Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Erik,
ztra arlota,Zoe.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (7)

„Dávej si bacha na školní autobusy!“
 
Pípravné práce se v menších obmnách denn opakovaly. U po tech dnech mi bylo jasné, e nkdo vydával instrukce všem kucham, jakou práci mn mají zadat a na co staím bez velkého vysvtlování. Ten nkdo byla Julina. Práce nebyla nikterak jednotvárná, kadý den byl jiný. Ta rznorodost, která se mi nejvíce líbila, spoívala v kadodenní zmn mého paráka. A co víc – kadý ml jiný pístup k práci, kadý chtl ode mne nco jiného, s kadým jsem se dorozumíval jinak. Joe m zejm nechtl s anglitinou píliš obtovat a volil spíš cestu dorozumívání pes pantomimu. Ta mu šla perfektn. Já na tuto hru pistoupil, a tak jsme si na tento styl natolik zvykli, e ke konci mé návštvy, kdy u jsem se dokázal s kadým trochu domluvit anglicky, ml Joe problémy se mnou normáln konverzovat. Byl jiný i v tom, e od zaátku m zapojoval do práce u sporáku, pi píprav minutek. S velkou radostí pivítal, e jsem kuák, a ukázal mi místo na personálním schodišti, kde bylo majitelem povoleno kouit. Te se ml s kým vystídat a já si mohl obas dát kávu, by pekapávanou, s cigaretou.

Po ukonení kuchyského provozu, co bylo denn kolem deváté veer, kdy nás opustil Hans, jsme se nejdíve vystídali na cigaret a dali se do úklidu. Byla to slabá hodinka a kadodenní povinnost té party, která konila smnu. Stoly, sporáky, smaicí pánve, fritézy, peicí trouby, lednice – vše se muselo dkladn umýt od omastku a naleštit. Vynesly se odpadky, které u se bhem dne v kuchyni tídily. Plasty, papíry, sklo, plech, potravináský odpad – kadý druh ml za hotelem vylenn svj kontejner. A pak se šlo na malý závrený drink do baru, kde u také pomalu utichal provoz. Zde se vlastn veer po práci scházela “celá hotelová rodina”. Tém denn zde se zamstnanci usedal té sám pan majitel. By na kadém byla patrná únava, nebránila nikomu v rozprav o uplynulém kšeftu. Probraly se výsledky posledních zápas v americkém fotbalu i baseballu, vypily se jeden, dva nápoje a šlo se dom. Šel jsem vlastn jenom já, ostatní odjídli.

Nyní mi u zbyl k pedstavování poslední do party kucha – David. Shodou okolností jmenovec mého synovce a stejný sympaák. Spolu jsme se poprvé setkali v nedli ped polednem, pi nejvtším fofru, kdy restaurace byla nabitá, kdy krom bného personálu zde ješt vypomáhalo nkolik brigádník, snad ješt školou povinných. Nevzpomínám si ani, jestli jsme se s tímto posledním kolegou vzájemn pedstavili. V kuchyni jsem napoítal šest lidí a všichni byli pln vytíeni. Na mém stole u byly pipraveny hromady surovin a já zaujal svou kadodenní pozici a zaal vše postupn zpracovávat. Protoe jsem nerozuml pokynm, povelm, ádostem a celému tomu provoznímu hluku, mohl jsem v klidu “vypnout”, koukat pi práci z okna a nechat se unášet vzpomínkami na domov. Kolem tetí vše postupn utichalo, personál se zaal vytrácet a zstali jen ti, co museli zajistit veerní provoz.

A co íci o Davidovi? Skoro ticetiletý, atletické postavy, sndých tváí, tichý, nevtíravý a jako všichni ve svém oboru jednika. Rozepíši se o nm pozdji, protoe on se stal nakonec pro mne tím nejpíjemnjším uitelem v kuchaském oboru i v anglickém jazyce. S ním jsem si nejlépe rozuml a nejvíce jsme si pokecali. Nebyl zatíen zodpovdností za objednávky surovin a zajišováním rzných akcí (party, svatby…) jako Mike, nezodpovídal za pípravy doplkového sortimentu jídel (studené omáky, dresinky…) jako Julie. Ovládal pijateln nminu a ml za sebou nkolik návštv Evropy. Nikdy však nebyl v naší republice a odpovídat na otázky o mé vlasti bývalo hlavním tématem našich rozhovor.

Doma m v tento nedlní podveer u netrpliv oekávali Tonda s Danou. Jejich zvdavost na prbh celého dne nebrala konce.
“Tak vyprávj, ty náš uedníku. Kolik jsi dnes nakrájel masa, kolik oloupal cibule, nasekal esneku a kolik jsi vykouil cigaret na perzonálním schodišti? A ty jsi u také obaloval ízky? A i o Davidovi u víš, e byl v Evrop? U jste se tedy pkn domluvili? Mám z tebe radost, bráško!”

 
 
Musel jsem se nejen dnes, ale kadý den po celou dobu mého pobytu pi píchodu dom zpovídat ze svých záitk. Na stole obvykle vonla káva a já probíral, krom mezer v anglickém jazyce, které mi chybly ke konverzaci, také své postehy z pracovního prostedí, vyprávl o podívané, kterou mi nabídlo okno do ulice, o charakterových vlastnostech svých spolupracovník, ani bychom si to vzájemn uvdomovali, jsem svou sestru a švagra vtahoval do stylu ivota jejich msteka. Bydleli zde nco málo pes rok a znali se dobe s majiteli domku, který mli pronajatý, sestra znala majitele obchodu, kde pracovala, a z obasných návštv restaurace hotelu New Glarus znali majitele Hanse a šéfkuchae Mika. Nkolik dalších obyvatel pak znali z bného denního styku pi nákupech.

Bhem mého pobytu se nejen zkontaktovali, ale i blíe poznali a spátelili s mnoha dalšími. V rozprav pak obvykle pokraovali Tonda s Danou, kdy si vzájemn vylíili svj prbh uplynulého dne. Další debata se obvykle stoila k sociálním problémm Amerian a konila politickými problémy u nás v eské republice.
“Víš, Honzo, emu já vbec nerozumím? Jak je moné, e ped volbami poslanci naslibují svým volim ,,hory, doly,, a kdy se dostanou do kesla, pokud sleduješ jejich práci, vtšinu tchto svých slib nenaplují? To by tolik nevadilo, to se dje i u nás, ale pro pak volii takového poslance neodvolají? Pro za jeho nkdy i diametráln se lišící názory proti pvodním slibm nebo e v parlamentu více asu prospí, mu ješt formou daní poskytují velký msíní píjem? A pak se rozilují, jak tu v novinách, nad tím, jak mají velké platy a nic pro lidi neudlají. U nás by takovýto poslanec velmi rychle vypadl z toho teplého místeka.”
“Nevím, švage. Souhlasím s tebou, ale opravdu nevím.”
“Ješt jedna vc m mrzí a chtl bych od tebe odpov. Pro nemohu, jako lovk, který má stále eské obanství, zúastnit se voleb? Jaký je dvod, e my, kterých nás je desetitisíce, nemohou mluvit do politiky své vlasti? Vdy máme moná vtší pehled o vaší práci ne vy sami doma.”
“Nevím, švage. Souhlasím s tebou, ale opravdu nevím.” Skuten jsem nevdl, co na tyto dv zásadní otázky, které jej nejvíce tíily, co na n odpovdt. Stydl jsem se , e neznám rozumnou odpov, ale hlavn m mrzelo, e má pravdu a já nevím, jak mu pomoci.
“Znáš detailn Benešovy dekrety?” zasypával m dalšími fakty.
“Tak vidíš, neznáš a já si je mohu vyhledat na internetu. Kolik lidí si u vás me na internetu nalézt proslovy jednotlivých poslanc? Kolik lidí me u vás pes kód jednotlivého poslance na internetu vznést na nj jakýkoliv dotaz? Málo, vi? Protoe tato sí je ješt u vás málo rozšíena a je pomrn drahá.”

Tonda tak upozornil na jeden z mála píklad, e kdo se chce v Americe zajímat o politické dní v jeho rodné zemi, má v kteroukoliv dobu pístup ke všem nejaktuálnjším informacím.

Soboty a nedle, i kdy nebyly mým pracovním volnem, patily k tm nejpíjemnjším. Jednak jsme se sešli všichni ti k zajímavým debatám a pak v tyto dny, kdy byl Tonda doma, jsem ml od nj k dispozici auto. Nkolik let starý Ford pick-up, ale byl hlavn s adicí pákou. Dnes u se zde vozy, které nemají automatickou pevodovku, dodávají pouze na objednávku a za píplatek. Ne jsem však mohl vyrazit na svou první jízdu, musela m sestra pouit o doprav a pezkoušet z pedpis. Opt ta její svdomitost. V kadém pípad její vyprávní bylo zajímavé a pouné.
“Auto si od šestnácti let me koupit skoro kadý. Je velký výbr starých voz a nepeberné mnoství novinek, a to vše s moností nákupu na splátky, co volí vtšina Amerian. Máme relativn levné pojištní, velmi levné pohonné hmoty, jednoduché dopravní pedpisy a ádný zákon neomezuje ivotnost, respektive technický stav vozidla. Nemáme nic podobného, emu se u vás íká technická prohlídka. Nemáme ádné zdravotní prohlídky, které by obany naší zem omezovaly, a na silnicích potkáváš za volantem jednak dti, a na druhé stran i idie úctyhodného stáí. Kadý oban se me svobodn rozhodnout, kdy pestane jezdit. Vtšinou se takovéhoto rozhodnutí ani nedoije.”

Vbec jsem nechápal tyto “demokratické” zákony. Ne e bych byl njak nadšen, e musím se svým vozem u nás doma kadé dva roky podstoupit technickou prohlídku, ale je pravda, e v tak dezolátním stavu, jak jsem zde obas vídal auta na silnících, by u nás nemohl idi vyjet ani z garáe.

Na druhé stran jsem souhlasn pokyvoval hlavou, e starší obané, kdyby nemli monost pouívat automobil, nemli by monost dopravit se za nákupy, na návštvy a vlastn nikam. Vdy autobusová doprava je zastoupena pouze u dálkových spoj mezi vtšími msty a elezniní doprava, pokud ješt nkde vedou koleje, slouí pedevším pro pepravu nákladu. Pesvdil jsem se o tom pozdji, kdy jsem chtl vychutnat cestu vlakem do Chicaga, musel jsem nejdíve absolvovat autem sto dvacet mil k nejblišímu nádraí. A to byla jízdenka ješt tikrát draší, ne by zaplatila sestra za benzin.
“Brácho, pozor na dopravní znaku STOP!” pokraovala sestra ve svých pednáškách. “Ped kadou kiovatkou si pibrzdi, aby ses mohl vas a dostaten rozhlédnout. Nemáš-li ve svém smru Stop nebo Dej pednost, pak jsi na hlavní silnici. Je-li ve tvém smru stopka a nemá-li pod znakou ádný text, musíš zastavit, podívat se na všechny vozovky, které do této kiovatky vyúsují, a je-li kadá oznaená stejnou znakou Stop, pak kiovatkou projídíš v takovém poadí, v jakém jsi u kiovatky zastavil.

Pokud v nkteré ulici stopka není, pak tento idi má ped tebou vdy pednost. Pokud je pod znakou Stop podtabulka s njakým textem, kterému ty stejn nerozumíš, musíš ekat, a budeš poslední, nebo t nkterý z idi nevyzve k pednosti.”

Úpln jsem se z tohoto pravidla zapotil. Ale s pibývajícími najetými kilometry jsem musel konstatovat, e má nco do sebe. Byla-li v msteku i osad povolená maximální rychlost 30 mílí za hodinu a skoro na kadé kiovatce jsi se setkal se “stopkou”, nemohl ji pi dodrování tchto pravidel ádný idi pekroit.

A výuka o dopravních záhadách pokraovala:
“Dávej si bacha na školní autobusy! Ty luté, co stojí tady vedle nás ped školou. Ráno sváejí dti do školy a odpoledne zase zpt k jejich domovm. Zastávky nejsou oznaené, protoe se velmi asto mní podle toho, jak mají na které farm dti povinné školní docházkou.

Autobus s dtmi vdy s pedstihem, ne zastaví, zapne všechna výstraná blikající svtla a po zastavení, z levého boku u idie, vysune do vozovky velkou znaku Stop. Všechna vozidla jedoucí v jeho smru i protismru mají povinnost v pimené vzdálenosti ped nebo za ním zastavit. Tím vlastn umoní bezpený pechod dtí pes vozovku. Zodpovdnost školy za dít, které ráno nastoupí do autobusu, trvá a do doby, ne pekroí pomyslnou hranici pozemku svého domova, co obvykle bývá schránka na dopisy. Pak teprve idi zasune dopravní znaku, vypne varovná svtla a ty meš pokraovat v jízd.”
“Dobrý, všechno jasný. Dojedu si te koupit cigarety, abych si vše vyzkoušel v praxi.”
“Vydr – ješt jednu dleitou informaci. Policie je zde nekompromisní a je pro kadého pedstavitelem zákona. Kadý Amerian, který nechce mít problémy, ji pln respektuje. Tvoji rychlost ti zmí, i kdy se vzájemn míjíte, a v klidu se otoí, doene si t a zkasíruje. Protoe on je ,,zákon,, me být i sám
a nepotebuje ádného svdka. Všechno jasný? Dobrá, tak je.”

Dnešní veer byl krátký. Stail jsem vyslechnout švagrovy poadavky na speciality eské kuchyn a pomalu jsme se trousili “do hajan”. Tonda musel být ráno v sedm hodin na letišti v Medisonu. Tém kadý týden létal na dva ti dny na sluební cesty. Jako montér podniku, který instaloval a opravoval strojní zaízení a udírny výrobcm uzenin, cestoval tém po celých Státech. Usínalo se mi, stejn jako vera i kadý další den ve vzpomínkách na domov, velmi dobe.

Pokraování píšt…
Jan Kurka
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 20.10.2020  08:32
 Datum
Jmno
Tma
 20.10.  08:32 Von
 20.10.  08:29 Von
 29.09.  10:27 Vesuvjana dky
 27.09.  09:58 Von