¾e jsme jenom pár metrù od zastávky autobusu, který nás sem pøivezl.
"Nehýbej se, stùj!" zaøvala na mne najednou Judita. (Ráda bych napsala "zvolala", nebo "vykøikla", nebo "pronesla nahlas dùraznì", ale pravda nade vše. Judita zaøvala). Strašnì jsem se lekla. Projela mnou myšlenka, ¾e mne kolem kotníkù ovíjí zmije obecná. Anebo ¾e mi zezadu na rameno klade tlapu medvìd hnìdý, zvaný brtník. V duchu jsem si slíbila, ¾e se budu dr¾et jenom kaváren a do pøírody u¾ jak¾iv nevkroèím.


Naïu ani Juditu však moje problémy s nebezpeènými ¾ivoèichy nezajímaly. Hlavy k zemi, zadky k nebi, sbíraly a èistily houby. Celá stráò kolem nás byla poseta du¾inatými, èerstvými a køehkými václavkami. Byly všude, kypìly ze zemì v trsech i jednotlivì, rašily z kùry stromù i paøezù. Naše mnohahodinové potloukání po lese mezi pøeká¾kami bylo zbyteèné, nesmyslné, bezdùvodné. Prostì jsme mìly vystoupit z autobusu, udìlat pár krokù doleva, posbírat houby a jít domù - nebo do hospùdky naproti zastávky. Tam jsme taky šly, kdy¾ u¾ se nám do košíkù nevlezl ani jediný klobouèek, ba ani no¾ièka.


"Vlastnì to je další dùkaz existence takzvaného houbaøského zázraku!" zamyslela jsem se, kdy¾ jsem míchala èaj. Ještì ráno jsme si povídaly, jak se nemù¾eme sehnout. Naïa øekla, ¾e ji tak bolí záda, ¾e by ze zemì nemohla zdvihnout ani stovku. A Judita øekla, ¾e má tak ztuhlou páteø, ¾e nemù¾e zvedat ani svého malého miláèka. Zeptala jsem se, jestli je øeè o pravnukovi nebo o kocourovi a Judita se urazila. Po chvíli mi odpustila a pøipustila, ¾e byla øeè o obou...
Já mám taky na zádech diagnóz na sedm øádkù a shýbat se v ¾ádném pøípadì nemohu. Napøíklad je vylouèeno, abych povysávala byt, to by byla moje smrt. Ale kdy¾ jsme uvidìly ty václavky, stal se zázrak..! Jo jo, je témìø vìdecky dokázáno, ¾e neexistuje takové postihnutí páteøe, které by zabránilo houbaøi zdvihnout ze zemì houbu!


Snad ještì drobná poznámka, ¾e roztr¾itá Judita, která na zpáteèní cestì vystupovala první, svùj košík s václavkami zapomnìla v autobuse. Proto¾e jsme s Naïou její vìrné kamarádky, váhaly jsme jenom chvilku a øvaly na ni tak dlouho, a¾ se proò vrátila.


Blanka Burjanová
 

Další èlánky autorky