Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Milue,
ztra Dominik.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Máme rádi zvíatááá, zvíatááá!
 
Na malérech naší rodiny se nemalou mrou podíleli i naši dva kluci. Ani jeden syn nebyl hloupý, byli jenom strašní lajdáci a škola jim byla vyloen na obtí. A navíc to byli pkní lupínkové, ádný pršvih se neobešel bez jejich úasti. Bu se aktivn podíleli, nebo alespo stáli jako šedá eminence v pozadí. Na kadém rodiovském sdruení m vdycky strašn mrzelo, kdy jsem si musela vedle jiných nemilých sdlení ješt vyslechnout: 
„Víte, on má na víc, ale je strašný lajdák, proto je jenom prmrný.“
 
Pravideln jsem se s nimi uila, hlavn s mladším Jiíkem. A mohl m ert vzít, kdy se po opakovaném a podrobném vysvtlování gramatických pravidel eského jazyka a závrené otázky, jak to tedy bude, nevinn zeptal:
„Mami, co myslíš, nebude zítra pršet? To by bylo blbý, máme jít pece hrát fotbal.“
 
Anebo mi vstícn sdlil:
„Jé hele, tamhle sedí vrabec. Ten je hezký, vi.“
 
Kdy u bylo zle, rázn perušil moje usilovné snaení jasným oznámením:
„Mám hlad, jdu se trochu najíst.“
 
U jídla se zdrel, jak mohl, protoe vdl, e pi mém asném vstávání nad uebnicí usnu a bude vystaráno.
 
To je potom velmi tké dret se zásad Komenského a lovk si íká, jestli pece jenom není lepší ruský Makarenko a staré eské písloví: „Škoda rány, která padne vedle.“
 
Pesto chodili do školy jak tak pipravení a já se smíila s tím, e ani z jednoho ádný Einstein a študiós nikdy nebude.
 
Mli pochopiteln plno jiných zájm, které jsme se snaili podporovat, aby se naši milákové mohli správn vyvíjet. A co by také obtavý rodi pro své potomky neudlal! Starší Roman se narodil se šikovnýma rukama a s láskou k montování a motorm všeho druhu. Sloil a rozebral všechno moné. Co na tom, e mu nkdy njaká souástka zbyla anebo naopak zase pebývala. To je pece detail. Vtšinu asu trávil ve svém království, v garái. Dom chodil jako kominík a za sebou nechával špinavé šmouhy a smrad z chemických prostedk. Ale modré oi mu z erného oblieje záily radostí a tím m vdycky odzbrojil.
 
Mladší Jiík miloval zvíata. Choval andulky, tyi bílé myši, elvu, keka, a kdyby ml pro chov více prostoru a lepší podmínky, urit by nastoupil tší kalibr. Všechna ta hav s ním pebývala v jeho pokoji. On sám si, jako skoro kadý kluk, na poádek píliš nepotrpl, a tak u jenom otevení dveí do jeho království vyadovalo silné nervy. O svoje kamarády se však staral skvle. Kadý ml svj píbytek a také jméno. Aby se mli opravdu dobe, brával je Jiík i na procházky po baráku a povídal si s nimi. Dodnes mi zstalo záhadou, jak pesn rozlišoval tyi bílé myši. Pro m je myš jako myš, ádný rozdíl v nich nevidím. A jsem nejradji, kdy ji vbec nevidím! Je to prost píšerný tvor, kterého se ješt do dneška bojím. Proto jsem si alespo s velkým sebezapením vymínila, e celý ten zvinec zstane pod zámkem a nebude nám voln rejdit všude mon. Jiík slíbil a udlal pro to, co mohl.
 
Njaký as souití se zvíátky fungovalo, ne však dlouho. Jednoho dne po píchodu z práce jsem jako jindy chtla zaít vait. A kdy jsem v ruce obracela kus masa a pemýšlela, jestli bude rajská nebo kopraka, cítila jsem, e mi nco pebhlo pes nohu. To nic, to se mi zdálo, ekla jsem si a pokraovala v úvaze. Ale pocit se opakoval, zase mi nco šmejdilo kolem nohou. To u jsem se poádn podívala a co jsem neuvidla! Na zemi vedle m sedla bílá myš a zvdav si m prohlíela. Rychlostí blesku, ani jsem netušila, e jí jsem schopná, jsem i s kusem masa v ruce vyletla na kuchyský stl a zaala vát hrzou. Všichni ti kluci, tedy synové a manel, se ihned sebhli do kuchyn.
„Co je, co se ti stalo?“
„Myš, myš!“
„Jaká myš a kde?“
„Tam, tam!“
 
Kdy zjistili píinu mého vyvádni, dali se do hurónského smíchu. Vdy vidt plnoštíhlou mámu, jak tancuje s kusem masa po stole, ve a bojí se malinké myši, to musel být záitek! Odmítla jsem svou posici opustit, dokud myš nebude chycena. Hledali všichni, protoe mli hlad, a po chvíli ji našli celou vystrašenou. Jiík byl hodný syn, pinesl mi ji ukázat a pravil s milým úsmvem:
„Mami, neboj se, to je pece Fifinka, ta ti nic neudlá. Jen si ji pohla!“
„Koukej tu potvoru poádn zavít!“ zavala jsem ze stolu z posledních sil. Kdy byla myš konen ve svém píbytku, odváila jsem se slézt na zem. Kluci se na m potuteln usmívali a vymovali si mezi sebou významné pohledy. A manel, který podle svatebního slibu ml pi mn stát v dobrém i ve zlém, ten se bavil nejvíc. Dokonce si kvli chycení myši nechal ujít fotbalové utkání mezi Spartou a svou milovanou Slávií. Jaká to byla od nho ob, to me ocenit jenom zrovna takový zarytý fanoušek. Abych se jim za všechno to píkoí alespo trochu pomstila, servírovala jsem k veei chleba s máslem. Moje pomsta nedošla naplnní, všem tem chutnalo výborn.
 
Podobnou zkušenost jsem udlala se zlatým kekem. Manel jel s Jiíkem do Kutné Hory k zubai, já toho vyuila a poádala jsem je, aby koupili cestou chleba. Doma m ekalo pekvapení. Chleba nikde, e prý na nj zapomnli. Místo nj jsme dostali dom dalšího kamaráda. Zlatého keka jménem Ferda. Kdy jsem vidla Jiíkv šastný úsmv, zapomnla jsem na chleba také. Chtla jsem ukázat dobrou vli a vstícnost. Vztáhla jsem ruku, abych Ferdu pohladila po hlav. Ale on se se mnou kamarádit nechtl, vztekle po m prskl a málem se mi zahryzl do ruky. Take náš vztah nebyl od zaátku kamarádský, ale zase jsem se kvli synákovi pemohla. S Ferdou nebyly zpoátku problémy, ale staré eské písloví íká, e všeho je do asu. A taky bylo. Jednou v sobotu veer, kdy je všechno hotovo a lovk se schoulí po týdenní lopot do pohodlného kesla k televizi, pibhl Jiík a pronesl osudnou vtu:
„Mn utekl Ferda!“
 
Idylka s pokojným klimbáním rázem skonila. Všichni jsme vyletli, jako kdy nás šídlem píchne a zaali hledat keka. Hledali jsme skoro do plnoci a nenašli. Unaveni jsme padli do postelí a odevzdali se osudu s tím, e ráno bývá moudejší veera. Jenom já mla špatné spaní. Celou noc jsem vidla zniené a rozkousané vci a dokonce Ferdu samotného. Vesele mi tancoval ped oima, prskal, ukazoval ostré zuby a drápy a posmíval se mi:
„Ha, ha, jen si hledej, ty huso. Stejn m nenajdeš!“
 
Mli jsme víc štstí ne rozumu a ráno jsme ho našli schouleného na schodech. Byla jsem ráda, e to tak dopadlo, a Ferda šel pod zámek. Z píhody však vytil Jiík. Ferda se mu toti dostal do školní aktovky a pustil se do nmecké uebnice. Musela se mu krásn kousat, protoe nemla tvrdé desky. Zbyly z ní jenom cáry a já potom lítala po Kutné Hoe a shánla novou uebnici. Tenkrát to nebylo lehké, ale povedlo se asi po tech dnech. Jiík se ale celé dva týdny vymlouval ve škole, e se nemohl pipravit na hodinu nmeckého jazyka, protoe mu keek seral uebnici. Co se velmi líbilo jeho spoluákm, mén však paní uitelce. Jestli se na m dosud koukala skrz prsty, tak te jsem se díky Ferdovi stala ernou ovcí celého SRPŠ a své nálepky jsem se po dobu synovy docházky do základní školy ji nezbavila.

Zaínala jsem mít našich pátel pomalu dost a pemýšlela jsem, jak se jich zbavit, ani bych urazila synovo estetické cítní. Pomohl mi osvdený prostedek – as. Zvíátka zaala najednou poznenáhlu sama od sebe mizet z našeho domu, protoe je nahradila jiná Jiíkova záliba úmrná jeho vku. Metallová a rocková hudba. Celý barák se otásal decibely, „bezvadní, super“ zpváci vali do omrzení nesmyslné texty, piem jim na všechno staily tak tyi tóny, Jiík se vlnil do taktu, dupal jako k a tásl hlavou tak, e jsem se bála, aby si neudlal nco s krní páteí. Drazn a opakovan jsem ho ádala o ztlumení kulturní produkce. Sice poslechl, ale to vydrelo jenom asi dv minuty a navíc jsem musela vydret synv všeíkající pohled o mé inteligenci, která u níe klesnout nemohla. S povzdechem a pocitem beznadje jsem se odebírala do koupelny, plácávala si na hlavu mokrý hadr a polykala prášky proti bolesti. A tu jsem si pokadé s láskou a vdností vzpomnla na naše nkdejší nmé kamarády. Vdy to byli vlastn milí, pátelští tvorové a špatn se nám s nimi pece jenom neilo.
 
Hana Štainerová
* * *
Kolá Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma