Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (13)

Kíem kráem Visconsinem

Na zítejší ráno jsme si s Danou naplánovali celodenní výlet do nejvtšího msta státu Visconsin – do Milwaukee. Cesty za poznáváním tohoto státu, které jsme v následujících týdnech spolu absolvovali, mly pro nás pro oba vdy jednoho spoleného jmenovatele: “nové objevy”. Pro mne to bylo objevování Ameriky, pro sestru vdy pekvapení z krás této zem. Sama by se na takovéto cesty nevydala a s muem – to byli v nedli rádi, kdy po týdnu mohli spolu posedt, udlat si rodinnou pohodu a telefonicky se spojit s dtmi. Ostatn nkolika nedlních telefonát jsem byl svdkem. Trvaly nkdy více jak hodinu a krom vzájemných informací o událostech minulého týdne dostalo se dtem mnoho ivotních rad a pokyn od rodi. Akoliv byli od sebe dost vzdáleni, kluci ili v Michiganu a Michaela v souasné dob s rodinou ve Španlsku, tyto telefonické hovory je stále “drely pohromad”.
 
Vyrazili jsme brzo, i kdy “brzo” je píliš relativní pojem. Bylo kolem deváté ráno. Byl krásný letní den, oba jsme se tšili na cestu za poznáním neho nového a z obou vyzaovala jakási spokojenost. Z Danina pohledu jsem byl pro ni ji zkušený navigátor, z mého pohledu mn byla ona perfektní prvodkyní. Cesta po širokých šestiproudých expreskách se zastávkou na malé oberstvení nám trvala necelé dv hodiny. Debata se toila okolo mých poznatk z hotelu, pobavil jsem ji vyprávním o mém “kuchaském umní” pi peení buchet a zpovídala m z mých pocit po msíním pobytu v USA. Ani jsme nepostehli, e jsme vjeli do pedmstských tvrtí Milwaukee.
 
“Pohle vpravo! Ten krásný park, s vzorn upraveným trávníkem, s tmi pomníky – to je hbitov. S jinou úpravou hbitova, obdobnou jako jsou u nás doma, jsem se v Americe nesetkala.”
 
Hbitovy zde nejsou obehnány zdí, leí obvykle u rušných cest, aby, jak íkají Ameriané, mli i mrtví monost být neustále v co nejuším spojení s ivými. Nenajdou se zde klasické hroby, jen má kadý zesnulý malý pomníek zasazený do “anglicky stieného” trávníku, nevedou zde ádné cesty a skuten se zde procházíš jako v parku i na krásné louce.
 
“Dnes u je mnoho lidí, kteí zastávají názor, e by nebotíci mli mít klid a nemlo by se po jejich tlesných schránkách voln pobíhat,” udlala Dana teku za tímto krátkým odboením. Zbývalo pár mil k ešení spletitých kiovatek pi vjezdu do msta.
 
“Tak, brácho, vjídíme do asi ptimilionového msta. Tady si u budeš moci sáhnout na mrakodrap. Ale te musíme mít oi na stopkách, abychom správn najeli do centra, kde je nejvíce podzemních i nadzemních parkovacích míst.”
 
Mapa napovídala, e kiovatka, z které vyúsovala jedna komunikace do centra, bude sloitá, ale to, co se pede mnou objevilo, bylo architektonické dílo. Mimoúrovové kíení exprese k západ – východ a sever – jih a do toho vyúsovalo nkolik podadnjších, odboujících komunikací. Vše bylo ešeno vyvedením píslušných smr po mostních konstrukcích, které v nkterých místech vytváely a tyi patra nad sebou. Správn se zaadit na tu silnici, po které jsi poteboval dál pokraovat, znamenalo být bu domorodcem, nebo projetí tchto kiovatek mít u nacviené. Celá stavba mi pipadala jako mnohapramenný obrovský cop. V našem pípad záleelo na mn, který ten pramen, v té obrovské spleti zvolím za správný.
 
“No nic, brate, vidím, e jsi z toho celý pepadlý… šoupneme to teba sem a uvidíme, kam nás cesta dovede.” V pohod, bez stresu, jako zkušená idika vyešila rychle tento problém. Ani to jinak nešlo. Obrovská masa aut, která se ve tech proudech valí za tebou, t neúprosn  tlaí stále vped. Zda se ti podailo odboit správn  i nikoliv, zjistíš, a budeš moci za tímto spletitým klubkem nkde zastavit. My jsme zastavili pímo ped vjezdem do garáí a pohledem do mapy jsem zjistil, e se nalézáme v samém centru.
“Dano, to se ti povedlo. Zaslouíš  si pochvalu. Zvu t na dobrý obd – pokud máš s sebou dost penz!”
 
“Pesta si dlat srandiky. Ale je fakt, e mám hlad jako vlk.Vyrazíme na obhlídku a urit nkde narazíme na njakou restauraci. Pak si zajdeme do Informaního centra, abychom se dozvdli nco o zajímavostech tohoto msta.” Díve ne restauraci, kdy  jsme se cestou obloukem vyhýbali nkolika hvzdikovým hotelm, jsme objevili budovu, kde nám poskytli podrobný plánek centra a doporuení, kde se lze dobe najíst a eventuáln nakoupit. 
 
Obd byl fantastický. Pi objednávce nám byly okamit naplnny prostené sklenice vodou s ledem a nabídnuta neodmyslitelná káva. Polévce jsem se z opatrnosti vyhnul a dobe jsem udlal. Polévka na jídelním lístku nese v anglitin  název “Cup soup” (šálek polévky) s píslušným dovtkem, zda se jedná o hovzí, slepií i zeleninovou. V kadém pípad, jak jsem se u nkolikráte pesvdil, byly vdy krémové, a a se honosily jakýmkoliv názvem, vdy mi pipomnly svíkovou omáku – jak svou konzistencí, tak chutí. Pitom pípravu jídla, jako je naše svíková peen, zde vbec neznají. Kadý ech by po ochutnání této polévky musel íci: “Pihoívá  – skoro jako svíková.”
 
“Dano, podívej se, v em vám zde servírují polévku ,” neudrel jsem se s pipomínkou. “Vdy ten šálek nemá vtší obsah ne jedno deci. Pamatuješ, jak naše babika íkávala: “Polévka je…”
 
“Pokej, pokej! Já  vím – polévka je grunt a to druhé špunt. Tak to bylo vi?” A protoe jsem se nikde v bné restauraci nesetkal s nabídkou aperitivu, zejm polévka má za úkol vyprovokovat aludek a vydrádit chuové buky, a tím znásobit touhu po další konzumaci. Dana mi to vysvtlit nedovedla a s chutí k miniporci polévky spoádala ti teplé  houstiky namazané máslem a zapila kávou. K hlavnímu jídlu jsme si objednali pírodní peené filé z výborné ryby, která  se jmenovala “cood”. K tomu smaené hranolky a jak jinak, co  k americkému hodování neodmysliteln patí, ne mísu salát. Co jsme nedojedli, dostali jsme s sebou do “psího balíku”. 
 
Teprve po obd jsem zaal vnímat ty široké bulváry s budovami “drápajícími se do mrak”. Byly to vesms stavební skvosty. Starší budovy mly fasády opatené omítkou a bohat zdobené rznými ornamenty. Nov postavené mrakodrapy se pedhánly v efektních úpravách celoplošného pokrytí fasád z rzných barevných i zrcadlových skel, nkdy s kombinací kovu. V nich se pak vrohodn zrcadlily protjší domy, nkdy i celé ásti ulice – to kdy budova byla postavena do mírného oblouku, a pak pohled na fasádu byl, jako by se lovk zakoukal do panoramatického objektivu. Bylo to jak nkolikanásobn zvtšené zrcadlové bludišt na praském Petín. Tímto porovnáním chci pouze tenái usnadnit pedstavu o efektech, které vyvolávaly rzn tvarované budovy s celozrcadlovým opláštním. Jiná moná srovnání s Prahou a mnoha jinými evropskými msty zde nepicházela v úvahu. Vše bylo typicky americké. Nenašel jsem nic, co by mi pipomnlo domov.
 

V centru jsme objevili dv historické budovy. Jedna byla kostel – a opt zavený. Nepodailo se mi po celou dobu pobytu navštívit alespo jediný. Zejm byly oteveny vdy jen pi bohoslubách, které se konaly pouze v nedli. Ani do toho výstavního kostelíku v New Glarus jsem v nedli nemohl vstoupit, neb jsem ml vdy slubu s nejsilnjším polednem, kdy tém všichni místní po mši odcházeli na svátení obd do restaurace. Druhá budova, která svým slohem velmi pipomínala evropský styl z konce devatenáctého století, bylo místní divadlo. 
 
“Nedej se mýlit, Honzo, názvem ,,Divadlo,,. Málokterý stát má v nkterém mst stálý divadelní soubor. V menších mstech se tyto budovy pemnily v kina, ve vtších, jako zde, slouí pro rzné úely. Všimni si toho moderního pístavku, který rozlohou pevyšuje pvodní objekt… no a te ti peloím, co hlásá plakát na dveích: Zajistte si vas vstupenky na tenisové utkání USA – Itáli,… ano, správn, uhodl jsi. Bude se hrát v této budov. Tak jako v jiných mstech, i zde bylo hledišt rozšíeno, aby pojalo co nejvíce divák. A nkde šli ješt dál a provedli rekonstrukci budovy v takovém rozsahu, e ji mohou vyuívat i k rzným sportovním utkáním. Vtšinou divadla slouí k hostování rzných divadelních soubor z USA nebo ze zahranií a rovn k rzným koncertm. Pitom, pokud vím, Ameriané milují divadlo, rozumí hudb a dokáí velmi citliv posoudit kvalitu kadého vystupujícího. Tch moností k takovémuto kulturnímu vzdlání mají bohuel málo. Za vším zde stojí byznys. A byznys – to jsou pedevším obrovské  prostory, do kterých se vejde co nejvíce lidí, kde se konají  bu sportovní utkání, nebo, jak bude tená znát z televize, v mnoha pípadech probíhá levná zábava.”
 
Procházkou jsme pomalu smovali k nákupnímu komplexu, který nám sympatická ernoška z informaního centra doporuila. Pedem jsme vylouili návštvu obrovského zábavního parku, kde se ve všední dny nyní v záí (u  po sezón) nic neodehrává.
 
Pokraování píšt…
 
Jan Kurka
 
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 26.01.2021  11:25
 Datum
Jmno
Tma
 26.01.  11:25 Von
 24.01.  13:14 Jitka
 24.01.  06:00 Duan