Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

To byly asy

Peu králíka. Voní z trouby tak líbezn, e vyvolal vzpomínky, nakonec a pekotné. Však poslyšte.
 
Dtství – doma jsme mívali velkou králíkárnu; o králíky se staral dda Gross a  králíek asto vonl na talíi. Mívali jsme i slepice, krty i husy a jednou dokonce i prasátko. To bylo za války, dávno tomu, chov zvíat byl tehdy zakázán. Kontrolovat to chodil náš soused, pan uitel Králíek  a ten u branky vdy ekl – vy nemáte jist nic (?!), akoliv dobe vdl, co se u nás na dvorku dje – a nejen u nás. To byla tehdy od nj veliká statenost.
Krmivo, obilí a šrot, se shánl rzn tajn, ponejvíce ve stradonickém mlýn. Doma jsme mli šroák na runí pohon a ten se pouíval u ddy v pokoji, protoe jeho okno vedlo do zahrady, odkud to na ulici nebylo slyšet.
 Husy se vykrmovaly v devné posad ve sklepní prádeln, aby nebylo slyšet jejich kejhání. Ale ony byly intenzivním krmením tak oblblé, e vtšinou spaly. Maminka je krmila šiškami, které se pro n pekly na plotn v kuchyni; ráda jsem z nich udibovala.
 
Tenkrát, za války, nebylo skoro ádné maso a tak to bez tajného domácího chovu nešlo. Všechno bylo na pídl a všeho byl nedostatek, masa, mouky, cukru … Mléko se nalejvalo šufánkem z velkých nádob do bandiek a ješt mlékaka dolila vodou, aby vyšlo pro všechny. Jednou maminka dostala nkde smetanu; jedli jsme ji ušlehanou nábon veer za zataenými okny, já poprvé v ivot
( narozena 1935) a dodnes na to nemu zapomenout.
 
Nebyla ani zubní pasta, jen malé rové kostky bhví z eho. Kartákem se po tom šmudlalo a tím se istily zuby. Ovšeme to nepnilo. Neexistoval toaletní papír, ezaly se noviny na malé kousky a to bylo k dispozici na venkovním hajzlíku, kam se chodívalo i v noci. Potm ovšem, svítit se nesmlo kvli náletm. Nebyl ani tabák, jen málo v balíkách – také na pídl – a tak, kdo ml zahrádku, pstoval si tam svj tabák. U nás byl záhon tabáku pod kuchyským oknem.
 
Ke konci války Nmci vláeli prvody zajatc pšky také našimi ulicemi a to byli takoví uboáci, e obani, i kdy sami mli nouzi, tm zajatcm dávali, co mohli k jídlu; vtšinou to nmetí vojáci tolerovali. iv si pamatuji, jak na jednom chodníku po takovém transportu zstaly drobky z chleba. To se o nj ti chudáci poprali.
 
V dom jsme nemli tehdy instalace, pro vodu se chodilo ke studni na zahrad. A po válce, v padesátých letech to bylo moné svépomocí napravit. To tenkrát pišli soudruzi na kontrolu, zda jsme materiál neukradli a já jako malá holka jsem je vodila po dom a oni všude šourali a vidlemi píchali do sena na dvorku. Tatínek byl v práci, maminka mla nervy nadranc, brácha taky byl nkde, tedy jsem je vodila já; myslím, e se i pede mnou stydli. Taková to byla ubohost.
 
Ale zpátky k válce. Na jejím skoro ji konci se zaaly objevovat konvoje nmeckých uprchlík ped postupující Rudou armádou. Sedli hladoví na rzných vozech, nkoho táhli kon, nkoho dokonce krávy a i ta zvíata sotva stála na nohou. V naší ulici se na nkolik týdn taky usadili, nemli u sil jít dál. Nmky s dtmi získaly útoišt ve škole, take my domácí dti jsme mli prázdniny. A zase, i jim lidi dávali jídlo, i tm zvíatm, na tu beznadj se nedalo koukat. V té dob, pamatuji si, jak maminka plakala, e nám neme dát víc jídla. Musela nám odmovat cukr, chleba, všechno – bratr dospíval, ten trpl nejvíc.
Nebyly poádné boty, v lét nosily eny i dti deváky, na zimu šili ševci válenky ze všeho moného a kdo ml doma podrákovou ki, to byl král.
 
Po válce, v lét, šli dom i odzbrojení nmetí pšáci, odpoívali na námstí pod lipami na úpatí kostela. U jsme se jich nebáli. Ale esesmani takové štstí nemli. Ti z našeho okolí byli pochytáni, zaveni ve statku u Adamc a nakonec vedeni pes msto k idovskému hbitovu. Tam jsme si jako dti hrávali, ale s tím byl navdy konec. Esesmani museli tam vykopat jámu a v ní všichni skonili, postíleni horlivými chlapy. Leí tam kdesi dodnes, ješt dnes slyším jejich poslední kroky i stelbu, která se potom nesla do daleka.
 
V lét roku 1945 bylo msto plné ruských voják, oficíi bydleli po domácnostech. U nás bydlel Pavel Arsentijevi Tkaenko, ukrajinský uitel, kterému doma ena zahejbala s Nmci. Pavel se asto napil a potom plakal a vylejval ze sebe všechnu  hrzu, kterou proil. Jednou mi plakal do mých vlas, on vdl, e u se dom ke svým dtem nevrátí, protoe všichni „Rusové“, kteí vidli, jak se ije u nás, dokonce po válce, nesmli se dom vrátit, aby o tom nemohli vyprávt. Kdy se s námi Pavel louil, plakali jsme všichni a rodie mu dali na cestu dárky, pece jen pro jeho enu i dti. Potom jsme mu psali, ale on nikdy neodpovdl, a jsme po ase pochopili, co se s chudákem stalo. Bh ví, jak skonil na Sibii.
 
Ješt z války, hrozná vzpomínka z odvodu koní; sedláci museli dát Nmcm své kon s vdomím, e ta ušlechtilá zvíata jdou do války na smrt. Jejich hospodái byli zoufalí ze své bezmoci. Dlo se to poblí Dietzenhoferovy barokní fary.
 
Pamatuji se i na dobu poátk Protektorátu a na to, jak maminka poprvé pinesla dom lístky na pídlové jídlo a plakala do šuplete, kam lístky ukládala.
A po válce byli všichni plni elánu, chodilo se nadšen na brigády. I maminka chodila sklízet epu a cokoli bylo teba. Všichni chtli znovu normáln ít. Ale všechno dopadlo jinak. To u jsem dojídla vlakem do primy gymnazia a tu jednou ráno v davu lidí, jdoucích z nádraí do msta, proti nám beli kameloti rzných novin a kieli – byl únor. My jsme pak  stáli zdšen ped gymplem a nechápali, e zemel milovaný Jan Masaryk.

V padesátých letech nechtli m místní soudruzi pustit k maturit, protoe „maminka nosila klobouky a já jsem se povyšovala“. Na štstí, editel gymplu, i kdy dosazený komunista, byl rozumný, dokonce mi o tom ekl a maturitu jsem absolvovala.
 Bratr byl ped únorem pedsedou tehdejšího Svazu mládee, hoši mli dobrou kapelu a hráli i divadlo a bylo to fajn. Ale po únoru pevzal ezlo po bráchovi jistý místní orala a bylo po všem. Mne zachránilo, e jsem se mohla uchýlit mezi mláde na gymplu.
Je pravdou, e jsem nikdy v ivot  nikoho neoslovila „soudruhu“, vdy jen pane a paní a peila jsem to. No holt jsem se „povyšovala“.
 
Celé dosavadní klasické vzdlání bylo pokurveno ddkem Nejedlým. Na gymplu zrušil první tyi tídy, primu a kvartu a já jsem se z primy musela vrátit do mšanské školy. Kdy jsem se pozdji na gympl vrátila do bývalé páté tídy, do kvinty, majíc dle oekávání ped sebou tyi klasické tídy s etinou i s latinou, zas bylo zle. Nejedlý zkrátil studium ze ty na ti roky, zrušil etinu a z latiny udlal nepovinný pedmt a jiné úpravy. Kdy jsme  z tohoto zmatku nakonec pece jen odmaturovali, vyrobili jsme si krásné maturitní tablo pro veejnost. Ale protoe jsme v záhlaví uvedli staré oznaení školy „Reálné gymnazium“, cenzura nám tablo spálila v koteln.
Na ty roky mohu vzpomínat s jistou láskou jen díky profesorm a profesorkám, kteí se v tch pomrech snaili o nic nás neošidit.
 
A e jsou tyto vzpomínky opravdu pekotné, není divu; mnohé jsou víc ne sedmdesát let staré.
 
 
Vzpomínky Olga Janíková, rodinné foto
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 11.03.2021  10:43
 Datum
Jmno
Tma
 11.03.  10:43 olga jankov
 11.03.  09:29 Jana Reichova
 11.03.  01:57 polarka
 10.03.  20:04 Evussa
 10.03.  14:40 Hilda
 10.03.  08:48 Von
 10.03.  05:33 Jitka