Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Erik,
ztra arlota,Zoe.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

enk Zíbrt, etnograf a kulturní historik
 
enk Zíbrt byl povoláním vysokoškolský pedagog a knihovník, zamením národopisec a kulturní historik. Podobn jako o generaci starší Zikmund Winter (1846–1912) zamil se na otázky kadodenního ivota. Jako první profesor kulturní historie na Karlo-Ferdinandov univerzit byl v podstat zakladatelem této vdní disciplíny.
 
Narodil se jako Vincenc Jan Siebert 12. íjna 1864 v Kostelci u Vorlíka, jak se v dob jeho narození nazýval dnešní Kostelec nad Vltavou. Jeho rodie byli zámoní. Tatínek Josef Siebert ml statek p. 23, krom toho provozoval hospodu a eznickou ivnost. V dob Vincencova narození byl v obci starostou. Maminka se jmenovala Anna a pocházela rovn z bohatého statku v Pedboicích, asi 4 km vzdálených. Na jae 1867 odjel Josef Siebert do Prahy nakupovat, nakazil se po cest tyfem a krátce na to zemel. Jeho manelka, které se nedávno pedtím Narodila dcera Tonika, zemela také. Miminko ji za krátkou dobu následovalo a tak Vincenc zstal z rodiny sám. Nejdíve se o nj starali otcovi rodie, pozdji teta Marie, otcova sestra, která se v roce 1873 provdala za ezníka Josefa Soulka a která Vincence podporovala a starala se o nj hlavn v dob stedoškolských studií.
 
Statek, v nm se Vincenc narodil, sice existuje, ale prošel ješt za doby Vincencova ivota takové zmny, e mu zcela odpadl od srdce.
 
Byl ale velmi hrdý na svj selský pvod, jak sám poznamenal v úvodu k jednomu ze svých nejdleitjších spis „Veselé chvíle v ivot lidu eského“: „Z eského lidu jsem vyšel a eskému lidu u devatenáct roník odborného asopisu „eský lid“ posvtil, eskému lidu celou adu knih i studií roztroušených po asopisech jsem vnoval, eskému lidu do posledního dechu rád bych síly všecky obtoval, chtje zachovati v dob nynjších moderních hesel a všelijakých -ism budoucnu vrný obraz, jak lid eský od dob nejstarších a do doby nynjší il a postupoval po všech stránkách vývoje.“
 
Vincence ztráta rodi poznamenala na celý ivot – cosi mu chyblo, cítil se nedokonalým, take ve všem, co dlal, chtl dosáhnout dokonalosti. To je asi i dvod jeho obrovského vdeckého díla, které za sebou zanechal. Za jakýkoliv projev pízn býval a otrocky vden a ml velké sklony k bolestínství a sebelítosti. Mnohokrát byly jeho upímné snahy nepochopené.
 
Jeho ctiádost vyústila do mravení pracovitosti: jeho bibliografie, co se lánk týe, vykazuje íslo 1600, napsal více, ne tyicet publikací…
 
Do obecné školy chodil ve svém rodišti. Zde byl jeho uitelem dlouholetý místní kantor Eustach B. Hora, pocházející z Tchnic, pozdji zatopených Orlickou pehradou, který ho, jako nejlepšího áka doporuil ke stedoškolskému studiu. Ze tvrté tídy kostelecké školy postoupil do primy píseckého gymnázia, kde opt piln studoval. Nejvíc ho tam podle nkterých pramen ovlivnil folklorista enk Holas (1855–1939), který ale studoval píseckou reálku, a který u od studií sbíral lidové písn, a dále o rok starší rodák z Pedboic, také enk, ale Habart (1863–1942), rovn nadšený sbratel a národopisec.
 
Bhem stedoškolských studií zmnil Zíbrt zcela svoje jméno; kestní jméno zamnil za jeho eskou podobu enk a své píjmení zcela poeštil na Zíbrt. Vzhledem k tomu, e byl velmi zboný, oekávali jeho pstouni, e se po maturit vnuje bohosloví, ale rozhodl se jinak.

Po maturit nastoupil na tehdejší eskou ást filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity a zamil se na filologii, a to pedevším na eštinu. U za vysokoškolských studií pispíval pod pseudonymem E. Horský svými národopisnými lánky do rzných asopis. Bylo to na pam jakési sleny Emilie Horské a Zíbrtovy nenaplnné lásky k ní.
 
Vedle filologie a filozofie se Zíbrt zajímal o historii, sociologii, estetiku a národopis. Zajímala ho také hudební vda. Na univerzit ho ovlivnily pedevším pednášky jazykovdce profesora Jana Gebauera (1838–1907), který tehdy vedl slovanský seminá a který mu doporuil, aby ve starých literárních památkách hledal historické a kulturní souvislosti. Druhým pedagogem, který ml na nj vliv, byl tehdejší mimoádný profesor Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), který vyuoval eský jazyk a který spolu s Gebauerem v období Zíbrtova studia vyvolali spor o zjištní pravosti Rukopis královédvorského a zelenohorského. Dalšími jeho vynikajícími profesory byli historik a archivá Josef Emler (1836-1899), historik, a pozdji také politik, Josef Kalousek (1938–1915) a Emlerv spolupracovník a ze Karla Jaromíra Erbena (1811–1870), historik Antonín Rezek (1853–1909). Pod vedením tchto uitel se Zíbrtovi zaaly rýsovat obrysy jeho pozdjšího hlavního oboru – kulturní historie.

V roce 1888 obhájil práci „Hry u starých ech“ a vykonal zkoušky pro dosaení doktorátu z djin, latiny a filozofie. Poteba dalšího srovnávacího studia ho vedla do zahranií. V letech 1888 a 1889 byl v Mnichov, kde se seznámil s pozdjším významným archeologem Luborem Niederlem (1865–1944) a s pozdjším literárním teoretikem, spisovatelem a národopiscem Václavem Tillem (1867–1937). Všichni ti se dohadovali, e v echách zaloí odborný asopis, v nm si budoucí oblasti zájm rozdlili takto: Zíbrt – kulturní historie, Tille – národopis a Niederle archeologii…
 
Dále studoval Zíbrt ješt v Berlín, Krakov, Lvov, Varšav a Petrohrad. Setkal se s mnichovským umleckým historikem a sociologem Wilhelmem Heinrichem Riehlem (1823–1897), berlínským historikem a ekonomem Ignazem Jastrowem (1856–1937), který ml za sebou studia ve Vratislavi, Gustavem von Smollerem (1838–1917), který byl rovn historikem, ekonomem i sociologem, dále statistikem a historikem statistiky Augustem Meitzenem (1822–1910), pocházejícím také z Vratislavi. Ve Varšav se setkal s polským národopiscem Janem Karowiczem (1836–1903), eským historikem Josefem Perwolfem (1841–1891). V Petrohrad to byla významná setkání s ruskými literárními historiky Aleksandrem Nikolajeviem Pypinem (1833–1904) a Aleksejem Ivanoviem Sobolevským (1857–1929), národopiscem a odborníkem na stedovkou historii Aleksandrem Nikolajeviem Veselovským (1838–1906) a s historikem Nikolajem Ivanoviem Karejevem (1850–1931).
 
Byl také v Norimberku, Paíi, enev a Basileji a všude se snail vystudovat v místních archívech co nejvíce. Jeho prvním pojednáním bylo „Djiny hry šachové v echách od dob nejstarších a po náš vk“, které vyšlo v roce 1888 a je ve velké úct našich šachist.

Psal pedevším do asopis a oproti Winterovi, který se specializoval na 16. a 17. století a na ivot mst a oproti Augustu Sedlákovi (1843–1926), který psal o ivot šlechty, se Zíbrt zamil na ivot prostého lidu. Snail se postihnout lidové obyeje, protoe si byl vdom, jak postupn zanikají.

Namátkov nkteré z jeho tehdejších prací; skuten se jedná o velmi pestrou sms: „Myslivecké povry a áry za starých as v echách“, „Z her a zábav staroeských“, „Poctivé mravy a spoleenské ády pi jídle a pití po rozumu starých ech“, „Kuchaství“. O Zíbrtovy kuchaské knihy je velký zájem dodnes.

Tehdy vyšla také monografie „Staroeské výroní obyeje, povry, slavnosti a zábavy a prostonárodní, pokud o nich vypravují písemné památky a po náš vk“, která velice zaujala, a která patí k pilím Zíbrtovy tvorby.
 
Roku 1891 zaloil spolu s  Luborem Niederlem díve plánovaný asopis „eský lid“, který ml podtitul „Sborník vnovaný studiu lidu eského v echách, na Morav, ve Slezsku a na Slovensku“. Tille se pedpokládané spolupráce vzdal; „jeho“ národopis, který se stal pozdji hlavní náplní asopisu, si vzal na starost Zíbrt. Protoe však asopis zcela tímto národopisem „okupoval“ a na antropologii nezbývalo místa, v r. 1895 Niederle z redakce odešel a asopis ídil pouze Zíbrt. asopis existuje dodnes, pouze bhem válek a po Zíbrtov smrti nkolik let nevycházel. Hned v prvním ísle Zíbrt poukazoval na nezbytnost rychlého postupu etnografických studií vzhledem k mizejícím zvykm i zmnám ivota, pedevším venkovského.
 
Zabýval se historií oblékání, co také bylo tématem jeho práce „Djiny kroje v zemích eských od dob nejstarších a po války husitské pro obor všeobecná historie kulturní se zvláštním zetelem k zemím rakouským“, kterou se habilitoval na místo docenta na univerzit. Pokraování vydal ve spolupráci, i spíš za hlavní souinnosti Zikmunda Wintera – „Djiny kroje v zemích eských od poátk století XV. a po dobu Blohorské bitvy“ v roce 1892.
 
Oborem jeho pednášek byla všeobecná kulturní historie, pro ni hledal pesnou specifikaci a nápl. Vymezil ji takto: „Kulturní historie líí djiny kultury: s píslušným zením na psobení pírody vykládá vznik, rozvoj a zárove obapolné styky i svazy všelidských duševních i hmotných jev ivota spoleenského mimo vznik a pragmaticky vysvtlovaný rozvoj spoleenských celk, organisujících se v státy, ím se obírá historie politická.“ V roce 1892 zaal pracovat, nejdíve bez platu, jako dobrovolník, v knihovn Muzea království eského, které ji psobilo v hlavní souasné budov v Praze, na Václavském námstí. Tehdy mu to velice vyhovovalo, protoe se dostal k pramenm nejdleitjších vdomostí o spoust obor, které ho zajímaly. Spolupracoval se spisovatelem a knihovníkem Vácslavem ezníkem (1861–1924) a ml na starosti staré tisky, slovanské knihy, Šafaíkovu knihovnu a národopis.
 
Za dva roky dobrovolného psobení v knihovn se vzhledem ke svému obrovskému zájmu o knihovnickou práci stal kustodem. Bhem Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891 se podílel na innosti odboru pro výstavu lidového umní.
 
Svtová kolumbovská výstava v Chicagu
 
V roce 1893 byl zvolen zahraniním lenem poradního sboru pi Svtovém folklórním kongresu v rámci Svtové kolumbovské výstavy (World´s Columbia Exposition) v Chicagu 1893 – s roním zpodním – k 400. výroí objevení Ameriky - a za Evropu byl estným místopedsedou Mezinárodního národopisného sdruení (The Internationale Folk-Lore Association).
 
Jeho „Seznam povr a zvyklostí pohanských z VIII. vku (Indiculus superstitionum et paganiarum)“ vyšel v roce 1894. Je to eský peklad latinského pehledu rzných církevn zakázaných povr i s vystopováním jejich odrazu do Zíbrtovy doby.
 
Z posledního desetiletí 19. století opt namátkov nkteré tituly: „Staroeské obyeje a povry pivovarské“, „Staroeské obyeje a povry mlynáské“, „Chození s klibnou (s konm) v dob vánoní a masopustní“, „Staroeské sbírky pohádek (hádanek“), „Skítek v lidovém podání staroeském“, „Z djin piva a pivovarnictví v zemích eských“, „Staroeské rýmování o pernikáství“ a mnohé jiné. Psal i do zahraniních asopis – nmecky a polsky.

Zajímavý je název „Rychtáské právo, palice, kluka“. Kluka je druh „práva“, tj. hole, kolíku, „íly“ i jiného odznaku rychtáského úadu v podob hole s vyezávanou hlavou njakého zvíete, nejastji kozla.
 
Nejednou se vrátil k tématu „Povra o délce Kristov; psal o tom ješt pozdji do eského lidu. Jednalo se vlastn o jakési schématické vypodobnní prostoru Kristova tla na kíi, které bylo jakýmsi talismanem a tento talisman se spolu s modlitbami a prpovídkami pouíval k ešení rzných obtíných, popípad zdravotních komplikací.

 
Talisman „Délka Kristova“
 
V roce 1895 zpracoval Bibliografický pehled eských národních písní a vydal jej k oslav 100. výroí narození Pavla Jozefa Šafaíka (1795–1861) a „Jak se kdy v echách tancovalo. Djiny tance v echách“.
 
V roce 1896 se konala v Praze další významná výstava - Národopisná výstava eskoslovanská v Praze. Zíbrt shrnul v eském lidu nkterá fakta: Císa Franz Josef I. úast odmítl; vyjádil prý starost o klidný prbh výstavy, dále císa „ráil vyjáditi“ zájem o vesnici s kostelem a o Staré Msto v Praze.
 
Roku 1897 se enk Zíbrt stal dopisujícím lenem Královské eské spolenosti nauk, za rok na to byl lenem mimoádným.
 
Od roku 1899 byl Zíbrt šéfredaktorem eského muzejního asopisu, který tehdy míval zcela na svém zaátku velice zajímav znjící název „asopis Spolenosti vlasteneckého museum v echách“, za Zíbrta se jmenoval asopis Musea království eského a bývá také nazývaný „Muzejník“.
 
Zaátkem 20. století se pak stal mimoádným profesorem eské kulturní historie na filozofické fakult Karlo-Ferdinandovy univerzity. Aby studentm pedmt piblíil, jezdíval s nimi na tydenní exkurze, nejastji do Jiních ech. O své studenty peoval skoro jako táta. Aby se ale píliš nezdroval a byl stále u „zdroje“, vymohl si na akademickém senátu univerzity, aby mohl pednášet v ítárn knihovny.
 
Zejm to, e neml vlastní rodinu, zpsobovalo, e své „dti“ – tj. „eský lid“ i „Muzejník“ chtl zcela formovat dle svých pedstav, co vedlo nkdy k „mentorování“ pispívatel, ale asto i tená. Zlobil se napíklad, e se pi njaké národopisné akci zpívají písn, které obsahov k té akci nepatí a jeho pipomínky autorm byly dost obšírné. Po odchodu bibliotékáe Národního muzea Adolfa Patery (1836–1912) v roce 1903 do penze, se stal správcem knihovny, v roce 1904 jejím editelem, kde zstal a do své penze v roce 1927. Jeho nadšení bylo takového rázu, e knihovn Národního muzea vnoval celou svou osobní, velice bohatou, knihovnu. Mnoho publikací získal pro knihovnu svými známostmi se zahraniními vdci pi jejich návštvách Prahy.
 
Zájem o muzejní práci jej pivedl k dílu, které se stalo píinou mnoha jeho smutk a mrzutostí. Rozhodl se zpracovat eskou bibliografii všeobecn. Prvním pokusem byla bibliografie k Šafaíkovým narozeninám, v roce 1903 vydal bibliografii Palackého. Celkov bibliografii nazvanou „Literatura kulturn historická a ethnografická“ vydával v eském lidu od roku 1897 a do roku 1913.
 
Knin pak z povení eské akademie pro vdu a umní vydal mezi lety 1900 a 1912 pt díl „Bibliografie eské historie“, která asov konila rokem 1679. Bibliografie obsahov zahrnovala všeobecnou ást s abecedním seznamem šlechtických rodin z ech, Moravy a Slezska, soupis pramen od nejstarších dob do roku 1419, ticetiletou válku a dílo Jana Ámose Komenského. Dalo by se íci, e si vzal – na jednotlivce – velmi velké sousto.
 
Také neodolal, jak u bývalo jeho zvykem, zpracovat a uveejnit i sebenepatrné prameny a zmínky. Z etby jeho lánk toti zcela na mne psobí taková jeho vnitní radost z kadého sebemenšího objevu i radostná touha se o tyto objevy podlit. Mezi ostatními uenci a vdci své doby pro tento svj postoj pochopení neml; vytýkali mu nedostatek metodiky. Zíbrta to nakonec znechutilo, e se této práce vzdal, dokonce zbytek podklad, s údaji a do roku 1848, zniil. Tím vtší je hodnota jeho díla dnes, protoe je asto jediným pramenem pro zjištní urité skutenosti. Dílo obsahuje asi tisíc šest set poloek. Kdy si pedstavíme tehdejší knihovnickou „technologii“, kdy se vše vypisovalo na lístky, pak tídilo, meme pochopit jeho kivdu nad zneuznáním jeho vdecké, ale i ist lidsky úmorné práce.
 
Souasní eští heraldikové si velmi cení 1. dílu této bibliografie, protoe obsahuje soupis prací, která se týká této vdní disciplíny.
 
Nkterá témata uvedl v „eském lidu“, ale pak je i rozvedl v samostatných pojednáních. Napsal napíklad „Frantova Práva“ o plzeském mstském physicusovi Janu Frantovi z 16. století, „Staroeský Lucidá“, co je jakási starodávná encyklopedie, psaná formou otázek a odpovdí, „Šafhauská bible“ – o bibli, pocházející ze švýcarského Schaffhausenu.

Krásnou staroeštinou je pepsán z muzejních sbírek píbh o doktoru Faustovi „Historia o ivotu doktora Jana Fausta, znamenitého arodje, té zápiscích ábelských i áích a hrozné smrti jeho.“ Tko tomu dnešní lovk porozumí – ukázka z úvodu kníeky: „Celý úmysl doktora Fausta na tom byl, (jak nahoe eeno), e sob to obliboval, co na nj neslušelo, usilujíc o to dnem i nocí. Vzal na se kídla orlií chtje všecky grunty nebeské i zemské vyzvdti, nebo jeho všetenost, svoboda a lehkomyslnost, tak ním strkala a k tomu ponoukala, e jest sob umyslil jednoho asu nkterá arodjnická slova, figury, karaktery a zaklínání, jím by ábla ped sebe povolati mohl, uiniti a je skusiti. Pišel tehdy do jednoho hustého lesu, jak sice nkteí praví, který u Wittemberka jest, Špešet eený, k emu se doktor Faust sám potom piznal. V tom lesu ped veerem, na kíovém rozcestí hlkou nkolik kol okrouhlých uinil, a dv po stran, e ty dv, která nahoe stála, do velkého kola vešly. A tak zaklínal ábla v noci, jako k 3. hodin. A tehdá jist ábel tiše se smáti a Faustovi zadek ukázati i pomysliti mohl: Nu dobe, já tob tvé srdce a mysl obvlaím, a na vopií stoliku posadím, aby se mi netoliko tvé tlo, ale také i duše dostala, a ty se mi k tomu nejlépe hodíš, kde já nebudu chtíti sám jíti, abych tebe posílal. Jako se tak stalo, a ábel s Faustem zaasté divné híky strojil.“
 
Psal lánek k šedesátinám Zikmunda Wintera; v „eském lidu“, psal mnoství oslavných lánk k výroím významných lidí i jejich nekrology.
 
Namátkov další názvy z tohoto období: „O eských blouznivcích náboenských odvedených k vojsku roku 1783“, „Z doby úpadku. Kulturn historické obrazy ze XVII. a XVIII. vku“, „Sestry slovanské“, „Dennice Slovanská“, „Píspvky k djinám velaství v zemích eských“ a „Z djin hradu Zvíkova“, „ády a práva starodávných pijanských cech a drustev kratochvilných v zemích eských“, „Pivo v písních národních a zlidovlých“, „Sladovnické obyeje, zábavy, slavnosti a pomry v nákladnických domech a pivovarech eských“. Nákladnický dm získával pivo obchodem, nikoliv vlastním právem váreným.
 
Z tohoto období pochází kniha, která je velice ádaná i nyní: „Staroeská kniha cukráská a kuchyská“. Zajímavý název má kniha z roku 1907 „Nápisy ze staroeských štambuch a památník a do doby probuzenské“. Štambuch je v podstat album, i památník, ale Zíbrtova kníeka je spíš sbírkou citát, sebraných z mnohých historických pramen.

Titulní list k „Obínkám“
 
V letech 1909 a 1911 vyšlo další osmidílné kmenové Zíbrtovo dílo se souhrnnými pojmenováním „Veselé chvíle v ivot lidu eského“, zobrazující eské, moravské, nkdy i slovenské obyeje od zimy, kde popisoval obyeje, vyskytující se v souvislosti s pástkami „To se a vr, kolovrátku“, pes masopustní zvyky „Masopust dríme“, velikononí a jarní rituály „Smrt nesem ze vsi, Pomlázka se epejí“, zvyky kolem svatodušních svátk „Králové a královniky“, „Obinky“, zvyklosti podzimní „Od Martina do Lucie“ a vánoní zvyky „Hoj, ty Štdrý veere“. Poslední díl se jaksi vymyká zaazení do prbhu roku a je psáno s uritým autorovým nesouhlasem k vlastnímu obsahu. Jmenuje se „Na tom našem dvoe“ a obsahuje vtšinou u neprovádné nebo dokonce zakázané zvyky spojené s týráním zvíat: stínání berana, kohouta, shazování kozla z ve. Toto dílo vyšlo v r. 2006 v jazykové úprav do souasné eštiny.
 
V roce 1911 v období sebevrady archeologa profesora Josefa Ladislava Píe (1847–1911), který byl kustodem prehistorických sbírek Národního muzea, kvli pravosti Rukopis, vystoupil Zíbrt na obranu Rukopis.
 
Jeho známosti s významnými slovanskými a evropskými uenci vedly k ad vdeckých poct ze zahranií. Byl estným lenem Anthropologické komise pi akademii vd v Krakov, národopisné spolenosti Towarzystwo ludoznawcze ve Lvov, Carské spolenosti etnograf v Moskv (Imperatorskoje obšestvo ljubitelej estestvovanija, antropologii a etnografii), C.a k. ústední komise pro výzkum a zachování umleckých a historických památek ve Vídni (K.-k. Zentral-Kommission für Erforschung und Erhaltung Kunst- und Historischen Denkmale), Belgické národopisné spolenosti (Société Belge du Folklore).
 
Protoe pispíval do „svých“ asopis mnoha lánky, pouíval i pod lánky i rzné znaky. Protoe i v „Muzejníku“ velmi prosazoval svoje názory a snail se asopis pizpsobit poadavkm tená, vzbuzovalo to znanou nevoli s ostatními redaktory a spolupracovníky. V roce 1913 se ízení asopisu vzdal.
 
Jeho nkdejší studium hudební vdy na univerzit se odráelo v jeho zájmu o lidové písn. Jako Jihoecha ho velice zajímaly dudy, a tak, e se na n nauil hrát. Jeho oblíbenou písní byla píse „Zelení hájové“. Do „eského lidu“ pispívali vedle sbratel také hudebníci a hudební vdci, napíklad Leoš Janáek (1854–1962), který se se Zíbrtem radil pi svém zámru vyuít dud ve své opee „Výlety pán Broukovy“.
 
Podle nkterých pramen dokonce s jinými hudebníky jezdil po echách a Morav a pro povzbuzení lidí hrál pi tom na dudy. Na jae roku 1917 byla na ofín dudácká beseda se Zíbrtovým pítelem, dudákem Karlem Michalíkem (1893–1937), která mla takový ohlas, e Zíbrt o ní napsal pojednání „Hrály dudy…djiny starodávné selské muziky eské. Poadatelem byla spolenost Sdruení pro povznesení šíení znalosti památek, jejím byl Zíbrt zakladatelem a starostou.
 
Pamtní deska eka Zíbrta v Kostelci nad Vltavou
 
Zcela urit po tomto úspchu po venkov jezdil s Michalíkem i podobným programem. Bhem války Zíbrt ješt napsal „Titulá aneb jak se titulovali u nás jindy a jak se tituluje nyní“. Po válce zájem o národopis v dsledku jiných priorit zcela opadl, pestal i zájem o Zíbrtovy pednášky. Zcela zklamán, pokraoval ve svých povinnostech na univerzit a Muzeu.
 
Napsal tehdy nkolik pojednání „Staroeská tlovda a zdravovda“, další „kuchaku“ – „Staroeské umní kuchaské“. Nechal rozparcelovat a prodal statek po mamince v Pedboicích. V roce 1927 odešel do dchodu.
 
K významnjší tehdejší jeho práci patí „eskoslovenský národopisný rok“. V roce 1929 ml slabší záchvat mrtvice. Poslední jeho pojednání mlo název „Bobr v zemích eskoslovenských“.
 
Stail se ješt oenit se sestrou své obdivovatelky a spolupracovnice Zdeny Hochové Hanou Broíkovou.

V XXX. roníku „eského lidu“ sepsala Zíbrtova švagrová Zdena Hochová – Broíková abecedn celé Zíbrtovo dílo od roku 1888 do roku 1930.
 
enk Zíbrt zemel ped osmdesáti lety 14. února 1932 v Praze. Podle jeho poslední vle byla urna s jeho popelem uloena na Vinohradském hbitov v Praze. Jeho dílo „Veselé chvíle v ivot lidu eského“ byly zásluhou paní Hochové vydány v roce 1950 v nakladatelství Vyšehrad. K jejich reedici došlo v roce 2006.
 
Od roku 2002 poádá Zíbrtovo rodišt Kostelec nad Vltavou spolu s Historickým ústavem Jihoeské univerzity kulturní akci Zíbrtv Kostelec. Pi jeho prvním roníku byla odhalena na škole, kam Zíbrt chodil, jeho pamtní deska od eskobudjovického sochae Josefa Zíbrta (*1958).
 
Zíbrtovo dílo slouí jako zdroj pro pracovníky mnoha humanitních disciplín. Obecnou tenáskou veejností jsou oblíbená pedevším jeho kuchaská pojednání. Pokud jsem od nj mohla nco íst, cítila jsem z jeho spisk velkou lásku k našim lidem i k zemi, na ní ijí.
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 14.10.2020  10:01
 Datum
Jmno
Tma
 14.10.  10:01 Von
 12.10.  12:53 zdenekJ
 12.10.  10:34 Vesuvjana dky
 12.10.  05:24 Milada
 12.10.  03:50 olga jankovBOHAT