Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oleg,
ztra Matou.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak se mro z Prahy do Visly dostal (3/4)

Z knihy Václava idka „Sám ve víru zdymadel“

Ahoj mroi! 

Ahoj, mroi! Koukni, co o tob píšou,“ pivítala m druhého dne tchyn (maminka mé eny) a podala mi noviny. Hned na titulní stran byla fotografie z mého tréninku v polském Praském pístavu a nadpis: Mro z Prahy v lednové Visle! A o kus dál: Poítal s tím, e ve Varšav bude v novoroní den nejmén patnáct stup pod nulou. V dob tréninku bylo plus šest a voda mla plus tyi. Tohle asi tento plavec nemá rád. Nkteí tvrdí, e je takové teplo, e by host z Prahy mohl nastydnout. – Ela i já jsme se zasmáli. lánek pokraoval: Host z eskoslovenska by si pál, aby s ním plavali polští kolegové. Nevíme, jestli se njací opoválivci najdou. Kandidáti se musí podrobit lékaskému vyšetení a prodlat nkolik trénink. Doufáme, e se snad aspo jeden odváný rozhodne.  Jestlie ano, a se ihned hlásí… – a tak dál. Do pokoje mezitím pišel mj trnáctiletý polský švagr Jacek.

„Dneska se ve škole mluvilo o té plavb. Nikdo ve tíd nevdl, e to jseš ty,“ ekl. Vzpomnl jsem si, jak se ped nkolika lety, kdy chodil do první tídy, vytahoval ped kluky, e jeho sestra má za manela mue z eskoslovenska a oba bydlí v Praze. Kolem Prahy jsou hory, v nich bydlí praví Indiáni a ti chodí nakupovat do msta. Kluci tomu vili a Jacek byl njaký as slavný.

Ne jsem usnul, vzpomnl jsem si, nevím pro, na úpln jinou plavbu, z období ryze letního. Na Slovensku na Dunaji se v ervenci roku 1950 konala zajímavá dálková plavba. Bylo to v dob, kdy se zaaly objevovat rekordy na prudce tekoucích ekách. Iniciátorem téhle plavby byl ech, Karel Vobr, povoláním íšník. Inspirací mu byly u o rok dív konané dálkové plavby na Volze. Vobr se obrátil o pomoc a radu v té dob u na zkušeného Oldicha Lišku. Ten se Vobra ujal a náleit ho po všech stránkách pipravoval. Samostatná technická píprava plavby nebyla malikost, protoe Dunaj je mezinárodní tok, na jeho levém behu je eskoslovensko a na pravém Maarsko. Hlavní starostí bylo zajištní doprovodných lodí, asomi a vybhávání úedních formalit – všechno si musel vybhat a zajistit plavec sám. Jeliko se pi plavb v noci oekávaly místy víry, potopené vraky a neosvtlené bóje, musel být do akce zapojen krom spolehlivého kormidelníka a íní hlídky bezpenosti ješt zkušený lodivod Dunajské paroplavby. Pístavišt parník u Dvína v Bratislav se stalo místem startu. Bylo 18. ervence 1950, voda mla necelých šestnáct stup a vzduch dvacet devt. Pesn v pt hodin odpoledne skoil Vobr do vody. Do Hrušova piplaval u za tmy. Prvních sedmdesát kilometr plaval rychlým tempem, aby vyuil silného proudu Dunaje.

Ovšem v dsledku enormního vyptí si namohl stehenní svalstvo a koleno. To bylo na osmdesátém kilometru plavby. Léka ho ve vod lehce namasíroval, ale bolest nepestávala. Pesto plaval dál. O pl páté ráno dosáhl stého kilometru. Na kolech a na motorkách ho provázeli diváci po behu a do Komárna. Na stoticátém kilometru bolest v kolen trochu polevila. Plaval celou noc a den. Asi šest kilometr ped Štúrovem byl cíl. Kolem pl tetí odpoledne vystoupil vysílený, ale vítzný, ze sedmnáctistupové vody, v tle stoptapadesát kilometr… – a to u jsem, uondán všemi dojmy a vzpomínkami, usínal.

Pi dalším tréninku m zajímalo, kolik polských zájemc se pihlásilo k novoroní plavb. Celkem tyicet, ale písnou lékaskou prohlídkou prošli jenom dva.

Oslava Vánoc probhla v rodinném kruhu. Noviny psaly o mém zámru peplavat Vislu, ale mn bylo trochu smutno, e jsem na Štpána nebyl v Praze a neplaval s Liškou u Národního divadla. Letos to bylo u po ptadvacáté.

V tichém svátením odpoledni jsem si vzpomnl na vánoní píbh, který mi jednou vyprávl:
Bylo to asi osm let po válce. Jako kadý rok si byl i tenkrát zaplavat ve Vltav, v Braníku. Vzduch ml pt stup a voda nulu. V zálivu, kterému otuilci íkají Ledový, byl led. U behu o síle a deset centimetr, ale uprosted asi jeden. Bylo kolem druhé odpoledne, kdy se zaal rozcviovat na behu. Pak zaal plavat ve vysekaném ledu. Mohl být ve vod asi deset minut, kdy uvidl, jak na behu pobíhá nkolik chlapc. Kieli jako pominutí, házeli na led vtve, prkna a všechno, co jim pišlo pod ruce. Pak se ozval výkik: „Topí se!“

Olda vylezl z vody a bel mezi ustrašené chlapce. Dozvdl se, e se uprosted zálivu topí pes. Opravdu. Statný pkný vlák mezi ledem marn a zoufale hrabal pedníma nohama. Led se ale lámal a on se znovu a znovu potápl. Pokoušel se vylézt na led, ale vdycky sklouzl zpátky do vody. Vyl a skuel.

Pestoe ml Oldich svou dávku koupele v tle, vylezl na led. Pod váhou tla se led prolomil a on spadl do vody mezi ledovou tíš. Plaval k tonoucímu vlákovi. Ten, jak ho vidl, nabral síly a vynoil ješt jednou hlavu nad vodu. Kdy se Oldichovi podailo dostat se a k nmu, pes na nj vyskoil, pedníma nohama se zachytil ramen a umák mu pitulil na tvá. Oldich ho opatrn vynesl na led, kde ho poloil a domlouval mu jako malému dítti, aby se u nebál, e se neutopí. Pes zaal pomalu lézt po biše a pitom se tásl a chvl. Na zasneném behu se ohlédl nazpátek k Oldovi a pak se dal do bhu. Od chlapc se Oldich dozvdl, e to byl pes z blízkého domu, který bel po ledu, a ten se pod ním uprosted Ledové zátoky prolomil.

Pipomnl jsem si tuhle píhodu a usmál jsem se sám pro sebe: Nezachraují se vdycky jenom lidé, a to je dobe.

V malém pokojíku si hrál Jacek s mým synem. Oba leeli na podlaze mezi stavebnicemi a stavli Ocelové msto. adek sedl zamyšlen u svých rybek a obas poklepal prsty na sklo. Vypadalo to, jakoby si s nimi povídal. Vbec nepostehl, e jsem se posadil vedle nj a zaal jako on mlky pozorovat maliký svt ticha.  Hlavou se mi honily rzné myšlenky. A také urité obavy z pípadné ledové tíšt na Visle, protoe plavat v tak prudké ece mezi krami by rozhodn nebylo nic píjemného. Visla nezamrzne.

 
 
Zamrzla ale Vltava v tuhé zim v roce 1940, jak mi vyprávl Oldich.  V beznu se ledy hnuly a na Vltav plavaly mohutné kry, nkteré silné a jeden metr. Byla to velkolepá podívaná, nkterou chvíli se zdálo, e ledová zácpa poroste a do nebe. Pohled z mostu byl a dsivý, zvláš pi dunivém rozráení ohromných ledových ploch o pilíe. Pi poloení ruky na betonové zábradlí mostu byl citelný kadý úder. eka stoupala a o ti metry a všechno kolem vody mlo mimoádnou pohotovost. Mezi ledem plavaly kmeny strom, prkna, díví, devné boudy, nafouklá zvíata. Pepadový jez u Hlávkova mostu byl prolomen. Celá pírodní katastrofa trvala ti dny. tvrtý den, kdy voda klesla a došlo k zácp ledových ker, které se zastavily, rozhodl se Oldich k nemu neuvitelnému: Svlékl se do plavek a zaal pomalu lézt z jedné kry na druhou doprosted eky. Led klouzal, foukal studený vítr a modrozelená voda mla nulu. Sluncem ozáené ledové kry byly a alabastrov bílé a pi pohledu na n slzely oi. Rzn nakupené ledy tvoily hroty a sahaly od behu a k branickým ledárnám.

Nepehledná plocha mla nádherný vzhled zamrzlého severního moe a polárních kraj. Jen na nkolika místech se utvoily vtší mezery a bylo vidt do vody, kde plavalo nkolik divokých kachen a kousek dál dv lysky. Nad tím vším tiše krouili rackové. Pro opravdového otuilce bylo tko odolat, a tak Oldich slezl do vody a plaval uprosted ledové íše jak v pohádkové sluji. Plaval a prozpvoval si. Po obeplutí jedné z ledových bariér najednou uslyšel praskání, pukání a dsivé dunivé zvuky pod vodou. Pak uvidl, jak se celý ledový masiv dal do pohybu. Nezbylo mu nic jiného, ne snait se nepropadnout panice, pokusit se vylézt na jednu z ker a dostat se rychle na další kru. S vyptím sil se mu podailo vyškrabat se na jednu, kde si nkolik vtein odpoinul. Pak pokraoval peskakováním z jedné kry na druhou, pokud mono co nejkratší cestou na beh. Nkolikrát za sebou se ledový balvan pekulil a Oldich byl zpátky ve vod. Nové a nové vylézání na kry ho stálo spoustu sil. Cítil, jak mu ubývají. Prsty a pozdji celé ruce se stávaly necitlivými. Strach mu zaal stahovat hru a zárove i dech. Vdl, e nesmí propadnout panice. Na beh padl po nkolika minutách zcela vyerpaný. Tenhle záitek si zapamatoval na celý ivot. Nerad na nj vzpomínal, a za to, e jsem se ho dozvdl, vdím jenom našemu naprosto pátelskému vztahu.

Pokraování píšt ...

 
Václav idek
* * *
Koláe © Olga Janíková
Fotografie z archívu © Václava idka

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 18.08.2020  18:35
 Datum
Jmno
Tma
 18.08.  18:35 Vclav Podkovn
 18.08.  09:41 Von
 18.08.  08:12 Vesuvjana dky
 18.08.  06:25 Duan