Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Frantika,
ztra Viktorie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

František Jaromír Rubeš, básník a spisovatel

Zajímavé je vyjádení Františka Jaromíra Rubeše o eštin, e "jazyk eský plyne ze srdce, není tak sáhodlouhý jako ruština, temný jako anglitina, nicotný jako maarština a prsní jako nmina. Má španlskou hladkost a vlašskou sladkost." S ním z toho bychom moná s ním v dnešní dob souhlasili.

Tvoil v dob vrcholícího údobí našeho národního obrození - a sám se na nm dost podílel. Uvádí se o nm, e byl prvním eským humoristou, byl ale také romantikem.
Byl pedstavitelem tzv. mšanského romantismu neboli biedermeieru. Jeho básn, které on sám nazval deklamovánkami, se recitovaly pi rzných tehdejších spoleenských akcích - besedách a plesech. Sám byl duší mnohých takových vlasteneckých akcí. - Zejm byl pro svj laskavý humor všude vítaným spoleníkem.

Bývá charakterizován jako národní buditel doby pedbeznové na rozdíl od díve uvedeného buditele Gustava Pflegera Moravského, jeho dílo spadá do doby pobeznové.

Doba pedbeznová v eských zemích zaala v r. 1792, kdy na rakouský trn nastoupil císa František I. a skonila nadjemi eského národa 11.bezna 1848 pi schzi ve Svatováclavských lázních v Praze na Výtoni.

František Jaromír Rubeš pocházel ze sedmi dtí. Ve vtšin pramen nalezneme, e se narodil 16. ledna 1814 v pivovaru v íkov u Pelhimova. Rubešv otec zde byl nájemcem a sládkem. Ale nkde jsou údaje o dob jeho narození jiné, vetn údaj na desce na jeho rodném dom.

V r. 1817 se stal otec nájemcem pivovaru v Cerhenicích, kde Rubeš také pak navštvoval školu. Otec mu ale brzy pomrn mladý zemel a rodina se s matkou pesthovala do Kolína, kde mla matka od svého bratra zakoupený domek. Tento domek, kde Rubeš proil mládí, stál u Labe v míst pedmostí dnešního Masarykova mostu (nynjší Rubešova ulice). Ped 2. svtovou válkou tam byla pamtní deska, která byla za války odvezena a roztavena.

V letech 1826 - 1832 studoval Rubeš na gymnáziu v Nmeckém, nyní Havlíkov Brod, a pak také tzv. filozofii v Praze, co byl dvouletý stedoškolský kurz doplující tehdy základní šestitídní gymnaziální vzdlání. Filozofii ukonil r. 1834. Po stedoškolských studiích se zaal pipravovat na dráhu knze v bohosloveckém seminái, ale po dvou letech ze semináe odešel a stal se vychovatelem v Bystici u Benešova v rodin poštmistra Václava Köhlera, který jej seznámil s místní vlasteneckou spoleností. V Bystici proil Rubeš trnáct msíc a pak se vrátil do Prahy, kde pracoval jako vychovatel v rodin malostranského sládka a dal se zárove zapsat na studium práv, které ukonil v r. 1840.

 
  

Období jeho studií práv spadá do doby, kdy obrozenecké hnutí vrcholilo, i kdy ze strany úad byli ti, kteí uívali druhého - „vlasteneckého“ jména, postihováni. Bylo to tehdy jakési oznaení píslušnosti k eským buditelm. Existovala sice cenzura, ale bylo také poínající velké národní nadšení. - Josef Jungmann dokonil svj ptidílný Slovník esko-nmecký, vyšly v nmecké verzi Palackého djiny, v r. 1835 byla v Praze na ofín první eská merenda, neboli masopustní zábava, a v r. 1840 se v Konvikt v Praze konal první eský vlastenecký bál. Do této doby také náleí hlavní ást Rubešova literárního díla.

Po ukonení právních studií psobil jako úedník v Karlín, kde absolvoval zkoušky soudcovské zpsobilosti a mohl se stát aktuárem (= niší právní úedník). V té dob bydlel s páteli v Praze Na Píkopech, v dom U erné re, který byl krátce pedtím postaven. Psobil zde a do r. 1847. Na podzim r. 1847 - 1. listopadu nastoupil v Naeradci místo mstského syndika, co byl úedník, obstarávající agendu obce. Odsthoval se tam se svou matkou a bydlel v 1. pate radnice, na ní je dnes umístna jeho pamtní deska od sochae Václava Macha (1882 - 1958), odhalená v r. 1929.

V Naeradci Rubeš zaloil ochotnický a vzdlávací spolek. Jako první byla na scén uvedena Tylova „Fidlovaka“ za úasti nejen samotného autora, ale i jeho pátel - Vítzslava Hálka a Karoliny Svtlé. Pak byly uvedeny hry: Tylovy - Paliova dcera, Strakonický dudák, Lesní panna, Praský flamendr, dále Klicperovy - Hadrián z íms, Veselohra na most a Zlý jelen.

V revoluním roce 1848 byl sice zvolen poslancem, ale ke svolání snmu nedošlo, tak se politikem nestal. V Naeradci také poskytl útulek svému píteli - revolucionáovi Josefu Václavovi Friovi, který se po potlaeném povstání v r. 1848 skrýval ped policií.

Avšak krátce po jeho píchodu do Naeradce se zaala projevovat jeho ddiná plicní choroba, stal se zádumivým a pestal literárn tvoit a vnoval se pouze svému právnickému povolání, které ho vyerpávalo. V r. 1850 se stal auskultantem (= asistentem) zemského soudu v Kutné Hoe a koncem r. 1851 se stal adjunktem ve Skuti.
Nemocen tuberkulózou zemel ve Skuti ve vku devtaticeti let ped stoptapadesáti lety dne 10. srpna 1853.

Svou spisovatelskou a básnickou dráhu zaal František Jaromír Rubeš po ukonení svého stedoškolského vzdlání - zaal v r. 1834 psát do asopisu Kvty. Nejdíve to byly znlky „Pou ivota“, kde byl velice ovlivnn tvorbou básníka Františka Ladislava elakovského (1799 - 1852) i jeho zpsobem napodobování lidové poezie.

V letech 1837 a 1844 psal své básn, nazvané “Deklamovánky“ a „Deklamovánky a písn“, které v neúplném vydání vyšly v r. 1841. V koneném vydání to byl pak šestidílný soubor váných i ertovných básniek, humorných proslov, nkdy i bajek, ale i básní vlasteneckých, kde nejvíce vyzdvihována byla vdy jeho báse „Já jsem ech“. - V té dob byl ponkud ovlivnn nmeckým básníkem Christianem Fürchtegottem Gellertem (1715 - 1769), který psal oblíbené veršované bajky, a jeho nkteré básn Rubeš peloil. V satirických deklamovánkách Rubeš vtšinou lehce ironizoval spoleenské a módní zvrácenosti tehdejší doby, vtšinou typické figurky - úedníky, studenty, panské byrokraty a povrchní paniky.

Podobné charaktery si bral na mušku i v asopisu „Paleek, milownjik ertu a prawdy“, který zaloil v r. 1842 s páteli - poštovním úedníkem Františkem Hajnišem z Vamberka (1815 - 1885), který ml pseudonym Zdobnický, a korektorem tiskárn Jeábek Václavem Filípkem z Veselí nad Lunicí (1811 - 1863), který publikoval pod pseudonymem „Abyvásdrak“. Práv s obma tmito páteli a ješt s básníkem Karlem Tupým z Kardašovy eice (1813 - 1881), který psal pod pseudonymem Boleslav Jablonský, bydleli tehdy v dom u erné re.

I v asopisu Paleek, který Rubeš redigoval do r. 1845, se zamil na rzné nešvary, ale vdy s laskavou shovívavostí. Jeho deklamovánky byly velice asto na programu stále poetnjších besed a pedstavení - a jak nkteré prameny uvádjí - zstaly oblíbenými a do konce 19. století. Z nejpopulárnjších deklamovánek byly v jeho dob nejvíce recitovány „Pivo“ a „Dýmka“.

Dost asto bývala z deklamovánek recitována báse Vrabec a k z r. 1837, kdy starý moudrý k radí vrabci, aby si dával pozor na koku.

V próze zaal Rubeš rytískými povídkami a hrzostrašnými povstmi, jak bylo v té dob velice oblíbené, a to nap. povstmi „Mstitel“ a „Cerhenický svaz“.

Dál psal drobné povídky humoristické se spoustou rázovitých postaviek, z nich nejvíce bývá oceována povídka „Pan amanuelsis na venku aneb putování za novelou“ z r. 1841. Obsah povídky odpovídá zejm nkterým zkušenostem Rubešovým, jakoto práv nastoupivšího právníka: Absolvent práv je pijat za amanuensise, tj. nišího právního úedníka, s podmínkou, e se pedstaví jako spisovatel - novelista. Aby získal námt pro svou povídku, odjídí na venkov, kde ho potká ada rzných píhod a potká adu zajímavých postav. Nakonec se amanuensisem stane náhodou, ani by cokoliv napsal. - Povídka vyšla mnohokrát, dokonce v r. 1924 byla Prombergerovým nakladatelstvím v Olomouci vydána s ilustracemi Adolfa Kašpara.

Dalšími humoreskami jsou nap. „Smutné vyraení ve Hvzd“, „Pan Trouba nebo kdy chybí uený, chybí hodn“, „Ostí hoši“, „Lehce nabyl, lehce pozbyl“. V dob Rubešova ivota to byla díla oblíbená, ale kritikové na konci devatenáctého století a na zaátku století dvacátého (nap. Arne Novák) podotýkali, e pes veškerou oblíbenost Rubešova díla se spisovatel „vyhýbal vánjším bolestem a významnjším pošetilostem tchto ktritizovaných kruh, nevnikl do hloubky spoleenského ivota a jeho zvrácenosti; nebyl nikdy skuteným satirikem“.

V r. 1844 napsal sentimentální povídku „Harfenice“, pravdpodobn ponkud pod vlivem Goethovy Mignon z „Viléma Meistera léta uednická“, a asi u taky pod vlivem své vznikající choroby. - Mladá harfenistka si se svým starým ddekem, který kdysi byl zámoným mšanem, vydlává po praských hospodách hrou na harfu, jako vyddnec. Nakonec ji ale spolenost pozná i uzná jako sob rovnou, ale a krátce ped její smrtí.

V r. 1847 zaal Rubeš ješt vydávat soubor Povídky a povsti, ale došel pouze k prvnímu svazku a pak u s literární prací pestal úpln.

Mnoho se dnes o Františku Jaromíru Rubešovi neví, pouze se nedávno stal stedem polemiky, zda má „Pan amanuensis“ nárok být souástí všeobecného vzdlání jakoto souást tzv. „Kánonu literárních dl“, tzn. etby pro všeobecné vzdlání ve školách.

Avšak i dnes je mnoho mst, které se pyšní jeho ulicemi; dokonce ta msta, ve kterých nkdy pobýval, si na tom zakládají. Jsou po nm pojmenovány ulice v Hlinsku v echách, ve Skuti, v Hradci Králové, v Kolín, v Benešov, v Praze 2, v Pelhimov, Kralupech nad Vltavou, v Plzni a v Aši. Havlíkv Brod má Rubešovo námstí.
Vtšina jeho ivotopisc se shoduje v tom, e František Jaromír Rubeš ml slunnou a laskavou povahu, která svým humorem osvtlovala nesnadnou dobu.

Na závr bych velice ráda podkovala paní Marii Šechtlové z Muzea fotografie Šechtl a Voseek za její ochotu ke zveejnní fotografie Rubešova rodného domu. Snímek je od Ignáce Šechtla (1840 - 1911).

Vyprávní o celé umlecké rodin Šechtlových a o nádherném umní fotografování i o historii jednoho rodu je moné si peíst na dále uvedené adrese. Je to zárove pozvánka do muzea virtuálního i skuteného - do Muzea fotografie Šechtl a Voseek v Táboe.
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/  
 
Dobromila Lebrová
* * *
Copyright © "Býval. pivovaru" Marii Šechtlová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 16.01.2021  16:57
 Datum
Jmno
Tma
 16.01.  16:57 Karla I.
 16.01.  09:18 Von