Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ivot se mi v setin sekundy naprosto zmnil

Uprosted všech forem ivota,
které nás obklopují,
jedinou výjimkou je pes,
jen s námi uzavel spojenectví.


Maurice Maeterlinck

Chcete navázat rychle známost? Kupte si psa, nejlépe štn. Chcete poznat mnoho nových pátel? Zante psát knihu o psech.
Zato, e jsem poznal Petra Hromádku, me mj pes Kolja. Co všechno u tohle psisko spískalo se lovku nechce ani vit. Ano byl to on, který mne a Blanku Kubešovou donutil napsat spolen kníku a byl to zase on, který mne seznámil s tímto sympatickým mladým muem.

 
Je tomu ji pár let, kdy jsem Petra poádal, jestli by mi nepispl do publikace „Kolja… to neznáte mého psa!“
Ten souhlasil a tak pozdji vznikl jeho píbh „Mj ivot s fenkou Anny“ a nejenom to, vzniklo mezi námi obma moc hezké pátelství, které vydáním knihy neskonilo.
Kdo Petra poznal, tak mi musí dát za pravdu, e by nebylo moné si tohoto mue hned na první pohled neoblíbit. Z jeho chování vyzauje naprostá vyrovnanost, vrozená istá dobrosrdenost a nemalý smysl pro humor – zkrátka lovk do kadé nepohody. 
 
Kdy za mnou pijel Petr z Nového Mýta se svou slinou Anny, abychom se mohli osobn poznat, byl to pro mne nezapomenutelný den ve spolenosti toho mladého sympatického mue a jednoho chytrého psa. V ádném pípad jsme se nenudili, a kdy pozd odpoledne Petr odjídl dom, tak jsem byl obohacen o spoustu nových poznatk ze svta nevidomých, které jsem díve neznal.

O nkolik msíc pozdji jsem si ekl, e by bylo ode mne sobecké, kdybych si tak skvlého lovka plného optimismu ponechal sobecky jen pro sebe a nepedstavil ho dalším lidem. Zatelefonoval jsem mu a poádal ho, jestli by byl ochoten mi poskytnout o sob interview. Petr samozejm souhlasil a tak vznikl tento zajímavý rozhovor.

 
Václav R. idek
* * *

 
Co bylo, Pete, píinou toho, e jste tenkrát pijal mou nabídku spolupráce na kníce „Kolja…to neznáte mého psa!“ a tak se zaadil mezi velmi známé eské osobnosti doma i po celém svt.    
 
Povaoval jsem za nutné sdlit lidem, e psi nejsou jen pro hraní a zábavu, ale se svými schopnostmi a smysly nám nesmírn pomáhají. Moje krásná a chytrá Anny m nejen znan pomáhá k samostatnému pohybu venku, ale psychicky m podporuje a pináší mi radost do ivota. Nevidl jsem vbec dvod pro se nepipojit lánkem do vaši knihy, spíše to byla pro m pocta. Lidé, se kterými mluvím osobn, se nme asto nenápadn ptají na mj ivot po nehod a na rzné malikosti ohledn Anny. V dnešní dob, kdy je  kniha v prodeji, si me o mém vztahu s Anny peíst mnoho lidí. Vodící psi se nevidomým pedávají ji adu let, ale dost lidí má v pamti jen to, e ho obas potkají ve mst. V poslední dob je v naší republice o postiené postaráno daleko více ne v minulosti, ale zvýšit by se mla také informovanost lidí. Myslím, e v tomto smru hodn pomohla i kniha Kolja… 
 
Váš píbh, který jste mi vyprávl, mne obsahov velice zaujal a líbil se mi natolik, e jsem ho hned umístil na první stránky naši kníky.  Mohl byste tenám krátce piblíit vaši ivotní tragedii, kdy jste ped nkolika lety pišel o zrak následkem autohavárie? Ale, prosím, nevyprávjte všechno, vdy to byste prozradil, co jste svil mé publikaci.
 
ivot se mi v setin sekundy pi této nehod naprosto zmnil. Po vyléení jsem pišel na to, e nejlépe je ít pítomností a ne plánovat co udlám za deset let. Nechci nic pivolávat, ale nikdo neví, co se me kdy stát. Moje jízda sluební dodávkou toho osudného dne byla poslední. Nikdy se u nedovím, pro došlo k nehod, já si nic nepamatuji a myslím, e je to tak lepší. Co všechno jsem proil já a moji blízcí bylo hrozné a nikomu bych to nepál. Má rodina to tce nesla a v kadé malikosti mi pomáhala. Jako zázrakem jsem se z toho dosti rychle dostal do domácí léby, zotavil se a dneska si mohu dopisovat a povídat s vámi.
Od té doby slavím vlastn dvoje narozeniny, protoe v ten den nehody jsem se jakoby znovu narodil. Musel jsem se s návratem vdomí uit prakticky vše, jako novorozen. V nemocnici jsem podivuhodn pouíval slova z pedminulého století, ani bych to sám tušil. Je zvláštní, jaké vci se djí. V pedchozí dob, kdy jsem chodil do zamstnání a víkendy trávil s kamarády, pítelkyní i doma, jsem nikdy neuvaoval, jak ije nevidomý. Po pravd jsem si jich ani moc nevšímal, ale nakonec jsem si to zkusil na vlastní ki.
Rodie i ostatní se smiovali se ivotem s nevidomým a já jsem na vlastní ki poznal jak rzn se lidé dívají na slepce. Musím íci, e dosud jsem se setkal peván jen s kladným pístupem. A se mi chtlo i nechtlo, nezbylo mi nic jiného, ne si zvyknout na slepotu pi chzi, pi jídle, v poznávání pedmt a okolí, i v mnoha jiných vcech. To vše zaínalo dlouhou psychickou zátí pi pedstav, e nikdy neuvidím sám sebe, pítelkyni, rodinu, nádhernou krajinu i rybiky v akváriu. Posléze jsem si uvdomoval, e i se slepotou se dá ít krásn. Mnoho lidí na svt se potýká s peitím daleko he ne já, a proto nyní beru všechno z té lepší stránky. Rodina mi pomohla v leckterých vcech, a významné bylo rozhodnutí zaádat o vodícího psa. Po ase, ve kterém se zaídilo vše potebné, zaal nový ivot s mojí tynohou pítelkyní Anny, která je práv te vedle mne. Zmna byla rozhodn k lepšímu, protoe vím, e bude stále se mnou, bude mi pomáhat v potebných úkonech, ale hlavn nebudu mít nikdy špatné myšlenky a pocit osamlosti.
 
Od zaátku, co jsme se poznali mám k vám nesmírný obdiv s jakou úasnou vitalitou jste se dokázal se vším v pomrn krátké dob vyrovnat. Tak jste se stal pro mnohé stejn nebo jinak postiené píkladem, e je moné ít šastn dál. Musím na vás tenám prozradit, e jste velmi aktivn zapojen do rzných pomocných akcí i sportu. Mete v tomto smru  o sob prozradit nco více?
 
Ano, mne samotného velmi píjemn potšila vzpomínka, která se týká mého pomrn krátkého pobytu v nemocnici. Rodinu, pítelkyni a známé ješt daleko více potšila vyhlídka, e nebudu muset zstat na vozíku, i dokonce v mentálním omezení. Paradoxní je, e uklidující byla vlastn myšlenka, e mi zstanou "jen" ti trvalá postiení.
Jak jsem ji ekl, všechno po nehod mi docházelo pomalu a postupn. Dnes si myslím, e po té události, která naprosto otoila mj ivot, jsem v sob objevil novou sílu a vli k optimismu. Nikdy ped tím jsem netušil co se ve mn nalézá. Jeden lovk mi ekl, e pímo vidí, jak ze m záí optimismus a víra v budoucnost. Já u dnes moc dobe vím, e nejdleitjší je, aby lovk v nco vil a hledal na všem tu lepší stránku. Nesmí se stále trápit pedstavou, e nevidí, nebo e má njaké jiné tlesné postiení, nesmí se bát vyjít ven a musí se zabývat ním, co ho potší. Vdycky se dá dlat spousta vcí a já si obas íkám, e na svt jsou miliony lidí, kteí jsou na tom daleko he ne já.
Je pravda, e k návratu do ivota a do mé souasné psychické formy mi pomohli pedevším lidé kolem mne, ale dnes u to drím pevn ve svých rukou. Zakoupili jsme s pítelkyní tandem (dvousedadlové kolo) a nebyl problém se na nm nauit jezdit. Netrvalo dlouho a u jsme provádli delší projíky do okolí. Nebráním se ani plavání, i kdy není jednoduché dret pímý smr, ale vdy mi nkdo pome. Skoro nutné bylo cviení nebo procházky pro navrácení se do trochu slušné fyzické kondice.

Byl váš vztah ke zvíatm u díve takový, anebo  se zmnil tím, co se vám pihodilo?

Mj vztah ke zvíatm byl vdy velice kladný a ml jsem je vdy moc rád. Ale poté, co se mi stala ta nehoda, jsem si jasnji uvdomil, e mnoho lidí si zvíat neváí a mnohdy je zneuívají jen ve svj vlastní prospch. Mnozí si jich zanou váit a tehdy, kdy se stanou jejich nepostradatelnými pomocníky. Pitom by bylo teba zamyslet se více nad hodnotou jejich ivot, e zvíata s námi neijí jen proto, abychom je vyuívali, ale musíme jim také nechat vlastní prostor, svj vlastní ivot, který mohou svobodn proívat. Vdy se pece dokáí radovat jako my, proívat emoce, bolest, utrpení a cítit jako lovk.

Kdy jsem byl u vás na návštv, všiml jsem si, e jste ml bezesporu velký vliv na své rodie, které jste svým chováním dokázal "pevychovat" a s vašim stavem smíit. A tak berou vaší nevidomost, jako vy s humorem, a všichni si dokáete z toho dlat legraci. Kde se vbec ve vás bere tahle úasná pozitivní energie a zdravý optimismus, kterým jste dokázal nakazit i celé svoje okolí?
 
Pro rodinu to byl obrovský šok. Kadý zlomek zlepšení mého stavu je potšil a starali se o m v nemocnici i doma, jak jen to šlo. Mamka zaala brát uklidující prášky na nervy, smíila se s tím, e sice budu nevidomý, ale hlavn, e jsem nehodu peil. Otec pár msíc naprosto vil, e slepota je jenom doasná, a já e budu zase vidt. V koutku duše vil, e se mi zrak me zlepšit, a vil jsem tomu i já. Tenkrát mu mnohonásobn rychleji zaaly šedivt vlasy. Rozílilo ho, kdy moje teta - povoláním doktorka - byla u nás na návštv a zaala rozebírat téma, jak se nevidomý musí nauit chodit s holí apod.
íká se, e všechno chce as a pesn to platilo u nás. Rodina a lidé kolem nás si na to zvykli a dnes všichni berou moji slepotu jako samozejmou vc.
Kdy k nám pijdou známí, kteí mne jako nevidomého ješt nevidli, sedí maliko zaraen. Já a má rodina bereme moji slepotu s nadsázkou, nkdy s legrací. Pokud i já sám eknu vtipnou historku o slepot ze zaátku to pijímají prazvláštn, ale všechno chce as a je poteba shodit obavy i soucit.

Pokládáte se sám za optimistického a pozitivního lovka?

Na svt se nenajdou dva lidé, kteí by byli tlesn i psychicky naprosto totoní. Kadý má svoje pocity, povahu, názory, které se sice ivotem mní, ale nco v nm u zstává od narození. Je tké prohlásit, zda jsem byl v ivot ped úrazem optimista i pesimista. Nco si mu myslet já, zatímco ostatní moji blízcí to mohou vidt jinak.
Vím ale s jistotou, e po nehod cítím bez pochyb, e se ve m optimismus rozrostl do obrovské míry. Není to jen pohled do budoucnosti, ale já to cítím skoro kadý den a proívám tak vlastn pozitivní ivot. Jak neustále opakuji, hledám na všem tu lepší stránku. asto zapomínám, e vidím jenom tmu. Pedstavuji si vci kolem sebe i podle popisu ostatních. Tuhle jsem jednomu lovku popisoval místnost tak podrobn, a mi nechtl vit, e nevidím. Pedstavivost je dleitá vc a já ji pouívám celý den nebo si  vybavuji vci z minulosti, co si ješt naštstí pamatuji.
 
Jste duchovní a nebo naopak hmotný lovk?

Je to sice jednoduchá otázka, ale mn se na ni nebude vbec lehce odpovídat. Pokud mohu íci, tak urit nejsem vící lovk. Myslím tím toho, kdo chodí pravideln do kostela na mše a pravideln se modlí. Ale nejsem ani natolik hmotn zamený, abych tyto lidi odsuzoval nebo jim nco vytýkal. Kadý lovk si me vit, emu chce, pokud mu to dovolí politický i náboenský stav místa, kde zrovna ije. Já na sto procent vím v posmrtný ivot. Jednak jsem k nmu ml pi mé autonehod docela blízko, ale vil jsem tomu i ped tím, ne jsem oslepl. lovk by ml v nco nebo nemu vit, a u je to cokoliv. Víra je neuviteln silná vc, která doslova hýbe svtem. 
 
Vyprávl jste mi, e jste ml zpoátku problémy se spaním. Bylo to spojeno s tím, e jste nebyl schopen rozeznávat kdy je den a kdy noc?

Kadý lovk, který oslepl podobným zpsobem jako já zail asi podobný styl nespavosti. Doktoi mi to vysvtlili tak, e pokud lovk z normálního vidní rychlým zpsobem oslepne, mozek je z toho tzv. zmatený. To znamená, e z oí pedávané svtelné impulsy do mozku nedojdou kvli znieným nervovým ípkm na pívodech a mozek  proto neví, kdy má vydávat píkazy k únav a spánku. To znamená, e neví, kdy je den a kdy je noc. Proto se mi po nehod velmi asto stávalo, e ped šestou hodinou odpoledne mozek vydával silné nutkání ke spánku i pesto, e bylo jasné svtlo, a do tmy ješt daleko. V noci nejastji kolem tetí hodiny jsem se probudil, a ji jsem nemohl normáln usnout. Mozek vysílal tlu signály, e je u ráno, a e bych ml být dostaten odpoinutý. Ovšem ruiky na hodinkách tomu neodpovídaly.
Lékai mi pedepisovali rzné léky na spaní. Doktorka z neurologie mi dokonce navrhla, abych zaal chodit na psychologii. Tam mi pedepsali lébu prostednictvím tablet rostlinného pvodu z tezalky tekované. Po ase to zaalo fungovat, a s obasnými kontrolami jsem tyto léky uíval skoro dva roky. Ped pár týdny jsem pestával léky uívat. Nyní jsem spokojen, protoe u spím prakticky normáln jako ostatní lidé.
 
Mnoho lidí mívá v noci deprese, které zpsobuje nedostatek svtla. Máte nkdy z neho strach?

Mezi lidmi se obas íká, e lovk si zvykne na všechno. Mn nezbývalo nic jiného, ne si na slepotu zvyknout. Jiný výbr jsem neml. Pizpsobil jsem se ivotu, kde vidím jen tmu, a nezmní se to za týden ani za rok. Jen co jsem si po píchodu z nemocnice doma uvdomoval, co to je být slepý, nezstalo mi hodn nocí ani jedno oko suché. Kdy lovk oslepne bhem setiny vteiny, zmní se naprosto celý ivot a vbec není jednoduché si na to lehce pivyknout. Pes den jsem se mohl vnovat rzným vcem, ale v noci, ve strašlivém tichu, mi hrozivé myšlenky proudily hlavou. Byl jsem prost pod vlivem šoku. Nedokázal jsem si pedstavit, jak budu dále chodit, poznávat vci, lidi, e u nikdy neuvidím svoje blízké. Nedá se ani popsat, jak jsem z toho byl psychicky na dn. Trvalo to nkolik msíc, ne jsem se s tím smíil. Moje máma mi íkala, e kdyby byla slepá, tak by se strašn bála být doma sama. U m je to ale stejné, jako díve. Myšlenky na strach mi nepicházejí do hlavy, nebo na n rychle zapomenu kdy se náhodou objeví.
 
Trpíte ješt njakými  komplexy?

Dovolím si íci, e u njakou dobu rozhodn komplexy nemám. Mám povahu jako citlivý lovk, take v období po nehod, kdy jsem ml vnímání znan omezené, na komplexy nebylo místo. V dob, kdy ji jsem se vracel do pvodního tlesného a psychického stavu zaal jsem si to uvdomovat. Rodie mne ke všemu pemlouvali i rovnou postavili, protoe já jsem ml znanou nechu, a snad jsem se ješt nesmioval s tím, e budu ít jako nevidomý. Nedokázal jsem si pedstavit jak to pjde dál. Pi trénování chze kolem našeho domu mi obas proletly hlavou myšlenky, jestli na m náhodou nekoukají sousedi. Trpl jsem spíše nervozitou, kdy jsem poprvé se slepeckou holí vyrazil sám na první cestu do msta. Vbec jsem se nestydl ped lidmi, kteí mi nabídli pomoc. Pekvapilo mne, kolik jich bylo za jednu cestu z domu do námstí.
Dnes u ani nevím, co to slovo komplex znamená. Všude se pohybuji a jednám s jistotou skoro vtší ne díve. Ve mst se nebojím zeptat ostatních na dleité vci, které zrovna nutn potebuji. Chození do krám a na úady u taky zvládám v pohod a zatím jsem se setkal jen s kladným pístupem od ostatních osob.
 
Jaké je vaše nejvtší ivotní pání? 
 
Samozejm navrácení zraku. To je opravdu moje stálá touha podporovaná nadjí, e zanu alespo trochu vidt. Jinak ádné velké pání nemám. Do budoucna radji nic neplánuji, protoe moc dobe vím, e me klidn pijít událost, která ty plány naprosto znií.
Rozhodn nesním o tom, abych zbohatnul nebo se stal slavným lovkem. Nkterá pání, po kterých strašn touíte, se splní. lovka to sice njak potší, ale pak zane znovu touit, aby toho bylo víc a víc. Já si jen peji, abych proil svj ivot v klidu a pohod a jednou zaloil vlastní rodinu.
 
Pinesla vám ztráta zraku nco pozitivního?

Urit je to zlepšení mých dalších smysl. Není to dlouho, co se nám stala zajímavá vc. Mezi svátky jsem šel s mamkou po mst. Blíili jsme se k dtskému hišti s houpakami a dalšími atrakcemi. Byly zde ti dti, a najednou matka povídá jednomu z nich: „Podívej, kdo k nám jde!“ Okamit jsem podle hlasu poznal, e to je moje sestenice s dtmi. Oznámil jsem to pekvapené mamce, která ji na tu dálku  vbec nepoznala, protoe nemla brýle. Prost - zaal jsem mnohem líp slyšet, ne slyší normální lidé.
Jako nevidomý se chovám k lidem nejlépe jak to jde. Vtšinou je reakce stejná a atmosféra bývá plná pohody a úsmv. Kdy pobývám ve spolenosti nevidomých cítím se radostn a velmi spokojen. Se slepeckými organizacemi jsem byl nkolikrát na rzných pednáškách, vystoupeních a debatách. Je poteba, aby se lidé co nejvíce seznamovali se ivotem nevidomých a jednání s nimi. S vodící fenkou Anny jsem byl nkolikrát i v mateských školkách, protoe Anny je z pítomnosti dtí nadšená, a toté mohu íci i o dtech samotných.
 
Pokud byste se znovu narodil, ím byste chtl být?
 
Nad tímhle jsem nikdy ván neuvaoval. Kdy jsem byl dít, napadaly mne rzné myšlenky. Dlouhý as jsem ml silné nutkání stát se myslivcem, co chodí po lesích. Léty se pedstavy mnily, z hudebníka na bicí nástroje na barmana, idie a podobn.
Nevím tedy ím, ale naprosto pesn vím, kde bych chtl ít. Pedstavoval jsem si vdycky jaké by to bylo ít v rzných ástech svta a podvdom se nejlépe cítím v Asii. Moná i proto, e mezi má oblíbená jídla patí práv asijské pokrmy.

Pi naší poslední schzce jsem vás vyzval, abyste zaal psát svou vlastní knihu a tak pedal vaše cenné zkušenosti lidem, kteí se nacházejí v podobné ivotní situaci. Tenkrát jste mi slíbil, e se do toho asi pustíte.

Vaše pemlouvání k napsání mé vlastní knihy mi nejen polichotilo, ale pedevším velmi potšilo, take u pár dní po našem setkání jsem se do toho vrhl. Zaal jsem psát po jednotlivých ástech, které zachycovaly uritá období mého ivota po nehod, a také nejrznjší zajímavé události, které se mi v té dob staly.
Nejhorší ze všeho je nezapomenout na dleité vci, lépe eeno, vzpomenout si na n. Zejm se budu muset obrátit i na své blízké, kteí si nepochybn vzpomenou na spoustu dleitých vcí. Nikdy bych nevil tomu, e bych se mohl autorsky podílet na knize, která bude opravdu vydána. A stalo se - díky vám a vaší knize „Kolja aneb to neznáte mého psa“. Kdyby mi ale vyšla má vlastní kniha, tak bych byl nejšastnjší lovk na svt.
 
A vaše pání na závr?
 
Peji všem lidem, aby proívali takový šastný ivot, jaký nyní proívám já. A hlavn - vdy s úsmvem na tvái!

 
Petr Hromádko – Václav idek
* * *
rozhovor s Petrem vedl Václav idek
foto z archívu Petra Hromádka

Zobrazit všechny lánky autora
 
 

Komente
Posledn koment: 27.08.2020  13:42
 Datum
Jmno
Tma
 27.08.  13:42 Vclav Podkovn pro Vesuvjanku, Bobo a Vladimra
 27.08.  08:42 Vesuvjana dky
 27.08.  08:09 Bobo -:)))
 26.08.  10:20 Von