Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Koronavirousek vládce svta

Kdy se tenhle mravý uliník objevil i v Praze, zaal se mi svovat Vesmír: „Cítím se jako vný „Star Dance“, kde se u miliardy let toí planety a kadá jen kolem své osy, egoistky. Nkteré si hrají jako dti. Kdyby ses ohlédla o tyi a pl miliardy let nazpátek, tak takové dcko tehdy byla planeta Zem, pkné zlobidlo. Jednou si hrály s kamarádkou planetou Theia na berany, berany, duc, a pitom do sebe vrazily tak siln, e kadá vyplivla havý obsah svého aludku. A ten obsah, jak jinak, se zaal toit a toit, a se promnil v kulatý Msíc.

Zem z toho byla v šoku. Nový kamarád se jí poád pletl do otáení, a ji zpomalil a tím i ochladil. Pestávala být horká a udrela v sob vodu, a tak postupn nebyla o oceány na Zemi nouze. Moská voda byla mlsná. Olizovala zemskou kru a vycucávala z ní minerály. Ty se pátelily se sinicemi, bakteriemi, které se zaaly v moi pkn roztahovat. Bavilo je pro zábavu rozbíjet molekuly vody, vysávat z nich kyslík a ten pak vydechovat do vzduchu. A tak se stalo, e práv tyhle „kuaky“ dostaly nepostradatelný kyslík do zemské atmosféry.

Tenkrát, bylo to ped dvma a pl miliardami let, se zaaly dít zázraky. Kde se vzala, tu se vzala, na Zemkouli se objevila arodjka Fotosyntéza. Sotva se nadechla, vyhrnula si rukávy a pustila se do arování: „Já si na vás posvítím!“ Vyhroovala všem neivým bukám a bakteriím. „áry, máry, koní klid. Te zanete ít!“

Fotosyntéza neztrácela as. Svítila na anorganické buky všech typ, poskládala z nich ivé organismy a ivot na planet Zem dostal zelenou. Narodila se píroda.

Hlína, tráva, kee, stromy, lesy a v nich stovky vir, stovky jejich píbuzných. arodjka Fotosyntéza se jich neptala, jestli na svt chtjí, ale kdy u na nm byli, touili na nm ít. Nejbezpenji se cítili v pralesích. Tam objevili netopýry. Poprosil je, jestli by se mohli ubytovat v jejich tlamikách. Netopýi souhlasili. V zim všichni spokojen spali, v lét poznávali okolí. Co netopýr to létající hotel. Kdy viry vyplivl, vydechl nebo vytrousil, nikomu to nevadilo, dokud se na Zemkouli neobjevili lidé. 

„To bylo ped tymi miliony let“, pipomenul as, vný sportovec, který zrovna bel kolem a zaslechl náš rozhovor s Vesmírem. Vesmír asobce chválil: „Je to frajer. Jsou mu miliardy let a stále mladík v kondici. Podepisuje se na všechno kudy bí. Ped sedmdesáti miliony dlal záezy na schránkách škeblí v moi, dlá letokruhy v kmenech strom, aby se daly sítat.“ Ne mn si také dlá poznámky. „Bude h“ uklidnil m Vesmír a pokraoval: „Není to ádné neviátko. Je pesný a neústupný. Rozhoduje o tom, jak dlouhý bude, na které hvzdné tanenici den. U vás na zemi dvacet tyi hodin. Na Jupiteru, protoe je pi tle, trvá den jen devt hodin, padesát pt minut a ticet vtein. Zato Venuši, prvotídní baletce namil den dlouhý sto sedmdesát šest vašich dní. Spoítejte si, kolik to je hodin! 4.224 hodin. To koukáš!

Po tchto slovech se Vesmír náhle omluvil: „Njak jsem se rozpovídal, ale u musím konit. Slunení soustavy poádají dleitou schzi, na které nemohu chybt. Pozdravuj ode m Zemkouli. Bude slavit narozeniny. 4,6 miliard rok!“

„A bere dchod?“ Zeptala jsem se starostliv.

Vesmír se rozesmál. „Kde bych na to asi vzal?“ Zamával mi a pesto, e zstal, zmizel v nedohlednu.

Najednou se mi zdálo, e jsem na Zemi sama. Pkn mi zamotal hlavu! Taktak, e jsem se nezaala toit kolem své osy. O em jsme to vlastn s Vesmírem mluvili, ne nám skoil do ei as? U vím.Jak se objevili na Zemi první lidé. Vyvinuli se z opolidí a opolidé z opic, a zajímalo by m kdo se vyvine z lidí? Zbydou na planet njací? Vesmírným prachem poprášení? Drme si palce.

Naši prapedkové, malé tlupy nomád,dlali co mohli. Nauili se pracovat se zvíaty, kterých v té dob u byla píroda plná. Rozeznávali je. Vyhledávali je. Lovili je. Zabíjeli je. Ochutnávali je. Objevili ohe. Boukový blesk, suchá tráva, peskoila jiskra, plameny. První ohništ. Sesedli se. Poprvé vaili maso. Pekli. Grilovali. Mozek lovka sílil, jásal. Vymýšlel chytré vci. Nkterá zvíata si lovk ochoil, aby mu pomáhala. Nkdy, výjimen, jedli lidé sami sebe. Dvod toho poínání byl „Sníš-li stateného, budeš statený“. Kuchaský recept lidorouti nezanechali.

Zdá se, e jistá vypoítavost byla matka pokroku. Ukázalo se, e lovíkové, mají-li všeho dost, chtjí víc. Kdy mají víc, chtjí ješt víc a víc. Ti, co pišli první, si postavili chýše. Pozdji chalupy. Pak stavli domy. Potom mrakodrapy. Vznikala megamsta. Aby pro n získali pozemky, zaali kácet i pralesy, kde byla odjakiva píroda nejpírodovatjší. Tak bezohledn jí dávají lovíkové najevo vdnost za to, e je kdysi na naší planet uvítala a pohostila. Berou jí doslova pdu pod nohama. Tím, e ji likvidují, berou však pdu pod nohama i sami sob. Napadá m otázka, jestli je odborný termín “Homo Sapiens“ opravdu výstiný!?!

Zklamaná píroda vyhlásila heslo: „Chcete toho moc? Pošlu vám nemoc“. A protoe je laskavá, dodala: „Na pomoc!“ A drí slovo. ínské netopýry, kteí ztratili svj domov v pralesích, poslala do mst. Tam jsou tito roznašei vir vyhlášená delikates. Polosyrový netopýr plný vir, am! Sinologové vdí, o em mluví.

„Kdy nebude netopýr, bude lovk“. Virouskové usoudili, e bude lepší udlat si hotely z lidí. Nasthovali se hlavn k tm, kteí u nkteré jejich kamarády hostí. ím vtší spolenost, tím vtší legrace. A tak nastala „zábava“. Ale ne zas tak moc velká. Ukázalo se toti, e lovk vydrí mí ne netopýr. Kdy se virousek v lovku zabydlí, dostane hostitel horeku, kašle a sotva lape po dechu. A nkterý dokonce pestane existovat. To ale virousek netušil. Nechtl lidem škodit. Nevdl, e má nad nimi takovou moc. Studované hlavy virolog, epidemiolog, bakteriolog, mikrobiolog a jiných log tak zamotal, e mu po dkladném vyšetení daly jméno COVID-19. Jeho sebevdomí rostlo jako z vody a zaal se cítit jako vládce svta. Všude se o nm mluvilo jako o koronaviru a on se rozhodl cestovat. „Kdy mám vládnout svtu, musím ho poznat“ a poslechl se. Z mateské íny, kde poprvéukázal, co dovede, to vzal do Evropy. Itálii si zamiloval.  Zdálo se, e tam zstane, ale zvdavost ho zahnala do Španlska, do Portugalska, ani Francie není k zahození! Prost nebyl stát, který by nenavštívil.

Cestovala s ním i spousta jeho sourozenc. Nasedali do lidí jako do auák, a tak mli o dopravu postaráno. Lidé rozváeli koronaviry po všech koutech svta, do Ameriky, do Asie, do Afriky, a ješt k tomu zadarmo!

Koronavirousek nezstal nic dluen. Ve všech zemích, které poctil svou návštvou, se zaaly dít vci! Všechny ostatní druhy vir mu popularitu závidli. Vládám všech stát, které COVID-19 navštívil, naskoila husí ke ze strachu, aby neztratily od voli jedniku s hvzdikou, kdyby vydávaly špatná rozhodnutí. Jenome „babo ra“, která jsou správná? Ekonomicky únosná?

Ministi zdravotnictví dostali zelenou. Naídili obanm nosit roušky. eši jsou národ poslušný a mající smysl pro humor. Ihned se dali do spolupráce. eny si vzpomnly, e mají doma šicí stroje, njaké kusy látky a dobrou vli. Rozešily se zeširoka. Roušky a respirátory se hrnou mezi potebné. Koronavirousek nemá šanci stídat hotely. Nesmí si naíkat. Tahle rovnostáská módní pehlídka vznikla kvli nmu. Je jejím spoluautorem a má to nco do sebe. Najednou, i bez revolucí, jsou si všichni lidé rovni. Najednou nerozhoduje krása ani ošklivost. Lidé jsou pokornjší. Oceují ve vztazích dleitjší vlastnosti. Pomoc v nouzi. Soucítní. Obtavost. Charakter. Válení z jakýchkoliv dvod ztratilo smysl. Zvítzit musí zdraví a generálové jsou lékai. Lidé jim provolávají slávu a vdk. Zvony z ví kostel jim zvoní na poest. Moná se jim nakonec podaí pemluvit virousky, aby nosili respirátor.

Vládní naízení, e budou zavené školy nkteré dti uvítaly a nkterým se stýská. Uitelé jsou na tom podobn. Elektronická komunikace je všehoschopná. 1+1=4-2 a je to. Virtuální lekce, ne bys ekl „švec“. Tídy zstaly prázdné. Úady jsou na tom podobn. idii autobus vozí prázdná sedadla. Vlakem jezdí jenom strojvdce. Restaurace zavené. Pivo kroutí hlavou. Obchody zavené. Auta neopouštjí parkovišt. Prázdná námstí jsou nebývale fotogenická. Architektura dom jako by vstala z mrtvých. Stejn tak jsou na tom ulice. Divadla bez divák. Koncertní sín bez poslucha. Ticho. ádný potlesk. Virtuální online koncerty je mají nahradit. I v domech je tajemno. Ve výtazích se nikdo nevytahuje. Na schodištích se obyvatelé nepotkávají. Vosy, komái a klíšata nemají koho štípat. Jsou v šoku. Létadla pistála. Pampelišky v parcích si hrají na sluníka. Vyprávjí tráv své jarní píbhy. Vzduch bez kysliníku uhliitého pekvapuje svou oistnou krou. Domácí zvíata cítí, e se nco dje.

 

Koronavirousek rozhodl, e hlavn dchodci nesmí ven ze svých domov, aby je nenakazil. Bývají nemocní, a ješt by na nj svedli, e to zavinil on, kdyby, nedej Boe, museli dát ivotu na shledanou. Konen, vdy se léta starali o své dti, tak jim má kdo uvait, uklidit, obstarat to nejdleitjší co potebují. „Cha, cha“ zasmála se pochybnost, ale pochybnost se me mýlit. Prost starým lidem nezbývalo, v tomto svtovém rouškoobdobí ne sedt celé dny v keslech u televizor, které praskaly ve švech. A jak tak starouškové sedli, nabývaly jim od toho sezení zadní ásti tl. To ale nebylo na škodu. Mli kam ukládat stres ze strachu, co se na té naší Zemkouli ješt bude dít. Ukládat tam deprese ze samoty. Nejistoty. Pocit, e jejich mozek stupidizuje v tomto bezkontaktním ase. S internetem si vtšinou rady nevdí, a tak se zabývají úvahami o tom, kde se asi vzal ten podezelý organismíek, který zmnil ivot lidské populace na svt. Vypstovala ho pleticháka mutace na pání matky pírody, nebo pvodn prcek rozmazlený netopýry utekl z njaké laboratoe, kde dostal za úkol vládnout svtu?

A si zase jednou budu povídat s Vesmírem, musím ho upozornit na to, jaký „dárek“ dostala naše planeta Zem k narozeninám. Obávám se, e po mých informacích zane i Vesmír nosit roušku.

Nebo se stane zázrak? Podaí se nám virousky zmutovat z útoník na ochránce lidských organism. S COVID-19 se pestane politikait. Zavládne porozumní. Píroda, pravda a láska zvítzí a na Zemkouli se konen zabydlí štstí.

 
Text: Ludmila Lojdová
Ilustraní foto: Miroslav Šesták 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 20.08.2020  07:57
 Datum
Jmno
Tma
 20.08.  07:57 Von
 20.08.  06:51 Vclav