Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Anna Malchárková:
Vím, e Bh se jen usmívá, kdy lidé plánují

 
V celé své literární tvorb se vnuje Hluínsku - kraji, v nm se narodila a kde trvale ije. Do literatury vstoupila jako básníka vydáním sbírky v hluínském náeí, ve které pedstavila svérázný hluínský lidový humor. Další její díla jsou povídková i baladická.

Více se o Ann Malchárkové a její tvorb dozvíme v následujícím rozhovoru.

 
Být dnes spisovatelem, to je opravdu tká ehole. Mete se touto profesí vbec uivit? A co všechno musíte udlat po duchovní i materiální stránce, aby Vaše kniha spatila svtlo svta?
„Nejvíce se zamuji na témata regionu a tím i na jeho tenáe. Region není velký, já jsem nepekroila jeho hranice a ani se o to nesnaím. Jsem pesvdena, e i v kraji, který není „pupkem svta“ ijí lidé se svými osudy a zaslouí si, aby se o nich psalo.
Autoi to dnes nemají po finanní stránce snadné. Psaní na uivení opravdu není, je to tvrdá práce s nejistým výsledkem. Zpoátku jsem si knihy financovala z úspor. Dnes u si musí jedna kniha vydlat na druhou. Sponzory neobcházím, dotace nemám, protoe v tom neumím chodit a jsem pesvdena, e u knih sniují literární hodnotu. Všeobecn toti platí, e je vdy nco za nco a o své tvorb si chci svobodn rozhodovat sama. Nikdo m psát nenutí, je to moje volba, a tak se musím postarat sama. V nakladatelství je moje kniha brána jako zakázka, kterou si musím celou zaplatit. Riziko, e si dílo na sebe nevydlá, podstupuji pokadé, u kadého vydání nového titulu.“
 
Mete ve strunosti pedstavit Vaši tvorbu? Které „dít“ Vám dalo nejvíce zabrat a které je Vám nejmilejší?
„Témata mých knih jsou obrazem doby, která tady byla a o které nebylo dovoleno veejn mluvit. Nejsou literární fikcí, vycházejí z ústn pedávaných píbh pamtník, které jsem osobn obcházela. Tito lidé, ijící v boulivém 20. století, se ocitli na pokraji velkých djinných zvrat a byli jen jako malé bezvýznamné koleko ve velkém stroji. ili, jak umli, nebo jak jim bylo dovoleno. Jejich osudy se vzájemn podobaly, jen mly vdy jiný odstín a chu. Nkdy více, nkdy mén hokou. (Knihy Modrá barva duhy, Grunt, Vyhnalovec, Kamenný svdek). Od tkých témat, která m vyerpala, jsem pak volila lehí témata. (Album – humorné momentky všedních dn, Chudobky – povsti a báchorky a poslední Zapadlé dny – tradice jednoho roku). Ovšem nedá se íct, kterému dílu dávám pednost. Také prsty na ruce nám stejn ráda, protoe kadý má svj význam.“

 
  

    
 
Co Vám bylo inspirací k tomu, abyste se stala spisovatelkou a co Vás na této dráze pekvapilo?
„Stát se spisovatelkou m nikdy ani nenapadlo, zdálo se mi to nemoné, a tak jsem tuto myšlenku nezaadila do svých pedstav a sn. Psanému slovu jsem se nikdy nemusela vnovat. Pracovala jsem v Ostrav ve velkém strojírenském podniku, v technické profesi, která byla od psaní dosti vzdálená. Kdy jsem pak vydala svou první knihu, samu m to pekvapilo a zaskoilo. Divila jsem se sama sob, a mi to jeden moudrý pán vysvtlil slovy: „V kadém kameni je ukryta socha“.
 
Vaše historická novela Grunt byla nominována na Evropskou literární cenu. S jakými pocity jste tento fakt pijala – a vbec, jaké máte zptné vazby s Vašimi tenái?
„Námt pro knihu je vlastn jen myšlenka, která probhne hlavou, a bu v ní zstane, nebo zmizí. Jednou na procházce, pi pohledu na zbídaená pole a ponienou pírodu jsem si pomyslela, „Co by tomu ekli staí sedláci?“ Nápad byl na svt a zaala jsem psát Grunt. Sepsat, jak to vlastn bylo, znamenalo obejít rodiny, kterým osud zvaný kolektivizace naloil bemeno, které neunesli, a poslouchat jejich vyprávní. Vypravi byli vtšinou u jejich dti, které to s rodii proívaly. Dleitá byla dvra mezi spisovatelem a vypravem a tu se mi podailo získat. Obešla jsem mnoho pamtník té doby a osud rodiny, které kolektivizace obrátila ivot naruby, jsem napsala. Grunt oslovil mnoho tená, a dokonce byl nominován na evropskou literární cenu. Informaci o nominaci jsem ale pijala vlan. Ani jsem se neradovala, ani nejásala… Neznámému vesnickému autorovi se ceny neudlují. Mn staí ohlasy našich tená, kdy m osloví a knihu pochválí, e se mi povedla. Staenka íkala: „Kaj se lovk zrodí, tam se i hodí.“
 
Co ve svém ivot berete ván a co s humorem?
„Brát ivot úpln ván snad ani nejde. Humor je taková pomocná ruka v tkých situacích. Pijdou v ivot chvíle, kdy vánou vc musíte zlehit, podívat se na to jiným pohledem a nakonec zjistíte, e je to vlastn k smíchu. Ono to opravdu funguje i v dnešní nelehké dob.“
 
Práv jste oslavila významné ivotní jubileum. Co Vám pitom udlalo nejvtší radost?
„Roky utekly, nemá cenu je poítat, nemá smysl se bedliv sledovat, kde vás co píchne a hledat v poítai, co to asi je. Tším se, e kadé ráno si koka pijde pro mléko, pes zase pro piškot, hudruju, e krmítko pro ptáky obsadili holubi a zase odhání ty malé ptáky. Projdu zahradu a dívám se na záhon, zda u nevystrkují hlaviky první snenky.“
 
Woody Allen ekl: Chcete-li pobavit Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. Pesto – jaké máte ješt plány?
„Nevím, zda se ješt pustím do psaní knih, protoe vím, e „Bh se jen usmívá, kdy lidé plánují.“
 
Jií Muladi
* * *
(Pozn. redakce: O zaátcích tvorby paní Anny Malchárkové si pette v píbhu "Dobe mi tak"!)
 
Dobe mi tak!
 
Napsala jsem kníku a dobe mi tak. Tento fakt m budil ze snu celý msíc. Nejdíve to byl hec, pak in. ekla sem si, však co, dneska píše kadý, tak pro ne já? Unikla mi jedna malikost, sice psát me tém kadý, ale vydávat pouze ten, kdo na to má.

Vystízlivní z ideál bylo horší, ne sndená feferonka na druhý den. Jako neznámý a nezámoný autor musím umt ti vci najednou. Napsat, vydat a prodat, abych zaplatila alespo tiskárnu. Dále musím být pipravena na otázky typu, kde se mi to v hlav bere a co za to beru. Nevím co odpovídat, tak tvrdím, e se mi odmotal jeden závit v mozku. lovk to ani na sob nepozná, mozek je toti zamotaný celý. Všichni byli pak stejn zvdaví, jak takový lovk s odmotaným závitem vypadá a nakonec se starali, kolik milión takový odmotaný závit asi hodí. Zvlášt pak ti, kteí jak jenom kníku vidí, celí se obhodí alergickou vyrákou. Skutenost byla trochu jiná.

Hromada kníek, naskládaná v mé lonici, mi uspokojení nepinesla. Ve skutenosti jsem se nemohla na ni ani podívat. Naopak, kdy jsem si uvdomila co dál, pešla m chu i na njakou oslavu. Na kupu kníek jsem hodila deku a vzala jsem si prášek, abych to zaspala. Spánek nepicházel. Jak jsem se otoila napravo vidím samé kníky, otoím se nalevo, vidím svého mue a k tomu chrápe, jakby ty kníky ezal pilou. Zavu oi, zase kníky, otevu oi a i v  té tm vidím na lustru pavuiny, které tam narostly v dob mé tvrí práce. V duchu jsem vzpomínala na nevydaené obdy, kdy m znenadání políbila múza a já, abych nezapomnla verš, jsem psala. Pro zmnu jsem zapomnla na maso v  troub, které se samo pipomnlo pachem spáleniny.

K obdu byla chvilka poezie, suché brambory a kompot. Výsledek mé práce byl ten, e jsem z tiskárny pivezla kupu kníek. Snaím se pozitivn myslet a pesvdovat sama sebe, e kadý zaátek je tký. Smiuji se i s faktem, e nikdo u o mn nebude mluvit jako o mladém, zaínajícím autorovi, kdy u pomalu trénuji „skok do truhly“. Tak si pomalu zvykám na to, e asi budeme v lonici spát ve tech.

My v manelských postelích a vedle kopa kníek. Ale jak dlouho? Situace v  mé lonici se musí ešit.

S chlapem u nic nenadlám, ten chrápe celý ivot, ale ty kníky musí pry. Výjimen to napadlo i mého mue. Pes noc se stal šéfem marketingu a ráno zaal úadovat.

„Bez reklamy to nejde“ ekl.
Tiše jsem špitla, e jsem v novinách u byla. Sice tsn ped rubrikou „oznámení o úmrtí“, ale byla.

„lánku si tak mohli všimnou jenom ti, co kontrolují kdo zase umel,“ hned zdeptal mé sebevdomí mu. „Nevadí“, pokraoval, vyfotím t a rozvsím na kadém míst, kde kniha bude v prodeji.

Jeho nápad byl tak geniální, e jsem jej chvílemi vidla jako kandidáta na Nobelovu cenu. A kdy si pinesl digi foák, zapnul poíta a poslal m do koupelny umýt si vlasy, jsem pochopila, e to myslí ván.

Vidím to na dobe nastartovaný den. Snaila jsem se mu vysvtlit, e nejsem fotogenická. Lidé si budou myslet, e kandiduji za njakou politickou stranu. Pikreslí mi rohy, vousy a zaerní mi dva pední zuby. Nakonec m roztrhnou na pl a moje fotka se bude válet s natrhnutou hubou nkde v blát.

Mé argumenty nebral ván. Asi se chtl také umlecky vyádit. Pro ale zrovna já jsem se mla stát objektem jeho umleckého poblouznní, nevím. Nakonec jsem to pojala jako osobní mstu za to, e musel tu hromadu knih párkrát petahovat z místa na místo.

Porada umleckého vedení nedopadla dobe a byla perušena pro nedýchatelné ovzduší. Takové ticho hned po ránu, také není k zahození. Pokala jsem a ho pejde tvrí vlna a chlapská ješitnost. Musela jsem mu slíbit, e naposledy bude tahat ty knihy po schodech dol a dosáhli jsme smíru.

Mu být spokojená. Kopa kníek zmizela z mé lonice a já, kdy u ji nevidím, mu mít své vlastní pedstavy o jejím osudu. Pemýšlím o tom, zda jsem to trochu nepehnala. Asi pehodím výhybku na jinou kolej.
 
Anna Malchárková


Komente
Posledn koment: 26.03.2021  14:30
 Datum
Jmno
Tma
 26.03.  14:30 Lenkap
 22.03.  21:42 Evussa fandm Vm
 22.03.  17:20 Betislav
 22.03.  09:59 zdenekJ
 22.03.  09:28 Hilda
 22.03.  08:54 Von