Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Stela,
ztra Kazimr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bettina von Arnim, nmecká spisovatelka a významná pedstavitelka nmeckého romantismu 

Bettina von Arnim, nebo té hrabnka Arnimová, byla spisovatelka, publicistka, skladatelka, pvkyn, malíka a ilustrátorka, patronka mladých talent a sociální aktivistka i bojovnice za enská práva.
Byla pedstavitelkou i pravzorem romantického období. Také byla spíznna s mnoha významnými osobnostmi této doby. Byla sestrou romantického básníka Clemense Brentana (1778 - 1842), manelkou básníka Ludwiga Achima von Arnim (1781 - 1831). - Byla také tetou významného nmeckého filozofa Franze Brentana (1838 - 1917), který byl uitelem našeho prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Pravdpodobn se jí splnil její ivotní sen: „Nech je mojí ivotní výhrou, abych zstala sama sebou, a jinak nechci z pozemských statk vbec nic!“ (Ich selber zu bleiben, das sei meines Lebens Gewinn, und sonst gar nichts will ich von irdischen Glückgüttern!).

»Ich selber zu bleiben, das sei meines Lebens Gewinn, und sonst gar nichts will ich von irdischen Glücksgütern!«

Bettina ovlivnila ivot Johanna Wolfganga von Goethe (1749 - 1832), okouzlila Napoleona (1769 - 1821) a moná i byla onou „nesmrtelnou milou“ (Unsterbliche Geliebte), které z Teplic psal v r. 1812 Ludwig van Beethoven (1770 - 1817). Nkteré prameny uvádjí, e v r. 1810 seznámila Goetha v Teplicích s Beethovenem a Beethoven jí tehdy popisoval i dvod známé roztrky, která mezi ním a Goethem vznikla; jednalo se o rodinu rakouského císae Františka I. (1768 - 1835): „Kdy jsme se vera vraceli z procházky, potkali jsme celou císaskou rodinu. Goethe se pustil mé pae a postavil se stranou na cest. Nedostal jsem ho ani o krok dál. Narazil jsem si tedy klobouk do ela, zapjal svrchník, sloil ruce dozadu na záda a prošel jsem nejhustším davem. Princové a dvoané vytvoili špalír, vévoda Rudolf pede mnou smekl a císaovna zdravila první…“

Obdivovali ji i další významní skladatelé jako Robert Schumann (1810 - 1856), Franz Liszt (1811 - 1886), i skladatelka, spisovatelka a revolucionáka Johanna Mockel, provdaná Kinkel (1810 - 1858); znala se s hudebním skladatelem Felixem Mendelssohnem-Bartholdym (1809 - 1847). Seznámili se s ní i další mladí hudebníci - skladatel Johannes Brahms (1833 - 1897) a maarský houslista Joseph Joachim (1831 - 1907) - V neposlední ad je i jednou z postav „Nesmrtelnosti“ Milana Kundery.
Bettina von Arnim, rozená Elisabeth Catharina Ludovica Magdalena Brentano, také nazývaná Bettine, se narodila 4. dubna 1785 ve Frankfurtu nad Mohanem jako tinácté dít z dvaceti dtí svého otce Pietra Antonia Brentana (1735 - 1797) a sedmé dít z dvanácti své matky, jeho druhé manelky Maximiliany von La Roche (1756 - 1793). Pietro Antonio Brentano byl nmecký velkoobchodník a diplomat italského pvodu, který se nmecky nikdy poádn nenauil; Maximiliana von La Roche byla dcerou nmecké spisovatelky Sophie von La Roche (1730 - 1807); a ob, jak Sophie, tak Maximiliana se pátelily s Johannem Wolfgangem von Goethe.

Rodina pocházela ze staré italské šlechty a byla velmi zámoná. Po smrti otce Bettinini brati vedli rozvíjející se exportní a importní firmu „Dm u zlaté hlavy“ (Haus zum Goldenen Kopf), v ní mla i Bettina znaný majetkový podíl.

V r. 1793 zemela Bettinina matka a ona byla a do svého tináctého roku se temi sestrami poslána do školy v kláštee Voršilek ve Fritzlaru v Hessensku, severovýchodn od Frankfurtu. O tyi roky pozdji zemel Bettinin otec. Krátce bydlela Bettina u svého nejstatšího nevlastního bratra Franze ve Frankfurtu, ale ješt stejného roku se pesthovala se dvma sestrami k babice Sophii von de La Roche do Offenbachu nad Mohanem, nedaleko Frankfurtu. - Babika ovlivnila pozdjší feministické dílo a názory své vnuky. Napsala toti v r. 1771 první nmecký enský román „Die Geschichte des Fräuleins von Sternheim“ (Historie sleen ze Sternheimu).

V r. 1802 zaalo její pátelství s Karolinou von Günderrode (1780 - 1806), nmeckou spisovatelkou a básníkou, se kterou si tyi roky dopisovala. Tato romantická dáma byla zamilována do profesora filologie Friedricha Creuzera (1771 - 1853), který byl enatý se enou o 13 let starší. Milenci si písahali lásku a za hrob, a kdy se on pak pi nemoci zapísáhl své, o nho tehdy peující manelce, e Karolinu nechce u vidt a Karolin to oznámil, spáchala demonstrativní sebevradu - na behu Rýna se probodla dýkou. To zpsobilo Bettin velkou trudnomyslnost, pi které ji bratr Clemens doporuil etbu milostného Goethova románu „Die Leiden des jungen Werthers“ (Utrpení mladého Werthera), který tehdy ovlivoval evropské romantické smýšlení hlavn mladých lidí. - Takto popisují nkteré prameny zaátek Bettininy snahy pro seznámení s Goethovou matkou. Pak pouila korespondence po své babice Sophii.

Tím v r. 1806 zaalo její velké pátelství s matkou Johanna Wolfganga von Goethe, Catharinou Elisabeth Goethe (1731 - 1808). O rok pozdji navštívila ve Výmaru uctívaného, o 36 let staršího básníka a zaala jejich slavná vzájemná korespondence.

V letech 1806 - 1808 sbíral Bettinin bratr Clemens spolu s pítelem, básníkem Ludwigem Achimem von Arnim (1781- 1831), který pocházel z pruské šlechtické rodiny, lidové písn. Oba básníci patili k vtvi tzv. „heidelberské“ romantiky. Bettina se s nadšením k jejich práci pipojila. Sbírka byla vydána pod názvem „Das Knabe Wunderhorn“ (Chlapcv kouzelný roh). Toto dílo se stalo základním kamenem pro romantický básnický styl té doby. Inspirovalo pozdji také skladatele Gustava Mahlera (1860 - 1911) k napsaní skladby pro alt nebo baryton sólo a velký orchestr se stejnojmenným názvem.

Po smrti své babiky Sophie von de La Roche bydlela Bettina peván v Marburgu v Hessensku u své o pt let starší sestry Kunigunde Brentano (1780 - 1863), provdané za zámoného právníka Friedricha Karla von Savigny. Kunigunde byla jednou ze sester, se kterou Bettina vyrstala v kláštee ve Fritzlaru. Tehdy studovala zpv, skladbu a hru na klavír u operního skladatele Petera von Wintera (1754 - 1825), Mozartova pokraovatele a Weberova pedchdce, a u Sebastiena Boppa (asi 1793 - 1861). Své první písn uveejnila pod pseudonymem Beans Beor. -V té dob pobývala v Bavorsku - v Mnichov a v Lanshutu, seznámila se s nmeckým filozofem, Friedrichem Heinrichem Jacobim (1743 - 1819), který byl autorem názvu nihilismus a propagátorem osvícenství. Dále také poznala básníka Ludwiga Tiecka (1773 - 1853). V r. 1810 poznala také ve Vídní Ludwiga van Beethovena.

Bhem r.1810 se se sestinou rodinou pesthovala do Berlína. Krátkou dobu zpívala Bettina v Berlínské pvecké akademii (Berliner Singakademie). Tehdy také skládala písn na námty helénské poezie od básníky Amalie von Helwig (1776 - 1816).

V r. 1811 došlo v jejím vztahu s Goethem ke zlomu v dsledku zakroení Goethovy manelky Christiane (1765 - 1816) a vzájemné ostré výmn názor mezi obma dámami. Goethe nadále zakázal Bettin návštvy ve svém dom. Bettina se pozdji pokoušela svou korespondenci obnovit, ale Goethe nechával její dopisy neotevené.

V r. 1811 se Bettina provdala za Ludwiga Achima von Arnim. V té dob ponkud omezila své skladby i psaní, avšak pravdpodobn napsala njaké skladby k poezii nmeckého lyrika Johanna Christiana Friedricha Hölderlina (1770 - 1843).

 
  

V r. 1814 se manelé pesthovali u s dvma nejstaršími syny na zámek Achimovy rodiny Wiepersdorf v Braniborsku, jin od Berlína.

Zhruba dva roky vydrela Bettina v nud venkova a pak manelé ili oddlen. On dost churavl a staral se o své panství a ona v Berlín peovala o výchovu dtí. Nechtla být “domácí pukou“. Manelé si hodn dopisovali a jejich vzájemná korespondence je úctyhodná. V r. 1823 však manelství postihla krize a Bettina zaala navrhovat Goethv pomník, který však zstal pouze v podob modelu.

V r. 1824 navštívila v Kasselu pohádkáe - bratry Grimmovy - Jacoba (1785 - 1863) a Wilhelma (1786 -1859).

Manelé Arnimovi mli celkem sedm dtí, tyi syny a ti dcery. Dcera Maxima se stala pozdji velmi innou na berlínském královském dvoe, nejmladší Gisela byla rovn spisovatelkou a manelkou jednoho z potomk pohádká bratí Grimm. - Vnuk Achim Arnim von Bärnwalde (1848 - 1891) byl synem nejstaršího syna Freimunda a stal se pozdjším majitelem panství a byl rovn malíem. Namaloval jejich rodinné sídlo.

V r. 1829 se Bettina velmi sblíila s nmeckou spisovatelkou idovského pvodu Rahel Varnhagen von Ense (1771 - 1833), která velice usilovala o zrovnoprávnní en i id. Názory paní Rachel Bettinu znan ovlivnily.

Achim von Arnim náhle zemel 21. ledna 1831 na srdení infarkt; jiné prameny uvádjí mozkovou mrtvici.

Teprve po smrti manelov rozvinula Bettina všechny své schopnosti. Zaala pipravovat manelovo dílo k vydání. Otevela si v Berlín v ulici Unter den Linden . 21 salon, který se stal dostaveníkem mnoství tehdejších intelektuál.

Rok po manelovi Bettiny zemel také Goethe, co jí umonilo v r. 1835 vydat „Tagebuch zu Goethe Briefwechsel mit einem Kinde. Seinem Denkmal. “ s podtitulem „Buch der Liebe“ (Deník ke Goethov korespondenci s jedním díttem. Jeho památce; Kniha lásky). - Touto knihou vybudovala uritý Goethv obraz, o jeho pravdivosti se literární historikové dost pou. Podstatné je to, e z díla je moné poznat náladu doby romantismu v Nmecku pes to, e dílo samo je dost zavádjící. Pochopiteln, vzhledem k všeobecnému obdivu ke Goethovu géniovi, bylo vydání knihy brzy rozebrané. Pvodní, skutené dopisy byly vydány a v r. 1922.

Tato dvojakost a porovnávání pravdy se skuteností jejího vztahu vi Goethovi jsou popsány v Kunderov románu „Nesmrtelnost“. Kundera nahlíí na Bettinu jako na enu, která vdy zkoušela, pomocí styk s nadprmrnými osobnostmi své doby a pomocí autosugesce hlubokého vztahu se souasnou, snad nejuctívanjší nmeckou osobností, dosáhnout vlastní slávy.

V r. 1835 ji postihla osobní tragédie - pi koupání zahynul osmnáctiletý syn Kühnemund Waldemar (1817 - 1835).

V r. 1840 vydala Bettina jako “dopisový román“- „Die Günderrode“ (Günderrodová) - další korespondenci se svou nkdejší pítelkyní Karolinou. Opt je to sms skutené a fiktivní korespondence nespoutané Bettiny s písn náboensky vychovávanou Karolinou, která skonila svj ivot z nešastné lásky.

Spolu s nejmladší dcerou Giselou (1827 - 1889), pozdji provdanou Grimmovou, pohádkákou, vydala Bettina rovn v r. 1840 pohádku s názvem „Reichsgräfin Gritta von Rattenzuhausbeiuns“ (tko peloitelná slovní híka) o píhodách hrabnky Gritty z Myšiho nebo Krysího hrádku.

Zajímavé je, e v r. 1842 vydala sbírku svých sedmi hudebních skladeb, vnovaných jako podpora šéfdirigentovi Berlínské dvorní opery Italovi Gasparu Spontinimu „Dedié á Spontini“ (Pipsáno Spontinimu). Bylo to v dob, kdy Spontini, nkdejší chránnec Bedicha Viléma III., il v Berlín po králov smrti pod velkým tlakem, opuštn páteli, spíš dokonce nenávidn pro svou výbušnou povahu. Jeho celoivotní dílo bylo konfrontováno pedevším s operou arostelec“ Carla Marii von Webera (1786 - 1826), která více odpovídala nmecké povaze té doby, ne hudba italská.

V r. 1842 se Bettina pravdpodobn setkala s Karlem Marxem (1818 - 1883).

Pi epidemii cholery v Berlín v ticátých letech se Bettina angaovala pro sociální pomoc v chudinských tvrtích a sama peovala o nemocné. Napsala v r. 1843 knihu kritizující spolenost „Dies Buch gehört dem König“ (Tato kniha náleí králi). Byla to kniha na základ fiktivního dialogu mezi Goethovou matkou a matkou pruského krále. Byla to výzva ke králi, aby se více staral o blaho svých poddaných. Samotný titul je dkazem znaného taktického umní této dámy, protoe ji jednak ásten ochraoval a ásten vzbuzoval zvdavost.V Bavorsku a Rakousku byla tato kniha zakázána.

Po proití celé doby komunismu lze nám jen tko strávit její ohnivá prohlášení, siln pipomínající hodiny marxismu-leninismu, pesto, e jsou uritým pohledem na dobu zcela vzdálenou, s naprosto jinými podmínkami:
„Kdo je poddaný státu? Je to chudý! - Není to také bohatý? - Ne, protoe jeho základnou je jeho vlastní majetek a jeho vlastní pesvdení, e patí pouze jemu! - Chudé poutají k sob nedostatek, omezené síly a jejich postavení.- Nenasytnost, pýcha, uchvatitelství poutají bohaté k sob... chudí jsou spolený národ, zatímco bohatí nejsou spolený národ, zde je kadý sám sám za sebe, a jen tehdy jsou spolu, kdy si dlí koist na útraty chudých.“ - Toto napsala v r. 1844 ve své knize „Armenbuch“ (Kniha chudých), která ale za jejího ivota nevyšla. Vyznávala formu utopického socialismu podle francouzského filozofa, hrabte Henriho de Saint-Simon (1760 - 1825).

Bettina vydala v r. 1844 i svou korespondenci s bratrem Clemensem Brentanem pod názvem „Clemens Brentanos Frühlingskranz, aus Jugendbriefen ihm geflochten, wie er selbst schriftlich verlangte“ (piblin Jarní vnec z dopis z mládí Clemense Brentana, upletený na základ jeho vlastní písemné ádosti). Dílo bylo nejdíve ped vydáním zabaveno, ale na pímluvu krále Bedicha Viléma IV. (1795 - 1861) mohlo být vydáno.

Další její korespondence byla práv s tímto pruským králem, který rovn podléhal souasné mód romantismu.

V r. 1847 byla Bettina odsouzena za údajnou uráku úadu na dva msíce do vzení, ale z trestu se vyvlékla na základ píbuzenství s jedním ministrem. Pro šlechtice to byla v té dob nejvyšší trestní sazba za dané provinní.

Roku 1848 chtla vydat korespondenci se svým nadšeným zbonovatelem, pozdjším prmyslníkem a publicistou Philippem von Neuhaus (1815 - 1872), kterého povzbuzovala k psaní poezie, nazvanou „Ilius Pamphilius und die Ambrosia“. (Ilius Pampilius a ambrozie), s narákou na ímského krále Numu Pompilia (753-673 p.n.l.), podle legendy následníka zakladatele íma - Romula. Celou korespondenci dost podstatn upravila, jak u bylo jejím zvykem - zkracováním, komentováním, pidáváním, niením originál. - Avšak opt byl náklad nejdíve zabaven, ale pak dílo vyšlo.

V rozarování, které nastalo po ztroskotané revoluci r. 1848, napsala pokraování knihy „Dies Buch gehört dem König“, nazvané „Gespräche mit Dämonen“ (Hovory s démony), v ní nastolila otázku odstranní trestu smrti, rovnosti en s mui a rovnoprávnosti id.

Kniha, ve které poukazovala i na statistické údaje o chudých, zpsobila takový rozruch, e byla okamit po vyjití zakázána pruskou cenzurou.

Anonymn vydala spis „An die aufgelöste Preußische National-Versammlung“ (K rozpuštnému Pruskému národnímu shromádní), nazývaný také „polskou brourou“. Na základ tohoto spisu byla podezírána z podncování nkdejšího povstání slezských tkalc, které probhlo u v r. 1844. Znovu uplatovala myšlenku lidového panovníka, který by tvoil takový stát, aby v nm lidé chtli ít. V té dob se také zasazovala o propuštní básníka a revolucionáe Gottfrieda Kinkela, manela své obdivovatelky, skladatelky Johanny, rozené Mockel (1815 - 1882), z vzení, kde byl doivotn uvznn po událostech r. 1848. - Kinkelovi se nakonec podailo pi transportu do Špandavy uprchnout do Anglie.

Bettina stále byla pod královou ochranou, tak se trestu sama vyhnula.

V r. 1853 byly vydány Bettininy sebrané spisy.

Pokoušela se i nastolit umleckou formu, která by více odpovídala enské povaze.

V r. 1854 Bettina utrpla pi návštv dcery v Bonnu záchvat mozkové mrtvice, ze kterého se u poádn nevyléila. Byla ochrnuta na jednu stranu tla a ztratila zrak i sluch. Její stav se pozdji zlepšil jen nepatrn.

Zemela 20. ledna 1859 v Berlín v kruhu své rodiny; bez jediného dne peila o 28 let svého manela. Pochována byla na hbitov ve Wiepersdorfu vedle nho.

U píleitosti jejích 200. narozenin v r. 1985 byla v Berlín zaloena Spolenost Bettiny von Arnim (Bettina von Arnim Gesselschaft). Spolenost si dala za cíl seznámit s ivotem a dílem autorky. Po ti roky Spolenost Bettiny von Arnim sbírala materiály a vydala „Internationale Jahrbuch der Bettina von Arnim Gesselschaft“ (Mezinárodní roenka Spolenosti Bettiny von Arnim).

Zámek Wiepersdorf byl v dob NDR pouíván podobným zpsobem jako u nás zámek Dobíš - pro rekreaci spisovatel s reimem konformních. Tuto tradici urítým zpsobem pevzala i nová spolková vláda - zámek je nadále vyuíván jako domov umlc.

Letošní výroí jejího úmrtí je pipsáno na seznamu UNESCO jako významné výroí, týkající se svtové kultury.

Její portrét byl vyobrazen na posledním vydání nmecké ptimarkovky z r. 1992.

Ve škole Voršilek ve Fritzlaru, kde byla Bettina ákyní internátní školy, se v r. 2002 konalo mezinárodní fórum o jejím ivot a díle.

Bettinu von Arnim vnímali lidé rzn. Souasníci ji popisovali jako podivínské, nezkrotné stvoení, „l´enfant terrible“, jako njakou bytost se skítkovskou povahou. Skuten byla malé postavy, e ji mohli i nazývat „skítkem“. - Jiní ji zase ctili jako Undine (mytologickou vodní vílu), Sibylu, Psyché nebo Goethovu Mignon z „Viléma Meistera léta uednická“ (Wilhelm Meisters Lehrjahre), jak se i sama vykreslila.

Její bratr Clemens ji popisoval: „Napl arodjka, napl andl... napl vdma, napl lháka; napl koka, napl holubice; napl ještrka, napl motýl; napl msíní cudné svtlo, napl bujná osoba z masa a kostí...“

Lidé v ní vidli také emancipovanou, mnohostrann vzdlanou a zvídavou enu, která se úspšn zasazovala o osobní nezávislost a duševní svobodu, nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Kritika jejího díla byla spíš poplatná dob, kdy bylo dílo kritizováno. Její sociální smýšlení se nám nyní zdá moná pekonané, není však jisté, nebudeme-li napíklad za njakých dvacet let stejn kritití jako ona, pokud se mezera mezi bohatými a chudými ješt více rozeve.

Jisté ale je, e Bettina von Arnim podle svého pání zstala vdy sama sebou.
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 21.01.2021  08:03
 Datum
Jmno
Tma
 21.01.  08:03 Vesuvjana dky
 20.01.  14:00 Karla I.
 20.01.  09:09 Von
 20.01.  08:20 Jolana