Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Stela,
ztra Kazimr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BULVÁR ZTRACENÝCH ILUZÍ

ZLATÝ GRÁL NAŠEHO ASU / 04

„Hnili v iluzi štstí, je vidli v majetku. Štstí však spoívá jen v áru in a v tvrím uspokojení. Ti, kdo se pestali za nco smovat a berou svou potravu od jiných, a byla jakkoli jemná a vybraná, ano, ti zjemnlí, kdo naslouchají cizím básním a vlastní básn nepíší, ti, kdo se tší z oázy, ani jí poskytují cokoli ivého  a kdo sahají po zpvech dodaných odjinud, ti pivazují sebe ke chlévskému labu a promnni v pouhý dobytek, jsou zralí pro otroctví.“
Antoine de Saint Exupéry


Svatý grál, abychom si obsah tohoto pojmu zopakovali, byl dlouho symbolem legend, povstí a mýt a píslibem zázrak. Tímto posvátným grálem se ml stát pohár, z nho pil Jeíš pi poslední veei. Následujícího dne, biblická postava – Josef z Arimatie, který si vyádal od Piláta tlo umueného Krista, ml do tého poháru posbírat krev vytékající z ran ukiovaného Krista. Z poháru se mla stát koncentrovaná a mystická moc, dokonce se tradovalo, e kdo na pohár jen pohlédl, získal dar nesmrtelnosti. Zmínný Josef se však s pohárem odebral do Francie; zázraný grál se ml stát majetkem ádu templá, vru bohatého spoleenství, které vybojovalo zpt Jeruzalém, provozovalo turistické výpravy do dnešní Izraele, dokonce zaloilo bankovní spolenost, a tudí bylo nakonec pomordováno, rozpuštno jako ád a velmistr skonal na muidlech. Nicmén stedovcí pvci a poetové, udrovali tuto legendu v pamti svých souasník, zvali se „minnesängi“ nebo „trubadúi“. Putovali Francií a Nmeckem a ozáili svými popvky a verši celou stedovkou spolenost.

Grál se ml ocitnout dokonce i v Anglii, v Glastonbury, ve spolenosti rytí kulatého stolu legendárního krále Artuše. Od té doby se zachovaly nejen texty, ale i obsah legend, a obasní dobrodruzi se pokoušejí  i po dvou tisících letech objevit historii dávné mystické události, ba dokonce svatý grál samotný.

My si tuto epizodu pipomínáme, nebo kadá doba mla své záhady a tajemství, svj maják,  který ml osvtlit cestu našeho sloitého putování. I my jsme získali svým zpsobem sekulární grál, jím se stalo bohatství, neutišitelný konzum, spojený s historickým hazardem, s naší laností, bezohledností a dokonce i s duchovní kapitulací. Sami jsme se, jak napsal Exupéry, pivázali jako dobytata k plnému labu.

Skvlý portrétista našeho asu, Zdenk Jiín, který si nebere servítky a bitkou formou prezentuje svá poznání, napsal: „Ptáme se, jaká minimální míra materiálního bohatství je nezbytná ke vzniku duchovní nadstavby?“ Odpovídá si konstatováním, e „vzrst materiálního bohatství nevede  automaticky ke vzrstu duchovního bohatství…“

„lovk je bu pitomec, nebo není pitomec, a jestlie je pitomec, tak pitomcem zstane. A bude mít kadý auto a dm, vyvstanou další naprosto nezbytné poteby. Napíklad soukromý pool… Vlastní pool se práv stal symbolem spoleenské prestie a blahobytu. Na historickém píkladu aristokracie vidíme, e materiální poteby mohou rst stále, do nekonena. Nejsou toti skutenými potebami, ale symbolem spoleenské úrovn. Jsou symbolem hlouposti, na ní nelze nic zmnit.“

„Kult módy“, pokrauje Jiín, „hraje v této otázce významnou roli. Luza, jak víme, nesnáší staré vci. Sotva je nkde trochu prodený koberec, hned se musí vyhodit a koupit nový. Luza je cynická k vcem zrovna jako k ivým tvorm. Davový lovk netrpí melancholií. Staré, odené keslo se mu nestává zdrojem vzpomínek, souástí jeho ivota, jako je tomu asto u jemných lidí, jim práv díra v koberci me být symbolem domova, ady let proitých jeho kadodenním prošlapáváním. Luze jsou takové intimity zcela neznámé, Moderní barbar nestojí o staré krámy, pokud to nejsou staroitnosti. Neofilie masového lovka plyne  z poteby se opiit, být stejný a mít víc a lepších vcí ne druzí, nebo aspo práv tolik, nezstat pozadu…. Luze je teba písn odmovat. Podporují-li se její touhy po materiálním blahobytu, probouzí se jen dál její nenasytnost.“

Pokud bude tená vnímat pedchozí citace s pocitem zadostiuinní, jist si také ekne, aspo to pizná sám ve svém zamyšlení, e by si nedovolil takto oste pohodit bláto na naši spolenost, prost proto, e by ho souasníci ukamenovali. Jiínovi, který odešel poátkem našeho tetího tisíciletí, u v tomto ohledu nic nehrozí. Co se mínní týe, nebyl sám – David Riesman (v knize Osamlý dav), pravil kulantnji, e „Bný lovk neme omezit své poteby, protoe mu to nedovoluje jeho závist vi ostatním“.

Inu kadý, by jen krapet osvícenjší lovk,  tuší, e jedeme po špatné, sobecké cest, která se neohlíí na budoucnost, na vlastní potomky a u vbec ne na další pokolení. Nejde jen o pekroení všech nenávratných mezí, ale v posledním dsledku o zachování krásné modré planety na periferii všech vesmír.
                                                                    ×
S velmi zajímavým asováním našeho vývoje pišel sociolog a futurolog Alvin Toffler, který se doil poátku našeho tisíciletí (+ 2016). Napsal adu pozoruhodných knih – o Tetí vln, o Nové civilizaci, ale pipomeneme si aspo jeho Šok z budoucnosti. Tedy autor tohoto spisu zavzpomínal na minulých padesát  tisíc let souasného lidstva. Jeho startovní ára zaíná tudí u nejprimitivnjších individuí, která se ivila ješt sbrem plod a  lovem, co je v jeho pojetí první vývojová vlna. Skutenou revolucí se stal neolit s nástupem zemdlství, se setbou a s usazením sthovavých kmen. Co se odehrálo ped 4000 lety.

Ale vrame se k Tofflerovu asování. Za jeho vzpomínkami na minulost zaal ivot 800 generací, s prmrnou délkou 62 let. Tudí z této ady generací plných 650 trávilo ivot za svitu louí v jeskyních. Teprve posledních 70 generací komunikuje  pomocí písma, a teprve posledních šest, podle Tofflera, zná tištné slovo. No a vtšina z nás spatila honosné produkty, které zaplavily výkladní skín svta, a v naší osmisté a moná pedposlední generaci.

Není náhodou, e autor knihy o Šoku z budoucnosti nám tímto tempem psobí pocit závrati. A to zejména pi  vdomí, jaké nechtné produkty toto tempo pineslo. Naším svtem se ítí a vadne druhá industrializaní vlna, i s negativními následky. Za uritou hranicí se stává zemdlství marginální záleitostí, promuje se i prmysl, jak jsme ho znali v mládí.  Objevily se netušené technické nástroje k destrukci ivota a vlastn i planety. Piblin desetina populace se utrhla jako ledová kra od ostatních;  miliardy lidí ijí v nesrovnatelném nedostatku a nkdy zápasí o holý ivot.

My tedy proíváme nástup tetí vlny, s ddictvím pedchozího  prmyslového vlnobití, a nejsme s to svou situaci ani pesn popsat. Je to jist vítzství informaních technologií, a také nahrazování pracovní síly robotikou, která sebou ovšem pináší  velké a tko ešitelné problémy.

Mnohem závanjší jsou ovšem dopady na osobnost lovka, kterého jsme si zvykli nazývat homo sapiens, k emu obas, pro vylepšení povsti pidáváme sapiens ješt jednou, take máme ped sebou homo s tuplovaným pídomkem sapiens. Je tento oban planety vskutku „moudrý“, kdy jej takto titulujeme? Filozof Jiín ho ve svých úvahách jak se patí znesvtil.  Protoe se neseme ve stylu módy, k ní patí i predikáty, kdekdo z lepší ásti vysplého lidstva navštvuje vysoké školy, asto soukromé, i kdy dnešní páni doktoi a inenýi by vtšinou neprošli ani klasickým gymnáziem našeho mládí.

To je ovšem ta lepší alternativa. Zbývající populace spíše eší problém: Co s naatým ivotem? Co s volným asem, kterého pibývá. V naší tetí vln se tedy rodí prmysl zábavy, jak jinak ne pokleslé. Jsou tu sportovní areály, fitness centra, nezbytná zejména proto, e zápasíme s obezitou, nastartovanou nejspíše obecnou nenasytností. Máme tu podniky provozující „postmoderní“ muziku, poítae penášející nejroztodivnjší dezinformace, reklamy, které nabádají lovka, aby šel, takíkajíc  s dobou, i aby byl „in“. O programech televize se radji nebudeme ani zmiovat.

Jako by nám slavný „uitel národ“ Jan Amos Komenský nahlíel pes rameno, dávno, velmi dávno, v sedmnáctém století napsal: „Píina všech zmatk ve svt  spoívá v tom, e lidé nerozeznávají nezbytné od zbytného, e nechtjí rozlišovat cenné od bezcenného, a e se enou jako stádo ne tam, kam je teba jít, ale kam se jde.“
                                                                     ×
Kola mocné  prmyslové elity se tedy otáejí, nebo si pamatujeme, e kdyby se zastavil koloto mezi bankami, které pumpují do mechanismu peníze, kdyby nebylo spotebitel, kteí ekají na moderní interiéry i na vlastní zušlechtní,  podporované módou a závistí, zhroutil by se zavedený svt „civilizovaného“ lidstva. e toto neme být vným horizontem ivotního bhu, je ovšem nasnad.

Pitom je lidské individuum nejen objektem prmyslového vyuívání, ale také zneuívání. Kdyby nebyl ádostiv nového a asto zbytného zboí, jím by obohatil svj ivot a své postavení ve svt, úastnil by se pohromy trního systému, a zmínné kolo by se – i k jeho škod – zaalo zpomalovat. Tak tomu bude i ve chvíli, kdy na jeho místo, obsluhovae stroj, nastoupí robot. Ten, kdo byl vyuíván u výrobního pásu, te bude zneuíván jako konzument. Kde se najdou peníze, které budou rozhýenou spolenost financovat, je ovšem stále petásaným problémem, nebo obecné zadluení (státu, obcí, firem i oban) dosahuje astronomických cifer. No a zadluení, z nho není úniku je destabilizující prvek v celé spoleenské soustav.

Kdy u jsme se zastavili u nákupních horeek, stojí za zmínku jeden z osvícených mozk, profesor špikové Harvardské univerzity Michael Sandel. Ten poznamenal, e „dáváme cenovku skoro na všechno, ale to znamená korumpování nebo reálné znehodnocování vcí. Jakmile si nco meme snadno koupit, u si toho tolik neváíme.“ A na druhé stran, jak pokrauje, „nememe si koupit vci, které definujeme prostednictvím emocí… mají vnitní význam, který peníze nedovedou postihnout“.  Do tohoto neprodejného souboru patí pátelství, láska, vnitní kultivovanost i vzdlání na píslušné úrovni. Tyto hodnoty nejsou ovšem na prodej, nejsou komoditou na burzách, ale pispívají k vnitní hodnot našeho ivota a ke smyslu našeho putování na této planet.
×
Pitom, jak uvádí švédský filozof Johan Norberg, ješt roku 1820 ilo 94 procent obyvatel svta za denní píjem ve výši dvou amerických dolar – samosebou v pepotu na dnešní hodnotu. A dodejme, e poátkem tetího tisíciletí (2017) pispla zavedená spolenost ke Svtovému  ekonomickému fóru v Davosu informací, e osm nejbohatších mu planety drí v rukou vtší majetek ne polovina lidstva, konkrétn ne 3,6 miliard lidí. Jiná informace (2016) íká, e jedno procento nejmajetnjších vlastní víc ne zbylých 99%.

Tak jsme vstoupili z lineárního, snadno spoitatelného svta do as, (abychom uili obvyklé pedloky, která je v tomto punktu na míst), do svta post-lineárního, tudí nevypoitatelného. Tím pádem také  riskantního a velmi nestabilního. Stalo se tak zejména proto, e do probíhajících proces vstoupil práv nevypoitatelný lidský element. Ne e by se lidská psychika neúastnila dj posledních dvou staletí – nikdy se tak ovšem nedlo s takovou intenzitou, jako na pedlu dvou vln ve smyslu studií Alvina Tofflera.

Klasickou ukázkou jsou ovšem hospodáské krize, picházející v naprosto neekané chvíli. Protoe se obáváme termínu, pipomínajícího kritické okamiky v djinách, íkáme tmto prlomm radji recese. Úastníky známe  a tedy je ani nemusíme pedstavovat. Je to elita bankovní, prmyslová, vojenská, stále více dobe zapaená elita mediální, která ovlivuje dnes a denn, ve dne i v noci, lidské termitišt, které je souasn viníkem ale také obtí celého systému, tebae tvoí jen základnu naší spoleenské pyramidy. Nememe ovšem minout ani elitu intelektuální, do znané míry polovzdlanou, nebo jednorozmrnou. A to nehovoíme o zbrojních komplexech, které zadlávají na píští konflikty.

Skutení duchové ijí v tichých oázách, nevstupují do hry na této šachovnici, také se s nimi asto nesetkáváme. Jsou protaeni hlubokými zkouškami ducha – a není divu, e (a na vzácné okamiky v djinách) nevystupují na veejnosti. Tudí se nelze divit, e  národy generují na nejvlivnjší místa natšené celebrity, které neláká odpovdnost, ale jen touha po moci. Co bude téma jiné kapitoly…
 
Text: Slavomír Pejoch - Ravik
Grafika: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora
 
 
 
 
 
 

Komente
Posledn koment: 09.02.2021  07:55
 Datum
Jmno
Tma
 09.02.  07:55 Von
 08.02.  23:11 olga jankov
 08.02.  12:04 Von