Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Houby od Arsena Lupena

Je to u pkných pár let, co se našim sousedm stala zajímavá píhoda. Se sousedy jsme vdy mli a dodnes máme vztahy - dalo by se íci - a ideální. Obas chodí oni k nám nebo my k nim, popíjíme, oslavujeme a legrace nezná mezí. A obas se stane, e si vzájemn vypomáháme v rzných vcech. Prost naše mezi sousedské vztahy by mohly slouit za vzor.

Poslední slunené srpnové dny jsme si uívali, jak se jen dalo. V lesích nedaleko našeho msta se snad zbláznily všechny houby a klubaly se ze zem neuvitelnou rychlostí. Moji rodie, dozvdíce se tuto novinku, neváhali, vybavili se košíky a kapesními noi, rychle sedli do auta a vyrazili k lesm.

Kdy jsem zjistil, e nemám zrovna nic dleitého na práci, rozhodl jsem se, e pojedu s nimi. Povaoval jsem za ideální píleitost - kdy u nejsem na hledáních tch houbovitých klobouk zrovna "nejlépe vybaven" - e se mohu také jednou nadýchat erstvého vzduchu.

Piznám se, e na sbírání hub jsem nikdy neml velký talent. V lese bylo krásn, lesní vn provázela zpv ptactva a obas bylo slyšet také zvuky jiných tvor. I já jsem ml pi hledání hub úspch, ovšem v porovnání s rodii velmi nepatrný.

Po návratu dom jsme se hned pochlubili sousedm košíky plných hub. Ty to ani moc nevzrušilo a dál se vyvalovali na terase, uívajíce si tímto zpsobem krásný teplý podveer. Snaili jsme se je pesvdit, a také hned zítra brzy ráno vyrazí do lesa, e je tam hub ješt poehnan. Mávali však nad námi rukou a kroutili hlavami, jako e to jsou sice parádní kousky, ale kdopak by to u nich jedl ...., a pak taková námaha s istním, dejte pokoj!

Doma jsme hned zaali s okrajováním a zpracováním hub podle rzných recept. Moje mamka, která hýí bujnou fantazií a má nebývalý smysl pro humor, pišla na velkolepý nápad, jak se ásten hub zbavit a "darovat" je sousedm. Koukali jsme na ní zprvu pochybovan, ale nakonec jsem se k tomuto nápadu zanedlouho pidali také.

Bylo rozhodnuto. ekali jsme, a se úpln setmí, pak jsme si našli erné obleení a ernou barvu, která se dala nanést na pokoku, jsme se zmalovali k nepoznání, take jsme nebyli ve tm vbec vidt.

Kdy u tma zhoustla tak, e by se dala skoro krájet, vyšli jsme opatrn z domu. Já nesl štafle, mamka krátký ebík a všichni psi v okolí ped námi zdšen utíkali.

Velice opatrn jsem opel štafle o plot k sousedm a pak spustil ebík na druhou stranu. Pomalými tichými pohyby jsme pelezli plot a z ruksaku na maminých zádech jsme vytahovali jednu houbu za druhou, zašroubovávali je na rzných místech zahrady do trávy, o ní se s pimhouením jednoho oka dalo íci, e je to anglický trávník.

S bravurou Arsena Lupena jsme se po dokonení díla vrátili bleskurychle zpt a zmizeli v našem dom. Vdli jsme toti, e sousedi ped tím, ne jdou veer spát, vychází ped dm, rozsvítí venkovní svtlo a pak vychutnávají  svou poslední cigaretu ped spánkem. A práv pár metr od vchodu do jejich domu jsme nasázeli najednou velký trs hub.

Celá rodina se namakala k okénku v koupeln, kterým bylo dobe vidt na místo inu. Samozejm jsme tam stáli potm, celí netrpliví, ani jsme nedutali a ekali, a se rozsvítí a sousedi vyjdou ven. Doufal jsem, e dneska snad nepjdou spát bez zakouení.

Ubhla necelá tvrthodinka a venkovní svtlo v protjším dom se rozsvítilo. Na terasu vyšel pan domácí, zapálil si cigaretu, labunicky potáhl kou a zase ho vypustil. Najednou v nm hrklo, zakuckal se a zaal se dusit. Popošel opatrn ped dm, sklonil se a zaal volat:“ Jarunóóó, po sem rychle! To snad není moný, u nás na zahrad rostou houby!“

 

Mli jsme co dlat, abychom nevybuchli smíchy pi pohledu na to, jak nevícn kroutí hlavou. V záptí vyletla z domu i sousedka v noní košili a my uslyšeli: „Nojóóó, máš pravdu! Hromadkovic se honí po lese jak blbí a nám to tu roste pímo u nosu.“

Zaala pobíhat pomaten po zahrad, vytahovala jednu houbu za druhou, skládala si je do vyhrnuté noní košile a poád tomu nemohla uvit. Po chvíli jim ale zaínalo docházet, e cosi není v poádku, protoe nacházeli stále nové a nové houby. Ale i pesto stále lezli po tyech po trávníku, nakukovali pod kee a vbec nic nechápali.

Naše rodina to u za koupelnovým okénkem nemohla smíchy vydret. Vyšli jsme ven ped dm a zahalekali na n: „Tak co, u vás u taky rostou houby?“

Kdy jsme jim se smíchem vysvtlili, jak se ten houbový zázrak pihodil, sousedi nám zase na oplátku sdlili své první dojmy, které je napadly, kdy uvidli tu záplavu hub na své zahrad. Nakonec jsme si popáli dobrou noc a odešli spát s dobrým pocitem, jak se nám tahle Lupenova akce zdaila.

A co íci na závr? Snad jen to, e tato houbová píhoda jasn dokazuje, e zachce-li se vám hub, nemusíte chodit do ádného lesa. Staí se jen dobe dívat kolem sebe....

 
Text: Petr Hromádko
Foto:  Václav idek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 13.09.2020  10:24
 Datum
Jmno
Tma
 13.09.  10:24 Vesuvjana dky :-)))
 13.09.  09:45 Von