Trochu jiné láznì….
U¾ tøetím rokem jezdím po operaci páteøe do lázní Bechynì v ji¾ních Èechách. Láznì to jsou malé, útulné, takové domácí – dalo by se øíci. Pod láznìmi, ve skalnatém údolí teèe Lu¾nice, nahoøe èní zámek Bechynì s klášterní zahradou. Láznì jsou urèeny k léèbì pohybového aparátu. Takové „soustøedìní“ holí, francouzkých holí, berlí a hùlek, jen tak nìkde nepotkáte. Jejich klapot je slyšet v celém areálu tìchto láznièek na ka¾dém kroku.
Jinak je tu ale závidìní hodný klid, a zelené ticho v parku, který tento areál obklopuje opravdu asi také léèí. Nemusíte nikam bìhat, pøesunovat se, nato¾ jezdit MHD nejen proto, ¾e jí mìsto nemá, ale hlavnì proto, ¾e veškerá léèebná zaøízení a procedury jsou soustøedìny do jednoho, jen nìkolik let starého lázeòského sanatoria Olga. Rašelinová koupel, perlièková koupel, bylinná koupel, podvodní masá¾, reflexní masá¾, celková masá¾, cvièení v bazénu, plavání, elektroléèba, magnetoterapie, biolampa, suchá uhlièitá, plynové injekce, parafin, rùzné druhy cvièení. Tak tohle vše, vám zde lékaøi naordinují.
Ubytování je také na úrovni a na stravu si nemù¾e snad nikdo stì¾ovat. V¾dy» výbìr z pìti jídel, dá mo¾nost ka¾dému. Ale hlavnì mne po celou dobu pobytu objímal ten a¾ ospalý klid. Neuslyšíte zde ani nìmèinu, angliètinu, arabštinu nato¾ potom ruštinu, ukrajinštinu nebo snad jinou bratrskou øeè. Ó ta úleva, nemuset odpovídat na dotazy: „Kdì vagzal, kdì burza….“
Ka¾dý den je pro pacienty láznìmi poøádán zájezd do blízkého okolí. Jendou tøeba za kulturou a památkami jihoèeského kraje, ale také do nedalekého pivovaru. Dennì v místní kavárnièce, která je rovnì¾ souèástí areálu lázní, hraje hudba k tanci i poslechu. A je to zvláštní, jak pacienti, kteøí pøes den šourají s holemi po parku …. se setmìním vstávají bez holí a jdou na parket. I to je pohybová terapie.
Mìsto Bechynì zde tradiènì v tìchto malých lázních poøádá kolobì¾kové klání, kterého se úèastní snad alespoò jeden èlen z ka¾dé, zde bydlících rodin, ale i z blízkého okolí. Od tìch nejmenších špuntù na tøíkolkách, kdy za „závodníky“ bì¾í, co jim síly staèí jejich rodièovský doprovod. Spatøíte tady ty nejšílenìjší kolobì¾káøské konstrukce, jaké si jen lze pøedstavit. Tøeba i starý Trabant upravený jako kolobì¾ku …no fakt, opravdu, na mou èest.
I milovníci vá¾né hudby si pøijdou na své. Ji¾ dvacátým rokem se zde v¾dy v létì scházejí amatérští symfonici, aby se s lektory z nìkolika zemí zdokonalovali a spoleènì. Koncertovali. La Pellegrina se ta akce jmenuje. A byli zde hudebníci z Anglie, Nìmecka, Dánska, Finska i Japonska.
Ceny v místních restaurací a hotelech jsou oproti „karlovarské svìtovosti“ mírné, obsluha pøíjemná. A tatarský biftek zde nemá chybu. Svíèkovou, z které je pøipravován vám na po¾ádání pøinesou ukázat.
Pacient je sice v rámci léèby dennì alespoò tøikrát „máèen“ v nìkteré z van, ale odpoledne staèí jen sebìhnout dolù k øece, kde koupání v Lu¾nici, má také své pøednosti.
Jak dny léèení pomalu plynou cítíte, jak se zklidnìním bolavé tìlesné schránky zklidòuje i vaše duše. Mo¾ná je to i naopak. Ale vìøte mi prosím….jsou to úplnì jiné láznì, ne¾li ty naše Vary. I kdy¾….. mít tøeba nemocný ¾luèník, kdo ví ? Ale stejnì, zlobí-li vás no¾ièky a klouby – jeïte do Bechynì, nebudete litovat.
Petr Norbert
Další èlánky autora:
Jak jsme ¾ili jako novomon¾elé