Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oleg,
ztra Matou.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (1)

Jak to zaalo
 
Zaalo to všechno obyejným telefonním rozhovorem jednoho únorového veera roku 1998, kdy m oslovila sestra Daniela, ijící v USA ji od roku 1968: ,,Ahoj, brácho, co íkáš mému zteštnému nápadu, e bys k nám pijel na 3 msíce s moností poznat americký styl podnikání a nauit se vait nkterá typická americká jídla? Pracoval bys v hotelu, jeho majitelem je náš pítel – ale bez finanního ohodnocení – anglitina má pro takovýto druh práce, i spíše výuky, speciální výraz ,,research”. e nemáš peníze? No s tím poítám, s tím si nelam hlavu. e neumíš anglicky? Nevadí, tady se nauíš. Máš ješt njaký problém? Ne? Tak zavolám za týden a ty mn ekneš ano, abych mohla vše zaít zaizovat. Zdravíme tvou enu a oba kluky, ahoj.” Nebyl to obyejný telefonát. Nabídka sestry mi vyrazila dech a toho veera úpln znemonila klidné usínání. 
 
Po mém souhlasu s odletem 25. ervence pak zaalo pt msíc píprav, které nebyly nijak nároné. Zajistit si vízum do USA, sehnat pár zajímavých recept na klasická eská jídla, zajistit si k nim dostatek koení (sušené houby), koupit pár dárk a pro švagra nkolik piv. Daleko obtínjší bylo hledat odpovdi na nepedstavitelné mnoství otázek, které se stále honily mou hlavou.
 

Jaká bude cesta? Jak zapadnu do kolektivu lidí prosperujícího hotelu? Jak se s nimi budu domlouvat? Jakou práci budu zastávat, kdy nejsem kucha? Jak se budeme snášet (se sestrou a švagrem), kdy jsme se ticet let nevidli? Jak jim oplatím jejich nabídku? Jak se vyrovnám se steskem po rodin? Jak se s odlouením vyrovná moje ena? Vyjde finann s penzi, které doma zstanou? Neztratím práci, i kdy mn poskytli neplacené volno? A mnoho dalších otazník… Nezodpovzená po mém návratu dom zstala pouze jedna otázka: “Vrátím se tam ješt nkdy?”
 
V posledním týdnu ped odletem pípravy prolínající se s cestovní horekou vrcholily. Hlavn pée mé sestry byla tak veliká, e jsem ml nkdy pocit, jako by mn bylo tináct let a starala se o m maminka. Její pokyny, které picházely zejména v posledním týdnu ped mou cestou denn bud’ telefonicky nebo pes e-mail, tento mj pocit více umocovaly. Ješt dnes, kdy vzpomenu na pípravné období, stále se mi vybavuje její starostlivost: ,,Do letadla si vezmi pohodlný odv – nejlépe tepláky – nejlépe pantofle, v letadle se asto procházej, a ti neoteou nohy, doklady a peníze – staí ti 10.00 USD na limonádu – ty musíš mít v penence na krku. Odmítej nabízenou pomoc od rzných individuí na letišti, nikde neku, ani v letadle, ani na letišti, je to zakázané a všude jsou citlivá idla, poletíš s SA, aby ses mohl domluvit a pípadn poradit s esky hovoícím personálem, voln balené jídlo musíš sníst, ne vystoupíš v New Yorku, nebo bys ml problémy s celníky.
  
 
 
Pak následoval podrobný popis, jak se orientovat na letišti a správn pestoupit na letadlo do Chicaga, kde m mla má pelivá sestra oekávat. Hlavn mi kladla na srdce: ,,Stále mj po ruce dv kartiky POSLEDNÍ ZÁCHRANY! Ty mi poslala napsané v anglickém jazyce a jejich obsahem bylo: mé jméno a adresa, její jméno, adresa a telefon, ke komu letím, jméno letecké spolenosti a íslo letu z New Yorku.

Pokraováním pak byl krátký text s prosbou o pomoc lovku, který neumí anglicky a chce pokraovat s uvedenou spoleností do Chicaga. Text druhé kartiky byl uren celníkm, e koení, které peváím, je jako dárek pro mou rodinu. Nevím, zda by mi jakoukoliv mou výmluvu tito dvoumetroví hoši v celním prostoru spolkli, neb jsem ho vezl více jak ti kilogramy. Byla to jedna z mnoha otázek, která byla zodpovzena po projití celním prostorem – prošel jsem bez problému. 
 
Pišla hodina ,,H”. Mne, kufry a manelku se synem naloil do auta bratr eny, obanku jsem si vymnil za pas, k desetidolarovce jsem pidal ptistovku (jako rezervu eské mny pi návratu), do píruní tašky pidal pantofle a vyrazili jsme na letišt. Rozlouili jsme se ješt ped odbavením, neb všichni museli vyrazit za svými povinnostmi… a tak mi zde, v deset hodin dopoledne, zaala má tímsíní odluka.

 
Text: Jan Kurka
 Ilustrace: Aleš Böhm
* * *


Komente
Posledn koment: 09.08.2020  08:01
 Datum
Jmno
Tma
 09.08.  08:01 Von