Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (6)

“Hello, Daný, jak se máš?”
 
Po uloení ízk do lednice m Mike seznámil s robotem, který se ml stát na ti msíce mým ,,podízeným spolupracovníkem…
“Tady toto sem. Toto zase sem. Tady pustit. Tady zastavit. Na brambory toto. Na sýr toto. Na zeleninu toto.” Perfektní nminou mn pedvedl, co všechno tato mašinka umí, a pinesl tyicet kilo oloupaných brambor. “Tak, Daný, do toho!” ekl jsem si spokojen a teprve nyní, pi krájení brambor na široké nudle, jsem poprvé pohlédl z okna. Z té výkladní skín, kterou jsem celé ty pedcházející dv hodiny vbec nevnímal. Oni, ani by tušili, mi v práci zaídili kino. Zdravit se s kolemjdoucími se zakrátko pro m stalo samozejmostí. Mávat zejména píchozím hostm do restaurace provozovali všichni kuchai. Ale e mn umonili, abych pi plnní svých povinností mohl ješt pozorovat Ameriku, si jist neuvdomovali. A já toho po celé ti msíce maximáln vyuíval.

Více práce jsem za to první dopoledne nestihl. Pi obdech mi Mike dovolil sledovat (vlastn pekáet), jak zde vypadá souhra kuchae s obsluhujícím personálem. Na obdy i na veee, jak jsem pozdji zjistil, se denn pravideln majitel pevlékl do kuchaského a stal se nejmén na dv hodinky jedním z platných len této sehrané party. Hans ml obrovskou vitalitu a zapálení pro dobrý obchod. A pochopiteln tím, e nahradil jednoho kuchae, šetil i svoje peníze.  
 

Po vydání obd, s hlavou plnou dojm, jsem ukonil svou premiéru a vydal se krásnou javorovou alejí mezi rodinnými domky k domovu. Pšky mi cesta netrvala déle jak deset minut a byl jsem rád, e Dana je ješt v práci a já si mohu pi pomalé procházce znovu a znovu promítat celý prbh dnešního dne. Doma m nikdo nevítal. M, který byl zvyklý denn pi návratu z práce se pozdravit se enou a nejmladším synem, pivítaly zdi prázdného bytu. Musím to nejmén týden vydret, ne pijde první dopis, odpovídal vnitní hlas na picházející stesk. Do píchodu Dany jsem ml as, abych se trochu rozptýlil prohlídkou jejich bytu, který byl od verejšího dne mým doasným domovem. Pízemní dvojdomek, jeho levou polovinu obývali staí manelé. Velice milí lidé – ostatn jako všichni, se kterými jsem se setkával. Stejn veliká ást druhé poloviny domku, do které jsem vstupoval, byla vybavena garáí a místností s centrální klimatizací a istikou vody. Zde byla umístna té praka a sušika. Odtud se vstoupilo do obývací místnosti, její polovinu tvoila kuchy. Ve zbývající ásti domku byly dv lonice a dv koupelny s WC. Menší pokoj, situovaný k jihu, byl uren pro návštvy, vtší slouil rodin.

Vstupní dvee, které vedly rovnou z ulice do obýváku, jsem pouíval pouze já a pípadná návštva. Proto se také hned první den objevil za dvemi malý kobereek, abych se ml kde pezouvat.

Majitelé bytu se pezouvali po vystoupení z vozu v garái. Byl podveer a já u netrpliv oekával setkání se švagrem. Ješt pedtím jsem musel prodlat školení o obsluze sporáku, jak zacházet s drtiem odpadk, který byl souástí dezu, jak si nevšímat myky na nádobí, jak skladovat špinavé nádobí, jak obsluhovat kuchyské pístroje (mixér, robot…), kde je potebné nádobí, kde suroviny a koení. A protoe Tony je milovníkem eských polévek, ml jsem tohoto veera ješt tu est asistovat pi její rychlé píprav. Za pl hodiny vykouzlila Dana voavou bramboraku.

Po šesté hodin veer, druhého dne pobytu v USA, jsme si padli do nárue s Tondou. Debata, zamená tentokráte peván na politické dní u nás, se protáhla do pozdních noních hodin. Dokal jsem se dalšího pekvapení. Švagr ml perfektní pehled o veškerém dní u nás. Odmítl dokonce noviny, které jsem pivezl z Prahy.

“Víš, Honzo, nesmírn jsi m potšil pivem. A to, co vyjde zítra v eských novinách, si práv te meme peíst na internetu, respektive na e-mailu.” Sedl a nalistoval mi na televizní obrazovce všechny deníky, které u nás vycházejí, vetn Veerníku Praha. Bylo to super. Otevela se mi monost denního kontaktu s domovem alespo touto cestou.
 “A kdybys chtl vdt, co je nového u vás doma, kdy tedy tvj starší syn Michal má pístup do internetu, sedni a naukej mu na e-mail jakoukoliv zprávu. Obratem máš od nj odpov.”

Co jiného jsem si mohl pát pi tak dlouhém odlouení ne takovouto monost spojení s rodinou? Te u mi bude chybt jen ten fyzický kontakt.

Tetí ráno a vlastn u všechna další si byla velice podobná. Výjimkou byly snídan o sobotách a nedlích, kdy jsme se sešli vdy všichni ti. Vdy vonla “eská erná káva” a konalo se njaké pekvapení v podob speciality, které sestra stále vymýšlela.
“Honzíku, prosím t,” – nevím pro, ale hned m napadlo, e bude chtít nco uvait – “Tonda, kdy vidl ty houby, co jsi pivezl, dostal obrovskou chu na polévku, co dlávala jeho maminka. Chtl by kulajdu a já ji neumím.“
“No problem,” odvtil jsem.
“Helemese, ty jsi pochytil u hezký pízvuk v anglitin. Víš co? Kdy sis vera stoval, e v práci mluvíte více nmecky ne anglicky, budeme denn spolu vybírat pár slovíek a ty se budeš kadý den trochu uit.”

Bylo to sice hezké pedsevzetí, které jsme si dali, ale jaksi se nám stále vymykalo z rukou. Zbývalo pak ve skutenosti jen pár hodin v týdnu, kdy jsem ml na anglitinu as. Byly to pouze ty okamiky, kdy jsem zstával sám a zrovna nesekal trávu, nebo nevail, nebo nebyl s Danou na nákupech i na výlet.
“Já se trochu ve výuce vyznám, neb zde obas uím Ameriany eskému jazyku. Vypíšu ti pár základních frází a zaneme je procviovat.”

Další pekvapení. Má sestra, která v dtství nemla píliš velkou dvru ani v cestování vlakem, byla perfektní idikou, a te další “bomba”. Ona znala velmi dobe a spisovn, i kdy pvodn vyuená kadenice, eský jazyk a z literatury, kterou si obstarala, i styl jeho výuky.
“Ahoj, jak se máš? Mám se fajn, jmenuji se Johnny, jsem z eské republiky, mluv prosím pomalu, nerozumím anglicky.” To byly první výrazy, odborn podané, s kterými jsem se dnes v práci mohl ihned pochlubit. Postupn pibývaly další, zamené pedevšímk dorozumní se v práci: nahoe, dole, vpravo, vlevo, na stole, pod stolem, pj mi, podej mi, lednice, mrazák a dále pak íslovky, dny a názvy inventáe. A co mi hlavn kladla na srdce:
“Musíš se nauit pedevším poádat o jídlo a pití!”

Nabouchaného vdomostmi a naprogramovaného na dnešní pracovní smnu m usadila do auta a plného naptí, s kým asi dnes budu pracovat, m odváela k hotelu.
“Hello, Daný,” a pozdrav pokraoval dalším dotazem, kterému jsem ješt nerozuml. Hluboký, trochu chraplavý hlas, ozývající se z kouta kuchyn, mi ihned pipomnl svým zabarvením a sytostí známou postaviku z Diesnyových grotesek – kaera Donalda. Co je to za robustní postavu, která se ani neotoila, a pesto vdla, e do kuchyn vstoupil Daný?

Pistoupil jsem blíe, podali jsme si ruce na pivítanou a ,,ona,, se mi pedstavila:
“My name is Julie.” (Jmenuji se Duli.) Pak následovala sprška nkolika vt, z nich jsem nepochopil, zda m vítá, nebo mi u zadává njakou práci. Julina byla asi tyicetiletá vysoká, statná ena a myslím si, e svou postavou splovala idol vtšiny Amerian. Nkolik dní mi trvalo, ne jsem si zvykl na její styl práce a ne se mi podailo proniknout do nitra její povahy. Mluvila se mnou zásadn anglicky, a kdy z mé tváe vyzaoval nechápavý výraz, ráda mi, teba i nkolikrát, vše znovu vysvtlovala. ekl bych, e byla takovou “mámou” celého kolektivu, která mla vdy pro kadého pochopení, vdy úsmv na tvái a pro majitele hotelu byla s Mikem (šéfkuchaem) pilíem celé kuchyn.

Postupn, jak jsem se se všemi seznamoval, jsem mohl konstatovat, e kadý má v tomto “hotelovém orchestru” svou roli – a e to byl mnohokráte velký “symfonický koncert”, tomu vte.

Julina mla na starosti, vdy jednou týdn, doplnit ze skladu veškeré potebné koení do píruních nádob, doplnit zásoby mouky, oleje a vlastn všeho, co bylo pi bném provozu poteba. Bhem vaení obd a pípravných prací pro veerní speciality vdy ve své slub na týden pipravila dle vlastních receptur asi tak deset kilogram speciální tatarské omáky, navaila deset kilo speciality hotelu – dresinku na saláty, vyrobila dostatenou zásobu pomazánkového sýra pro pizzerii a rozepsala sluby pro další týden. S Julií jsem pak krom své pravidelné pracovní nápln ml monost poznat suterénní sklady a z poátku nejprve vypomáhat a postupn i sám pipravovat nkteré z jejích specialit.

Po krátké konverzaci, respektive monologu, který vedla Julina, jsem se chtl pustit do istní a porcování masa, které ji bylo pipravené na mém stole. “No Daný,” a dále pokraovala v anglitin a já s maximální soustedností jsem se snail pochytit njaký mn známý výraz, postehnout z mimiky její tváe, co má práv na srdci. Byla ke mn velice trplivá. Drela v ruce ampion a pomalu nkolikráte opakovala – mašrum, mašrum, a jsem pochopil, e mám nejdíve ty dv bedny erstvých hub semlít na plátky na robotu. Pak teprve brambory, pak sýr a a nakonec naporcovat maso. Ped polednem jsem, jako vera, vše uloil do lednic a zaal se pipravovat k asistenci pi vydávání obd. Julina, kdy vidla, e jsem skonil, zanechala vaení a na mém umytém stole se bhem okamiku objevily dv bedny ryb a bedna´kuecích tvrtí. Rychle mi pedvedla, co s tím, a šla si dokonit rozdlanou práci.
“Hello, Daný, jak se máš?”, vbhl do kuchyn Hans.
“Dkuji, mám se velmi dobe,” vypadla ze mne nacviená odpov v anglickém jazyku.
“Ty u mluvíš dobe anglicky. To je O.K.” Poplácal m pátelsky po ramenou a zaali s Julinou expedovat objednávky pro restauraci. Pi své práci jsem pak stídav pozoroval ulici a cvrkot za mými zády.
“Ne, na to bys, Kurko, nestail. Bu rád, e máš svou klidnou práci za tímto stolem.” Pistihl jsem se, e v prostedí, kde se celý den štbetalo mn nesrozumitelným jazykem, zaínám trpt samomluvou. Po dvou hodinách skonily obdy. I já skonil s dnešními úkoly a pi odchodu do šaten jsem potkal Hanse u zase v civilním obleení, v druné rozprav s njakými hosty.

Byl muem mnoha pevlek a mnoha tváí.

Doma m pak ekala “druhá kuchaská” smna. Pi této práci jsem si však mohl v klidu pohvizdovat. Do píchodu sestry byla uvaená kulajda a nasmaené kapustové karbanátky.
“eknu ti, brácho, z toho bude mít Tonda šok. A podívej, co jsem ti pinesla. Kdy jsi ráno slíbil kulajdu, tak jsem ti cestou dom koupila pivo.” Z auta pak vyndala celou bednu.
“Pro zmnu zase šok pro m.”

Byl jsem doslova zaskoen jejím jednáním. Byla vdycky, jako mladá, fajn holka. A to jí zstalo dodnes.

Krásný letní veer jsme si pak ve tech vychutnávali na terásce.

Tonda mlaskal nad eským pivem a já si pomalu zvykal na jejich.

tvrtý den jsem na budík na svém noním stolku u reagoval zodpovdn, neb aklimatizace k asovému posunu probhla velmi rychle.  Zámrn jsem si na nm nechal praský as. Mohl jsem se pi vzpomínkách na domov vnoit do pedstav, co v ten který okamik asi doma moji milákové dlají. Vtšinou jsem zavzpomínal, kdy jsem uléhal kolem plnoci: to bylo v Praze sedm hodin ráno a zaínal jim kadodenní rituál. ena musela vzbudit Honzíka, udlat snídani, pipravit svainu, nahnat jej do koupelny a dohlédnout, aby v pl osmé odešel do školy. Pak se mohla zaít vypravovat sama. Ale v tuto dobu jsem já zde u tvrd zaezával.
 

Velmi rychle jsem se sil s novým prostedím. Vlastn je teprve tvrté ráno a já mám pocit, e vše, co zde probíhá, je u úpln samozejmé, jako bych zde il u nkolik msíc. V hlav u nemám myšlenkový zmatek. V klidu vdy posnídám, petu z televize eské noviny a tším se do fajn kolektivu.

Úpln jiná rána jsem však zaal proívat pár dní ped mým odletem dom. Dnes m ekala první odpolední smna, pi které jsem si ml okusit, jak vypadá zakonení denního provozu. Pochopiteln e na m ekal také nový kolega. U vlastní vstup do hotelu byl jiný ne pedcházející dny, kdy v ranních hodinách byla v celém hotelu pítomna pouze jedna ena, která dokonovala úklidy, a k ní postupn pibyli dva pracovníci do kuchyn. Ve ti hodiny odpoledne byl pítomen veškerý personál. Bylo sice u po obdech a v lokále posedávalo jen pár lidí, ale všichni, kteí byli dnešního dne ve slub, byli v trvalé pohotovosti.
“Ahoj, Johny, jak se máš? Jak ses vyspal? Jak se ti u nás líbí?”

To byla první sprška otázek. Pak následovaly další, na n jsem odpovídal kostrbat nminou, obas pouil anglické slovíko a hlavn jsem si vypomáhal kreslením rzných obrázk, abych co nejsrozumitelnji vysvtlil: Kde leí naše republika, jaké je moje zamstnání, jak mám velkou rodinu, jak se všichni jmenují, jak dlouho jsem letl… bylo by to povídání na celé odpoledne, kdyby m nevysvobodil z hlouku servírek kuchtík. Zdrobnlé oznaení pro nj bylo jak ušité. Drobný, asi dvacetiletý, fešné postavy s knírkem pod nosem – typ seladonka. Byl nejmladší v kuchaském kolektivu, emeslu se ješt uil a souasn navštvoval veerní studium ve svém oboru, co jsem se dozvdl a s odstupem asu. Svým profesním pístupem k práci, kvalitními výrobky a rychlostí, s jakou se otáel v kuchyni, si nezadal se ádným ze svých koleg.
“Jmenuji se Joe, ahoj,” a svou neskrývavou radost z mého píchodu dal najevo nejen úsmvem, ale souasn i pátelským objetím. Koukal na m jako na obrázek, obas nakousl njakou vtu, pak mávl rukou a dal mi najevo, e je nešastný, e mu nerozumím. Všechna ta první setkání mám stále ve své pamti. Jeho pijetí do party však v sob skrývalo mnoho otázek, na které jsem mu nemohl odpovdt.

Také pi první návštv mé sestry v hotelu (asi po trnácti dnech), kdy jsem poteboval projednat njaké drobnosti s Hansem, jsem ji zavedl do kuchyn za Joem, aby mi peloila, co se m potebuje zeptat. A Joe, celý šastný, si zopakoval znovu mé pivítání:
“Jsem rád, e mohu s tebou pracovat. Chci se od tebe hodn nauit. Jsem rád, e jsi z eské republiky, moji rodie jsou pvodem z Polska a a pojedu do Evropy, rád bych t navštívil.”

Pokraování píšt…

 
Jan Kurka
 
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 19.09.2020  10:21
 Datum
Jmno
Tma
 19.09.  10:21 Vesuvjana dky :-)))
 19.09.  09:20 Von