Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oleg,
ztra Matou.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (3)
 
Ahoj, Johnny! Jak se máš?
 
Jeden z mých “zlozvyk”, ranní káva, byl kladn vyešen. Horší to bylo s kouením a pivem. “Tak v tchto neestech t, brácho, finann podporovat nebudu.”
A kdy se vrátil druhý den Tonda ze sluební cesty, byl i takovýto zdánliv neešitelný problém zaehnán. Zavázal jsem se, e po celou dobu pobytu budu peovat o trávník celého pozemku, na kterém stál pronajatý domek. Tím pevezmu švagrovy povinnosti na sebe a za pravidelné sekání pak obdrím peníze, o které jim majitel snioval nájemné. Tím bylo vyešené mé “kapesné”. Já pak k naší dohod pidal ješt slib, e po dobu mého pobytu zpestím jejich esko – americkou stravu obasným pekvapením a uvaím pro n kdysi oblíbená eská jídla, na která si vzpomenou.
 
Dana je dobrá kuchaka. Ovládá dokonale americkou kuchyni a umí  mnoho eských jídel, která se v mládí nauila od naší babiky a maminky. Kdy však zjistila, e vaení je mým ticetiletým koníkem, chtla se zdokonalit i v receptech, které perfektn ovládala, a Antonín s pibývajícími dny mého pobytu vzpomínal a vymýšlel stále nová jídla, která mu pipomínala kuchy zase jeho matky.
 
Ta celodenní atmosféra, která se mezi námi bhem tch tí msíc vytváela, nás vzájemn uspokojovala a vylouila, by jenom v náznacích, njaký projev nesnášenlivosti, nebo, jak se lidov íká, “lezení si na nervy”. Já se u nich cítil jako doma, díky podmínkám, které mn po celou dobu pobytu vytváeli, a oni, prostednictvím jídel, které jsem obas pipravil, se mohli alespo na chvíli ve snech penést o ticet let zpt, mezi své nejbliší.
 
Po snídani se pomalu zaal naplovat program, který pro první dny má sestra peliv pipravila.
“Te zajdeme do hotelu za majitelem, který se jmenuje Hans. Seznámí t s provozem a se vším, co si pedstavuje on pod pojmem “research”.
“Ano, tvj rozkaz je mi naplnním mého pání,” vypadlo ze m, ani bych tušil, co vše m bude bhem tch tí msíc ekat.
 
Tch 500 metr k hotelu jsme absolvovali autem. Nejen však dnes, ale kadé ráno, kdy jsem odcházel do práce, m sestra odváela jako školáka, za kterého cítila zodpovdnost. A kdykoliv jsem se vracel pšky, teba i pozd veer, nikdy nezapomnla podotknout:
“Pro nezavoláš, víš, e bych pro tebe ráda zajela.”
 
Pivítání s Hansem bylo velmi srdené. Pipadal jsem si okamit, jako bychom byli staí pátelé, kteí se u dlouho nevidli. Provedl nás hotelem, kde bylo pouze pt pokoj, zato však velký restauraní komplex. V suterénu pizzeria (40 míst k sezení), v pízemí bar (60 míst), recepce, dva velké lokály po sto místech (v jednom tanení parket), prosklená terasa s dvanácti stoly a salonek pro uzavenou spolenost, kam se pohodln vešlo k slavnostní tabuli nejmén ticet osob.
 
“Tak jestli se denn všechno naplní, no potš pámbu. To bude makaka.” A pedstavte si, e skoro denn bylo plno. Zázemí, tím se rozumí skladové prostory, sklepy, chladicí a mrazicí boxy, bylo veliké a dostaující. Nejmenší místnosti, kdy pominu toalety, byly kuchy a stejn veliká umyvárka.
 
“e by tady, v této malé kuchyce byli schopni odvait denn 200 nebo i 300 obd a veeí… Urit je odnkud dováejí a zde pouze expedují.” Tak njak jsem si v duchu uvaoval. Opak však byl pravdou, jak jsem pozdji zjistil. Nejen e se zde stailo ve dvou kuchaích na smnu vše uvait pro všechny hosty v restauraci, ale vyváela se zde jídla pro rzná “party”, která se tém denn konala u zákazník v blízkém okolí. Takovéto hostiny v pírod nebo v najatých sálech se pak pipravovaly pro 30 a nkdy i 300 osob.
 
“Zde bude tvj pracovní stl,” zastavili jsme se v kuchyni a Hans m zaal seznamovat konkrétn s prostedím, kde jsem se ml uit jejich kuchaskému umní. Nejvtší stl v kuchyni, celý v nerezu, byl umístn pod velkým oknem. Nebylo to vlastn okno, spíše výkladní skí, umoující kolemjdoucím nahlédnout do hotelové kuchyn.
 
“No, nazdar! Te budu pod dkladnou kontrolou všech host zdejší restaurace.” Další z mnoha pekvapení, která se na m od prvního dne neustále ítila. A Dana tlumoila dál: “Kuchaské obleení si vybereš v šatn, dostaneš najíst, s nápoji (pouze nealko) se obslouíš sám, a pokud kouíš, musíš si to nechat na doma. Budeš pracovat ti dny od rána od devíti hodin a ti dny odpoledne od tech hodin. Kdykoliv se budeš cítit unaven, nebo se ti u nebude chtít pracovat, ekneš mi a pestaneš. Jsem rád, e jsi mezi námi. Meš zítra nastoupit? Tak dobe, v devt hodin ráno t pedstavím zamstnancm.”
 
A ne jsem se ze všeho vzpamatoval, stáli jsme se sestrou ped autem. Hans – jak mn byl pedstaven majitel hotelu, byl statný mu, vyšší postavy, s trvalým úsmvem ve tvái, s píjemným hlasem a uhlazeným vystupováním.
 
To krátké vzájemné pedstavování i s prohlídkou hotelu, které netrvalo více jak ticet minut, mohlo na tenáe zapsobit, tak jak jsem jej popsal, velmi chladn. Ve skutenosti ve mn zanechal pocit srdeného a pátelského vztahu, který se postupn bhem mého pobytu neustále prohluboval. Tento první osobní kontakt s obanem USA mn pipomnl tu píjemnou atmosféru na letišti v New Yorku. Ano, je to takové zvláštní fluidum, které ze zdejších lidí vyzauje. A to byli v pozdjší dob mí kolegové z práce i místní fará, léka, poštmistr, editel školy nebo obané msteka New Glarus, s kterými jsem se postupn seznamoval, – všichni mli jedno spolené: navenek a v osobních kontaktech byli velice pátelští, stále usmvaví, nevtíraví a psobili na m, coby na Evropana, velice spokojen. Nezail jsem za celé ti msíce nikde, a v práci, i v obchod nebo na ulici i na návštvách ádné pohoršení nad druhým, ádnou roztrku, ádný projev emocí. A protoe se takto chovali všichni, se kterými jsem se setkával, mohu si udlat pouze jeden jediný závr: lidé ijící v USA, pokud mají práci a jsou zdraví, jsou spokojení a dokáí svou dobrou náladu vyzaovat, šíit, penášet na druhé, a tím vytváet kolem sebe tu zvláštní pohodu. Mají jist mnoho svých osobních problém a starostí, s kterými se musí v rodin vypoádat. Nikdy je však veejn neventilují, a jakmile se dostanou do denního kolobhu ivota, pohltí je ta píjemná atmosféra a nálalada spoluoban a dá jim, alespo nakrátko, zapomenout na vlastní problémy.
 
“Ahoj, Johnny! Jak se máš?” “Ahoj, Charli, dík dobe, a ty, jak jsi se vyspal?” “Výborn, dkuji.” Tak njak vypadá ranní pozdrav – a i kdy se vyspal špatn, nepizná ani pi náhodném setkání svému kamarádovi. A se mi nkdy zastesklo po našem typickém “stojí to za …”. Nikdy m však po celou dobu pobytu, ani v duchu, takováto odpov nenapadla – prost v té atmosfée pohody se v mozku ani obdobná rení vbec nevybaví.

Pokraování píšt…
 
Jan Kurka
Aleš Böhm
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 22.08.2020  17:11
 Datum
Jmno
Tma
 22.08.  17:11 Lenkap
 22.08.  10:30 Von
 22.08.  08:57 zdenekJ
 22.08.  07:16 Milada