Piknik u Niagary (2)
Z kanadského deníku Bøetislava Olšera
Kdyby nebylo rušné torontské Queen Street s pravými policisty Královské jízdy na koních a vìtrnou vlahostí nedalekého Ontarijského jezera, konèícího v ml¾né dálce Niagarskými vodopády, mìl by našinec dojemnì klamný pocit, ¾e se nachází ve víru typického moravského juchání. 
Mù¾e za to nejpopulárnìjší èeské gastronomické povyra¾ení kanadského Toronta zvané Hospoda u Vlastièky, v ní¾ mají svoji základnu také herci Nového divadla, z nich¾ vìtšina prchla do Kanady z vlastí èeských, moravských i slezských po roce 1968.
,,Všechno nové v Novém divadle zaèalo 14. bøezna 1970 pøedstavením Jiráskovy Lucerny, na které tenkrát pøišlo dvanáct set divákù" vzpomíná s nezastíranou nostalgií herec a re¾isér Pavel Král. ,,Èeskoslovenské ochotnièení v Torontu zaèalo u¾ v roce 1933. Zkoušelo se tenkrát v bytech hercù a hrálo se v polské hale, nebo v sále Slovenského katolického kostela. Nastudovány byly hry V myslivnì foøta Pekárka, Sojèí péro nebo Hrob lásky, pak pøišli na øadu pod hlavièkou Èeskoslovenského divadelního krou¾ku v Torontu Naši furianti, Švanda dudák a R.U.R," pyšnì pøipomíná.
Kdy¾ byl v bývalé vlasti odsouzen za velezradu a špioná¾, rozhodl se, ¾e a¾ ho z Pankráce pustí, jednou urèitì zmizí za kopeèky, mo¾ná i za oceán. Podaøilo se mu to a¾ v roce 1981 ve vìku ètyøiaètyøiceti let. Dnes je správcem obytných domù èeské lokality uprostøed Toronta. A jeliko¾ dìlal v Praze šéfa umìlecko-technického provozu u Mìstských divadel pra¾ských, jeho hereckou zálibu a re¾ijní schopnosti èeskoslovenští divadelníci v Torontu jen pøivítal.
,,Jeden z nejvìtších zá¾itkù mám z úèinkování Jiøího Voskovce, který u nás hrál v roce 1975 v Daòkovì høe Ètyøicet zlosynù a jedno neviòátko," usmívá se spokojenì. ,,Poprvé jsme mìli úplnì vyprodáno. Další velký úspìch byl se hrou Bùh do domu, kterou pøímo pro Nové divadlo napsal Josef Škvorecký."
Králùv kolega Bohuslav Meca se do Kanady dostal pøes Rakousko, kde mìl známého, který zavádìl v Jawì brousicí linky. 
Ten mu øekl, a» to v Èechách zabalí u¾ zaèátkem roku 1968.
,,Èeské divadelnictví v Torontu mìlo urèitou pauzu a v prosinci 1969 se sešli na schùzi èeští a slovenští emigranti, jim¾ zdejší kumštýø a vystudovaný re¾isér Adolf Toman navrhl, aby se zaèalo znovu hrát èeské divadlo," vypráví Bohuš Meca. ,,Pøidali se Ferda Èulík, jeho ¾ena Irma, Zdena Salivarová-Škvorecká a další. V¾dycky, kdy¾ zájem divákù ponìkud poklesl, pøišla nìjaká vzpruha. Tøeba v podobì Jiøího Voskovce..."
Za tøicet let existence Nového divadla se v nìm vystøídalo na dvì stì èeských i slovenských hereèek a hercù, kteøí odehráli pøes dvì stì titulù ve zhruba šesti stech pøedstaveních. Na jevišti v Torontu tak strávili pøi pøedstaveních asi tisíc hodin.
Je podzimní torontský veèer a pøeplnìná restaurace by u¾ivila pøístavek. Hrdla ovla¾ujeme èeskými nápoji, pøi nich¾ se tak bájeènì vzpomíná na tisíce kilometrù vzdálenou domovinu. Sedí vedle mne rovnì¾ Vìra Kohoutová, která kdysi pracovala v deníku Nová svoboda v Ostravì. V Kanadì se seznámila se svým nynìjším man¾elem Petrem. Také Èechem a hercem Nového divadla.
Na otázku, co jí dává Nové divadlo, kromì popularity v krajanské komunitì, bujarých posezení a nulového finanèního efektu, odpovídá:
,,Popularita je opravdu pochybná. V podmínkách amatérského divadla musíš být prostì do divadla blázen, jinak bys nezvládl po vyèerpávající práci v zamìstnání i v domácnosti ani vystoupit na prkna, co prý znamenají svìt. Podstatné je, ¾e musíš mít vedle sebe partnera, který to vše chce a musí nést s tebou. Díky, Pé»o..."
Napøed slouha, potom prezident
,,To bylo ve ètvrté ,a´ obecné v pra¾ské základce na Míráku a potom v Londýnské. Mou spolu¾aèkou byla i Pavlína Filipovská, a jeliko¾ její tatínek chtìl, aby z ní byla jednou hereèka, nechal ve tøídì zalo¾it asistentkou re¾ie z Národního divadla paní Jelínkovou dramatický krou¾ek," povzdechne další z hercù Tomáš Mašek. ,,A proto¾e s námi chodil také Vašek Klausù, bylo jasné, ¾e o dramatické umìlce v krou¾ku nebude nouze. Také my jsme nastudovali jako první Lucernu."
,,To by mì zajímalo, jak jste si rozebrali role?" jsem zvìdavý zda mìl ¾ák Klaus u¾ tenkrát mocenské ambice, a jestli to u¾ v té dobì vypadalo, ¾e mù¾e být ministrem èi premiérem, s šancí stát se nìkdy prezidentem.
,,Pavlína hrála Hanièku, já šlechtice, zatímco Vašek panovaèného panského sluhu France, co se poøád jen vytahoval," vypráví pobavenì Tomáš Mašek. ,,Byl to pøesnì on. Moc mu to šlo. To mi bylo deset a táhli jsme to spolu a¾ do osmièky. Nikdy jsme se neprali, i kdy¾ jsme mezi sebou soutì¾ili a pravidelnì se støídali i s Pavlínou ve starostování tøídy," s povzdechem si prohrábne vous. ,,No a potom jsem za¾il další velké setkání; v Torontu jsem stál na jevišti naproti Jiøímu Voskovcovi jako jeden z vojákù ve høe Ètyøicet zloèincù a jedno neviòátko. Na to se nedá zapomenout. Dodnes cítím, jak se mi tøásla kolena..."
Tomáš Mašek je vysoký chlapský typ s mohutným plnovousem, jako by z oka vypadl zálesákùm a zlatokopùm z knih Jacka Londona. Uprchl z Èeskoslovenska do Kanady u¾ v roce 1967 s man¾elkou a dítìtem. Vydali se pøes Maïarsko, Jugoslávii a Rakousko, kde ¾ili pùl roku v uteèeneckém lágru. Dnes je kanadským hercem, stihl být i kanadským elektroin¾enýrem.
Trable s Pokoušením
Dne 25. èervence 1988 byl èlenùm Nového divadla v Torontu napsán v Praze dopis Václavem Havlem, jeho¾ hru Pokoušení torontští Èechoslováci právì studovali.
,,Zpráva, ¾e chcete uvést mou hru, mne samozøejmì velice potìšila. Budu vám dr¾et palce, aby to dopadlo pøinejmenším tak dobøe, jako v anglickém Royal Shakespeare Company (a nikoliv tak špatnì jako ve Vídni). Vaše milé pozvání ovšem, bohu¾el, pøijmout nemohu; tam by mne snad pustili, ale urèitì by mne nevpustili zpátky. A to riskovat nechci..."
S netradiènì pojatými dramaty Václava Havla jsem se setkal dvakrát. Poprvé v egyptské Káhiøe, kde èeský velvyslanec a arabista Ing. Jiøí Voleš nechal vytisknout v arabštinì hru bývalého prezidenta ÈR Memorandum. Podruhé to bylo právì v kanadském Torontu, kde jeho Pokoušení uvedlo Nové divadlo ve svìtové premiéøe v èeštinì. 
A co øíká na dramata Václava Havla re¾isér Pavel Král?
,,Je to mùj názor, ale myslím si, ¾e Havel není svìtový dramatik. A¾ jeho politicko-disidentská sláva pomine, jeho hry se u¾ moc hrát nebudou. Mo¾ná, ¾e se ale pletu. Snad a¾ skonèí svoji prezidentskou éru, ¾e teprve napíše nìco fantastického, proto¾e má urèitì spoustu zá¾itkù."
Potom všechny znovu upozoròuje, ¾e mluví jen sám za sebe a nebere jiným jejich názory, ale hned dodává:
,,Havlova Zahradní slavnost je jedna z nejlepších her, potom jsou dobré i Audience a Vernisá¾, kterou jsme také hráli, ale tu u¾ lidé nechápali, o èem to je."
,,Ale já jsem dìlal Vernisá¾ anglicky a lidé to normálnì kapírovali," pøipomíná Tomáš Mašek.
Bohuš Máca dodává, ¾e Havel je výborný, ale mìl by jít blí¾ k lidem.
,,To není fráze. Nemìl by to zkrátka dìlat tak intelektuálnì. Mìl by psát lidovou mluvou. Lidé jeho textùm nerozumìjí," hájí se. ,,Kdy¾ jsem se uèil jeho roli, musel jsem se to našprtat úplnì nazpamì». Kdy¾ napíše nìco Hubaè, je to lidské a ty jeho vìty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne. Nìkdy jsem u nìho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babièky, co k nám chodí do divadla, nám øíkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo..."
,,Buïme rádi, ¾e u¾ to nemusíme dávat. Ne ¾e by to bylo a¾ tak špatné, ale hlavnì, ¾e u¾ to není politicky nutné, ¾e tam u nás doma máme zase klid!" pøidává se Tomáš Mašek. ,,Nás ale lidé nutili a pøimìli, abychom ho hráli. A my to chtìli hrát, kdy¾ byl Havel ve vìzení. Bylo to moc dùle¾ité."
,,Spousta disidentù psala knihy a také ne ka¾dá byla dobrá," souhlasí Pavel Král. ,,Mohl trpìt, jako zvíøe, to všechno uznávám a klaním se pøed ním hluboce, ale to ještì neznamená, ¾e je to literát, dramatik, nebo muzikant. Havel nikdy klasikem nebude také proto, ¾e nemluví normální èeštinou. To jeho Pokoušení byla fakt moc tì¾ká hra, stavba jeho vìt je strašnì komplikovaná."
,,Hráli jsme pøece i Havlovu ®ebráckou operu, ale to byl spíš okopèený Brecht a pøiznám se, ¾e jsem mu ani tady moc nerozumìl!" øíká Bohuš Máca. ,,Znovu vám øíkám, ¾e by mohl být klasik, pokud by se vyjadøoval normální èeštinou..."
Text a foto: Bøetislav Olšer
Popisky k foto:
1) Hospùdka U Vlastièky je èeskou oázou za velkou lou¾í.
2) Kanadská pøíroda uchvacuje svojí prùzaèností.
3) V Kanadì si mù¾ete koupit strom do osobní péèe.
