To se vr!
Co se „vr“ v Poláèkovu Bylo nás pìt? No pøece kdy¾ Bejval Antonín vynalezl hru, která se nazývá „Paliè ceciliánského mìsta Mostravy“, a ¾e Èendovi Jirsákovi se to nesmí øíci: „To se vr!“ vece Bejval Antonín. Tak odpovìdìl Petrovi Bajzovi, proto¾e s ním byl jedna ruka. Chcete jiný pøíklad: Naèe¾ jsem napsal [=Pé»a Bajza] na jednu krabici Hostinec U havrana a pøed tou krabicí jsme si sedli na bobek, jako ¾e sedíme v hospodì a mluvíme øeèi. A Èenìk Jirsák smutnì pravil: „Škoda, ¾e jsem po svaté zpovìdi…“ „Víte co? pravil Éda Kemlink, „já jsem starosta.“ Bejval Antonín se usmál a odvìtil: „Starosta jsem já.“ Já jsem se také usmál a pravil jsem: To se vr.“
Tìsnì pøed 65. výroèím úmrtí Karla Poláèka, které pøipadlo na 21. leden 2010, se mnì toti¾ podaøilo po 43 letech dohledat (teï u¾ spíš znovu objevit) rukopisné vzpomínky Jaroslava Mareèka (*1892), spolu¾áka Karla Poláèka z obecné školy, nyní ¾luto-bílé budovy ZŠ Kolowratská naproti zámku. Tyto linkované listy ze školního sešitu formátu A4 plus originální fotografie ¾áèkù s panem uèitelem Poláèkovy tøídy pøed školou a Mareèkovy pøepisy nìkterých textù Ljuby Hermanové z televizního poøadu v roce 1967 o Poláèkovi. Rozšifrujme: Petr Bajza = Karel Poláèek a Bejval Antonín = Jaroslav Mareèek. Ale souèasnì berme ono ztoto¾nìní ve smyslu Goethova Dichtung und Wahrheit (báseò a pravda).
Co se taky vr: Hospoda U havrana v Panské ulici èp. 7 se ve skuteènosti jmenovala „U Zlatého havrana“ a ve ètvrtek do ní chodíval i tatíèek Karla Poláèka, jak o tom píše v Hráèích – tam pøeklenul svou hrou tøídní i stavovské rozdíly. Ten starý zájezdní hostinec s velikým dvorem, kudy vedl i prùchod k dívèí škole [nyní ZŠ Komenského], kdysi patøíval zbohatlému obchodníku Bro¾ovi, který se vedle vlastního obchodu zabýval i pašováním kávy a tabáku prostøednictvím horských haluzákù, pøijí¾dìjících od kladských hranic. Pod výèepem byly vinné sklepy, nahoøe vinárna. Aby i o konì bylo postaráno, byl zde podomek, donášející vodu z kašny z Nového námìstí [nyní námìstí Karla Poláèka]. Pozdìji se tu odbývaly bouølivé politické schùze. Objekt posléze zakoupil pan Dušek, který z nìj udìlal prodejnu drogerie, a jak je na snímku vidìt, znak havrana pøetrval a¾ do asanace mìsta.
Kdy¾ u¾ je tu tato novinka, øeknete si, no a co? Nález nenález, objev neobjev, je to jedno. Tak víte co: Zkuste být na chvilku i vy detektivy a vytvoøit infinitiv od slova (on) vece. A¾ dojdete ke správnému výsledku, øeknu taky: To se vr.
PS: Pøátelé, v televizním filmu o Karlu Poláèkovi, který reprizovala u pøíle¾itosti 65. výroèí spisovatelova úmrtí ÈT 1 (záznam je na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/404235100031020-po-stopach/ najdeme nepøesnosti, opravme dvì: 1. Poláèek se nenarodil v RK na rohu Starého námìstí a Palackého ulice (obraz a zvuk na 1.02), ale o nìjakých 200 metrù ní¾ v Palackého ulici. Ten dùm byl zbourán v roce 1974 v souvislosti s asanací støedu mìsta a na jeho zlikvidování se podíleli i sovìtští vojáci. Ještì v roce 1967, kdy se šikmo naproti odhalovala Poláèkova busta, tu však stál. Snímek (mùj) toho domu s nápisem A« ®IJE SVOBODA je ze srpna 1968. - 2. Habrováci nebyli z Chaloupek (obraz a zvuk 6.47) - Habrová je okrajová vesnická èást mìsta a Chaloupky je soubor kdysi øemeslnických dvojdomkù pod zámkem ve støedu mìsta. A ke komentáøi, ¾e Poláèkova busta stojí proti škole, do ní¾ chodil (3.35), jen na okraj: Pùvodnì odhalena nedaleko Poláèkova rodného domu, pak byla pøenesena na symbolický Slavín mezi kostel Nejsvìtìjší Trojice a starou zvonici a koncem èervna 2003 pøemístìna na námìstí Karla Poláèka. J. K.