Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valdemar,
ztra Vilm.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nálepka

Jist ve svém okolí znáte nkoho s pezdívkou ji tak vitou, e se ani neví, od kdy tak dotyného nazývají, nebo mu íkají, ani pro, nebo v jaké souvislosti o nm hovoí. Dokonce teba ani nevíte, jak se skuten jmenuje. Prost to situace nevyaduje a jinak by ho nikdo neznal.

Pamatuji, jak jsme jednoho souseda, který mezi nás na pivo a besedy nechodil, ani se s nikým píliš nekamarádil, pojmenovali Mukl. Mukl byl náplava. Pisthoval se záhadn do rodiny starého Cifrajna, montéra z Waltrovky, který byl za války po neúspšné stávce vznn jako rukojmí v Terezín. Mukl pracoval jako civil nkde u voják, nebo u vnitrák, ví bh, a jezdil nepravideln dom na veei. Jeho modré auto, Škoda sedan, vzbuzovalo vdy znanou pozornost pítomných babských zpravodajek z okolí, které postávaly na chodníku ped domem.

Mukl ml syna pedškolního vku, který se s ním vdy ped odjezdem louil tak, e zavíral dvee u idie a volal:
„Já t zavu tatínku, já t zavu!“, a s nadšením dotlail dvee s hlasitým bouchnutím. Muselo ho to strašn bavit, protoe tenhle rituál se odbýval pravideln. Zavírání dveí tátova auta bylo souástí jeho rozlouení. Jene to zavírání se nakonec projevilo úpln v jiné souvislosti. Osudného dne šla babika s vnukem nakoupit a procházela kolem známých místních zpravodajek. Jedna z nich, se po vzájemném pozdravení usmála na vnouka a nevinn se ho zeptala:
„Jak se máš Honzíku? Kde máš tatínka? “Honzíek chvíli mlel, protoe nebyl schopen hned odpovdt. Ani nevdl, kde se zrovna tatínek nachází. Tak si pomohl jednoduchou odpovdí, která mu pipomnla odjezdy táty a ekl:
„Je zavenej!“
„Jó?“ podivila se babka zpravodajka Fárová a významn zvedla hlavu.

Kdy babika s Honzíkem poodešli, nastala ilá debata. Pro zpravodajky místních problém, to byl nový neekaný námt, který se rozhodly dkladn provit a probrat.
„Já sem vám to íkala u dávno, e je zralej,“ zdrazovala své domnnky Kopecká o divném lovku od vedle.
„No, vono je to hodn podezelý, já u ho nevidla aspo pl roku, moná víc,“ ztvrzovala slova Fárové mandlíka Bendová, která bydlela ve vedlejším dom.
„Mn se ty jeho veerní jízdy taky zdály podezelý. Prosím vás, kdo dneska jezdí takovým autem, a ješt se jede naveeet. Na schze vbec nechodí, a co o nm víme,“ doplovala pochybnosti Nývltová, lenka obanského výboru.

 

„Hele, to musí bejt ákej potentát, nebo vyšší soudruh. Já takový znám,“ pidala se dchodkyn Brabcová, bývalá pokladní na Smíchovském nádraí. Její zvtšená fotografie byla v hale nádraí mezi nejlepšími pracovníky resortu dopravy.
„To je jistý,“ opakovala Fárová, „jinak by to nevinný dít pece neeklo.“
„Von musel mít ákej malér. Za co by ho mohli zavít. Von to me bejt protistátní ivel, co dneska víme,“ upesovala dohady Kopecká.
„Chudák dít, máma je samej chlap, vodnáší to babika Cifrajnová. Jak to me dopadnout,“ lítostiv zhodnotila situaci Bendová.

Babský snm situaci podrobn prozkoumal a zhodnotil. Nejen to, zprávy jsou od toho, aby se šíily a zpravodajky se inily, aby se o tom lovku dozvdla všechna píslušná místa v okolí. Babiku Cifrajnovou s Honzíkem sice litovaly, ale jí samotné se stranily. Z jakési piety, nebo strachu se jí ádná na skutený stav vci nezeptala.  Pi šíení zpráv o Muklovi se jejich obsah mnil, rozšioval, upesoval tak, jak je to bn zvykem. Ustálily se a po zjištní, e sedí v Jáchymov a maká na uranu.  Propuknutím dalších nových zvstí hovory o Muklovi zanikaly, a si na nho tém nikdo nevzpomnl.

Pišla sobota, naše pravidelné sezení U svaté Aniky, milované hospdky, kde svorn nadáváme na pomry pi Smíchovském kvasnicovém Staropramenu. Jak plynula doba, vytvoila se u Aniky postupn parta stejn smýšlejících a podobn postiených lidí, kteí byli stávajícím reimem vysunuti do podadných rolí z rzných dvodu a píin. Spolu jsme však zaujímali stejné názory a projevovali svoji nespokojenost v mezích zákona v intenzit odpovídající potu vypitých piv.

Málokdy pišel veer mezi nás posedt nkdo cizí, vtšinou vypil pivo a zmizel. Ten veer nás pekvapil ten místní lovrda, trochu záhadného pvodu i zamstnání. Delší dobu ho nikdo nevidl a nebyl ani dvod zkoumat pro se ji se svým modrým sedanem neobjevuje. Naše zpravodajské centrum v ele s Nývltovou se dalo slyšet, e dotyný byl zavenej. Na tom by nebylo nic zvláštního. Bylo tam v okolí nkolik lidí, kteí se do tchto problémových zaízení dostali. Pokud se o nm mluvilo, dostal pezdívku Mukl, aby bylo jasné, o koho jde. Te je tady. Bez pozdravu. Sedí vedle u stolu. Dal si pivo a porci utopenc. Nerozhlíí se, soustedn výká buty a zapijí. Naše zvdavost zaala psobit. Za ta léta jsme ji probrali kde co, ale tady je novota. erstvý vzrušivý objekt, který me oivit naše nudné chvíle, prokládané stokrát omílanými vtipy a blahovolným smíchem.

 

„e sem tak smlej, hele, jaký to tam bylo? Blbý vi! Já tam byl ped rokem, a u bych tam teda zpátky nechtl, to mi v,“ snail se navázat s Muklem rozhovor Musil. Odfáral si pl roku v Jáchymov, kdy na soustední v prvodu na 1. Máje vykikoval na pohled nevinná slova – ale ze svého. Jene ped tím lid skandoval – A ije Sovtský svaz! S Muklem to nepohnulo. Jen se udiven díval na Musila a samozejm ho v duchu litoval, ani by pesn vdl pro.
„Jak to myslíte, jaký to tam bylo?“, otázal se po chvíli Musila, který v nm nevzbuzoval potebu blíe se seznamovat, dokonce hned tykáním.
„No pece v lochu, né!“, skoro uraen vysvtlil svj dotaz Musil.
„Všichni tady víme, e si kroutil pololetí na uranu, tak to nehraj,“ pidal se k seznamování docent Budovský, pvodn kantor vysoké školy, peazený na uák Armabetonu, kde uil asfaltéry a betonáe násobilku.
„Tady seš mezi svejma, tak se pochlub a cvakni rundu!“ povzbuzoval Mukla plukovník v záloze Strejek. Vlastn bývalý plukovník, protoe mu hodnost odebrala provrková komise tídní spolehlivosti.

Zbyten chlubiv zdrazoval pi vypravování, jak za první republiky jezdil na kontrolu muniáku koárem s párem kladrubských koní.
Také já jsem si pidal dotazem, jestli mu nechali idiský prkaz, nebo jestli dostal zákaz ízení a na jak dlouho.
„Hele, já sem pišel na pivo a utopence, protoe jsem sám doma, ale myslím, e tady de vo njakej omyl. Nechci si nikoho dotknout, ale já jsem te nikde nesedl. Nevím, jak jste na to pišli,“ ohradil se Mukl proti dotíravým dotazm a narákám.

V lokále hospdky U svaté Aniky nastalo ticho, rušené jen skípotem posunovaných nohou. Namodralý kou z cigaret lehce plul nad hlavami štamgast, kteí pekvapen hledli na Mukla.
„Tak nám teda ekni, pro t tady naše drbny pl roku nevidly, a odkud se dozvdly, e si zavenej,“ vyrazil do útoku Šefl, bývalý vrchní úetní Radlických mlékáren, který te pracoval jako idi pi svozu mléka z okolních statk. Ml bratra v západním Nmecku, který mu obas poslal balíek. Jednou se spletl a poslal ho na adresu k zamstnavateli.
„e m tady sousedky nevidly, to je docela moné. Byl jsem te na vojenském cviení jako záloák v Doupov.“
„A do pric!“, rozohnil se plukovník Strejek. Zkoumav se na Mukla podíval, chvíli si ho pemoval pivenýma oima, odhadl ho na etae a pokraoval:
„Jakou máš šari?“ pekvapiv uspokojil svou zvdavost.
„Nadporuík v záloze, jestli jde jen vo todle,“ ekl Mukl a domníval se, e zvdavce uklidnil.
„Ták, pánové,“ vybouchl Musil.
„Von je to lampasák, lampasák, no to je gól vy blbci. Kdo s tím pišel, e je to mukl, kdo mu tak zaal íkat. Já snad tu špiku seeru.“

A skuten zaal devnou višovku, ve které ml zasunutou Partyzánku, drtit mezi zuby. Rychle ji vysunul z úst, dopil pivo a rázn se zvedl.
„Fando platím zejtra, t bh!“ bez otoení hlavy chvatn vyšel ze dveí, jako by za ním hoelo.

U našeho stolu zstalo nkolik sklenic kvasnicového Staropramenu nedopito. Všichni jsme se zvedli a s provinilými úsmvy se rozlouili s Fandou ujištním, e zaplatíme zítra. Venku jsme si spšn podali ruce a chvilku postáli, abychom si vzpomnli, co jsme proti reimu namítali v dob pítomnosti zdánlivého mukla. Dohodli jsme se, e všechno zapeme.

 
Pemysl asar
* * *
Ilustrace Eva Rydrychová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 23.01.2022  15:04
 Datum
Jmno
Tma
 23.01.  15:04 Pemek
 23.01.  14:47 Vclav Opt velmi zdail pspvek
 20.01.  11:21 Vesuviana dky
 20.01.  10:16 Von
 20.01.  09:59 Ivan
 20.01.  09:57 Ivan