Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Erik,
ztra arlota,Zoe.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Loni v íjnu zazvonil telefon
 
Loni v íjnu zazvonil telefon. „Pane Fulghume, naše první tída by vás ráda zaadila do své exkurze.“ Je to pedsedkyn Výboru pro terénní výuku prvák v jediné základní škole v nedalekém msteku u nás v Utahu.
 
Exkurze! Ano! To je pece magické slovo! Kdy jsem chodil do školy, hned po he Uka a vyprávj jsem ml nejradši exkurze. Vlastn jsem o exkurzích pemýšlel úpln nedávno. Asi msíc ped tím telefonním hovorem jsem v msteku stál na chodníku a závistiv jsem pihlíel, jak kolem pomalu projídí hasiské auto s kvílejícími houkakami. Úelem bylo udlat radost prvákm, kteí vzadu sedli na hadicích, dreli se zuby nehty, pusy od ucha k uchu, a byli nevýslovn šastní, e jedou s hasii po hlavní ulici. A takový hlásek nkde uvnit mé hlavy íkal: „Vemte m taky.“
 
Neuviteln jasn si vzpomínám na vlastní exkurze, které jsem zail ped padesáti lety. K hasim, do pekaství, do stáírny coca-coly, do mlékárny, na policejní stanici, na mstskou skládku a na stavbu. Ve druhé tíd jsme navštívili autoservis, projeli jsme se po mst autobusem, který nás nakonec zavezl tam, kde bývá odstavený na noc, a prošli jsme okresní muzeum. Také jsme chodili po hlavní ulici a lezli jsme do všech krámk, abychom vidli, co se odehrává v zákulisí, kde se zboí vykládá a rozbaluje. A samozejm – zoo. V zoo jsme byli nkolikrát. A kdy do msta pijel cirkus, byli jsme u toho – dívali jsme se, jak z vlaku vykládají zvíata a staví stan.
 
Dívat se ve tíd do uebnice se nikdy nevyrovnalo exkurzi.
Vbec m netšilo, kdy se vzdlávání posunulo k záleitostem, které se dají uit jedin ve školní tíd. A moc rád jsem se na univerzit zapsal na geologii, protoe jsem zase jezdil na exkurze – mohl jsem chodit a dotýkat se pedmtu svého studia.
 
Kdy jsem ml malé dti a ve škole ádali dobrovolníky, kteí by dti na exkurzi doprovázeli, mohli se na m spolehnout. Jednou jsme pi exkurzi vyrobili z papíru balón vysoký tyi a pl metru, naplnili ho horkým vzduchem a vypustili ho v mstském parku. Balón ve vzduchu chytil a blíil se ke steše nedalekého domu. Zavolali jsme hasie. Velmi vzrušující!
Kdy se všechno uklidnilo, áci to chtli zopakovat. Nejen balón, ale celou tu katastrofu – vypuštní balónu, ohe, hasie a všechno.
 
A kdy jsem já sám uil – kreslení, psaní a filosofii – nauil jsem se ídit autobus, abych mohl své studenty brát na exkurze. Podstatou mého kurzu kreslení bylo uvdomit si, e umlec zaíná pozorným sledováním reálného svta. Umlec se nikdy nedívá jinam, nikdy se neotáí zády. Jeho prací je dívat se. Vyrazit do svta a vidt ho z první ruky – takový, jaký je; a podat tahy šttce nebo slovy zprávu o tom, co vidl. Být ve svt a ne jenom svt studovat – to je úkol umlce. A tak jsme nasedli do autobusu a vyrazili jsme.

 
 
Této zásady jsem se pidroval i jako pastor. Kdy jsem studoval v seminái, doetl jsem se o hnutí francouzských katolických kní, kteí chtli chodit do práce. Ti kní v týdnu normáln pracovali jako všichni ostatní – byli to instalatéi, elektrikái, uitelé, dlali jakoukoliv uitenou práci. A o víkendu slouili mše. Rozhodli se být souástí svta, ne jenom pracovat v kostele.
 
A já se rozhodl, e to udlám také tak. V letech, kdy jsem byl pastorem, jsem v týdnu obvykle pracoval  na plný úvazek jako ostatní. V pondlí v 7.30 jsem musel být v práci. Rozhodl jsem se jednoznan. lovk se bu me soustedit na to, aby byl ve svt, nebo me vtšinu asu trávit v kostele. Bu me svt oslovovat, nebo se me zabývat kostelními záleitostmi.
 
Teprve nyní mi konen došlo, e mj ivot je jedna nekonená exkurze.
A já se moc snail, abych nebyl pouhý turista.
Spíš dobrodruh, cestovatel, badatel, ák a poutník.
Take chápete mé nadšení, kdy se m zeptali, jestli bych se rád zúastnil exkurze prvák. Není na tom nic dtinského. „No samozejm! To je bájené! A kam pojedeme?“
“Tedy promite, pane Fulghume, ale já jsem to asi neekla dost jasn. My chceme na návštvu k vám. Vy jste naše exkurze.“
Nevdl jsem, co na to íct.
Zejm to úpln poslední pootoení kola ivota.
Stala se  ze m exkurze.
“Dobe,“ vzdychl jsem do telefonu. „Klidn pijete – moje zoo má oteveno.“

 
 
* * *
Z knihy Roberta Fulghuma „Moná, moná ne“ vydané nakladatelstvím ARGO roku 1996

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 08.10.2020  15:32
 Datum
Jmno
Tma
 08.10.  15:32 Vlasta