Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Berta,
ztra Jaromr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Probuzené vzpomínky
 
Dnes v té obtíné dob jsme peván stále doma, s rodinou se zatím setkávat nememe a tak sledujeme televizi a to hlavn eské filmy a seriály a ped nkolika dny jsme oteveli program o hledání rodokmenu pana Karla Šípa. Sledujeme jeho Všechnopárty, ale tento program ml neekané pekvapení. Pan Šíp má mezi svými pedky také „Psohlavce“. e uvidím zábry pana Šípa v Klení bylo víc ne pekvapení. Já jsem toti také „Psohlavec“ a to dokonce ješt a za moem. Bohuel je tomu ji nkolik let, kdy jsem naposled navštívila Chodsko.
 
Moje maminka mn a pozdji i mé mladší seste vdycky íkala, e rodina její maminky, naší babiky Anny z rodu Beneš a Sladkých, pochází z Kozinovské vtve. Otec naší babiky František Beneš byl zahradník na Trhanovském zámku a jeho matka byla Barbora Sladká z Pece pod erchovem. Maminka to tak ekla a my jsme to samozejm pijaly. Vdly jsme, e máme na Chodsku píbuzné, a kdy skonila druhá svtová válka, zaali jsme k nim celá rodina pravideln jezdit na prázdniny do Trhanova.

Hned po válce, ješt v roce 1945, jsem tam jela  s maminkou poprvé. Bylo mi práv sedm let a pamatuji si velmi iv tu první poválenou slavnou pou u sv. Vaveneka na Veselé hoe. Samozejm, e jsem byla v práv nov ušitém chodském kroji.

Do Trhanova na prázdniny jsme ale jezdili i po tom smutném únoru, stále ješt tam byli další píbuzní. To u také jezdila i moje mladší sestra Renatka. Rychlíkem do Plzn, odtud dále vlakem do Domalic a pak lokálkou do Trhanova. Z Trhanova jsme všichni všude chodili pšky. Do Klení to bylo blízko, krásnou lipovou alejí od Trhanovského zámku, do Kozinova „Houvzda“ jsme chodívali pes Trhanovskou horu a Hrádek s Kozinovou sochou, ale i do Domalic jsme asto chodili pšky. Práv tak k rybníku na Šnajberku a dále i na Babylon. Jenom po únoru se ji nesmlo na erchov, tam hlídali místo Chod naše socialistické hranice bdlí pohraniníci. Vdy kdy jsme se z kleneského hbitova vydali k Baarov soše na Výhledy, vracívali jsme se pes pole a louky vesnikou Chodovem zpt do Trhanova. Trhanovem protékal potok a v nm jsme chytali raky. Kousek za Trhanovem smrem na Pec pod erchovem je staiký hbitov. Tam jsme chodívaly s maminkou s kvtinami na hroby.

Mla jsem a pozdji i moje sestra to štstí, proívat nkolik let letní msíce v této pkné vesnici.
Pomáhaly jsme sklízet obilí, nosit na pole obdy i pi práci kolem hospodáství. Jedna z odmn byla, e jsme na píklad ráno v chlév mohly s hrníkem ekat na erstvé kravské mléko. Stará teta Dodla (Dorota) potom také dlala vlastní máslo. Zapomete na cholesterol, takové máslo u nikdy neochutnám. Do Prahy jsme si ho vozili zabalené v kenovém listu. A co teprve všechny ty fantastické lesní plody – jahdkami poínajíc, potom maliny, ostruiny a ješt jsme vdycky stihli houby. Vracely jsme se se sestrou z prázdnin a stále mluvily „bulainou“. Vozily jsme si z Klení pknou chodskou keramiku a kadý rok njaké nové písn.
Potom to jednou skonilo.
 
Ztracené prázdniny
 
Buení krav po ránu
a teplo letní návsi
ochraptlý zvonek do krámu
nad prašnou cestou zvoníval si.
 
Medem lip voní vzpomínka
a hladí tichem hory lesnaté
zas za ruku m vede maminka
a u rybníka vyplašíme ápy nohaté.
 
Ztracené prázdniny hledám vás
vrate mi kousek toho léta
jen jednou chtla bych potkat zas
mír toho krásného kousku svta.
 
Jak najít cestu podle potoka
ten potok s raky u tam není
pozd se vracet do dne i do roka
co bývalo je na hbitov psáno na kameni.

 
Na moje milované Chodsko, které mi do duše i srdce zasela moje maminka, jsem potom po letech pijela a s manelem, nedlouho po naší svatb. Kam jinam bych ho bývala mla vzít?
 
Pak to trvalo mnoho let, ne jsem Chodsko mohla opt navštívit. Maminka mi posílala do Austrálie pohledy, kníky a dokonce i keramiku. Nkteré vci jsou dokonce ji více jak sto let staré. A konen nám bylo dovoleno domov navštívit po roce 1989. V roce 1994 jsme tam pivezli i syna Jindicha, jeho australskou manelku a dv vnouata. Provezli jsme je po Chodsku, prochodili lesy a dti se probhly po loukách. Ukázali jsme jim vše, co bylo moné.
V roce 2000 jsme se tam konen také vypravily i se sestrou a švagrem, kteí ijí v Praze.

Chybla nám tam ale ta „bulaina“, protoe maminka nás uila básn Antonína Klášterského a etla nám chodské pohádky, a tak my jsme si Chodsko pamatovaly, tak se tam peci mluvilo.

A tehdy znovu jsem zaala pemýšlet o tom, zda je opravdu Jan Sladký Kozina náš pedek. A o nkolik let pozdji pes poslední píbuznou, která tehdy stále v Trhanov vlastnila rodinný dm, jsme navázaly kontakt s dnes ji páteli, v Peci pod erchovem. Pes n jsme našli cestu do Plzeského archivu a další pátelé v Plzni nám potom pomohli najít tu správnou osobu, která nám podle archivních dokument doloila naše zbývající dv mezery v rodokmenu, který se nám zatím pracn podailo sestavit. Dnes tedy máme úedn potvrzeno, e ob se sestrou patíme do Kozinovské vtve. A tím spíš mn nikdo nevymluví, e jak mi maminka kdysi vyprávla, jsem se nenarodila v ádné porodnici, ale e m našla pod kamenem na erchov. Jak jist víte, tak na Chodsku, snad ješt dodnes, nenosí holiky vrána a chlapeky áp, ale maminky nacházejí „dcka“ na erchov pod kamenem. No moná, e se to zmnilo, protoe za toho bolševismu se na erchov chodit nesmlo. e by to bylo mlo špatný vliv i na tu „bulainu“?
e by vám mohla být snad bulaina k smíchu?

„Jaký pa to ei, tuto pravda není,
pijte na voraky, na pou nebo pástky,
šudýš vztahujou se ruce zez stavení
k tím, co dou k nám hyjtu, z pátelstva ha z lásky.“ (A. Klášterský)

 
Chodsko mám hluboko v srdci. Chodskou ítanku, básn A. Klášterského a mnoho dalších pamtihodností jsem vnovala muzeu v Peci pod erchovem. Vím, e tam jsou na správném míst.
Já jsem rozhodn Psohlavec ijící sice daleko za moem, ale nikdy tím Psohlavcem být nepestanu.
 
Jana Reichová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 27.04.2020  12:44
 Datum
Jmno
Tma
 27.04.  12:44 Jarmila