Střípky z dějin propagandy (1)

Dvacáté století znamenalo velký rozmach vědy a techniky. Ten se nezastavil ani u umění, jak získávat veřejné mínění pro záměry vlády a mocných průmyslníků a finančníků. Na scéně se objevil Edward Louis BERNAYS (1891 -1995), který zahájil éru vědeckého masového ovlivňování. Jemu vděčíme za pojem a představu slova „image“, on nahradil zdiskreditované slovo propaganda pojmenováním Public relation - PR.Ve své práci se nezaměřoval jen na prodej nějakého zboží či služby, ale šlo mu o změnu chování veřejnosti požadovaným směrem.

Bernays byl synovcem Sigmunda Freuda. Zatímco strýc používal své principy k odhalení skrytých motivů lidského podvědomí, Bernays jich použil k tomu, aby zastřel skutečné komerční a politické úmysly a vytvářel iluze. Byl přesvědčen o tom, že porozumění instinktům a symbolům, které motivují člověka, umožní formovat chování mas. Viděl svůj úkol ve vytváření obrazů stavících produkty nebo politické koncepty do příznivého světla, a to tak, aby si lidé vůbec nevšimli, že jsou ovlivňováni. Tato metoda se hodí jak pro marketing, tak i např. pro vzbuzení válečného nadšení.

Když byl W. Wilson zvolen v roce 1916 za presidenta, byl stoupencem míru. Politická situace se však změnila a bylo třeba americkou veřejnost získat pro vstup do války. V dubnu 1917 podepsal Wilson zřízení Komise pro informování veřejnosti (Commitee on Public Information, CPI) , v níž zasedli přední vládní činitelé. Cílem CPI bylo ovlivňovat americké veřejné mínění k podpoře amerického účasti v první světové válce pomocí dlouhodobé propagandistické kampaně. Podíleli na tom Wilsonovi poradci Walter Lippmann a Edward Bernays. Bernaysovým cílem v CPI bylo prodat americké veřejnosti první světovou válku jako nutnost „vytvořit svět jistý pro demokracii“ . Americkou demokracii líčili propagandisté jako pevnou ochránkyni míru a spasitelku svobodného světa. Do kontrastu byli stavěni Němci jako potomci divokých Hunů, krvelačná monstra vraždící belgické ženy a děti. Dobrovolníci se hlásili do války v Evropě s cílem zastavit germánské barbarství. CPI začala chrlit syrovou propagandu vykreslující Němce jako zlé příšery. Výbor využíval noviny, plakáty, rádio a filmy. Dále pak dobrovolníky, kteří mluvili o válce, při společenských akcích v ideální délce čtyř minut, protože průměrný člověk udržel prý pozornost nanejvýš čtyři minuty. Odhaduje se, že na konci války, pronesli více než 7,5 milionu projevů až pro 314 milionů lidí v 5.200 obcích. Tehdy Bernays vyslovil tézi, kterou později mnohokrát použil: Jestliže dokážeme ovlivnit názorové vůdce. Tak automaticky ovlivníme i příslušníky skupiny, kteří jim naslouchají.
Výbor práce zastavil po podepsání příměří 11. listopadu 1918
Američané dlouho o vstup do války příliš nestáli. Ke změně veřejného mínění bylo zapotřebí rozhodného impulsu. Tím se bezpochyby stalo potopení parníku Lusitania.

Dne 30. dubna 1915 Lusitania opustila New York. 7. května 1915 ve 13:30, týden po opuštění New Yorku, byla Lusitania na své cestě do Liverpoolu torpédována německou ponorkou U-20. Po zásahu jedním torpédem (někde uváděno dvěma) se převrátila a s velkými ztrátami na životech potopila. Lusitania se potápěla 18 min., čili velmi rychle, a celkem při potopení lodi zahynulo 1198 osob.
Pasažéři byli od cesty odrazováni inzerátem z 22. dubna 1915, který varoval, že mezi Velkou Británií a Německem existuje válečný stav a loď může být v britských vodách potopena. Toto upozornění vydala sama německá ambasáda ve Washingtonu, D. C.

Smrt tolika cestujících (z nichž bylo 128 Američanů) zvedla u veřejnosti vlnu antipatie vůči Německu a zcela obrátila veřejné mínění v otázce participace Spojených států v první světové válce. Tato událost přispěla k tomu, že do ní Spojené státy americké vstoupily.
Zkušenosti z propagandy za 1. světové války sepsal politolog a teoretik komunikace Herold Dwigth LASSWELL (1902 – 1978) v knize Propaganda Technique in World War I.

Harold D. Lasswell byl především vynikající a bystrý psycholog. Pozoruhodná je zvláště jeho schopnost vcítit se do myšlení jedince a mas, předvídat jejich jednání a oprostit se od zbytečného moralizování. Lasswell tvrdí, že psychologický odpor vůči válce je v moderních národech tak velký, že každá válka musí být vedena jako válka proti nebezpečnému a vražednému agresorovi. Propagandista tedy musí především vzbudit mezi občany přesvědčení, že vinu za vypuknutí války nese jen a právě nepřítel, a musí jasně definovat válečné cíle, které občany motivují k neutuchající participaci. Jakmile propagandista přenese vinu rozpoutání války na nepřátelský národ, začne jeho skutečná práce. Co se týče válečných cílů, je podle Lasswella vhodné podporovat tzv. kolektivní egoismus neboli etnocentrismus národa, který umožní interpretovat válku jako boj za ochranu a propagaci svého vlastního vyspělého typu civilizace. Takovýchto až “machiavelisticky” pragmatických a silně racionalizujících tvrzení předkládá Lasswell ve své práci desítky; chápe totiž propagandu jako nástroj politiky a její analýzu provádí právě s cílem odhalit její co nejefektivnější podobu, nehledě na “následky”.

Dalším cílem válečné propagandy je “satanizace” nepřítele. Pokud totiž veřejnost věří, že nepřítel rozpoutal válku a blokuje permanentní, prospěšný a zbožný mír, dosáhl propagandista svého záměru. Ale pro ujištění své pozice je vhodné posílit mínění národa příklady nestoudnosti a mravní zkaženosti nepřítele. Každý národ, který vyprovokuje válku a brání míru, musí být nestoudný, nenapravitelný, bezbožný a perverzní; nepřítel řídí lživou propagandu, je hádavý, krutý a destruktivní. K vytvoření tohoto obrazu velmi dobře poslouží nejrůznější stereotypní příběhy, zkazky a vyprávění o ukrutnostech, jichž se nepřítel dopustil, doplněné vyprávěními očitých svědků v podobě knih, rozhovorů apod. Lasswell doporučuje, aby byl důraz kladen na ubližování ženám, dětem, starým lidem, duchovním a jeptiškám a také na sexuální abnormality, zmrzačené vězně a vojáky. Tyto příběhy podle Lasswella vyvolávají silné rozhořčení a uspokojují jakési mocné, skryté impulsy.

Propaganda je podle Lasswella reakcí na obrovitost, racionalitu a svévolnost moderního světa. Je novou dynamikou společnosti, neboť moc je rozdělena a rozptýlena a více lze dosáhnout iluzí než nátlakem. Uvědomíme-li si, že v době, kdy Lasswell psal, neexistovala televize, internet, kyberprostor, a první světovou válku autor nazýval “poslední válkou”, oceníme nadčasovost jeho myšlenek a jejich současnou aktuálnost při vedení operací v Lybii.

Ivo Antušek