Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (11)

Jsi dobrej a meš u vyizovat telefony!

Pišel 28.srpen. V tento den se na obrazovkách objevilo nepíjemné zpravodajství – hurikán “BONNIEE”, jeho sledování zaplnilo vtšinu asu zpravodajských relací a který se velice rychle blíil k behm Kalifornie. Pitom, nkolik stovek mil východním smrem se ji vytváel další, pojmenovaný “DANIELLE”.
 
“Je to hrozný, brácho. Nechtla bych takovou pohromu nikdy zaít.” Tak njak zaínaly naše debaty se sestrou pi sledování pímých reportáí z postiených oblastí.
 
“Podívej, ti reportéi. Budou na tom pobeí stát do poslední moné chvíle, aby nám všem mohli poskytnout ty nejerstvjší zábry. Riskujou pece své ivoty – no to je daný asi povoláním.”
 
Zpravodajství bylo opravdu velmi dramatické. Tisíce a tisíce lidí opouštly s tím nejnutnjším své domovy, aby si chránili to nejcennjší – vlastní ivoty. V reportáích krom zábr na devastaci krajiny a budov byly i takové, kdy neznámý oban stál po pás ve vod v telefonní budce kymácející se vtrem a se slzami v oích prosil rodinu, aby nejnutnjší naloili do auta a urychlen odjeli do vnitrozemí. Co se stalo s ním, jsme se u nedozvdli.
 
“Co myslíš, e se stane, a se vše peene? Opt se všichni vrátí do svého rodného kraje a zase v tsné blízkosti moe postaví nová, ve stejném stylu, peván z umlých hmot, svá trvalá sídla. Já na svou povahu bych se sem u nikdy nevracela. Tak, Honzo, vypni televizi a poj mi pomoci s veeí, a dnes opt ním pekvapíme Tondu.”
 
Dana se pustila do bramboraky a já si pipravil vše potebné na cmundu. Celkové menu pak doplnilo pivo a káva. Po veei zavládla spokojenost a opt, po nkolika dnech, se na terásce poádal debatní krouek.
 
“Ptal jsi se na píjmy Amerian. Tko ti mohu zodpovdn sdlit njaké cifry. Není to zde jako v esku. Nikdo si nedovolí zeptat se t, kolik bereš v práci, co sis poídil nového, za kolik dlá manelka a z eho sis našetil na dovolenou. To prost k povaze tchto lidí nepatí. Mohu ti ale íci, e nejvtší píjmy, nkolikanásobn pesahující píjem prezidenta USA, mají v souasné dob právníci.” Do debaty se s jedním píkladem zapojila Dana. “Jó, te si vzpomínám na jednu reportá z televize, kdy zákaznice si v McDonaldu koupila kávu a pi neopatrné manipulaci v aut se polila a opaila. Ihned najala právníka a ten jí vysoudil odškodnní ve výši dv st tisíc dolar. Taky u dnes nedostaneš v ,,mekái,, velý nápoj a navíc je na kadém teplém nápoji víko s upozornním – pozor, horké. Nebo jiný pípad. Bude se ti zdát neuvitelný. Všeobecný léka omarodil a naordinoval si léky. Bohuel špatné a jeho choroba se podstatn zhoršila. Kdy se uzdravil, navštívil jej právník a nabídl se, e mu vysoudí tolik penz, e nebude muset do konce ivota dlat. Taky u dnes lékaskou praxi neprovozuje. Za poškození na zdraví  mu byl vyplacen obrovský obnos a za špatné stanovení diagnózy mu byl odebrán lékaský diplom. A co myslíš, která nákladová poloka pro majitele restaurace je nejvtší? Je jasný, e je tím pojištní proti alob osob, které zkonzumují vtší mnoství alkoholu a cestou dom zaviní nehodu. Ihned shánjí dobrého právníka a obalován je majitel, který za podání alkoholu nese nejvtší vinu.”
 
Tch píklad za ten veer bylo mnoho. Pipadal jsem si jako “Alenka v íši div”. Tak to je ta demokracie!?
 
“Jo, abych nezapomnla, brácho. Na posteli máš dopis od Ili, vyzvedla jsem jej dnes na pošt.” A byl definitivní konec dalším diskusím. Zstala za mnou jen havá ára, probhl jsem koupelnou a ponoil se prostednictvím dopisu do vzpomínek na domov.
 
Ráno jsem opt osiel. Tonda tentokráte odletl na montá na nkolik dní, a do nedle veer, a Dana ped odchodem do práce m staila jenom napojit mou oblíbenou drogou – tureckou kávou.
 
“Dlej si tu, co chceš. V pt jsem doma.” Rozlouení bylo neobvykle krátké. Já si trochu pileel po tom krásném dopisu, kterému jsem se ješt ráno v myšlenkách oddával. Co mu dlat? Vait není komu, trávník mám posekaný, dopis jsem napsal vera, s Michalem jsme si pokecali pes e-mail pedevírem a na návštvu nemám ke komu. Chvíli jsem pepínal kanály na televizi, chvíli sledoval na sousedním hišti trénink dtí v americkém fotbalu a pak si sedl s pivem ped domek na laviku a pozoroval, zda se v té “mrtvé” ulici nco neodehraje. Krom popelá a nkolika aut, která kolem projela, – nic. Ale zaujala m ta lavika, na které jsem si hovl. Byla hodn stará a jist mnoho pamatovala. Sedátko bylo tvarované do mírného oblouku a opradlo sloeno z ozdobn vysoustruhovaných latk. Barva nesla známky astého pouívání a sem tam ješt v náznacích vystupovaly na povrch run kreslené ornamenty.

“Jak to, e jsem si jí  ješt nevšiml?” – astokrát jsem si byl sám sob posluchaem. – “Ta by si jist zaslouila renovaci. A Dana pece íkala, abych si zde dlal, co chci.” Okamit jsem se odebral do garáe, abych provil Tondovi tu obrovskou skí plnou rzného náadí, zda by zde nebylo nco pouitelného pro obroušení a celkové oivení této staroitnosti. Ocelový bit a kousek smirku pro zaátek staily. Otevel jsem garáová vrata, abych nedlal nepoádek ped vchodem, a zaal, nejprve ze spodní ásti, odstraovat starý lak. Kdy u jsem byl pln zabrán do práce, najednou jako bych nkde z povzdálí slyšel hlas své eny: “No jo, je jako dít, dejte mu hraku a máte od nj na celý den pokoj. Kdyby ses radji uil anglitinu. Nco na tom pokazíš a nebudeš to mít z eho zaplatit.” Asi m tato slova musela napadnout, protoe kdyby zde te byla, pesn tak by m okikovala. “Neboj, mamo,” v duchu jsem jí odpovídal, “vím, co dlám a aglicky u se také trochu domluvím.” Z tohoto rozjímání m vyrušil telefon. “Mám jej zvednout, nebo nemám? Nco u snad dokáu odpovdt. Urit umím íci, e jsem bratr Dany a e je v práci.” Ješt jednou jsem si tyto fráze zopakoval a zvedl sluchátko: “Helou, maj nejm is Daný. Ajem brdr Daniela…”
 
“Nech toho, tady je Dana. Myslela jsem si, e to vbec nezvedneš. Ale jsi dobrej a meš u vyizovat telefony. Volám ti proto, e se ozval David. Od pondlí nastupuje do práce v Kenoshy, tam, co jsem mu shánla ten pronájem. Dnes veer pijede k nám a ty se doma urit nudíš, tak mu prosím uva njakou dobrotu. Dík a v pt na vidnou.”
 
O pekvapení tady opravdu není nouze. Tak rychle vše uklidit, umýt a pustit se do vaení. Znamenalo to nejdíve projít velký mrazák, lednici a malý mrazák, posbírat suroviny a vymyslet jídlo. Vdl jsem, e David miluje knedlíky a omáky. Kuecí prsa na paprice, pokud se povedou, nebude to mít chybu. Kdy se Dana vrátila, byla veee hotová. Chyblo to nejdleitjší – houskové knedlíky. Nenašel jsem doma ádné drodí a snaha pekvapit sestru, e jsem si dokázal poradit i bez ní, mi prost nevyšla. V obchod, kam jsem si odskoil, jsem drodí nenašel a vysvtlit prodavace, co potebuji, se mi nepodailo.
 
“Bráško, drodí  je tady, mezi koením, v tchto malých sákách. Pochopiteln sušené. Ale byla bych ráda, kdybys s knedlíky pokal na Davida. On velice rád vaí, hlavn eská jídla, a jist pivítá ten tvj zpsob vaení knedlík v ubrousku.”
 
V pl desáté, kdy u  jsme ekali, e kadou chvíli vstoupí do dveí, se rozeznl telefon.
“Ahoj, Davide… teprve vyjídíš? Meme ekat nejdíve ped plnocí? A strejda na tebe eká, e spolu uvaíte knedlíky… Dobe, dnes dokoní veei sám a uvaíte si je spolen teba v nedli, O.K.? … Voní to tu po celém byt, nech se pekvapit. Ahoj a je opatrn.”
 
Z knedlík, u za hodinu rozloených na talíi, stoupala pára. Dana udlala tentokráte bílou kávu, sedli jsme ped televizi a nestaili jsme ani naladit kloudný program, kdy se najednou tiše otevely dvee – vstoupil David. Pi našem objímání jsem za zády slyšel: “íkala jsem ti, e máš jet pomalu. Ale to je, jako kdy hrách na stnu házíš. Ty mámu vbec nebereš ván, dokud se nco nestane.”
 
“Maminka… ne… maminko, prosím, nezlob se na mne, já u nikdy nebudu takové provadt. A mám ten… no jak se to dobe ekne… ten obrovský hlad.” Byla to eština, trochu zastená anglitinou, ale srozumitelná a pro m v jeho podání hlavn velice pekvapující.
 
David, ticetiletý mu, ale hubeourek po tátovi, se narodil seste hned po emigraci do USA. Má však v sob od narození njak zakódovaný silný vztah k rodné vlasti rodi. A navíc se mu podailo ped pti lety ít sluebn nejdíve rok na Slovensku a pak rok v Praze. Zde se u jen zdokonalil v eské kuchyni, protoe základy ml z domova, perfektn se nauil eskému i slovenskému jazyku a pár msíc ped odjezdem se v Brn seznámil se svou budoucí enou – Danou. Musel jsem si pi jejich pozdjší návštv najít rozdíl v pojmenování mé sestry a eny mého synovce. Sestra tedy zstala Danou a Davidovu enu jsem si pektil na Danu.
 
Ne nás Dana vyhnala do postele, musel mi David alespo pi jídle odpovdt na pár zvídavých otázek.
 
“No, umím esky… moje ena také mluví dobe esky, my doma musíme spolu mluvit jenom esky. Dana umí také dobe anglicky. U tady bydlí dva roky… no a v práci musí mluvit anglicky. No, dlá u jedné firmy zástupce manager… rozumíš tomu? Jak se to poví u vás… mami, ekni to ty. Ano zástup za vedoucího v prodejn.”
 
Ješt mi v rychlosti sdlil, e bhem víkendu musí sehnat njaký byt v Kenoshy, v pondlí tam u má zajištné místo jako vedoucí prodejny sportovního obleení a asi za trnáct dní sem, do Wiskonsinu, vše pesthují. Dana si musí v Michiganu do té doby poradit sama.
“Tak, pánové, nechte pro dnešek povídání, budete mít na sebe ješt dost asu. Davide, ty si pines z auta nafukovací matraci, deku ti dám a usteleš si tady v obýváku. O koupelnu a záchod se podlíš se strejdou, O.K.?”
 
“Good night… dobrú noc.“
 
Pokraování píšt...
 
Jan Kurka 
* * * 
Ilustrace © Aleš Böhm

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 02.12.2020  06:45
 Datum
Jmno
Tma
 02.12.  06:45 zdenekJ