Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Izabela,
ztra Julius.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BULVÁR ZTRACENÝCH ILUZÍ

IVOT NA DLUH / 05

 „Jestlie jsi udlal chybu,
uznej ji rychle a ochotn.“
(proslavený podnikatel Andrew Carnegie 1835-1919)

 
Kdy se zamýšlíme nad ekonomickými tématy, pohromami a bezdnými  reakcemi oban tohoto svta, chápeme, e by národohospodái mli krom takzvaných ekonomických zákon, statistických tabulek a propot studovat také, ne-li pedevším, psychiku, pípadn i psychiatrii. Humorná  na tomto tématu je skutenost, e badatelé z bankovní sféry do poslední chvíle ekonomického vlnní nerozpoznají náznaky i zaátek recese.  Takeení znalci a mudrlanti se naopak vezou do poslední chvíle  na oblacích  optimismu. Nám, souasníkm  prvních desetiletí nového tisíciletí, se ovšem dostalo uitené lekce roku 2008. Tehdy se neekan „poloila“  americká investiní banka Lehman Brothers. Ta toti v polovin záí toho roku poádala o bankrotovou ochranu.

Jist si v této souvislosti vzpomeneme na efekt motýlích kídel; jejich závan vyvolal otes celé ekonomiky na planet, zejména v nejvysplejších zemích. Britská královna Albta se tehdy udiven zeptala banké, pro ji neinformovali vas. Pesn poptala se „pro si toho nikdo nevšiml?“ Inu bankovním znalcm tyto zjevné náznaky prost unikly a tak došlo v samotném bankovním svt k neekanému pekvapení,  analytici byli  ohromeni, stejn jako korunovaná panovnice. Jak nám pipomnl psycholog Daniel Kahneman,  nositel Nobelovy ceny, „u otec ekonomie Adam Smith vnímal psychologii jako jeden z faktor, který ovlivuje naše rozhodování.“ Adam Smith také krom knihy o Bohatství národ napsal dílo, zvané Teorie mravních cit, které se vnovalo tématu psychického ladní, které se dostává do ekonomické vdy a v poslední dob. O etice bychom v kšeftaení elit radji nemli vbec pemýšlet.

O tom, jak selhávají bankéi ve své praxi, svdí jejich rozhodování za zavenými dvemi jejich proslulých dom. Práv na pelomu dvou tisíciletí se pokusili zavést neopakovatelnou novinku – stádalové, kteí pobírali úroky ze svých vklad, najednou mli sníené úroky, dokonce i minusové poplatky, jako by si financovali své penní ústavy, ke všemu ješt s díky, e jim banka ochrauje jejich finance. I kdy, samozejm, banky uvádjí ve svých operacích do pohybu i vklady svých klient.

Jak došlo k této absurdit? Inu bankovní premianti se domnívali, e stádalové opustí svj navyklý reim, a e tudí zanou konzumovat zboí a rozpohybují pocuchanou ekonomiku. Nestalo se – lidé spoili dál. Výsledek je pochopitelný – lidé utrácejí, kdy se vlna ekonomických výkon zvedá, ale spoí, kdy národní hospodáství vadne a utápí se v pesimismu.

Z eho plyne, e „racionáln“ uvaující bankéi spoléhají na své, stejn ladné poradce, kteí také jedou v lineárním myšlení. Dav vkladatel naopak disponuje ješt mén údaji, ne vlastníci penních dom, a tedy se rozhoduje podle vlastního uváení. Nelze nevzpomenout, e probhl test hlupák v bném ivot. Protoe realisticky uvaující finanní velmistr dlouho váhá, topí se v záplavách informací, které mu (ne)zapadají do navyklých schémat, blbec spíše vyhrává. Inu je pozoruhodné, e si bankovní specialisté poínají, jako by hádali z kávové sedliny. Anebo jako hazardéi v kasinu, kteí pihazují vklady a oekávají, e jim padne terno.

Tento zdánliv absurdní  závr, dostal i odborné pojmenování. Jedna z teorií  toto uvaování se pokládá za „racionální nepozornost.“ U zrodu této teorie stál nobelista Christopher Sims, který shledal, e lidé mají velmi dobrý dvod ignorovat informace, kterých je píliš mnoho, a rozhodovat se radji neracionáln. Tak se ekonomika dostává od zavedených teorií a model k nevypoitatelné lidské psychice.
Ovšem za selhání platí nikoli bankovní teoretici, ale my všichni. Z toho vidíme, e bychom mohli naši spolenost pokládat za naprosto neitelnou. Nebylo by to konen ani poprvé, ani naposled. Vhlasný teoretik Paul Samuelson se dal ji ped pl stoletím za smíchu v sále slyšet, e „je také pravda, e profesionální ekonomové pedpovdli nulu z pti minulých recesí.“ Ta „nula“ se stala kulantnjší náhrakou jiného, mnohem uívanjšího pojmu. Byv pouen, jeden z makroekonom, který nechtl být citován, sdlil renomovanému listu The Economist, e „nikdy nepedpovídám recese. Kdybych ml pravdu, nikdo by mi nepodkoval; kdybych se mýlil, dostal bych padáka.“

Svou pee k daným úvahám pidal i francouzský ekonom minulého století (+1990), Jean Fourastié. Ten poznamenal, e „instinkt se na této planet dlouhodob osvdil, zatímco rozum je teprve v zaátcích.“

V této souvislosti stojí za to, pipomenout si ji citovaného G.Orwella, který si roku 1941 zapsal do deníku myšlenku, vypovídající o stále rostoucím odcizení lovka, který nese na svých bedrech všechnu bídu svta, ani  mocenské a ekonomické bemeno nad sebou me jakkoliv ovlivnit. „Je to, jako kdyby váš ivot závisel na výsledku njaké šachové hry – a vy prost jen tak sedíte, sledujete partii, jste svdky naprosto idiotských tah a nedokáete jim zabránit.“ K tomu si dodejme zkušenosti našeho vku, e nám mediální impéria dnes a denn vysvtlují, jak máme celou zbacanou partii chápat, navzdory tomu, co se vskutku odehrává ped našima oima.

O naprosté nejistot svdí pak výrok svého asu vlivného amerického ministra obrany, Donalda Rumsfelda, který de facto mohl rozbombardovat zemkouli:
CHCI ÍCT, E JSOU ZNÁMÉ ZNÁMÉ, JDE O VCI, O KTERÝCH VÍME, E JE VÍME. PAK JSOU ZNÁMÉ NEZNÁMÉ. TO JSOU VCI, U KTERÝCH TE VÍME, E JE NEVÍME. ALE JSOU TAKÉ NEZNÁMÉ NEZNÁMÉ. TO JSOU VCI, O KTERÝCH NEVÍME, E JE NEVÍME. A TAK KDY SE SNAÍME, CO TO JDE, A DÁME SI TYTO INFORMACE DOHROMADY, A PAK EKNEME, E TAKTO NJAK VNÍMÁME SITUACI, JDE VE SKUTENOSTI JEN O ZNÁMÉ ZNÁMÉ A ZNÁMÉ NEZNÁMÉ. KADÝ ROK ALE ODHALUJEME DALŠÍ NEZNÁMÉ NEZNÁMÉ.

K tomu u nelze nic dodat. Je to náhled do duší lidí, kteí svým jednáním vystavují riziku sami sebe, ale kumulováním stejn naloených oban celý svt. Ztrácíme pdu pod nohama, jakmile si uvdomíme, co vskutku víme, ani bychom mli sebemenší monost, podle Orwella, cokoliv zmnit.                                                             
×
Obanstvo jako celek nejspíše odchází, jak ekl nmecký sociolog Wolfgang Streeck, i s celým svým spoleenským uspoádáním na „vlastní pedávkování“. I kdy nic, jak ješt uvidíme, není zadarmo. Svého asu americký badatel K.Galbraith v populární knize o Spoleenství blahobytu napsal: „Zaídit si prázdný dm je jedna vc. Nco úpln jiného je cpát do nho nábytek, dokud se nezhroutí základy.  Kdybychom byli nevyešili problém výroby zboí, znamenalo by to, e lidstvo musí nadále nést svj starý tký údl. Ale stejn tragické by bylo, kdybychom si neuvdomili, e jsme tento problém vyešili, a kdybychom nepikroili k dalšímu úkolu“, jím by mla být nejspíše kultivace ducha a ešení problém takzvaného „tetího svta.“

K uvedenému citátu bychom snad mli dodat,  e se hojnost, ba nenasytnost, peplnní dom tretkami, týká jen desetiny lidstva, tedy zejména Evropy a severní Ameriky. Zbývající miliardy mají ovšem jiné starosti, a tak Galbraithovi  nememe ne pikývnout, e jsme se dostali k mrtvému bodu svého rozvoje. Naplnili jsme stále obmované šatníky, naplnili lednice nejvybranjší potravou, ale nenamáháme si zrak, abychom pohlédli za horizont masového nasycení a za momentální materiální pedávkování. Naše peplnné popelnice a dlouhé vlaky potravin, které vyhazují obchodní etzce o tom vydávají zetelné svdectví.

Pitom to není a tak dávno (1820), kdy celá planeta ila za dva dolary denn, ale dodnes se na takové úrovni potácejí miliardy našich chudších souputník na této planet. Co je nevyrovnanost, která si koleduje o náleité potrestání. Zejména, kdy si uvdomíme, e náš luxus je podporován chudobou mén rozvinutých zemí. Pro nás se stala krm exotickou kuchyní, zboí všeho druhu, vetn automobil se staly viditelnou a okázalou známkou bohatství a symbolem postavení ve svt. Pitom nky sociálního postavení se rozevírají i v našem svt – tedy nkteí z nás jsou bohatší, budí závist a ovšem také trvalou nespokojenost. lovk je prost tvorem nevdným, vyslouil si titul konzumního uboáka, dostal pídomek „homo oeconomicus“ a díky dtinské nenasytnosti se také stal infantilním uboákem, kterého me ozdobit predikát „homo infantilis.“
 
Neznalí historie si neuvdomujeme, e ijeme v lepším pohodlí ne vladai francouzského dvora  od Ludvíka XIV. a XV. a k poslednímu šestnáctému Ludvíkovi, který skonil, ji bez vladaské koruny pod gilotinou revoluce. Pepravujeme se nejradji letecky, máme klimatizaci, ústední topení, vodu uitkovou i pitnou, teplou i studenou, jsme zavaleni informacemi, i dezinformacemi o nich nemli ani potuchy monarchové, jim patil celý svt. K tomu všemu dodejme, e jsme slepí k monostem duchovního obohacení, ale ve své nenasytnosti proíváme dnes u i zbytné tretky se stejnou naléhavostí, s jakou naši pedkové pociovali vyslovený nedostatek. Je tak pozoruhodné, e  i pocit  bídy a nedostatku se staly pojmy relativními, nebo vývoj techniky a ovšem i reklamy, nám bravurn vnutily pocit chudoby, i kdy nám fakticky nic neschází. Kdysi byl pojem bídy jednoznaný – byl to rozdíl mezi skuten ivotní potebou a chabými prostedky, které jsme staili vydlat. Dnes se pocit nouze me definovat jako rozdíl mezi tím, co ji vlastníme a mezi novinkami, které vídáváme v reklamách a za výlohami peplnných krám. Poblouznní souasníci tak psychicky trpí, kdy nedosáhnou na nejvyšší nabídky peplnného trhu. Ekonomika a spoteba tedy hrají ve svtovém orchestru první housle, jejich grafická kivka se pohybovala dlouho na niší úrovni, ale nakonec se zmnila v exponenciálu, tedy v kivku, která stoupá strm do výšin grafu. To je onen „svatý grál“, o nm ji byla e.
×
Jak ji víme, všechno na svt má svou cenovou visaku. Pidejme tedy následky, které ekonomika teoretická i uitková pomíjejí. Patí sem bezohledné erpání zdroj, niení pírodního prostedí, ale také pocit prázdnoty, který obas a nkdy i trvale proívá lovk, který dosáhl všeho – a na pocit hlubokého vnitního uspokojení a štstí. Není pece náhodou, e konzumujeme nejrznjší psychofarmaka, e  navštvujeme ambulance psychiatr, a e se i ke klidnému spánku musíme naladit nejrznjšími uspávadly – alkoholickými nebo chemickými. Konzumujeme i medikamenty, které mají nabudit psychickou kondici k nejvyššímu výkonu. To je vru následek jednorozmrného ladní naší soudobé spolenosti, který bychom mohli oznait jako symbol zoufalství.

ím dál zetelnji vnímáme sílu svtské moci, jí jsme podrobeni –  pedivo moci, cizí síla, které se  nememe ne podrobit. Co je obraz sociální bídy. S tím je spojena i bída morální, zejména kdy si svou porobu uvdomujeme s patinou intenzitou. Navíc cítíme (nkdo více nkdo vbec ne) e zanedbáváme svj intelektuální potenciál. lovk je na svt na vru krátké sluební cest, urené k tomu, aby se, jak by ekl Exupéry, naplnil. Vtšinou sám svou šanci zanedbá, jindy trpí, sezná-li, e jsou umlovány jeho nejbytostnjší lidské poteby a brání-li mu spolenost a její ladní, aby il jako dstojné individuum na úrovni svých potenciálních moností.

alostný je i prmrný ivot konzumního zboí – v nejvysplejších zemích, tedy momentáln ve Spojených státech, je automobil uíván v prmru ti a pl roku. Odvy a obuv, které díve slouívaly po celý ivot jeho nositeli, mají dnes ivotnost doslova jepií. A to nemluvíme o pedmtech, odsouzených jen na jedno pouití. Nejsou to jen všemoné kelímky, tácky, píbory, lahve, kapesníky, ale dnes u i odvy. Bohuel, dnes u se stejnou frekvencí mníme i pátele, ba  manelské vztahy – lovk je takto degradován na zboí vskutku krátké spoteby.

Meme tedy poloit rovnítko mezi hromady zboí, cestovní záitky, nevalné ivotní vzpomínky a uspokojení duše? Asi sotva. Lidé by si mli nejspíše uvdomit, e hltavým konzumem nespotebovávají jen potraviny a nejroztodivnjší spotební zboí, ale také as i vlastí existenci. ivot, který jsme mohli proít plnji, ne jsme ho skuten proívali.
×
Je ovšem pozoruhodné, e vtšina pasaér na palub naší kocábky, jí zveme Zemí, s velkým „zet“, ani netuší, jak labilní je toto plavidlo. K labilit jsme ovšem pispli svou mocichtivostí, nenasytností a vlastn bezohledností. Jako bychom si z djin nepamatovali, jaké bestie se ocitaly u kormidla a na kapitánském mstku našeho Titaniku. Nejhorší historické zjevy  nebyly ovšem vybaveny takovou niivou technikou, aby jen pomyslely na konstrukci stroj apokalyptické zkázy. O mnoha riskantních uzlech, jimi je provázán  náš ivot, se ješt zmíníme. as od asu nás mine njaký asteroid, ocitáme se v období zvýšené vulkanické innosti, pipomínajícím zkázu Pompejí, a geologové vdí, e v uritých cyklech vyhynula zvíecí plemena na celé zemkouli. lovk se tedy plaví, ani by si všechna rizika uvdomoval. Jak by ekl filozof Jiín, není to  tak velký pitomec, aby se z tohoto sdlení radoval. Hrozivá je ovšem jeho nevšímavost.

Pipomeme si královnu Albtu, která se pozeptala špikových banké pi poslední recesi v tomto tisíciletí: „Pro si toho nikdo nevšiml?“ Jednou z min, které ekáme na cest, je ovšem hrozba ekonomického kolapsu v mnohem širších rozmrech, ne jsme zvyklí. Naši kormidelníci nejsou vybaveni ani spolehlivými nástroji, aby se orientovali na naší plavb nekoneným vesmírem. Naše bankovní kliky, jak jsme si ji ekli, se úastní nejvtšího hazardu, jaký si meme pedstavit. Sedí u rulety, sázejí, pracují s potem pravdpodobnosti, vdí, samozejm, e dojde obas k prohrám, ale spoléhají dál na své sázky.

Stejn tak modelují píští výhledy ekonomiky, a ijí v klidu, pokud se otáejí kola prmyslu a je klid a ticho na burzách. Jakmile dojde k otesu, mohou své vize zahodit, aby se nemuseli stydt za svou práci, a zane zmatené ízení jako pi výbuchu jaderné elektrárny. Z vizioná se stanou pes noc záchranái. Zbytené je opakování studia literatury o financování, protoe všechno, co bylo eeno, je najednou k niemu. A kdy krize pomine, shledají, e události, k nim došlo, jsou specifickou vlastností ekonomiky jako píbojové vlny, hurikány a období deš. Jak poznamenali profesoi z Oxfordu, pi chybném modelování a následujícím maléru, dochází k situaci, jako by pi vzplanutí poáru chytila nejprve hasiská zbrojnice.

Pitom dochází, jak tušíme, k multiplikanímu efektu, na nj meme nahlíet i jako na násobný úinek – ve snaze zabránit škodám, se napíklad pumpují do ekonomiky peníze, ím si banky pipravují další krize v budoucnosti. Inu nelineárn fungující soustavu nemete spolehliv spoítat, protoe do hry vstupují lidské rozmary a loví psychika. Také data, z nich „modelái“ v bankách vycházejí, jsou nespolehlivá, protoe jsou zastaralá ji v okamiku, kdy je zaznamenáváme.

Jednou z nedobytných Bastil ekonomiky je ovšem hrubý domácí produkt (HDP), který se nám mediáln pedkládá jako vysvdení o výkonu dané ekonomiky. Nobelista a ekonom Paul Samuelson popsal tuto agregátní veliinu; shledal, e jde o „jist jeden z nejvtších vynález dvacátého století.

Jenome metody propotu této hodnoty   se metodicky asto mní a tudí nejsou  na vývojové áe asov srovnatelné. Navíc se do nich nepromítají zkázy na zdánliv „nehodnotném“ poškození krajiny, nenávratné zplundrování zdroj, náklady a závané další problémy – napíklad vylidování venkova a  pesouvání pracovních sil do velkých mst. Nemluv o tom, e se tu poítá s tak kolísavým prvkem, jakým je cena – spekulaní element na trhu. Hlavn ovšem nevypovídá nic o bohatství ivota. Proto se nalézají indexy mící jinak nesledované ekologické škody. Tento ukazatel má paradoxn název Index šastné planety. Jiný koeficient sleduje rozdlení bohatství, a je tedy pirozené, e má nejasná vstupní data, protoe se sice kadý tší svým bohatstvím, nikoliv však ped pípadným a závistivým publikem. Take matematikou se na této planet nikam nedopoítáme. Jak poznamenal  eský bankovní analytik Pavel Kohout, „sloité výpoetní modely jsou jen hraky velkých kluk, kteí si hrají na vdce. Jiný význam nemají.“ Nu a myslitel antického svta, Marcus Cicero v posledním století ped Kristem (106-43)  jako by nás oslovil pes vzdálenost dvou tisíciletí, pravil, e „hloupost nemá omluvy.“

 Jedno je ovšem nesporné. Jak pravil bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, „hospodáský rst toho více zniil, ne vybudoval“. To je tedy velký dluh, který vleeme za sebou, a pijde as, e jej budeme muset, jako mnohé vtší zadluení, jednoho dne splatit. A tím se dostáváme k dalšímu problému, e jsme toti, jako planeta zadlueni, a to ve výši, která je opravdu šokující. Svým zpsobem je náš Titanik takto petíen ji pes áru ponoru.

Náš souasník, politický komentátor Spojených stát Michael Snyder zaznamenal statistické údaje o planetárním zadluení celé planety – tento obnos (zpracovaný spoleností McKinsey) iní toti neuvitelných 199 bilion dolar, (2015). Tedy, abychom si to dovedli pedstavit, za zmínnou cifrou 199 si musíme pipsat 12 nul. Ješt srozumitelnjší bude pepoet na osoby. I kdy 3 miliardy našich souasník ijí za dva dolary denn, i ti dluí, jeden kadý, jako my, 28 tisíc dolar. Co je suma naprosto neuvitelná. (Pro srovnání v echách dluíme svtu kadý pes 677 tisíc korun). Samotné Spojené státy registrují (2017) pes 20 bilion. Aby nás nejímala závra, pipomeme si, e jde o sumy naprosto nesplatitelné, ovšem vydíratelné, protoe budoucnost nám všechno pi totální havárii spoítá. Ji dnes bezpenostní kontrolka bliká erven, protoe toto zadluení souvisí s potenciální krizí i recesí, která nám hrozí s kadým novým dnem. Nemluv o tom, e je ve he také dobrá povst dolaru, na nm závisí mnové systémy na celé zemkouli. Kdybychom my, nevypoitatelní vitelé bankovního systému jsme ztratili svou neopodstatnnou dvru, došlo by ke zhroucení mn s panikou, jaká ješt na svt nikdy nevypukla.

Jinak si meme porovnat zadluení k hrubému domácímu produktu, co je sice hodnota vskutku hrubá a nepesná, ale orientan výmluvná. Tedy celkové svtové zadluení reprezentuje piblin trojnásobný výkon planety.  Konkrétn v dané chvíli (2017) 286 procent. Samotná ína je zadluená do výše okolo 250 procent, nejinak jsou na tom evropské zem a  Japonsko dokonce drí svtový rekord svými tymi stovkami procent.

Banky se pitom, i s nulovými úroky, snaí situaci ešit, ale – jak se zdá - vypálily u všechnu munici, jak usoudil analytik Claus Vogt, ijící v Berlín. Tento odborník vydal dokonce knihu, nazvanou Dluhová past, co je pípadný titul, zejména uvdomujeme-li si, co past znamená. A to dokonce ješt pedtím, ne smrteln sklapne.

Citovaný americký komentátor M.Snyder, který se zabývá „ekonomickým kolapsem“ se posléze zeptal, „jak dlouho me takový mejdan vydret?“ a odpovídá si sám, e „to co bude následovat potom, bude nejvtší finanní krach všech dob.“
×
Nedosti na tom. Bankovní systém, hlavn centrální banky,   svévoln vypouštjí do obhu obrovské sumy penz, aby oivovaly tempo celého ekonomického kolobhu, zejména rstu. Tedy rychlé znásobování  penních zásob a navíc ješt zmínné  zadluení jsou pro nás, pro ekonomy pedevším,  základními  teplomry, které nám signalizují, e ekonomika na planet je ji slušnou dobu pehátá. Navíc rostoucí hromady penz dlouhodob podminovávají mnové systémy svta i s nezbytnými dopady na zdraování všeho – zboí i investic. Pi ešení jinak neprhledných finanních problém je ovšem nejsnadnjším ešením tisk. Jen letmý náhled do období dokládá, e se mnoení obiva  blíí tempem dvaceti procentm. USA napíklad v asovém rozmezí 2014/15 vykázala pomnoení penz o 10,2 procenta, ína ovšem dosáhla úrovn 23, Indie 18,6,  Británie 14,8 procent. Neteba studovat statistiky – i bný konzument si dovede odhadnout míru znehodnocení penz pohledem na cenovky supermarket.

Zajímavý je ovšem komentá nmeckého vdce a filozofa Josepha Vogla, jemu neuniklo, e finann – ekonomická moc doslova podkopala,  jako tvrtá moc demokratickou suverenitu. Vystupuje toti vedle tí pilí demokracie, tedy vedle moci zákonodárné, výkonné a soudní, jako tvrtý prvek ve he, nadaný nejsilnjším vlivem.  Take J.Vogl shledává, e jsme fakticky podrobeni „finannímu reimu“. Inu zapomnli jsme na poznání, k nmu dospl literát prvního století našeho letopotu Publilius Syrus,  e „dluh promuje svobodu v nevolnictví.“

Diktaturu centrálních bank Joseph Vogl charakterizuje jako  „kontinuální státní pevrat“, v nm takzvaná „tvrtá moc“ ídí ekonomiku ve prospch partikulárních soukromých zájm. Podle Vogla ale i podle náhledu znalc, získávají centrální banky nezávislost, dokonce i na moné kontrole parlamentního systému. Pedvádí toti nmeckou Bundesbanku jako nikomu neodpovdné „exekutivy“. Státní aparát sice nadále funguje, ale z kontrolní instituce se stal pisluhovaem tvrté mocnosti, finanního reimu.

Tak koní stále opakovaná téze o „neviditelné ruce trhu“, která se ovšem svou oteveností stala v našem ase rukou viditelnou a chamtivou. Není tedy divu, zejména kdy se valná ást majetku rodí nikoli pílí a snahou, ale ddictvím, e se naše spolenost dostává do „polofeudálních tradic.“ Superbohái se dostávají k majetku bez vlastního úsilí, nky bohatství se rozevírají;  jak jsme se dozvdli od organizace Oxfam, (vytvoené v Británii ji roku 1942), osm nejbohatších miliardá vlastní víc ne polovina lidstva. Jak íká nmecká politika Sahra Wagenknechtová, neexistuje vazba mezi prací a ziskem. Multimiliardái ijí fakticky z bezpracných rent a tím pádem neodpovídají  nkdejším   pedstavám o  raném  kapitalismu. Ten toti  s uritým rizikem a notnou pílí zakládal industriální spolenost.

Tedy se píše o kapitalismu, který umírá na vlastní pedávkování ve všech smrech. Nmecký sociolog Wolfgang Streecker vypoítává nkolik krizových moment, o nich jsme hovoili – krom ekonomické nerovnosti  je to zadluení a my bychom mohli dodat ješt (zdaleka ne poslední novinku), toti migraní vlnu. I kdy vysplé zem ji dávno pijímaly uprchlíky z ecka, turecké námezdní dlníky, pracovní síly na podadnou práci, dnes zaíná neoekávaný nástup milion – nejen ze zemí ohroených válkou, ale i ekonomicky naladných zástup, které sledovaly na televizních obrazovkách pohodlí a komfort Evropy a Spojených stát. Nemly ovšem pedstavu o dlouhém sledu generací, které nám geneticky naroubovaly manuální zrunost, a nemají tuchu o nároné intelektuální píprav ve školách všeho druhu. Vtšinu láká bohatý stl našeho kontinentu. Mli jsme ovšem zkušenost s takzvaným nepizpsobivými sociálními skupinami, které spoléhaly na pomrn velká sousta, která padala z našeho bohatého stolu. Noví píchozí chtjí (a pomáhá jim v tom i náboenské ladní) a hodlají se zmocnit celého stolu. Nemají ovšem nejmenší pedstavu o tom, e tím pádem spolykají co je momentáln k dispozici, aby se posléze všichni, vetn nás, ponoili o pár století zpt.

Evropa jim navíc pomáhá vlastní tézí o multikulturním obohacení. Hlasatelé tohoto naivního náhledu nemají ovšem ani tuchu o tom, jak by nás mohli obohatit lidé z erného kontinentu, nebo z arabského svta, který eká na reformaci a kultivaci islámu. Je sice pravda, e pvodn, ped tisícovkami let, ili vedle sebe, dokonce se páili lidé neandertálští s lovci mamut a s rodícím se homo sapiens. Jenome peneseno do dneška, kdyby picválali opomenutí a peivší pedkové souasného lovka, copak bychom pobrali dejme tomu od neandertálce? 

Je ovšem pravda, e nejohroenjší zem, (Británie, Francie, Itálie i Nmecko) bohatly na svých koloniálních reimech po celém svt. Nyní, jak se zdá, nás, a zejména koloniální mocnosti stíhá karmická odplata. I pipomínáme si slova našich mocných, kteí nebyli zrovna nejvlídnjšími eníky. Britský premiér Winston Churchill nechal bombardovat Afgánce, i arabské obyvatelstvo v irácké oblasti s cílem, „zasadit hrzu do srdcí necivilizovaných primitiv.“ Jiný britský premiér Lloyd George se dal slyšet, e si „musíme zachovat právo bombardovat negry.“ A to ji nehovoíme o niení pomr na Blízkém východ v posledních desetiletích.

Tímto výsledkem a následnou hokou odplatou bychom mli ukonit tuto sta. Jiné to bude s uspoádáním našeho svta, který je nejistý ve všech rozmrech – v ešení zadluenosti, nerovnomrn rozloeného bohatství, v roztáení kol svtové ekonomiky, i kdy jsme,  aspo na desetin svtové populace, hmotn pedávkování. Odpov a ešení  nemáme, a sám Wolfgang Streeck, ve své knize o tom Jak skoní kapitalismus?, ovšem dospívá k názoru, e vstupujeme do éry nejistoty a nemáme tuchu o tom, co nás eká a co nás nemine. Doufáme, e to nebude apokalyptické ešení, jeho se všichni obáváme.
 
Text: Slavomír Pejoch - Ravik
Grafika: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 27.02.2021  19:02
 Datum
Jmno
Tma
 27.02.  19:02 Betislav
 27.02.  10:38 olga jankov
 27.02.  09:46 Von