Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jsem rád za vše, co mi mj „nový“ ivot pinesl

„Správn vidíme jen srdcem.
Co je dleité, je oím neviditelné.“
Antoine de Saint - Exupéry


Jako vtšina lidí jsem si uil dtství, pubertu i dospívání. Prošel jsem jako prmrný ák základní a stední školou. Po vojn jsem hned pracoval jako stavbyvedoucí u velké firmy v Hradci králové. V pemýšlení o budoucnosti m nikdy nenapadla tahle varianta do chvíle, ne se stala událost, která zmnila od základ celý mj ivot a jasn ukázala, e dlouhodobé ivotní plány rozhodn nepatí mezi dosti dleité prvky mého ivota. Došlo k tomu na podzim roku 2000, kdy jsem ml tkou autonehodu, kdy m lékai v nemocnici nedávali ádnou šanci na peití. Nulovou.

Tímto okamikem zaaly rodin, pítelkyní, píbuzným a známým hrozivé dny a noci utrpení a nejistot: odejdu ze ivota, nebo peiju? A jestlie peiju, tak v jakém stavu? Jako zázrakem jsem se zaal vracet do ivota a dodnes beru vše jako druhé narození. Neekan rychle, tedy po dvou msících, m pustili z nemocniní pée do domácí léby. Postupn jsem se vracel do psychické a fyzické kondice. Vracela se také pam, kterou jsem pi nehod naprosto ztratil. Bohuel jsem ale dle léka nadosmrti pišel o zrak a ich v dsledku poranní mozku, co byl oproti pvodním prognózám doktor zázrak. Do konce ivota mi také mla zstat a také stále zstává, poúrazová diabetes insipidus, tzv. íznivka. Nepemýšlel jsem o tom, pro, ale nikdy bych neoekával, e v sob najdu tak silnou vli, která mi nedovolí odejít ze svta. A kdy u jsem tu zstal, tak existuje urit i njaké proto. Cítil jsem, e se prost musím snait a chtít rychle se znovu všemu nauit. Všemu – to v mém pípad znamenalo chodit, mluvit, jíst i myslet. Pi jedinených vánocích v tom roce si rodie sestry a pítelkyn uvdomili, e jsem se k nim vrátil do ivota. Od té doby, co jsem byl zpt doma v upraveném prostedí pro nevidomého, pomalu jsem se snail vrátit se k pvodnímu stylu ivota, ale bylo to tké.

asto jsem upadal do psychické krize a celé noci pemýšlel, jak budu dál ít, kdy mám kolem sebe jen samou tmu, a zda je má existence na svt vbec nutná. Noc se pro m stala utrpením. Spojili jsme se s organizacemi nevidomých SONS a Tyfloservis, které mi zaaly pomáhat zvládat úkoly v bném ivot. Uil jsem se chodit s bílou holí, jak si zalí aj, pracovat na ozvueném poítai a další vci pro nevidomého lovka. Po ase jsem ml prvního vodícího psa a také jsem byl lenem pardubického SONS, dnes TyfloCentra.

A co m tenkrát nejvíce pomohlo a podrelo v aktivním ivot?

Pokadé íkám blízkým i veejnosti, e v téhle tké dob mého ivota mi pomohla má rodina, pítelkyn, píbuzní a známí. Bez nich bych se nedokázal vrátit do tzv. normálního ivota. I kdy pro všechny byl velmi tký úkol donutit m nejdíve k provádní základních kadodenních vcí v mém erném svt a postupn následující náronjší monosti zrakov postieného. Rovn zvyknout si na neustálou pítomnost úpln nevidomého lovka v jejich blízkosti. Pestoe nemu vyrazit autem, kam bych ml chu. Prohlídnout si nádherná msta, památky, výhledy z rozhleden, západ slunce, úsmvy krásných en a dalších spoustu vcí, iju pesto naplno. Dlouhá léta pracuji v TyfloCentru Pardubice, o. p. s., co je pro mne skvlá monost, jak vyuít své schopnosti a dovednosti vetn zrakového postiení.

Zamstnání také pináší, e mám umonno vyuívat slueb jako uivatel v pracovní dob. Zapadají tam i mé koníky, nebo innosti, u kterých se cítím spokojený. I kdy stále vidím naprostou tmu , jsem vdný za kadou denní chvíli, za další nový den. Vdy kdy vstanu, tak si uvdomím, e jsem zdravý lovk, který má ped sebou spoustu otevených moností. Baví m ivot s mým u tetím vodícím psem. Pomáhá mi nejen v klidu chodit po mst, budovách a vyuívat veškerou hromadnou dopravu.

Mj pes mi pomáhá daleko lépe navazovat vztahy, ale pedevším mi stále dává psychickou podporu. Vdy je pro mne spolehlivým skvlým pítelem dvacet tyi hodin denn, 365 dní v roce. Navíc m ale velice baví jízda na dvojkole, plavání, výlety po naší zemi a rovn i dovolené v zahranií. Také udlat si ohe a popovídat si se známými lidmi u sklenky dobrého vína. Naslouchat okolním zvuk v pírod, ptáci, stromy, padající déš, tekoucí potok... Zajímají mne hlasy lidí i témata rozhovor v mé blízkosti kdekoliv se pohybuji. Mám radost z kadé malikosti, která m uvnit hezky pohladí. Co bych si pál do budoucna? Sice mám svá tajná pání, ale jsem rád za vše, co mi mj „nový“ ivot pinesl. Jsem spokojený s kadým dnem, do kterého se probudím a s úsmvem vstanu.

 
Petr Hromádko
* * *
Fotografie
www.tyflocentrum.cz a Chrudimský deník.cz
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 27.11.2020  11:05
 Datum
Jmno
Tma
 27.11.  11:05 Petr Hromdko Podkovn
 24.11.  15:22 Vesuvjana
 21.11.  20:16 Kvta
 21.11.  18:13 Jaroslav
 21.11.  09:40 Von