Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

HISTORIE: Nové detaily o staré události
 
“Ješt ze vzdálenosti 140 km jsme vidli ohn a kou nad Prahou…”

Ped ptasedmdesáti léty, ke konci druhé svtové války, se uskutenil jeden z nejvtších nálet západních spojenc na Nmecko. Jednalo se o tídenní bombardování Dráan britskými a americkými piloty. Americké posádky z 398. perut 8. letectva pouívaly proslulé letouny B-17, t.zv. létající pevnosti.

Dolett ze základen v Anglii s nkolika sty letadel úspšn na cíl, nebylo v té dob jednoduché. Letci se cestou museli potýkat s nmeckými stihai, s protiletadlovou obranou, s naviganími problémy a v neposlední ad i se špatným poasím.

Z následujících archivních záznam se dozvíme z první ruky o osobních zkušenostech nkolika mladých letc v prmrném vku 19 let, kteí se této mise 14. února 1945 zúastnili. Tyto intimní postehy z nároného letu nás zanesou zpt do pocit posádek bhem takové cesty a znovu objasní, jak vlastn došlo k bombardování Prahy.

Wendell Saferite, pilot 602. letky:
“Nad Nmeckem celá formace musela nkolikrát provádt S obraty, aby se vyhnula protiletadlové stelb. Pední sklo zamrzalo a abychom se udreli ve formaci, museli jsme otevít postranní okno. Dokonce i kapalina v kompasu na palubní desce na chvíli zamrzla. Namili jsme venkovní teplotu asi -50 °C. Ped cílem jsme letli v pibliné výšce mezi 8 - 9 tisíci metry. Nepotkali jsme ádné stíhaky, ale njaká protiletadlová palba tam byla.

Pi zpátením letu jeden z letoun ádal o povolení vyboit z formace pro nedostatek benzínu ve všech nádrích, vetn tch pídavných, t.zv. Tokio. Následovala reakce velitele letu : “My máme ješt mén...” Nkdo mu odpovdl :”To máš zatracenou smlu!” Na to se ozvalo: “Kdo to ekl?” Následn bylo naízeno zase ticho na radiu. Formace potom pokraovala mén seveným uspoádáním a v Bruselu jsme byli nuceni natankovat. Pi pojídní po letišti jsme uvízli v blát. Zašli jsme do jídelny, ale vše, co tam mli, byl njaký zelený sýr! (Roquefort? pozn. p.) Posádka proto odjela autem do msta se najíst a podívat se kolem. Našli jsme malé místo, kde jsme dostali steak z koského masa. Po krátké prohlídce msta jsme se vrátili na letišt a druhý den odletli do Nuthampsteadu, na základnu v Anglii. Po hlášení o prbhu letu jsme se vrátili na baráky, rozpálili v kamínkách pohrabá a vypálili v devné idli další díru na znamení další úspšné akce na Nmecko.

David Mills, pilot 600. letky :
“Moje poznámky z tohoto letu znjí: Byla to taková tragédie plná omyl, desetihodinová operace. Bombardovali jsme piblin jen asi 140 km od ruské fronty. Asi pl hodiny ped cílem jsme prolétali tkou a pesnou protiletadlovou palbou. Mj bombardier mn ekl: “Mííme na špatný cíl!”

Bill Costado, pilot 601. letky :


 
“Pamatuji se, jak jsme se snaili udrovat formaci ve výšce 10 000 m, jak jsme prolétávali protiletadlovou stelbou a jak jsem jednou na radiu zaslechl úryvky hovor:
…jsme hodn mimo kurz na cíl… Po njaké dob se mraky roztrhaly a zase bylo slyšet: ...umím íst mapu!... náš cíl Dráany leí ped námi! Ml jsem za to, e hlasy picházely od posádky vedoucího letadla a e oni byli tak rozrušeni, e zapínali špatné pepinae pro komunikaci.

V armádních novinách Stars and Stripes jsme se pozdji doetli, e jsme prý shazovali letáky. To byly sakra tké letáky, kadý váíl 450 kg!“

Howard Pinner, pilot 603. letky:
„Bhem letu pes Nmecko jsme museli nkolikrát mnit výšku a to zapíinilo mnohem vtší spotebu paliva. Cíl byl ponoen v mracích. Ocenili jsme, e bhem náletu nedošlo k protiletecké palb.To bylo neobvyklé. Kdy jsme se vraceli, ubýval nám rapidn benzin. Naše pístroje vykazovaly „prázdno“ na všech tyech motorech. Museli jsme pistát na základn stiha P- 47 nedaleko St. Tron v Belgii, asi 80 km za spojeneckou frontou. Naše posádka tam byla nucena zstat pt dn kvli špatnému poasí. Vyuili jsme as k návštv Bruselu a utratili všechny peníze. 

Také v Anglii bylo špatné poasí. Po mnohém doprošování jsme nakonec dostali povolení k odletu na naši základnu. Ti piloti P- 47, kteí skonili svoje závazky ve slub, se s námi svezli. Doufali, e z Anglie se dostanou do Stát rychleji ne z Belgie. Bhem letu jeden z pilot stál v kabin mezi mnou a co-pilotem. Nad naší základnou byla taková mlha, e personál ve vi nám musel dávat instrukce k pistání. Na první pokus jsme se jen srovnali s dráhou, pi druhém pokusu jsme byli moc napí. Dotkli jsme se podvozkem, ale protoe to bylo ji ke konci dráhy, museli jsme se znovu zvednout a zkusit to znova. Tentokrát se pistání zdailo. 

Ti ti piloti P- 47 bhem tchto chvil hodn zestárli a museli pemýšlet, jestli nebyla chyba lett s námi. Stíhací piloti tradin neradi létají s bombardéry. Tato píhoda pro nás nebyla neobvyklá, zaili jsme taková pistání ji dív.Teprve te na základn jsme se dozvdli, e jsme bombardovali špatný cíl. Také jsme slyšeli, e velitel mise, plukovník Ensign, bhem letu nebyl spokojen s vedoucím navigátorem a pevzal jeho práci. Tím se stalo, e jsme bombardovali Prahu.”
 
Nunzio Addabbo, navigátor 601. letky:
 
         
 Bombardování kbelského a letanského letišt  - Foto: Archiv Jiího Rajlicha
 Po náletu v praských ulicích - Foto: Praha eu                     

“Lituji, e se nedochoval mj letový deník, abych mohl doloit svoji zkušenost. Nad Nmeckem jsme zaili velice silný vítr, a kolem 160 km/hod. Poznal jsem, e jsme se odklonili od našeho kurzu na Dráany, a ohlásil jsem to našemu pilotovi. On informoval rádiem vedoucí skupinu, ale k ádné nápravné akci nedošlo. A tak jsme místo pvodního cíle bombardovali Prahu. Kdy jsme odlétali, ješt ze vzdálenosti asi 140 km bylo vidt ohn a kou nad Prahou.

Bhem našeho obvyklého hlášení po kadé operaci jsem oznámil problém se zámnou cíle a pedloil svj letový deník. A píští den, po analýze fotografií z letu, byla chyba tiše potvrzena. Nevím, jestli jsem byl jediný navigátor, který hlásil tento problem, ale jedno je jisté, z vyšších kruh mn nikdo nikdy ani nepodkoval, e jsem ml pravdu.”

Harold Brown, navigátor spodní skupiny vedoucí letky:
“Bhem letu byla dostatená pozemní viditelnost, abych mohl mit smr a sílu vtru My jsme nemli na palub H2S radar, t.zv. Mickey, take zjišovat naši pozici záleelo na pímém mení a pozorování (dead reckoning). Zanedlouho jsme ale vlétli do mrak a zem pestala být viditelná. Obdrel jsem rádiem z vedoucího letounu od plukovníka Ensigna nejmén dva dotazy ohledn naší pozice. Radary Mickey v obou vedoucích letadlech pracovaly nespolehliv, take letci mli potíe získat správné údaje. Informoval jsem je, e moje mení ukazuje, e jsme asi 80 km jinji od plánovaného kurzu. Ovšem to bylo na základ pedchozích dat, která mohla být ji zastaralá. Brzy nato vedoucí navigátor hlásil, e Mickey znovu pracuje a e upesnili cíl. Protoe mraky se zase roztrhaly, nálet byl proveden podle viditelnosti.

Vraceli jsme se do Anglie a všichni jsme se domnívali, e jsme zasáhli Dráany. Kdy byly ale fotografie náletu zpracovány, ukázalo se, e to byla Praha. Chyba byla zkoumána a ukázalo se, e tím, e radar myln zachytil Plze a Prahu namísto Chemnitzu a Dráan, opravdu jsme se odchýlili asi tch 80 km.

Byla to zvláštní náhoda. Ob msta leí ve stejné vzájemné pozici. Navíc byla vzdálenost z Anglie tém stejná. Pamatuji se, e jsem pozoroval zem bhem náletu a porovnával fotografie, které jsme dostali ped odletem. Tok eky mstem ml mírn jiný úhel. Napadlo m, kam jsme to vlastn bomby shodili? Nicmén pes tento rozdíl vypadala ob msta nápadn podobn. Vzhledem k tomu, e v té dob palubní radary byly nedokonalé a e jsme nemli dnešní vysplou naviganí techniku, dvod k chyb me být snadno chápán. Ta zvláštní podobnost tch dvou mst vci nepomohla.”

Don Mc Pherson, navigátor skupiny, vedoucí letoun:
“Vše probíhalo dobe, a jsme piletli do rúrské oblasti. Tam mj radar zaal vynechávat, a úpln vysadil. Oznámil jsem to pilotovi a bylo rozhodnuto, e vedení pevezme poboný letoun, ve kterém radar údajn pracoval normáln. Od toho momentu jsem se vezl jen jako pasaér. Pamatuji se, jak jsem byl pekvapen, kdy jsme se dozvdli, e jsme bombardovali špatný cíl. Byla to moje jediná špatná zkušenost s radarem. Jsem pesvden, e toto selhání zavinilo tu circa 100kilometrovou odchylku…”

Ralph McIntyre, hlavní navigátor 601. letky:
“Jako skupinový navigátor jsem ml odlétáno asi 25 misí. Pamatuji se, e let na Dráany ml problémy ji od zaátku. Vítr byl neuvitelný a letový plán byl nanic. Radar pestal pracovat ji v poátcích letu, a tak jsme minuli všechny kontrolní body. Brzy jsme doporuili, aby vedení bylo pedáno deputy letounu. To se stalo, ale ped odhozením bomb jsme vedení pevzali zpt. Nemohl jsem rozpoznat cíl, protoe to bylo mimo moji mapu. Zahlédl jsem njaký most na pokraji velkého msta a nkdo hlásil padá to kolem dokola.
Bhem zpáteního letu jsme mli silný elní vítr a museli jsme pistát ve Francii a natankovat.”

 
* * *
Teprve po letech v Americe jsem našel odpovdi na otázky kolem únorového náletu, které nebyly dív uspokojiv zodpovzeny. Ke shora uvedeným originálním postehm pipojuji svoji osobní zkušenost z té doby:
Den 14. února 1945 pro m zaal jako kadý jiný. Ráno, pi hodin nminy, jsme odzpívali Deutschland Deutschland über alles a Die Fahne Hoch a za pár hodin jsme se s jinými spoluáky rozcházeli dom. Z Panské ulice jsem ml vyšlapanou trasu pes Václavské námstí, skrze Semináskou zahradu a pes Jungmanku do Vladislavovy ulice. Výhodou pro desetileté školáky bylo, e v té dob nebyl mimo tramvají provoz po mst tém ádný.

 
      
Dm na nároí Jiráskova námstí a Gorazdovy ulice po leteckém zásahu            
Další náhoda prmyslový areál v Libni               

 
Doma, kolem obda, se náhle rozevaly poplachové sirény a tém souasn zaal zvenku hrozivý rámus a dunní, pi kterém se náš dm otásal do základ.

Zprvu nikdo nevdl, co se dje, ale kdy se spšn sešla vtšina nájemník v pipraveném krytu ve sklep, všem rychle došlo, e se muselo jednat o skutený bombardovací nálet. Do té doby sirény asto houkaly a rádio hlásívalo, e se pes Korutany a Štýrsko blíí svazy nepátelských letadel, ale nikdy se nic nestalo.

Tentokrát to bylo ale opravdové. Na nedalekém Karlov námstí spadlo mnoho pum. Do parku s protileteckým úkrytem, na okolní domy, zasaen byl historický klášter Emauzy, dokonce i nemocnice. Zkáza potom pokraovala dál, vzhru pes Vinohrady. Rodie co nejrychleji kontaktovali další leny rodiny, kteí bydleli práv v té tvrti. Rodina matiny sestry byla v poádku, ale babika, která bydlela na kraji Riegrových sad, zaila otesnou píhodu se št’astným koncem. Jedna z mnoha bomb, které v okolí spadly, proletla chodníkem do sklepa domu a nevybuchla.

Ne se ji pyrotechnikm podailo zneškodnit, dm byl na nkolik dní evakuován.

Po této události se rodie rozhodli, e nás s bratrem pesthují mimo Prahu, ze strachu, e se takové nálety budou opakovat. S matkou jsme tedy zaali bydlet v naší vilce u Mníšku pod Brdy. Tam jsem také pokraoval do konce školního roku v docházce. Byla to znaná zmna. Z Emerlingova uitelského ústavu do venkovské jednotídky. Mn se to líbilo, ivot tam byl trochu jako dobrodruství.

S nkolika dtmi z nejblišího okolí jsme kadý den chodili pšky asi 2 km poli a mezi rybníky do školy a zpt. Cestou jsme ovšem provozovali všelijaké nezbednosti.

Pár událostí nám ale pipomnlo, e nedaleko kolem nás válka v Evrop stále pokrauje. Obzvláš mn utkvlo v pamti, jak zase jednou, cestou ze školy, jsme na modrém nebi pozorovali svazy stíbitých letadel. Letly v ohromné výšce pi temném huení a za sebou nechávaly bílé áry jako stuky oblák. Ji jsme chápali, e to jsou bombardovací letadla, a kdy jsme náhle uvidli, jak nco od nich padá k zemi, v panické hrze a strachu jsme se rozprchli do stran a padli na zem. Dodaten jsme se pouili, e to byla pouze odhozená pídavná benzinová nádr. Jindy letadla shazovala tisíce stíbrných prouk staniolové folie, vdli jsme, e toto je neškodné, a vyuili jsme to na hraní.

Vánjší bylo, kdy jsme jednou byli na dálku svdky útoku na osobní vlak, kdy t.zv. hloubkový stíha roztílel lokomotivu. íkalo se, e to byl anglický pilot. Naše klukovská zvdavost pemohla veškerý strach a druhý den jsme na míst kolem vraku sbírali krásné lesklé mosazné vystílené patrony z kulomet. Pozdji, po revoluních dnech a konci války, k tmto hrakám pibyla i ivá munice. My jsme vdycky našli pro takové vci uplatnní. Úpln zázrakem nikdo nepišel ani o prst.

 
Richard G. Preiss

* * *
Vzpomínky letc pouity s laskavým svolením 398. Bombardovací Group Memorial Associace, peloil Richard G. Preiss, všechna práva vyhrazena.
Fotografie: https://www.stalose.com/


Komente
Posledn koment: 27.01.2021  09:56
 Datum
Jmno
Tma
 27.01.  09:56 Von
 27.01.  08:01 Stanislav
 27.01.  07:36 Stanislav