Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Julius,
ztra Ale.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mravní djiny eského národa (1/2)
 
Existuje ada kritérií, podle nich lze hodnotit vysplost národa. V dnešní dob ovládané chimérickou honbou za stále vtším ekonomickým rstem, se povtšinou státy a jejich obyvatelé hodnotí práv z pozice ekonomické síly, jindy síly válené (co je snad ješt horší mítko), dle dodrování lidských práv a obanských svobod i dalších vcí. Tch kritérií, která meme za úelem srovnávání pouít, je tém neomezené mnoství – a lidé jako by v sob mli zakoennou odvkou potebu neustálého srovnávání. Osobn pak za nejnáronjší mítko povauji mravní vysplost národa.
 
Zde je teba vzít v úvahu dv strany mince – národ jako celek a elity, je ho reprezentují. Tyto nádoby jsou neoddlitelné – v demokratických zízeních politické elity povstávají z národa, který jim ve volbách udlí mandát k ízení a reprezentaci zem. I v totalitních reimech nese lid vtší i menší díl spoluúasti na získání a udrení si moci v rukou úzké skupiny totalitních sil. Taková pomoc lidu me být pímá (vítzství ve volbách, revoluce, kolaborace) nebo nepímá (ekání, e to za nás vyeší nkdo jiný, uhýbání pohledem, ohýbání pátee), resp. kombinace obojího.
 
Dovolím si nyní malou odboku k politickým elitám v demokratických zízeních… Opravdu platí, e národ má takovou vládu, jakou si zaslouí? Není to tak jednoduché, protoe pi pozornjším zkoumání narazíme na zaráející paradox volebního systému. V naprosté vtšin pípad tzv. vtšinové volby se toti vdí elitou stane ten, koho ale vlastn vtšina oban nechce! Pokud toti daný jedinec (prezident, senátor apod.) nezíská v prvním kole nadpoloviní vtšinu hlas (a osobn bych dodal ješt výraznou, ne 51%), znamená to, e vtšina oprávnných voli danou osobu odmítá – ale stejn vyhraje! V pomrných volbách dochází k obdobnému paradoxu, jen s tím rozdílem, e zde vítzná s  trana posbírá k vládnutí povtšinou spíše trpaslíky, kteí by jinak byli bez šance na faktické ovlivování reality, a k moci se tak dostává i ten, kdo je zcela na periférii zájmu voli a jen málokdo si ho peje – a zrovna on je teba tím pomyslným jazýkem na misce vah pi zásadních rozhodnutích. Paradoxní, e? Ale jak pronesl Winston Churchill, demokracie je nejhorší zpsob vlády – s výjimkou všech ostatních, které jsme u vyzkoušeli.
 
V 19. století, skrze boj za záchranu eštiny a v rámci vypjatých národnostních spor mnohonárodnostního rakouského mocnáství se emancipoval moderní eský národ. Hodnocení 19. století z eského pohledu je problematické, místy bolavé, jindy obdivuhodné, ve výsledku pak s pevládajícími pozitivy. Zformovaly se bhem nj politické elity jako Palacký i Rieger, které daly národu cíle jeho existence, za pt minut dvanáct byla hrobníkovi z lopaty vyrvána eština, ten neuviteln krásný a bohatý jazyk, rozšíilo se národní povdomí a hrdost, oprášily se zatuchlé a asto skoro zapomenuté eské djiny, vznikla ada nesmrtelných umleckých dl… Na druhou stranu se vlastenectví zvrhávalo v nacionalismus a ve slepý, nenávistný boj proti Nmcm (ijícím zde po generace u od pemyslovských král), k vylhávání vlastní velkolepé minulosti (idealizovaný fenomén husitství i spory o Rukopisy královedvorský a zelenohorský), k vymezování se vi všemu „neslovanskému / neeskému“, a dokonce i nechutný antisemitismus (hilsneriáda) zapustil v echách koeny…
 
Navzdory této dvojakosti si eský národ 19. století a osobnosti, které zrodil, zaslouí znaný respekt. Z podhoubí „dlouhého století“ toti vyrostla i ona slavná „I. republika“, dvacetiletá éra mezi dvma svtovými válkami, kdy eskoslovensko patilo k nevysplejším státm svta z mnoha hledisek -  z pohledu rozvoje obanských práv, ekonomiky, umní a dalších. Byla to doba, kdy vyvrcholily vlastenecké snahy 19. století vytvoením samostatného, hrdého státu, doba, kdy v ele tohoto státu stanul bojovník za pravdu T. G. Masaryk, ve 20. letech obdivovaný, ale v 19. století dvakrát tím samým národem nenávidný, kdy se nejprve postavil proti nekriticky pijatým Rukopism (které byly podvrhy, jak pedpokládal) a poté se zastal ida Leopolda Hilsnera v pípadu vrady Aneky Hrzové a de facto zabránil jeho justiní vrad. Nyní tedy tatíek osvoboditel, hrdina, pedtím vlastním národem proklínán a posílán s Hilsnerem na šibenici… („zaslouil bys, Masaryku, jít s Hilsnerem na houpaku“). Ve všech pípadech pitom Masaryk sledoval jediné – ne popularitu, nýbr pravdu. A heslo „Pravda vítzí“ vetknul i do prezidentské standardy. Škoda, e takoví lidé se rodí jednou za sto, dv st let. A na jednoho Masaryka pipadají stovky a tisíce … (doplte si dle libosti).
 
 
Hilsner ped soudním tribunálem | Reprofoto - Petr Podrouek

Samozejm i Masaryk ml adu chyb, spoustu nedostatk a neduh mla i ona dnes do znané míry idealizovaná a pikrášlovaná „I. republika“, ovšem faktem zstává, e to byla doba, kdy eský národ (mýtus eskoslovenského národa nechme spát) snesl písná mítka a není bez zajímavosti, e a do hokého konce ticátých let byl jedním z posledních ostrvk svobody, práva a demokracie v rychle se fašizující Evrop a ve svém geopolitickém prostoru zstal nemilosrdn obklíený a odsouzený k pádu do temnoty. Nacistická Tetí íše, autokratické Polsko a Maarsko, fašizovaní hlinkovci na Slovensku… – ti všichni se jen klepali na to, a zardousí eskoslovenskou demokracii.
 
Mnichovská dohoda a její akceptace vládnoucími elitami, prezidentem Benešem a vládou, znamenala zásadní djinný zlom. Mnichov pinesl zaátek hluboké a dlouhé morální devastace eského národa. Na otázku, zda jsme se mli bránit, se odpov neskládá lehce s vdomím historických souvislostí. Ono po bitv je kadý generál… Nemlo by se ale pedn zapomínat na to, e Mnichov byl jednak selháním celoevropským, selháním demokracie ustupující totalit, ale i selháním samotného eskoslovenska. Britové nás obtovali, Francouzi nás zradili, Hitler se nás rozhodl zniit – ale vymlouvat se na to? Byl to prezident Beneš, který sedmnáct let jako ministr zahraniních vcí a ti roky jako prezident nesl hlavní díl odpovdnosti za to, v jaké neešitelné mezinárodní situaci se eskoslovensko ocitlo. Byl to on, kdo jako vrchní velitel armády nevydal rozkaz k tomu nejzákladnjšímu, co kadý národ musí – brate svou hrdost, identitu, hranice. Bránit se, i nebránit… Ano, v ten moment to na faktické likvidaci I. republiky, navíc kolabující i vnitn (sudetští Nmci, hlinkovci na Slovensku) a mezinárodn opuštné, nemohlo nic zmnit. A tak i onak, její existence skonila. Ale to rozhodnutí nebylo jen o jednom státu a jedné epoše djin – bylo i (nebo zejména?) o morálce a dalším smování národa. I kdybychom se postavili na odpor jen symbolicky, i kdyby to bylo vykoupeno mnoha ivoty, nestálo by to gesto národní hrdosti a vzdoru zlu za to? Vzdát se bez boje, odevzdat národ, který ml motivaci a chtl bojovat do rukou nepíteli a následn poníený, rozarovaný a zlomený národ v kritickém okamiku opustit – ano, i to je ddictví prezidenta Edvarda Beneše. To, e další prezident Hácha nucen souhlasil s vytvoením Protektorátu, to u byla jen hoká kapka na dn íše zla a završení nevyhnutelného lovu, kdy byla bestie vypuštna z klece.
 
Bhem okupace se ukázalo, e národ stále ml své odhodlané hrdiny, ale také zrádce. A tak zatímco ást statených bojovala v cizin i doma, vycviení vojáci i „obyejní“ lidé riskovali vše za vyrvání vlasti ze spár netvora, obtovali ivoty vlastní i blízkých, zatímco tito lidé konili v rukou gestapa, SS, v muírnách a na popravištích, jiní kolaborovali, udávali a zrazovali, a další se uili být neviditelnými a uhýbat pohledem, nevidt a neslyšet. A zatímco pro nkteré se mravnost a pravda staly dvody pro poloení vlastního ivota, pro mnohé další se morálka stala ímsi velice relativním, pizpsobivým situaci a v posledním dsledku obtíným bemenem, které je záhodno setást. Bhem druhé svtové války tak ztratil národ mnoho cenných, nenahraditelných hrdin, vzor a vlastenc, ím se otevela krvácející rána a usnadnila cesta nástupu další totalit.
 
Téhle totalit ale opt znan pomohla i jedna z nejkontroverznjších osobností našich djin – prezident Beneš, který u v roce 1943 podepsal se Stalinem smlouvu o poválené spolupráci obnoveného eskoslovenska a Sovtského svazu. O budoucím vývoji tedy bylo rozhodnuto dávno ped únorem 1948… Tento krok je jedním z nejneobhájitelnjších in – kdo v roce 1943 netušil, co je Stalin za? I kdyby nic jiného, spolu s Hitlerem byl v první fázi války agresorem, který zaútoil na Polsko, Pobaltí, Finsko…A to opravdu „kdyby nic jiného“ a zapomnlo se na pedchozí tvrt století v bývalém carském Rusku. Kdo mohl Stalinovi vit, e se do pováleného vývoje SR nebude vmšovat? Vil mu Beneš, byl tak neuviteln naivní? Nebo byl tak zahoklý z pedváleného vývoje a neschopný vcného úsudku? Nebo si to vyhodnotil jako jedinou cestu, jak se po válce udret u moci a zaprodal zbídaený národ pro vlastní ego – vdy neváhal Stalinovi „vnovat“ Podkarpatskou Rus? Nebo doopravdy vil, jakoto národní socialista, e iní správn a e komunismus je cesta budoucnosti? Meme spekulovat o Benešov pozici pi Mnichovu 1938 i únoru 1948, souhlasit i nesouhlasit s jeho kroky, tato smlouva je ale neodpustitelná. Kdoví, jak by probíhal další vývoj a kde by byla stanovena demarkaní linie, kdyby vbec nkdo z eskoslovenské politické reprezentace ml zájem, aby Prahu osvobodili západní spojenci a ne rudý kormidelník z východu… Jene on ten zájem nikdo neml. Smutné, velmi smutné.
 
 

O období let 1945-1948 sice hovoíme jako o „III. republice“, ale o demokracii meme mluvit ím dál tím mén. Toto období patí k nejtemnjším v národních djinách. Ji bhem války byl naplánován další vývoj ve spolupráci demokratických stran a KS. Jene demokratické strany selhaly a košický vládní program proto naploval priority KS. Do toho nad vším nl prezident Beneš, který svými dekrety veškeré kontroverzní zmny posvtil. Je to období nevyrovnání se s válkou, období otesného odsunu sudetských Nmc i znárodování prmyslu, období pozemkové reformy a sílící socializace. Je a s podivem kolik údsných vcí se bhem tch nkolika let stihlo udát… A teba i to, jak se „bratrm“ Slovákm zapomnlo, e byli hitlerovským kolaborantským státem a aktivn pispli k rozbití pedváleného eskoslovenska i jak se za války podíleli na holocaustu – jist, pece byli ve vleku malé hrstky slovenských fašist kolem Jozefa Tisa, vtšina za nic nemohla, a také si pipsali na konto slovenské národní povstání… take vlastn vše v poádku. Zato kdo byl Nmec…
 
Pokraování zítra…
Tomáš Záecký
 
***
Edvard Beneš, foto: Library of Congress
Zdroj anotaní ilustrace Deník.cz
Zobrazit všechny lánky autora
 


Komente
Posledn koment: 05.04.2021  05:47
 Datum
Jmno
Tma
 05.04.  05:47 SV
 05.04.  01:07 Richard P.
 02.04.  23:06 Ivan
 02.04.  18:11 Evussa
 02.04.  16:38 Von