Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vní milenci

Zdenka sedla se svou kamarádkou Carmen  v  malé restauraci v Quebec City. Rozumly si, i pes rozlišné zem ze kterých pocházely. Carmen  byla z Venezuely  a Zdenka... ach odkud vlastn byla Zdenka? Narodila se v eskoslovensku, ale vtšinu ivota strávila v Jiní Americe, v Brazílii. Odešli tam s manelem v roce 1945, kdy se dostali k moci komunisti… Zdenka, franštináka, se velice rychle nauila portugalsky a psala fejetony a glosy do prestiních  Sao Paulo novin Todo Dia. Manel nasel také zajímavou práci a kdy Zdenka podvakrát potratila, oba se smíili s tím, e  dti mít nebudou. Jene  Jií pak onemocnl a bhem roku byla 51letá Zdenka sama. Do eskoslovenska se vrátit nemohla ani nechtla. U tam stejn nikoho nemla a s tmi pár kamarádkami z novináské fakulty si u dávno nepsala. Vtšinou se jí stejn psát bály…
 
Pesthovala se do Quebecu, kde získala opt zamstnání v novinách a nkolik let psala pro Chronicle Telegraph…, který se pyšnil tím e je nejstarším dodavatelem zpráv do domácností Severní Ameriky.

 
 

"Víš" vysvtlovala svoji o nkolik let mladší pítelkyni. "Mam pocit, jako by mi ivot proplouval mezi prsty. Je mi tyiašedesát, jsem sama. V redakci u dlám jenom na ástený úvazek a co s asem? Dnes si íkám, e mít dti..." Carmen se trošku trpce zasmála. "Já mám dv a co myslíš? U mi dávno uletly z hnízda, obas napíšou nebo zatelefonují, ale to je všechno. Juana jsem nevidla u ti roky a  Manuela tu byla sice loni, ale sluebn a hodilo se jí e nemusela do hotelu."
 
"Jene já nechci jenom cekat na smrt!" sáhla Zdenka do kabelky a vyndala pomakaný dopis. "Dostali jsme do redakce dopis o jednom zvláštním lovku. ije nkde v lese, snad na Aljašce a doluje zlato, loví koešiny. Moc ráda bych s nim  udlala interview. Redakce by mi dala zálohu na všechno co o nm napíšu… Poslala jsem mu dopis a podívej, tohle mi odpovdl".

Sledovala svoji pítelkyni zatímco Carmen  etla dopis. "On t zve abys pijela!" ekla nevícn. "Ano, napadlo mne e o takovém lovku je škoda napsat jenom lánek, chtla bych o nm napsat celou knihu, aspo bych dala svému ivotu njaký cíl a dvod..." Neblázni, ty tam ván chceš jet? Vis jak je to daleko?"dsila se  Carmen.  "A kolik mu vlastn je rok?" zeptala se zvdav. "Nemam tušení, ale nejmladší u asi nebude" zamyslila se Zdenka. "Ale co na tom záleí! Jedu dlat lánek do novin a ne hledat chlapa! Na to jsem u trochu stará". "Never say never" poucila ji pítelkyn.
 
Na tohle te s pousmáním myslela, kdy jela autobusem pres celou Kanadu. Nikdy netušila jak je Kanada opravdu veliká. Asi to neví nikdo pokud si ji sám neprojede. Mst bylo málo a vtšinou se jelo nedozírnými lesy. Buší jak se tady íkalo. Hlavn naveer pi soumraku vidla spoustu divoké zve, dokonce i medvdí rodinku. Kdy se autobus po nkolika dnech dostal na Alasku hwy  pestala  msta  a byly tam vlastn jenom vesnice. A ani tch nebylo mnoho. Jak tu mohou lidi ít?

 
 
Bylo pt ráno, kdy autobus zastavil ve Whitehorsu, kde ml na ni ekat Francois. Co kdy nebude? Taková hloupá doba… napadlo Zdenku. A co bych pak dlala? No dobe, šla do hotelu…, ale jak bych se s ním potom nkde setkala?
 
Obavy byly zbytené. I kdy ho nikdy nevidla, poznala ho na první pohled. Vrásitý osmahlý obliej, jako u všech lidí kteí se zdrují hodn venku, tmavé vesele jiskivé oi, skoro bílé vlasy jako kontrast k opálené pleti a ješt kdy promluvil, ten píjemný hlas s francouzským pízvukem! "Tak do toho bych byla schopna se snad ješt dneska zamilovat!" prolítlo ji hlavou. Zajímalo by mne kolik mu vlastn je!"

Najednou byla ráda, e s tímhle lovkem bude moct strávit nkolik týdn. Vzal ji do malého cafe, které bylo tou dobou u otevené a objednal pro oba kávu. Netroufala si íct, e kávu nepije a tak oba srkali píjemn horký nápoj a Zdenka cítila najednou klid v duši. Jako by došla na místo, které celý ivot hledala. Francois se ji ptal, jestli není unavena, ale ekla e není a opravdu se unavena necítila. Naopak se jí zdálo, e je plná njaké nové nabité energie, kterou ze sebe vydává on a tohle msteko, kde práv je.

"Jak daleko je to do Dawsonu zeptala se."
„550 kilometr" odpovdl. "Chcete si jít odpoinout do  njakého hotelu ne pojedeme? Já musím ješt nakoupit pár vcí, kdy u jsem tady."
„A vy jste u spal?"
"Spal jsem v aute kdy jsem cekal na vás. To mi uplne stacilo."
"Ja jsem usnula zase v autobuse" piznala...
 
Francois poteboval nakoupit pár vcí, take museli pokat a otevou obchody. Sedli u spolené snídan a Zdenka si pipadala, e poprvé po tolika letech zase konen ije!

 

Dawson, kam dojeli asi po sedmi hodinách po štrkové, ale celkem dobe udrované cest Zdenku uchvátil. Francois  ji zavezl do malého nepíliš drahého hotelu ve  stedu msta a slíbil ji, e pro ni pijede zase zítra, aby si šla zatím odpoinout. Zdenka ale nemohla odpoívat, Dawson byl msto jaké si nikdy ani ve snu nedovedla pedstavit. Nemohla se nasytit jeho atmosféry. Devné chodníky, prašné ulice, psi polehávající na ulici… bylo to jako by se ocitla v jiném století, v jiné dob. Cítila, e sem pati. Lidi na ulici ji zdravili jako by ji znali… tohle v ádném jiném mist kde ila nepoznala. Šla na veei do malé otevené restaurace s výhledem na majestátní eku Yukon. Byl píjemný teplý veer…, kdy se podívala na hodinky, tak se zhrozila. Opravdu... plnoc!  A sluníko je na obloze jako v poledne!... Uvdomila si, e by mla jít spát, aby ji Francois nenašel ráno ješt v posteli.

Francois… Francois…, nikdy nepoznala lovka jako je on. Hlavn, dalo se s ním mluvit úpln o všem. Sama sob ale musela piznat také to, e se jí moc líbí.  Nedovedla si pedstavit, e by mohla kdy odjet z toho msta a od toho zvláštního lovka, který ji upoutal svým ivotem u na dálku. Ale jak moc ho zná? Par hodin ve Whitehorsu, cesta do Dawsonu a to bylo všechno. Nadala sama sob do bláznivých enských, které uvidí chlapa a u jsou z toho celé vedle!  Pesto se jí  dobe usínalo s plnoním sluncem svítícím dovnit hotelového pokoje, kdy vdla, e ho zítra uvidí…
 
Po celý další týden za ní Francois jezdil kadý den do hotelu. Povídali si, ona se vyptávala, on jí rád odpovídal…, byli si blí a blí, oba si toho byli vdomi a pece váhali. Rozhodn u nemli vk Rómea a Julie. Mli za sebou kadý jedno manelství, obma partnei zemeli. Jeho u dosplé dti ily ve Francii a s otcem se díky vzdálenosti moc nestýkali. Francois byl nkolikanásobným ddekem. Na Yukon odešel po smrti své eny.

Ml malý sroubek nahoe na Bonanze, kousek od místa, kde George Carmacks a jeho indiánští pátelé objevili zlato na Králiím potoce. Francois o tom uml tak nádhern vyprávt!  Na jeho  malém claimu si Zdenka zkusila chvíli rýovat, ale po chvíli to vzdala a ekla, e radji zstane chudá, ale s jaktak fungujícíma zády. S obdivem obhlíela památná místa, Discovery claim s  przranou vodou, ve které byl vidt kadý kamínek na dn, nebo kopec hned naproti, kam poslali  v dob zlaté horeky nov píchozího Sveda ist z legrace kopat zlato a on tam nepedstaviteln zbohatl.  Pojmenovali jej Chichaco hill na jeho památku. Chichaco byli lidi, kteí pišli nov na Klondike a nevdli nic o severu. Ale jak je vidt, nkdy i sourdough (starousedlíci) se mohli velice mýlit…

"Klondike je jediné místo na svt,  kde je  zlato i  na kopcích"  vysvtloval Zdence Francois "Je to  tím, e pvodn tady bylo moské dno, kam eky z pevniny je naplavily z pobeních hor." Uil ji všechno. Od historie Klondiku a pokládáni pasti, nebo  jak dostávat drobný zlatý prášek z rockeru, zacházet s puškou, stahovat králíky… Byla uenlivý áek a on trplivý uitel. Pipadala si nkdy jako Alenka v íši div. A pedevším, u si nedovedla vbec pedstavit svj ivot bez nj, bez jeho oí, bez jeho hlasu s tím nádherným francouzským „r“, které ani roky ivota na Yukonu  nedokázaly zmnit.  Bylo to neuvitelné... cítit se takhle zamilovaná! Vdla, e on to cítí stejn. Ne nepoádal ji o ruku, ale obma bylo jasné, e u navdycky patí k sob. Manelství v tchto letech jim nepipadlo podstatné. Ale pesthovala se k nmu do jeho srubu a zaali spolu ít. Sroubek byl strašn malinkatý. skoro jako domeek pro panenky. Kdy ale spolu sedli u kamen, která sroubku dominovala, Zdence pipadalo, e nikdy v ivot nebyla tak šastná  jako tady, 30 km od civilizace, bez elektiny, bez vody, jen s propanovým vaiem. A ovšem… s Francoisem. Bylo to všechno tak neuviteln dobrodruné a romantické, e bylo tké pochopit co se všechno stalo bhem posledního roku. Kdy pišla k Francoisovi do jeho sroubku poprvé,  pekvapil ji jeho výbr francouzské literatury. Po veerech jí pedítal Rimbauda, Huga, Verlaina…, vracela se v duchu zpátky do doby studií, kdy zboovala Rimbauda a snila o Paíi, kavárnikách, kde se pil absint a kde se scházela paíská Bohéma… Jak je to u dávno!
 
Kdy jí zemel manel, myslela si, e její ivot skonil, ale s Francoisem zase našla sama sebe. Strávili nádhernou zimu, kdy Francois trapoval. Nevadila ji opuštnost jejich sroubku. Mli tolik vcí o em si povídat! Francois ml pár dobrých pátel, se kterými si Zdenka velice rozumla. Francouzsko-eské veery s  dobrým vínem, které  vybíral on sám a se Zdeniným maarským gulášem z medvdího i losího masa sice nebyly asté, ale o to víc si je kadý uíval. Neštstí  pišlo u druhou zimu. Dlouhá studena vlna, na teplomru 55 pod nulou bylo u nkolik dní… Kamínka v malém sroubku jela naplno, ale na zemi byla poád zima. Zdenka si navlékla teplé ponoky a na n papuky z tuleni srsti. Ani se jí nechtlo vstávat, ale slyšela Francoise  harašit s ním venku, a tak se rozhodla e u je as vyvinout njakou innost. Najednou uslyšela prudký náraz na dvee a zachroptni. Vybhla ven. Teskutý mráz ji uhodil do tváe, ale kdy uvidla Francoise leet na snhu bezvládného, pestala vnímat zimu.

"Mon chrti…, mon cheri..." dýchal! Vdla, e je to srdce, léil se na n po infarktu, který utrpl ped temi lety. Jene jak ho dostat dovnit? Bela zpátky do srubu pro deku, vdla, ze te všechno záleí na ni. Musí to zvládnout! Rychle pevalila Francoise na deku a táhla ho dovnit. Slzy ji mrzly na tváích. Šeptala mu, i kdy nevdla jestli ji me slyšet: "Já t nenechám zemít, mon amour"! Hned za dvemi mu rozepnula parku, nezdrovala se se sundáváním svetru. Klekla si na zem k nmu a zaala tvrd makat hrudník. Za chvilku u necítila ruce, cítila jak z ní stéká pot… Bezdn si šeptala "Prober se, prober se!"
 
Trvalo to neskuten dlouho… pestala vnímat as. Byla tak zabrána do své innosti, e ji vylekalo, kdy na ni náhle promluvil: "Que se passe?" Zaala se smát a plakat zárove. il!  Vidla na nm, e dobe mu není. Pomohla mu se svleením a uloila ho do postele. Pod jazyk mu kapla kapku nitroglycerinu. Cítila se vyerpan a nevdla co má dlat dál. Mla v hlav jenom jednu myšlenku. "Musím sehnat doktora." Oblékla si parku a vyšla ven, otoila klíkem u trucku, ale zlomil se jí v ruce. Stála se zlomeným klíem a po tvái jí tekly slzy. Co te bude dlat?  Francois by ho nastartoval  urit, kdyby…  Vrátila se do sroubku. "Zatopím ti tady a vrátím se co nejdív." Políbila ho. Nereagoval. Jen tichý dech prozrazoval, e ješt ije! Musí sehnat pomoc! Piloila do kamen, znovu oblekla parku, vzala si dvoje rukavice, na hlavu si vzala balaklavu a vyrazila do ptapadesátistupového mrazu na dvacetikilometrovou cestu do msta.
 

O den pozdji teplota o nco málo klesla a Johnu Webstrovi se podailo nastartovat skidoo. Byl sice s  Francoisem domluvený u na verejšek, ale den zpodní nikdy na Yukonu nehrál ádnou roli. Zvláš v extrémních teplotách. Po cest si všiml stop kíem kráem se klikatily po silnici, a nakonec vedly nkam do buse. Kam? Mel  najednou divný  sevený pocit v aludku. Pidal plyn a dojel ke sroubku kde ili Francois se Zdenkou. Z komína se ješt nepatrn  kouilo kdy otevíral dvee, ale uvnit u byla zima. Na posteli leel Francois a kdy se ho John dotkl cítil chlad.  Snail se ho oivit, ale zbyten. Musel být mrtev u hodn hodin. Ale kde je Zdenka?  S hrzou si uvdomil podivné znepokojující stopy a vyrazil zpátky. Našel ji. Sedla na bobku kousek od cesty, byla nehybná. Zmrzla…
 
Na poheb pijela Francoisova velice náboensky zaloená rodina. Zdenka ádnou nemla. Nedovolili, aby oba milenci leeli v jednom hrob, protoe nebyli sezdáni. A tak je na  dawsonskem hbitov podivný dlouhý dvojhrob. Zdenka Snajbergova, narozena v eskoslovensku  a Francois  Perret narozený ve Francii. Leí sice hlavama k sob, ale kadý sám…
 
Alena Kennedy, Yukon, Kanada
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 27.03.2021  02:43
 Datum
Jmno
Tma
 27.03.  02:43 Ivan
 25.03.  12:07 Blanka K.
 24.03.  20:07 JaninaS
 23.03.  17:53 Libue
 19.03.  15:03 alena
 19.03.  12:51 olga jankov
 19.03.  12:03 Marta
 19.03.  11:16 Betislav
 19.03.  11:04 Jitka
 19.03.  10:55 Vesuvjana
 19.03.  10:40 Von
 19.03.  10:07 Hilda
 19.03.  09:30 Kvta
 19.03.  09:09 miluna