Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tký ivot literáta V.

Být autorem je krásné. Monost tvoit dává kídla víc ne jakýkoli reklamou protovaný nápoj, znamená svobodu a moc. Svobodu ve vymýšlení zápletek, konstrukci dje, utváení prostedí a plození postav. Moc nad jejich osudy, rozhodování o jejich hrdinských i zbablých inech, optovaných i tragických láskách, o ivot a smrti. Pi psaní knihy se stávám pánem svta, jeho jsem otcem, který se zrodil v mé fantazii a v nm má myšlenka píše djiny a jediná vta me zniit celé civilizace stejn jako pinést vný ráj. Zjednodušen: Tuhle práci prost miluju!
 
Rád bych se zastavil u klíového prvku román, toti u postav. Zaujímám k nim velmi specifický, snad a otcovský vztah, který v sob nese mnohé z opravdových rodinných vazeb. Aby taky ne, vdy jsou skuten mými dtmi, já jim vdechl ivot, já je pivedl na svt, by pouze na ten kniní. Pesto je vnímám stejn, jako by jejich tla sestávala z masa a kostí a ne jen z bílého papíru a erných písmenek. Jsou iví, jsou tady.
 
Kdy vymýšlím postavu, nikdy se nejedná o náhodu, pokadé se objevuje za njakým úelem. Z toho plyne, e nco málo u má v sob nezávisle na mé vli a pání, njaká je, nco umí. Ten zbytek však pevn tímám ve svých rukou. Mu si ji dotvoit k obrazu svému, vybavit ji druhotnými vlastnostmi, vzhledem, a chováním, které teba ani nehrají tak dleitou roli v píbhu, do nho picházejí, ale mn to udlá radost. Vypiplám si z nich opravdovou osobnost, lovka, jeho struná charakteristika by zabrala psychologovi nemén asu, ne kdy by se o to pokoušel u m (co by mohlo být, piznávám, hodn ošidné). Lze se pak divit, e takového hrdinu i padoucha vnímám jako reálného?
 
Do kadého lovíka svého románu vkládám, a u zámrn i nevdomky, kousek sebe. Naše propojení je pak ješt o poznání silnjší a trvalejší. Co myslíte, je to tak správn? V poslední dob m tato pouta s fiktivním svtem mých postav zaínají mírn znepokojovat. Nezjevují se tu a píliš asto? Neobklopují a nevtahují m a moc mezi hranice reality a fantazie? Co kdy tyto mezní kameny pestanu rozlišovat a jednoho dne se vzbudím a nebudu vdt, kdo z tch, které potkávám, s nimi se bavím, jím a trávím as, existuje i pro zbytek populace a který se jen zabydlel v mé hlav?
 
Obas pozoruju svt oima svých postav, pedstavuju si, jak by v dané situaci reagovali oni a nkdy, te pozor, se tak tak stihnu ovládnout a zastavit své kroky, abych neprovedl nco, co bych já sám nikdy neudlal. Budi, kdo íká, e to je nutn nco špatného? Kupíkladu vít se do postavy úspšného svdce en, kterému nedlá problémy ulovit krásnou dívku pokadé, kdy se mu zamane, me pijít vhod na veírku i na plese, no ne? Na druhou stranu mé postavy vtšinou neoplývají pehnan dobrými vlastnostmi a úmysly. A to je pak problém. Velký problém.
 
Práv pracuju na jedné obzvlášt záporné, i snad lépe eeno psychicky atypické a zvrácené postav. Kdy jsem o ní rozmlouval s jedním kamarádem, natolik jsem se vcítil do jejího nitra a nechal se unést, e jsem najednou koukal, netuše, co se pihodilo, jak onen mj dobrý pítel sedí, oi vykulené a pusa mírn pootevená. „Jsi v poádku? Jsi normální?“ zeptal se m nechápav a já pro zmnu nerozuml tmhle otázkám. Pro nezasvceného však slova z mých úst, která mi sice nepatila, ale tváila se tak, musela zákonit vyvolat šok a zdšení. Ano, urit ze m pímo sálalo šílenství a krutost nahánjící bezbehý strach. Vdy to dlá i ona rodící se postava…
 
Štstí, e tomuhle výjevu nepihlíel nikdo m neznalý, akoli se odehrával na veejném míst. Moná by takový piinlivý divák zavolal policii, ne-li rovnou armádu, aby zpacifikovala onoho dsivého sociopata.
 
Bráním se tomu, ale stejn se nedokáu zbavit dojmu, e se nkdy stávám svými vlastními postavami a e jsem tomu tak trochu jakýmsi zvláštním pocitem rád. A krom toho budu asi i krapet schizofrenní, co myslíš, Radku?

 
Tomáš Záecký

* * *
Ilustrace © František FrK Kratochvíl


Komente
Posledn koment: 07.11.2020  09:52
 Datum
Jmno
Tma
 07.11.  09:52 Von
 07.11.  08:34 Evussa Fantazie