Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BULVÁR ZTRACENÝCH ILUZÍ 

První ást Ravikova Bulváru ztracených iluzí, Myšlenka, si našla jediného stateného tenáe. Ravik by ekl – i jedinému je teba podat pomocnou ruku. Ta, jist nároná minulá úvaha, v souasné situaci našeho ití, takovou pomocnou rukou je. Tedy, váení pátelé, zde je k mání  druhá úvaha, nazvaná Vize.
 
 
VIZE/02
ekni, kde ty vize jsou ... tuto melodii si mohou zazpívat a také ji pjí všichni futurologové, kteí hledí do vzdálenosti celého století, stejn jako analytici, kteí sledují kratší asový úsek, technokrati, kteí vymýšlejí nejrznjší technické smyšlenky, biologové, kteí se noí do tajemství ivota a do jeho zakódovaného programu. Také urnalisté, i filozofové, píše se o notách této melodie v tisku i v literatue – ba i ve filmech ve stylu sci-fi.

Jsme vru aspo v ásti svta bohat nasyceni, splnili jsme si pání, o nich se nám ped desítkami let mohlo nanejvýš snít. A pesto ijeme asto s úzkostí v duši a mnozí z nás se bez psychofarmak neobejdou. Zmocuje se nás úzkost z nenaplnného ivota. Strach z podminovaných zítk, z vdomí chyb, jich se civilizace dopustily a z tušené vize apokalyptické zkázy.

Oskar Wilde kdysi napsal, e „mapa svta, na které není naznaena Utopie, není hodna ani pohledu, nebo vynechává zemi, kam lidstvo popluje. A kdy tu lidstvo pistane, rozhlédne se a vida krásnjší zemi, zase tam rozepne plachty. Pokrok je uskuteování Utopií.“

Tedy se rozhlédnme, srovnejme své tuby s mapou, kterou nám po dvou tisíciletích, rozumí se „po Kristu“, zanechali naši pedkové, a kterou ped námi dokreslují naši souasníci. Zdalipak jsou na tchto kartografických projektech zaznamenány Utopie, které by stály za to, abychom vbec vytáhli plachty na stoár  a zvedli kotvy.  Jak ji bylo zmínno, knihovny jsou doslova nabité spisky, které pojednávají o naivních i hrzyplných monostech budoucího cestování. Obsahují šance, monosti a perspektivy lovka a lidstva vbec, avšak na kadém z tchto svazk ulpívá stále gravitaní tíha minulosti.

Ta dosavadní historická epocha se snaila o zmnoení materiálního bohatství, co se jí vyvedlo v menší ásti svta. Zatímco ovšem kdysi fantastové snili o dnešku, a nedoili se svých pevrácených vizí, dnešní autoi se ješt doívají as, kdy se vzdávají vlastních iluzí a smyšlenek. Klasickou ukázkou je dílo Francise Fukuyamy, psané tsn ped koncem 20. století (1992). Autor knihy, která povzbudila tenáe na celém svt, americký oban psobící na univerzitách zaatlantického kontinentu, toti podlehl obecné iluzi, e zhroucením východních mocenských systém koní as válek a revoluních bouí. Mnoho napovídá ji titul jeho knihy: Konec djin a poslední lovk.  V tomto objemném svazku se dovídáme, e pádem elezné opony skonily djiny. Prý budou stále „probíhat události a vycházet noviny, které o nich budou psát.“ Píští demokratický ád svta svou expanzí bude jediným moným a také finálním stádiem vývoje lidstva.

Fukuyama se svého myšlenkového závru, po doasném sklízení ovací, vzdal. Stalo se tak uprosted nekonených válek, proti nim ticetiletá válka byla sice tragickou, ale jen epizodou. Jaký je tedy dnešek? Rozmailost i bída na jedné planet. Kdy se sejdou mocní tohoto svta na svrchovaném zasedání, hovoí nikoli o udritelnosti ivota, ale o stálém a  udritelném rozvoji. Bez ohledu na omezené zdroje vody, surovin, piem  i prostý školák si dovede spoítat, e pro miliardy lidí, kteí by rádi ili na úrovni dnešní Evropy, nemluv u o Americe, není ani dost prostoru ani dostatek zdroj.

Naše neskutené hromadní majetku neuniklo autorovi Citadely, pilotovi druhé svtové války, legendárnímu spisovateli Antoinu Exupérymu, který napsal doslova: „Tvá touha všechno poítat, t poutá k stavební hmot  místo k tvái, která je z ní sloena a kterou je teba poznat. Z toho pak nutn plyne, e lpíš na ivot pedevším jako na nakupení dn, akoli je-li tu chrám istých linií, bylo by pece šílenstvím litovat, e se v nm nenakupilo víc kamen.“

Je zejm škoda, e se  futurologickými vizemi zabývají autoi vysplých zemí, kteí mají vru málo pochopení pro duchovní rozmr našeho putování, pro jemné pedivo metafyzické nadje a pro etické normy, které zrály na evropském kontinentu dva tisíce let. Tady tudí shledáváme, pro se futurologické studie, zakoenné v posledních staletích, plní zejména sloupci ísel, kivkami  graf, pekvapivými objemy penz a výrobk i kýenými inovacemi a objevy techniky. Tato ísla zajisté poutají tenáe, který je zvdavý na vlastní zítek a pozítek. Pro budoucnost, pro  zobrazení reálné mapy Utopie, jsou ovšem tyto projekty – a na výjimky – bezcenné.

Pro další myšlenkový sled této úvahy bychom si mli ujasnit, e existuje velmi podstatný rozdíl mezi tím, jak ijeme a mezi tím, jak bychom ít mli. A také mezi tím, jak bychom mli a jak budeme moci ít. Souasní vizionái své konstrukce neopírají o ivotní normy, na nich bychom mohli zakládat své nadje nebo hororové vize. Naopak ekonomika tu hraje stejní roli, a proto se do popedí dostávají starosti o budoucí poteby energetiky, výroby, obchodu, volného asu, robotizace. Bankéi ovšem stojí v pozici hazardních hrá u hracího automatu, v oekávání, e jim padne terno. Jen zídkakdy se jejich oekávání naplnila – vtšinou jim uniká poátek krize, a tedy se pád jediné americké banky, ve stylu „motýlích kídel“ promní v recesi svtového dosahu. 

×

Tudí i programátoi budoucích tras lidské civilizace nezapou své myšlenkové koeny;  promlouvá z nich  tváí v tvá potenciálním malérm minulost dávná i zrovna odkvétající, konvence unavené doby. Základem je umocování poteb a hromadní kvant. Výsledkem bude pinejmenším penos nectností dneška do vzdálené budoucnosti. Výsledkem neme být nic jiného, ne znásobený dnešek, doplnný nanejvýš komerními inovacemi  a budoucími objevy. Tedy více vynález, více pohodlí, více zboí a tedy i znásobené špatnosti dneška.

Citliví lidé ovšem ji dnes cítí pod slupkou nahromadného bohatství hluboký nepokoj – neklamnou duchovní prázdnotu našeho asu. Nic proti trvalému rozvoji, kdybychom byli inspirováni bídou okolního svta, hladem, ízní a lidským utrpením, kdybychom chtli zmírnit, ne-li odstranit bídu rozvojového svta. To, co nás znepokojuje, je ovšem jen sobectví a rostoucí nároky lovka nikoli nasyceného, ale doslova peraného „civilizovaného“  ostrova na této planet.

 K tomuto tématu se svého asu vyjádil ji citovaný filozof Rudolf Jiín, inspirovaný A.Schopenhaurem. Napsal toti, e „vítzí ideje obyejných lidí. Jsou to ideje, týkající se moderních mýt jako je mír, práce, rovnost, ivotní standard, technika, móda, konzum, turistika, sport, populární umní, hygiena a úpravnost. Odstrate tyto ideje a budete mít isté ovzduší. Jinak se namáháte úpln marn. Nic nezmete, dokud bude vládnout lovk, který chce stále nco nového, jiného, modernjšího, stále více pedmt.“ „Luze je teba písn odmovat. Podporují-li se její touhy po materiálním blahobytu, probouzí se jen dál její nenasytnost,“ pokrauje Jiín. „Je-li nkdo takový dobytek, e není schopen sám dobrovoln omezit své materiální poteby, nemá-li tolik vlastního rozumu, aby si dovedl pedstavit njaké meze, pak nezbývá nic jiného, ne aby mu jeho pseudopoteby omezil nkdo jiný, kdo ten rozum má.“ A konen, „svt, má-li za nco stát, musí se pizpsobit tm nejvysplejším. A ti na njaké civilizace, krámy a tretky serou. Jsou askety z vlastní vle. Ostatním budi askeze pikázána.“

Co není pouhá moudrost jednoho intelektuála z konce dvacátého století. Je to, do jisté míry, i test inteligence. Kdo se s tmito ádky nedokáe vypoádat ve své mysli, vydává svdectví sám o sob. Proto se íká, e Rudolf Jiín je nepublikovatelný, respektive spoleensky neúnosný – i kdy v tomto stylu sám il.

×

Nyní je to ovšem téma mnohem závanjší, ne kdykoli  pedtím. Protoe planeta jako celek – ani o tom má prosté lidstvo povdomí – bojuje doslova o ivot. Mluvíme-li o tom, jak bychom si na tomto svt mli poínat, potom indické myšlení a evangelia dokázaly u ped tisíciletími tento recept nabídnout v podob duchovních hodnot. lovk toti bez etických mítek, bez vyšších norem a pochopení smyslu svého konání na této planet je bezbranný vi vlastním dílm zkázy.

Technika, moc nových objev, toti vrhly na lovka stín a netušené riziko. Jejich pokrok v obojím smyslu povzbuzovali i futurologové u svých psacích stol a stolních poíta. Meme si v tomto ohledu pipomenout, co jsme se v polovin  minulého století mohli doíst ve studii amerického Hudsonova institutu. Nejde jen o selhání vizí, ale i o pohled tehdejších vizioná. I nezbývá, ne se zeptat, zdali se ml lovk na této zemi tisíce let namáhat, aby se dozvdl, e „normální oban roku 2000 procitne osven z bezesného, léky  povzbuzeného spánku. Spolkne k snídani pilulku o 200 kaloriích a vklouzne do erstvého jednoduchého obleku. Elektrickým autem se dostane do práce rychlostí blesku. Tam bude sedm a pl hodiny makat tlaítka a sledovat mící stupnice v továrn bez prachu, bez plynu a bez hluku“.

Jiní vizionái se ovšem více piblíili dnešku – psali toti o centrálním poítai, který bude shromaovat osobní údaje o kadém obanovi. Záznamy budou obsahovat tém všechno z našeho bytostného soukromí.  Nkterá skladovaná data, penášená poítaovou sítí  jsou pochopitelná – dovídáme se o prbhu svých chorob, banky sledují své zadluené klienty, údaje o jejich movitém i nemovitém majetku. V úedních databázích jsou uvedeny údaje o našich rozvodech, o našem bydlení, o školách, které jsme absolvovali. Ovšem bnou praxí se staly i odposlechy a díky poítaovým operátorm jsou dostupné i texty, které momentáln tete.

Jakmile zanete hledat urité sluby nebo speciální výrobky, rázem vás zane zahlcovat spousta nabídek a široká paleta hledaného zboí ve všech cenových relacích. V uritých centrálách si me kdekdo vyhledat nejsoukromjší informace o komkoli z nás. Informace, vzácné to zboí, jsou zkrátka na prodej. Mohou navigovat podnikatele na nejrznjší výhodné koup a prodeje. I mnozí z nás jsou kdykoli prodejní jako lidské bytosti.

George Orwell v románu „1984“ byl skuteným vizionáem. Skoro všechna jeho, kdysi nemyslitelná literární témata se toti stala souástí kadodenního ivota. Orwellovým svtem  vládnou ti supervelmoci, z nich dv se stídav spojují proti tetí mocnosti. lovk je sledován a odposloucháván na kadém kroku. I v nejintimnjším soukromí je studována míra jeho loajality s panujícím systémem. Dokonce se zaaly vyrábt i televizní pijímae s oboustranným provozem. Prolamují tak poslední bariéru našeho soukromí. Ve chvíli pohody, ped obrazovkou, si není od této chvíle nikdo jist, zda není sledován, co má zrovna k veei.

V jiných futurologických dílech jsme se doítali, e budeme ít pod biem „drádidel“ – emu odpovídá spoteba povzbuzujících anebo utišujících medikament, nemluv o rostoucí drogové závislosti stále širšího vzorku populace. Aldous Huxley nechává 632 let po Fordovi pstovat budoucí potomstvo v retortách, doslova na bícím pásu, piem se u pedem rozhoduje o genetické kvalit rodících se dtí, o jejich specializaci a o rozdlení na kasty. Biologie a medicína se vskutku tomuto hororu piblíily – plození  „in vitro“ se stalo bným lékaským ešením, a genetické zásahy do našeho kódu jsou pedmtem mimoádn intenzivního výzkumu.

V Bradburyho románu 451 stup Fahrenheita zase nií „hasii“ v plamenech všechna díla svtové literatury, co by bylo jen opakováním podobných paliských operací lidských djin. Posléze Herman Kahn se dokonce pustil do projektu „stroje posledního soudu.“ Tento americký futurolog, který se nedoil konce 20. století (+ 1983) byl poradcem všech amerických prezident od Harryho Trumana po Ronalda Reagana, byl vlivným initelem v boulivých asech, zpracoval teorii, e existují rzné stupn hrzy a sám o sob pravil, e je bojovníkem proti „uhlazenému myšlení.“

Jeho myšlenka podminování planety vydsila nemálo lidí. Pravil o stroji totální zkázy doslova: „Myslím, e se dá postavit, pesnji: vím, e se sestrojit dá.“ Konstrukce by, podle jeho propotu, trvala asi deset let, náklady by reprezentovaly asi deset miliard dolar a princip posledního soudu je vlastn prostý: Asi 600 metr pod zemským povrchem by ml být uloen atomový pekelný stroj, který by byl s to vymazat všechen ivot na naší planet. „Podívejte se“, vysvtloval, „stroj je napojen na poíta, který je vybaven všemonými záznamními pístroji. Elektronický mozek má tento program: jestlie Sovti nebo jiná mocnost, udlají nco z tohoto výtu, napíklad  shodí pt bomb na USA, obsadí Berlín, urazí našeho velvyslance v Laosu nebo nco dalšího, co na ten seznam napíšeme – bouchne to. Seznam musí být podrobný a musí být sestaven s dsivou jasností. Všechno ostatní jde samoinn. Jakmile poíta zaznamená porušení jednoho pikázání, vyletí Zem do povtí. Ale s tím si není teba dlat starosti, protoe nikdo se neopováí nkteré pikázání porušit.“ Stroj podle Kahnova soudu, lze uinit nezranitelným a hlavn, jak poznamenal, „pekelný stroj nemá potíe s humanitáskými vznty.“

Pekelnou mašinu (zatím) nikdo nesestrojil – ovšem na sebevrad v tomto stylu všichni nepetrit pracujeme. Na svt probíhají stále války, je vojenští odborníci nazvali „periferní strategií“. Tedy na periferii mocností se odehrávají konflikty, v nich si rozhodující mocnosti ovují funknost a pednosti vojenské techniky – je to jednou nkterá ze zemí Blízkého východu, jindy hrátky v latinské Americe anebo na Dálném východ. Tedy se dostávají ke slovu i nespolehlivé rakety, oblohu kiují letadla s jadernými stelami – a asto schází jen málo, aby selhala lidská psychika – bu pilot, nebo ídících mocností. S kufíky posledního soudu toti putují málo odpovdní mocní tohoto svta, a populace ítající skoro deset miliard lidských dušiek nemá ani tušení, e se hraje kadou chvíli o osud celé planety. Astrofyzici se dohadují, zda je jen v našem vesmíru bezpoet podobných civilizací, zatímco jiní kolegové, kteí sázejí na zázranost ivota, který je vru nepravdpodobnou veliinou od samého poátku, soudí, e jsme jedinou obydlenou planetou.

Posléze nkteí badatelé usoudili, e v celé naší nebeské soustav neexistuje podobná civilizace, protoe technický vývoj, bez etických pravidel,  dospje k fázi, kdy se obydlená planeta a její ivot nutn samy zlikvidují. Abychom byli konkrétní: respektovaný britský fyzik jaderných ástí, Brian E. Cox se nediví, e jsme se s ádnou vesmírnou civilizací nesetkali. Podle jeho mínní, je velmi pravdpodobné, e postupem techniky zanou schopné civilizace bojovat globáln za jeden projekt, (me to být podle nás  teba jen touha po pitné vod), take dochází k válkám, k destrukci planety, a to dív, ne se ivot staí pesthovat jinam.

To je tedy pedstava o sebevrad ve velkém, ani bychom k tomuto úelu potebovali apokalyptický stroj Hermana Kahna. Navíc nám nejvýznamnjší astrofyzik Stephen Hawking na pelomu tisíciletí doporuuje, abychom hledali náhradní planetu v nejbliších tisíci letech, tedy do konce našeho tetího tisíciletí, protoe se naše zemkoule stane neobyvatelnou. Zajisté i naší vlastní zásluhou.

 
Autor textu:  Slavomír Pejoch-Ravik
Grafika:  Olga Janíková
 
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 12.11.2020  18:43
 Datum
Jmno
Tma
 12.11.  18:43 olga jankov
 12.11.  11:44 Von
 11.11.  17:09 olga jankov
 11.11.  11:35 olga jankov
 11.11.  10:55 Von