Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.

 

Stopování

 

Bylo to kdysi na zaèátku sedmdesátých let, tedy v dobì tak zvané normalizace, kdy¾ za mnou pøišel pøedseda jisté mláde¾nické organizace. Pøiznám se, ¾e v tu dobu ji¾ o mì v SSM pro vìk, zájem nebyl, a tak mì jeho návštìva docela zarazila. Øíkejme mu tøeba Václav. Václav vznesl dotaz, jestli, jako èlovìk obeznámen s místopisem a øeèí bratrské ciziny, bych se nechtìl zúèastnit výpravy po stopách Slovenského národního povstání. Pozvání samozøejmì platí i pro mou ¾enu. Desetidenní výlet do hor v re¾ii zprofanované organizace nebyl k zahození. O dítko se nám postarala moje nadøízená a tak jsme mohli vyrazit smìrem k dobrodru¾ství.

 

®e je nás poloprázdný autobus, jsem kvitoval s povdìkem. ®e je za autobusem zapøa¾ena kára na lodì, se mi moc nelíbilo. Šlo o pùlku kvìtna a pøedstava horských øek a teploty jejich vod, se mi zdála ponìkud katastrofální. Mìl jsem pravdu. Mìl bych dodat, ¾e se zatím pohybujeme v karlovarském okrese. V zápìtí se pøesouváme o mnoho set kilometrù na východ a aspoò jeden na horu. První zastávka o které stojí za to mluvit, je na Podbánském. Zdejší táboøištì na bøehu vysokohorské øíèky svádí vodáky k odzkoušení lodí. Podotýkám, ¾e jsme tam dojeli v podveèer. Zatím co vìtšina pasa¾érù onoho autobusu konzumovala alkoholické vytápìní pøed blí¾ící se chladnou nocí, první prùkopníci se ponoøili do vln. Doslova. Po zbytek noci se nedìlo nic zajímavého. Pouze pøed jedním stanem byl ráno kravinec. Jak se tam dostal, nikdo nemohl pochopit. Nenacházela se v nìm ¾ádná lidská stopa a pøesto se nocle¾níci do stanu dostali, ale ven u¾ to tak hladce nešlo. Taková drobnost, jako ¾e je ji¾ dávno dobytek na pastvì nás v první chvíli nenapadl.

 

Kdo by neznal ranní probuzení pod horami. Pro neznalce podotýkám, ¾e se jedná o nedosti¾ný zá¾itek. Prùzraèný vzduch, i v deset hodin pomìrný klid a hlavnì ta rosa. Bosá noha se do ní zaboøí a její chladivý dotek je balzámem na duši. Proto se, po jinak prázdném táboøišti, jako opilí potácí horda stopaøù. Václav usoudil, ¾e dnes ji¾ na pomyslnou besedu s Láïou Leninù je asi pozdì a tak se na Rysy pùjde a¾ zítra. Dnes se vydáme na aklimatizaèní výstup na Soliska. Proè tam stoupat pìšmo, kdy¾ je v provozu lanovka. Ne¾ jsme se dostali k lanovce, bylo nìkterým stopaøùm horko a tak se s údivem dívali, jak si se ¾enou navlékáme dlouhé kalhoty a svetry, zatím co oni je sundávají. V pùlce trasy lanovky se divit pøestali…Nahoøe se, pokud ještì vládli konèetinami, zaèali honem oblékat. Zarputilé pohledy a výtky jsme odrá¾eli s dovìtkem „dítì si také musí sáhnout na plotnu, aby vìdìlo, ¾e to pálí“. A bylo hùøe. Druhý den jsme vyrazili Mlýnskou dolinou smìrem na Rysy. Tøeba tam Lenin také zanechal stopu. Poèasí bylo krásné a na zaèátku cikcakového stoupání za Popradskou boudou se statní èlenové vydali kolmo vzhùru. To klièkování je prý jen pro staré. (kradmé pohledy na mì a mou ¾enu) Nahoøe jsme ale my byli na té správné stranì plesa, avšak oni jej museli celé obcházet. Jaksi podcenili orientaci a zkušenost „starcù.“ Do chaty v sedle Váhy jsme dorazili ve zmenšeném poètu. Chatárku udivilo, ¾e nìkteøí chodci mají v sandálech, od snìhu prodøené pono¾ky na patách. Pøesto a nebo snad právì proto nám nabídla pravý tatranský èaj v pøepoètu na dnešek asi za 300 korun hrneèek. Ujistila nás, ¾e Lenin tam na Rysech ji¾ dávno nesedí a tak jsme se zase vrátili do civilizace. Ztráty na ¾ivotech nebyly, pono¾ky se koupily nové a tak byl den prohlášen za úspìšný. Jedinì pøedseda Václav nedokázal pochopit, ¾e nedošlo ke splnìní hlavního cíle a to návštìvy místa, kam šel i Vladimír Ilji. Ten ale chodil i na jiná místa a ta jsme navštìvovali ka¾dý další den. Druhá èást výpravy, vodáci, nemìli témìø ¾ádné pozoruhodné zá¾itky a tak se tìšili na pøejezd do Slovenského ráje. Tam je vody dost. Tam se vyøádí. To si ale nechám na pøíštì. Dnes ještì na závìr. Zkoušeli jste nìkdy zapsat svojí návštìvu nìkde do ¾uly? A tak jsme si odskoèili na Teriho chatu, o které jsem vìdìl, ¾e tam mají krásné pamìtní knihy. ®e to bude mít neblahé následky jsem netušil. Náš dvorní kreslíø tam nakreslil symbol Nejdku (skálu s vì¾í) a pod ní umístil baráèek s nápisem“Zvláštní škola“. Podpisy byli samozøejmì oznaèeny jako úèastníci zájezdu zvláštní školy v èele s panem uèitelem Václavem.

 

Mirek Herout

Další èlánky autora:
Sen
Dobro
Cyklista
Proè
Po øece
Špionománie
Kouzlo krajiny
Zvìdavost
Kuøivody
Slamìný vdovec - 1
Slamìný vdovec - 2
Tuláci a Vysoèina
Haf haf
Já pes - 1
Já pes - 2
Já pes - 3
Krize
Písnièky
Pravidelnì v sobotu
Jarní prázdniny