Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Stela,
ztra Kazimr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky na neobvyklá setkání se te s námi peneste...
 

PEJI DOBRÝ DEN, PANE MIROSLAVE...
 
Ve Zlín, kde rodilý Plzeák Miroslav Zikmund (14. 2. 1919) pebývá od nepamti, potkáte jej zídka. Kdy však spatíte rychle se pohybující stíbrný oblak bohaté hívy, lehce ironický úsmv vysokého hubeného chlapiska s jiskrou v oku, bez náznaku módních výstelk v oblékání, je to zajisté Miroslav Zikmund. Cestovatel svtového jména i významu, spisovatel, publicista, fotograf a kameraman, zajisté dobrý idi a automechanik, skromný avšak sebevdomý a ke skípní, pozitivní a pátelský lovk. Dnes ji bez souputníka Jiího Hanzelky. Cestovatele  Miroslava Zikmunda, který autem objel Svt jist nkolikráte, potkáte výhradn pšmo, nebo výhradn pšmo obíhá své dnešní povinnosti. Miroslav Zikmund  autem nejezdí.
 
Mé první setkání s panem Miroslavem Zikmundem se událo ped  dvaašedesáti  roky... íslovku musím vypsat slovy, nebo je a neuvitelná. Jako desetiletý kluk, bez mítka a úcty k emukoliv, obdivoval jsem na tehdejším Otrokovickém letišti malé otevené osobní autíko, tém hraku: Autíko bylo zaparkováno ve stínu hangáru, vonlo novotou a ímsi zvláštním, a mn bylo "cizími strýci"  dovoleno hraku obdivovat, hladit, usednout za volant. Byli to tehdy mladí komerní inenýi Jií Hanzelka a Miroslav Zikmund, kteí zpsobili malému klukovi hluboký záitek, zapsaný do jeho srdéka dodnes. Díky za laskavost a dvru, Jirko a Miroslave! Zamiloval jsem se do tohoto mini autíka. ádné jiné auto jsem si ji nepál a taky nekoupil. Jen hýkané  "angliáky"...

Byl to tehdy jeden z vývojových model, snad tatrovky, a mli jej k uívání pánové Hanzelka a Zikmund.  Ano, ji  tehdy  známí  cestovatelé H+Z. Absolvovali, (Jií Hanzelka) na  Otrokovickém letišti svj základní pilotní výcvik motorového létání, a jedním z jejich instruktor byl i mj táta. "Instruovalo" se i u nás doma, pi káv a koláích. Odtud mé první setkání, odtud mé první uvdomování. 
 
Mé druhé setkání s cestovateli Hanzelkou a Zikmundem bylo mnohem pozdjší a událo se nenápadn, pozvolna, bez osobní úasti jmenovaných. Setkal jsem se s jejich knihami. Byl jsem vdy urputný tená. Naše rodinná knihovna a mstská knihovna ve Zlín, brzy pestaly skrývat své poklady. Vetn nejcennjšího: Afrika sn a skuteností, Tam za ekou je Argentina, Pes Kordillery. Pozdji i jiné tituly H+Z. Tyto však byly pro mne pelomové. Do setkání s cestopisy H+Z jsem hltal cokoliv, pedevším "aby to bylo napínavé". Od jednoho dobrodruství ke druhému, od jedné vítzné pestelky s domorodci k jiným  vítzstvím nad kýmkoliv. Plahoení od  tajemných vodopád k nejvyššímu horstvu, atd. Nic takového jsem však v knihách H+Z nenalezl. Bylo zde sice popsáno hodn diny, nebezpeenství a problém. Nikoliv však jako hlavní téma.

Dominantní téma v knihách H+Z jsou osobní setkání s jinými lidmi. Nahodilá setkání i setkání pipravená. Setkání s jinou kulturou, jinými zvyky. Podáním si ruky, posezení u spoleného jídla, (ta prapodivnost jídla a pití. Co teba u Šuár - lovc lebek...?), pijetí do komunity. Nová pátelství a vdomí si své vzájemné podobnosti pes vzájemnou rozdílnost. Hluboký pocit osobní svobody a rovnosti s kýmkoliv. Bez civilizaních, ekonomických, náboenských i jiných zábran. To mn sdlili pánové Hanzelka a Zikmund ve svých knihách. Byl jsem všude s nimi, uvil jsem jim, a oni mne, mládeneka, obdarovali novým úhlem pohledu. Získal jsem ke knize zcela jiný pístup. Mén adrenalinový, mén krasoumn estetický, více komunikativní. Drím se tohoto dodnes.

Chci rovn vyjádit obdiv ke spisovatelskému emeslu H+Z. Obrovská mnoství rukopisných poznámek, pepisovaných pi vzácných  chvílích zastávek na bném mechanickém psacím stroji, jist nedovoluje asté úpravy a slovíkaení. ekl bych, e je psáno z první vody naisto. Vcn, iteln a stízliv, pesto s barevností osobního rukopisu. Kdopak z nich dvou psal a kdo korigoval? Prý se stídali, tak jako v ízení Tatry osmiky. Smekám klobouk! 
 
Tetí setkání s Miroslavem Zikmundem bylo osobní, domluvené ale necelistvé. Jií Hanzelka ji delší dobu není mezi námi. Zmeškal jsem.

Publikoval jsem tehdy s velkou autorskou pýchou kníeku básní a pojal pošetilý nápad: vnovat tento útlý svazeek o padesáti listech osobn Miroslavu Zikmundovi. Jsem mu zavázán jeho poselstvím. erpám z nj.

Setkali jsme se s panem Miroslavem co domorodec s domorodcem, vdy mluvíme stejnou eí, jako naše lásky. Schzka byla obtín sjednána - Miroslav Zikmund je ádaná osobnost, literárn a spoleensky stále inný. Byl jsem pro Miroslava Zikmunda zcela jist jen jeden z dalších neznámých vetelc.
 
Dostavil jsem se na schzku v soukromí tiché vilky uprosted voln rostoucí zelen „anglického parku“, vybaven kníekou básní, diktafonem pro pípad co kdyby, a sedmikou erveného francouzského vína Bordeaux. Neml jsem ádnou pedstavu, co me být pedmtem našeho rozhovoru, co mohu nabídnout, co mohu poadovat. Chtl jsem znakou luxusního vína peklenout pípadné zámlky v hovoru. Opak byl pravdou - ji od vrzavé branky chodníku pes zahradu k domu, a potom i nadále, mluvili jsme zpsobem kdysi dávno perušeného rozhovoru...

Pedmt našeho oboustranného tázání a odpovídání nehodlám zveejovat. Soukromí zstává soukromím. Jen podotýkám: pan Miroslav Zikmund Ing. je ve svém domácím prostedí totoný se svým obrazem, coby dlníka na cestách poselství lidského spoleenství. Vcný, itelný a stízlivý v uvaování i vyjadování. Pesto s jemnou barevností rukopisu osobního projevu. Autor a dílo  jednostejní jsou.

Dla ruky ke stisku podána s pozdravem pijata. Spolené jídlo pojedeno, víno k radostí vypito. Nesetká se hora s horou, ale lovk s lovkem.
To, zdravím pane Miroslave Zikmunde.

S úctou
Betislav Kotyza

 
Douška: sedmika erveného s honosným názvem Bordeaux zvolna vyprázdnna a nahrazena pistolkou erveného bez etikety. Ne však beze jména. Bylo to "Dobré z vinohradu a sklépka Josefa H ". Bylo dobré, suché, kulaté a mluvivé.

 


Komente
Posledn koment: 18.02.2021  22:14
 Datum
Jmno
Tma
 18.02.  22:14 Betislav Kotyza
 18.02.  16:29 Von
 18.02.  13:21 Marta
 18.02.  04:27 KarlaA
 18.02.  02:26 Ivan
 18.02.  00:10 olga jankov