Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jchym,
ztra Petra.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zastávka

Šel jsem z práce zamyšlený, proti pozdnímu odpolednímu proudu chodc, na zastávku tramvaje k Dtskému domu Na píkop. Míjel jsem chodce, které jsem píliš nevnímal a tšil jsem se na teplou domácí veei.
„Pane doktore, dobrý den!“ uslyšel jsem u proluky Myslbek nesmlý hlas za sebou.

Rychle jsem se otoil a podíval nechápavým pohledem na starší paní s chodítkem, se kterou jsem se práv minul.
„Dobrý den!“ odpovdl jsem pekvapen, „promite,“ omlouval jsem svj udivený výraz, „my se známe?“
„Pane doktore, vy se na m nepamatujete?“
„Je mi líto,“ omluvn jsem ze sebe soukal slova rozpak, „ale opravdu nevím.“
„Petráková,“ pedstavila se strun, „pomohl jste mé seste se zastávkou autobusu, v Jablonci. Je vám za to moc vdná a spokojená.  Já jsem taky ráda. Chtla, abych vám pedala njakou odmnu, ale vy jste ji vrátil.“
„Ano,“ probleskla mi hlavou ta chvíle, kdy jsem od ní dostal ped vchodem do úadu obálku v pítomnosti mnoha koleg, kterou jsem spšn stril do kapsy a podal ji ruku s podkováním. Nikdy ped tím jsem od nikoho nedostal ádnou obálku nebo úplatek. Ješt k tomu v tak nevhodnou dobu a místo. Tsn ped zaátkem pracovní doby, kdy je u vchodu nejvtší nával. Pedpokládal jsem, e si toho urit nkdo všiml a ekne si, hleme, takhle si stínostníci pivydlávají. Nevadí jim pijímat úplatky ped veejností. Nestydí se brát od starých lidí, chudých dchodky. Hrza. Nkdy jsem si nebyl jistý, jestli je to závist nebo skutený morální odsudek.

Pišla tehdy do kanceláe a vyprávla o problémech své nemocné sestry, která bydlí v pízemním domku v Jablonci. Po stavebních úpravách vozovky byla nov zízena autobusová zastávka u jejího domku, kde je úzký chodník. Shlukují se tam lidé ekající na autobus, kuáci i opilci, má tam plno smetí a odpadk, stálý hluk a zápach plynu z výfuku. Prosila, jestli by nešla zastávka pesunout trochu dál. Pvodn tam vbec zastávka nebyla. Místní národní výbor prý s tím nic dlat neme a sama neví, na koho se má obrátit o pomoc.

Vysvtlil jsem paní, e ministerstvo dopravy ji tehdy mstskou hromadnou dopravu nemlo v kompetenci, ale slíbil jsem ji, e se pokusím pomoci. Ml jsem ješt stále své kontakty na pátele na Správ silniní a mstské dopravy. Zavolal jsem tam a poádal kolegy, aby se na to podívali. Spokojil jsem se s jejich slibem a více jsem se pípadem nezabýval. Kolegyn uzavela osobn podanou ádost do spisu, který zaloila.
„U si vzpomínám. To pece nestálo za e. Byl jsem také rád, e se to tak brzy vyešilo. Ta odmna mi v ádném pípad nepatila. ádnou zásluhu jsem na tom neml. Jen jsem poádal kolegy ze správy, aby se na to podívali. Jsem rád, e vaše sestra je spokojená, pozdravujte ji ode mne, prosím.“
„Dkuju,“ odpovdla s milým úsmvem, „urit jí pozdrav vyídím, ona vás stále chválí, jakej jste hodnej lovk. Pane doktore, vy ani nevíte, co to pro ni znamenalo. Má te klid, poádek a pokoj od tch nepíjemností.“

Rozlouil jsem se s ní srdeným stiskem ruky, a ješt se otáela, kdy já jsem ji stál na refýi ped Dtským domem. Pemýšlel jsem o nkolika lidech a momentech, které se udály ve spojení s tou obálkou, respektive s mojí domnlou pomocí staré paní se zastávkou.
Tehdy, hned po píchodu do kanceláe, jsem otevel obálku a nalezl v ní stokorunu. Jak se íká, hanba m fackovala. Pro jsem si tu obálku od ní vbec vzal. Ped lidma. Pro jsem ji neodmítl. Ze strachu, e to nkdo uvidí, jsem ji rychle zastril do kapsy.
Kdy pišla moje kolegyn, ekl jsem jí o tom a poádal, aby našla v archivu spis týkající se pemístní zastávky autobus v Jablonci. Nejdíve mn ekla, e jsem blb, a mu být jistý, e to nkdo urit vidl a práskne to.

 

Spis mi našla. Mn šlo hlavn o adresu té paní z Jablonce, protoe jsem se rozhodl obratem jí úplatkovou stokorunu vrátit. Na jednu stranu jsem její skutek chápal, mla pocit vdnosti a dosaení uritého sebevdomí. Já stará bába, která ji nic neznamená, a zabývají se se mnou a na ministerstvu, a pomou i obyejnému lovku. Chtla ze svých moností a zkušeností vyjádit svoji spokojenost njakým skutkem. Zvolila pro ni nejdostupnjší monost. Vedla ji k tomu stará zkušenost. Peníze. Je to mocný nástroj, jak dosáhnout svého, nebo jak ohodnotit splnní ádosti.
Uvaoval jsem nad výší penního daru. Stokoruna. Pi tehdejších dchodech to nebyla malá ástka. V uritém pomru to bylo jako kdyby nkdo jiný dal do obálky tisícikorunu, nebo i více. Zde to nebylo o výši ástky, ale o pocitu. Pocit, e se chci odmnit nkomu, koho neznám, ani ho nikdy neuvidím, ale chci mu podkovat, ocenit jeho úast s mým problémem a jeho rychlé vyešení.

Napsal jsem struný, krátký dopis:
Váená paní,
Vaše paní sestra mn pedala pozdrav a podkování za úspšné a rychlé vyízení vaší ádosti o pesunutí zastávky autobus dále od domku. Jsem rád, e jsem pispl k vaší spokojenosti a pomohl tak odstranit problémy, které byly zpsobovány nov zízenou zastávkou. Moji pomoc povauji za svou povinnost, kterou není nutno v ádném pípad oceovat penzi, které vám vracím. Váím si vašeho uznání a dík a peji vám dobré zdraví a klid pi uívání vašeho domova. S projevem úcty a podpis
...

 

Kolegyn dopis naklepala na svém historickém psacím stroji a jeho kopii vloila do spisu s poznámkou o vyízení. Vloil jsem stokorunu do obálky a s ostatní poštou pedal do podatelny k odeslání.
Zde by mohl celý píbh skonit. Stará paní potebovala vyešit její problém se zastávkou. Zastávka byla u jejího okna zrušena a pesunuta. S pocitem vdnosti poslala po své seste odmnu, kterou píjemce sice pochopil, ale poestn vrátil.

Píbh neskonil. Jak u to bývá, všude má lovk ve svém okolí lidi, kteí si ho váí, obdivují ho, nkteré ho tajn milují, svj obdiv pedstírají, ale také lidi, kteí závidí, pomlouvají, nenávidí a ubliují. V pípad, e máte takového lovka svým vedoucím, je nasnad velký problém. Nebezpený problém.
Byl strácem istoty ideologie a morálky nového lovka. Strácem podezelých styk mezi lidmi, hlavn s lidmi za oponou. Za eleznou oponou. Vdl jsem, jak je nebezpený. Netušil jsem ovšem, e jeho nebezpenost je násobena jeho nevzdlaností a úrovní intelektu. Z posunovae a signalisty na Smíchovském nádraí se stal pes rzné funkce vedoucím kanceláe stíností na ministerstvu. Od té doby, kdy jsem zachránil jednoho pracovníka ped následky spoívající v jeho jménu, jsem byl na pozoru.

Do kanceláe pišel oban s problémem tranzitu z NDR pes naše území do Rakouska. Byl to Syan a esky neuml. Pracovník, který ml tuto agendu na starosti, ml zlomenou nohu a úadoval z domova. Spojil jsem se s ním telefonicky a milého Syana za ním poslal. Naši debatu vyslechl také mj vedoucí. Po odchodu toho idie se m vedoucí zeptal, co má s tímto cizincem spoleného inenýr Smolka. Zstal jsem pekvapen, jak na to pišel. Smolku jsem znal dobe, byl to machr na sdlovací a zabezpeovací techniku na eleznici a s njakým tranzitem cizích aut po republice neml vbec nic spoleného. Snail jsem se jeho domnnku vyvrátit, ale byl neodbytný. Kdy u debata pešla do ostrého a výhrného tónu, e by se tím ml zabývat útvar zvláštních úkol, na m vyhrkl, e dobe jeho jméno Smolka slyšel opakovan pi naší rozmluv.

Mn se rozsvítilo. Opravdu mohl zaslechnout slovo smolka. Peváel toti nákladní auto, na kterém ml naloeny dva malé osobní automobily. V anglitin se malé auto – small car – vysloví smolkáá. V první chvíli jsem se zaal neuváen smát. Co, smát, já val smíchy. Dost dlouho jsem mu nebyl schopen ten peslech vysvtlit. Pak jsem se lekl. Smích m pešel. Uvdomil jsem si situaci, do které se mohl vlivem toho, e jsem s idiem mluvil anglicky, skutený Smolka dostat. Moná i já. Vysvtlení vedoucí pijal, ale nebyl jsem si jistý, e tomu uvil. Pro jistotu jsem o tom Smolkovi ekl, aby nebyl pekvapen.

Asi po týdnu si m vedoucí zavolal a ádal vysvtlení, jak si dovoluji pijímat úplatky, obálky, ve kterých byly urit peníze, a za co to bylo. Pedpokládané udání se ukázalo. Naštstí jsem si vzpomnl, e ve spise je dopis, kterým byla stokoruna vrácena. Kolegyn spis rychle do jeho kanceláe pinesla a po stran mi zašeptala: „Vidíš ty blbe, ešt e sem tu kopii dopisu dala do spisu, von chtl svolávat stranickou skupinu.“         
 
Pemysl asar
* * *
Ilustraní foto: Thinkstock, https://www.piqsels.com/cs https://pixabay.com/de/

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 30.06.2022  20:13
 Datum
Jmno
Tma
 30.06.  20:13 Jaroslav
 29.06.  16:46 Vesuviana dky
 29.06.  08:21 Von