Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kouzelné Toskánsko – 4

 

 

Barevné domeèky pøilepené po skalách, uzouèké ulièky, tekoucí potok. Vše malièké, milé, uklidòující a radostné. Èeká nás cesta lásky do Riomaggiore. Ti, kteøí mají plavky, jdou jen kousek s námi a pak se vrhají do moøe. Fotím vstupní tunel na cestu lásky. Je osvícen èervenì a já budu zasa¾en láskou. Láskou k Ligurskému moøi.Hned, jak jsme vstoupili na cestu do Riomaggiore, mé oèi vidí jen moøe. Obèas do nìkoho vrazím a nestaèím se omlouvat.

 

Mám rád modrou i zelenou. A to asi nejvíc ze všech barev. Asi všichni pocházíme z moøe a já zcela urèitì. Z Ligurského. Je to pro mne pohlazení, duše se vznáší a mnì slzí oèi. Nevím, zda z vìtru.Vrátil jsem se domù, i kdy¾ jsem tady v ¾ivotì nebyl. Uvìdomuji si, jak jsem na svìtì rád. A umøu-li zítra, co na tom. U¾ jsem vidìl Ráj a aspoò chvíli jsem v nìm byl.

 

Kdo vidìl Ligurské moøe, u¾ se nemù¾e bát Pekla. U¾ se mu mù¾e jen smát. Stojím jen tak pùl hodiny na jednom místì a koukám. Pak si uvìdomuji, ¾e èas pokroèil a mìl bych se pomalu vracet. Jdu do pøístavu, jsem úplnì vedle, nìkteøí naši vylézají z vody a jsou usmìvaví, jako by jim nìkdo právì oznámil, ¾e vyhráli první ve sportce. Já asi vyhrál víc. Ligurské moøe.

 

Funíme do kopce, i Kvìta funí, kdy¾ ji docházíme,najednou je to úplnì normální ¾enská bez humoru a já ji za to mám ještì radši. Na parkovišti ještì fotím políèka na stráni nad námi.

 

Odjí¾díme do mìsteèka Lucca. Vlevo od nás je kopec, na kterém jsou vrstvy skály na sebe polo¾ené jako vrstvy tìsta na dortu, a pak se po vyjetí z jednoho z tunelù objevují horské štíty Carari. V téhle oblast je všude mramor. Není jen bílý. Kromì zeleného odstínu je takøka všech mo¾ných barev. Je zvláštní vidìt bílou barvu v jinak èerných, takøka vysokohorských štítech.Lucca je na seznamu památek UNESCO. Ostatnì v Itálii je tìchto mìst spousta. Lucca si odbyla svou krátkou etapu slávy a hlavnì z ní je tu spousta památek. Má neporušené hradby a u¾ tím je unikátní. Nádherný dóm, kde uvnitø mù¾ete vidìt, jak si støedovìk pøedstavoval peklo. Za jeden z høíchù vás ïábel pøeøízne rámovou pilou. Tak pozor, høíšníci. Ostatnì rámová pila se od té doby moc nezmìnila. To høíchy urèitì víc. Na kostele San Michele in Foro nenajdete dva stejné sloupy. Ani jste netušili, ¾e mù¾e být tolik druhu mramoru. Zvláštní kategorií støedovìkého Toskánska jsou obytné vì¾e. Ka¾dý, kdo tehdy nìco znamenal, ji musel mít. Jinak by dlouho ne¾il. Útoèil na vás obèas i váš nejlepší soused. Ne, ¾e by proti vám zrovna nìco mìl, ale vy jste mìl urèitì nìco, co on chtìl. A tak okna v pøízemí jsou v italské renesanci jaksi výš a zamøí¾ovaná. Bydlelo se a¾ v prvním patøe a ¾ilo na dvorku. Je tam vì¾, kde koukáte v ú¾asu, nebo» na støeše rostou dva duby. Tri duby ne, ty jsou na Slovensku. Koøeny musely a¾ do hloubky nìjakých bratru tøicet metrù plus ještì ta cesta v pùdì k vodì. Síla ¾ivota je ú¾asná. V Lucce jsme skonèili na námìstí Piazza del Mercato. Domy tam kopírují bývalý øímský amfiteátr a vy si trochu pøipadáte jak ve Felliniho filmu.

 

Nasedáme do autobusu a jedeme do Pisy. Mìl to být vrchol dne, ale vše bylo jinak. Pøijí¾díme do Pisy z jednoho smìru a nenacházíme parkovištì. Vyjí¾díme a pøijí¾díme z druhého smìru, vidíme vrcholek dómu za zdí a nenacházíme parkovištì. Vyjí¾díme a pøijí¾díme z tøetího smìru, z dálky vidíme i šikmou vì¾, ale kupodivu nenacházíme parkovištì. Kvìta má vrcholné koncertní èíslo a mnì je øidièù trochu líto. Vyjí¾díme a pøijí¾díme do Pisy ze ètvrtého smìru a NACHÁZÍME parkovištì. Je ètvrt na osm, takøka bì¾íme a jsme koneènì na Campo di Miracoli. Nìkteøí se vrhají na koneènì se nevychylující vì¾, jiní fotí a já nic! Došla baterie. Dvì fotky a dost. Fotím mobilem, posílám nejbli¾ším a smutnì se raduji z krásy. Kvìta mi slíbí, ¾e mi pošle nìjaké své fotky a sliby se slibují a blázni se radují. Ta Kvìta si udìlala legraci i ze mne. Budi¾ ji odpuštìno za to její bavení v autobusu. V osm se zavírá. Místní zapíská na píš»alku, zamává rukou a my jedeme veèeøet a spát do Montecatini. Zítra u¾ budeme spát jinde. Zítra nás èeká pro mne neznámé San Gimignano a pro mne známá Siena.

 

 

Další foto zde

Jiøí Suchánek

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3