Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kdy tamtamy hmí…

Tko je lovku samotnému a podle zákon pírody si od prvopoátku hledá vhodný protjšek. Takové seznámení se me udát všelijak. Vedle tradiních zpsob, jako teba návštvy spoleenských, kulturních a sportovních akci, existuje i ada dalších moností, kterak klofnout toho správného chlapa. V dnešní dob sem hodn patí seznámení po internetu. Me zapracovat i náhoda, fantazii se ádné meze nekladou. Moje kamarádka našla originální zpsob seznámení a vymyslila si za tím úelem plán o dvou variantách. Ve veejném dopravním prostedku si vyhlédla vhodný protjšek, šikovn se k nmu pitoila, poádn mu dupla na nohu a s milým úsmvem pravila:

„Ach, promite, pane, já nerada.“

Potom u se to vdycky njak vyvrbilo. Bu vyhlédnutý mu na omluvu neslyšel a sdlil kamarádce na rovinu a z plných plic svj názor. Ta ji na nic neekala a podle plánu varianty A na nejbliší stanici rychle vystoupila. Anebo se z nj vyklubal kavalír, jemu pomalu modrající bolavá noha nevadila a jen chápav pronesl:

„Ale sleno, vdy se nic nestalo, mám ješt jednu.“

V tomto pípad nevystoupila a pokraovala ve smyslu plánu s variantou B. To u bylo delší a zajímavjší.
I já jsem se se svým druhým manelem seznámila úpln nevšedn. Prost jsem po rozvodu zstala se synem sama, jak se to nkdy v ivot stává. Nemla jsem zájem o dalšího partnera, trpká ivotní zkušenost ve mn zstávala a já se bála, abych zase nešlápla vedle. ili jsme tyi roky sami pro sebe a bylo nám dobe. Jenom sousedka Jiina kvli mn nemohla spát a asto mi promlouvala do duše:

„Holka, vdy takhle pece nemeš poád ít. A Jiík by hodného tátu také poteboval. Zkus to, pece nejsou všichni chlapi špatní a podle jednoho nemeš pece soudit všechny!“

V hloubi duše jsem vdla, e má pravdu, ale dlouho jsem odolávala a všechny návrhy ohledn partnera a hodného táty jsem házela za hlavu. Jene sousedka byla vytrvalá a stokrát nic umoilo osla. A tak jsem ve slabé chvilce, kdy jsem se marn mordovala s vlaštovkou pro Jiíka, váhav souhlasila, e tedy zkusím náš ivot zmnit. Sousedka na nic neekala, abych si to zase nerozmyslela, a pustila se s vervou do práce a do dohazování. Protoe víc hlav víc ví, neváhala zapojit další poetné kamarádky, které velice rády piloily ruku k dílu. Tamtamy hmly na plné pecky a já se stala známou, co je na malomst významná událost. Mui bez rozdílu vku na m významn mrkali a svou sympatii mi dávali najevo mnohoznanými posunky a gesty. Zato enské m nemohly vystát, pohrdav si m mily rentgenovým pohledem a nenechaly na mn nit suchou. Všichni všechno vdli, jenom já, zabednný a dvivý pitomec, zase nevdla nic a ila normáln jako dív.

 
 
Jedna snaivá dobrá duše šíila mé kvality a klady tak horliv a dlouho, a se její soused naštval, protoe u nemohl vodopád chvály dál poslouchat, a pravil:
„Helejte, Karasko, kdy je ta enská takový zázrak, tak jí nabrnknte mého bráchu. ena mu utekla s mladším, ije sám se synem a poádnou enskou by také poteboval.“

ekl to asi jenom tak, aby se dotrné a neúnavné sousedky zbavil. Jene kámen úrazu byl v tom, e vše slyšela jeho manelka. Rázná, energická ena inu, která m osobn znala, a rozjela kampa jako hrom.

Nejprve ke mn mé drahé pítelkyn zašly na kafe a šetrn m seznámily se stavem vci. Jakmile jsem nabrala ztracený dech, stroze jsem je odbyla, ani bych ocenila jejich snahu: „Kdy jste si to upekly, tak si to také snzte a toho slavného bráchu si nabrnknte samy. Já nikoho nechci!“

Huely do m však tak dlouho, a jsem nakonec souhlasila, e se tedy s oním pánem setkám. Ale ne sama! e pi tom budou taky i s dtmi. Byla jsem rozhodnuta kafe petrpt a hned potom nezvaného nápadníka poslat rázn tam, odkud pišel. Byl domluven termín a moje dobré duše se opt daly s chutí do díla. Zaaly ihned zkrášlovat náš byt, piem neváhaly a pitáhly do našeho skromného píbytku lepší kusy nábytku ze své vlastní domácnosti. M by nejradši poslaly na týden do salonu krásy, ale pro m by tam stejn mli zaveno. Tak m alespo obarvily a do mých pírodních hndých vlas udlaly melíry všeho druhu a barvy. Dalo mi potom hodn práce, abych se zase vrátila k pírod a své drahé pítelkyn neshodila ze schod. Jene mi vysvtlily, e první dojem je rozhodující a veledleitý a e se pro nj musí nco vydret. Trochu jsem se uklidnila, ale co jsem si o tom všem myslela, to radši nebudu rozvádt.

Stejn tak tomu bylo i na druhé stran u mého potencionálního nápadníka. Jmenoval se Milan, il se synem Romanem na vesnici vzdálené asi 30 kilometr. O domácnost se staral sám a vaila jim jeho maminka. A nad nic netušícím Milanem se zaala stahovat neviditelná smyka za úelem polapení a oenní. Hlavními aktéry se pochopiteln stali bratr se švagrovou a vedli si, jak jinak, velmi razantn a cílevdom. Jednou v pátek odpoledne mu zavolali do práce:
„Milane, pije zítra dopoledne. Ale sám! A dej se do poádku, ohol se, vezmi si kvádro a kup kytku. Máme pro tebe enskou!“

A ne se stail na nco vyptat, radši rozhovor ukonili. Myslel si, e je to njaká bouda, protoe Pelouáci byli takoví dobráci. Pesto v sobotu sedl do auta a jel. enská, neenská, jel jenom tak, jako jindy. Tedy normáln obleen, neoholen a bez kytky. Kdy dorazil, ekalo ho pekvapení. Krom domácích bylo pítomno asi pt dalších lidí. Všichni pochopiteln vdli, o co se jedná, a hned ve dveích se na nj sesypali jako vosy. Jak to vypadá a kde má kytku? Takhle e chce jít na námluvy? Nejvíc se do nj pustil sám bratr:
„No love, jak si to pedstavuješ? Tak my ti tady konen seeneme poádnou enskou a ty si pijedeš jako vagabund!“
„Ale vdy já o niem nevím, nic jste mi poádn neekli, myslel jsem si, e je to zase njaký váš vtípek,“ bránil se ubohý adept na seznámení.

A tak se o pekot vysvtlovalo a informovalo a nikdo Milana ani nepustil ke slovu. Mezitím ho zaali všichni dávat dohromady a vylepšovat. Co bylo nové, pjené obleení, nový úes, dolíení bílých míst po ostíhaných kotletách, opatení kytky, nakazování, jak se má chovat, co má a co nemá dlat, co má a co nemá íkat. Aby všechno vydrel, otevela se láhev njakého koaku a kadý, aby to ostatní nevdli, ho chtl tímto zpsobem podpoit. To u vidl, e je zle a chtl se sebrat a utéct. Zkusil to nkolikrát, ale i s tím u se poítalo dopedu a poád ho nkdo hlídal. Navíc zapracovaly nervy a on se místo chystaného útku musel poád astji odebírat na onu místnost, kam chodil i sám císa pán pšky. Kdy bylo konen všechno provedeno a doladno, vrazili mu do ruky kytku ze zahrádky s velkou ervenou mašlí a šlo se k autu, aby se mohlo vyjet. Všichni se vyhrnuli ven a kadý na nj symbolicky s páním štstí plivnul. Tady vidl poslední monost záchrany:
„Já se vám na to vykašlu, jen vlezu do auta, vybhnu druhými dvemi a máte m vidt. Nikam nepjdu a tu vaši slavnou enskou si strte teba za klobouk!“

Ale bohuel, nic nebylo ponecháno náhod. Švagrová a Jiinina kamarádka ho vzaly mezi sebe na zadním sedadle do kleští. Vzhledem k tomu, e ob dámy mly njaké to kilo navíc a zasedly skoro celé zadní sedadlo auta samy, rozplynula se Milanova poslední šance ke zmizení jako pára nad hrncem.

U nás to vypadalo podobn, navíc tam bhaly ješt ti dti, které v pedtuše neho mimoádného zlobily víc, ne jindy. Po píjezdu, vzájemném pedstavení a pedání pugétu jsme se všichni posadili k velikému stolu, vypili kávu, zakousli kousek koláe a prohodili pár nezávazných frází. A hned nato musely jít dti na práv probíhající pou, dosplí si náhle vzpomnli, e mají ješt njaké neodkladné povinnosti. Zkrátka zstali jsme spolu sami. Byla bych nápadníka nejradši poslala také pry, ale njak to nešlo. Hezky se mi s ním povídalo a dovedl m rozesmát. Návštva se protáhla asi na hodinu s tím, e se teba nkdy zase sejdeme. Setkávali jsme se dál a po ase jsme jeli k Milanovi na návštvu.

A já poznala, jak pravdivé je eské písloví, e odíkaného chleba bývá v ivot nejvtší kus. Po rozvodu jsem se toti zaekla, e chlapa s barákem a se tchyní nechci do nejdelší smrti ani vidt. A te? Jednopatrový rodinný dm jako hrad s velkou zahradou a tchyn hned dv! Milanova maminka a babika. Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Ob byly moc hodné a majetek ješt nikomu štstí a spokojenost nepinesl. Dalším pekvapením pro nás všechny bylo chování Dášeny, fenky bílého foxteriéra. Byla vrná a bezmezn oddaná domácím, cizí lidi však bez výjimky nesnášela. Jakmile šel nkdo jenom okolo plotu, mohla se zbláznit, jak zuiv štkala a vyhánla všechny ze svého teritoria. A návštva do domu? To se musela Dášena poádn zavít, aby nkomu neublíila. Pi naší návštv se na ni v rozilení zapomnlo. Jak by také ne, ona cizí enská do baráku pece také není ádná malikost. Ale svte div se! Dášena si m nejdíve pátrav prohlédla, oichala a potom si pede m lehla na zem a zaala mi lízat nohy. Snad v té chvíli vdla víc, ne my všichni dohromady a vycítila svým zvíecím pudem dalšího blízkého lovka. Sehnula jsem se a pohladila ji po hlav, ím jsem si vyslouila pátelské olíznutí ruky.

„Jéišmarjá, radši ji nechte, ona by vás mohla kousnout, nezná vás a mohla by vám nco udlat!“ varovala m se strachem paní tchyn. Ale my u jsme se s Dášenkou skamarádily a zstaly pítelkynmi a do její smrti.

A po njakém ase jsem se dozvdla, jak moc se chtl Milan dostat pod pantofel a co všechno hned po našem prvním setkání nasliboval bratrovi a švagrové. A nebyla to jenom jedna flaška! To byla pímo elezná zásoba. Sliby chyby, ve finále nedostal brácha nic. Zato my tyi jsme dostali novou šanci a proili jsme spolu dlouhá a spokojená léta.

 
Hana Štainerová
* * *
Fotokolá © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 07.06.2020  18:16
 Datum
Jmno
Tma
 07.06.  18:16 Von