Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak faraoni kondomy objevili

Kdo by neznal egyptské faraony! Bohy, kteí sestoupili na Zem a jejich význam byl a je pro lidstvo obrovský. Odkaz faraón peil tisíciletí a zstal i v dnešní dob stále ivým. Avšak jejich jmenovci, malinkatí mravenci, to jsou potvory! Kam se dostanou, zanechávají po sob spouš a zkázu. Setkala jsem se s nimi zatím jenom jednou a bohat mi to stailo.

Po ukonení studia jsem nastoupila do hotelu Nádraí v Pardubicích jako provozáka. K hotelu patila i velká restaurace s bufetem a celé zaízení mlo v tehdejší dob velmi dobrou úrove i povst. Práce bylo opravdu hodn, ale to mi nevadilo a mezi lidmi jsem byla ráda. Za recepním pultem sedávaly opravdové dámy. Naesané, obleené do tmavomodrého kostýmku s bílou halenkou, které by za ádnou cenu neztratily povinnou slušnost, glanc a úctu k hostm a kterým jejich zamstnání tak trochu pešlo i do osobního ivota. V recepci byl k dostání i tzv. doplkový prodej – pohlednice, cigarety, upomínkové pedmty a jiné „nutné“ zbytenosti, ale i potebnosti…

Jednou odpoledne za mnou pibhla paní recepní celá vydšená:
„Paní provozní, prosím vás, pojte se mnou. Stala se mi taková nepíjemnost. Prodala jsem pánskou ochranu a zákazník pibhl z pokoje dol do recepce celý rozladný, e je vadná. Mn je to takové inantní, prosím vás, pojte k tomu se mnou.“

Všeho jsem nechala a šla hned do recepce. Tam u s rozpaitým úsmvem pešlapoval menší tlnatý tyicátník s pleší a v ruce drel nenápadnou tyhrannou, papírovou krabiku. Vdla jsem, e mu nesmím dát as, a proto jsem hned spustila:
„Váený pane, my se vám hluboce omlouváme. Nevdli jsme, e je zboí nekvalitní a je nám to velice líto. Prosíme vás za prominutí a vadný kus Váv samozejm vymníme.“

Zákazník se s pochopením usmál a zamumlal nco ve smyslu, e se nic nestalo. Popadl novou krabiku a mazal pes dva schody nahoru na pokoj, kde ho ji netrpliv oekávala jeho partnerka. Povaovaly jsme vc za vyízenou a kadá šla opt po své práci. Ale netrvalo dlouho a paní recepní pibhla, celá bílá rozilením, znovu:
 „Paní provozní, on je tam zase! Prý to bylo taky závadné, ve tam na m a nadává mi. Prosím Vás, pojte se mnou!“

To u bylo horší. Zákazník se neusmíval, nýbr nadával jako špaek.
Musela jsem vynaloit veškerou svou výmluvnost, abych situaci ustála. Znovu jsme se omluvily a zboí vymnily. Tentokrát dostal pán pro klid duše hned dv krabiky. Trochu se uklidnil a s brbláním odešel nahoru do pokoje.

„Snad to bude v poádku,“ uklidovaly jsme se s paní recepní navzájem. Ale byla v nás stejn malá dušika, protoe ob dv jsme si dovedly pedstavit dsledky, kdy by se celá záleitost mla opakovat. Naše obavy byly na míst. Nic nebylo v poádku! Ani ne za pl hodiny se po schodech s evem a vraedným výrazem piítil rozilený zákazník, vztekem rudý jako krocan. Jednu pánskou ochranu ml naraenou na hlav, druhou obma rukama roztahoval a hned, jak nás uvidl, spustil:
„Vy staré arodjnice, co jste mi to prodaly? Vdy je to samá díra! Já to ale takhle nenechám, budu si stovat, dám to do novin a poádek udlám. Já s vámi ješt zatoím! A jestli mi pijdou alimenty, dám vás všechny k soudu!“

O paní recepní se pokoušely mdloby, já byla hrozn vydšená, ale pi pohledu na voucího zákazníka se slušivou epikou na hlav se mi chtlo strašn smát. Na pomoc museli pijít íšníci, protoe jak byl pán v rái, urit by nezstalo jenom u slov a on by si to s námi vyídil run a strun.

Byla z toho velká mela. Hotel Nádraí se opravdu dostal do místního tisku a smála se mu plka msta. Na obranu nás zamstnanc musím vše uvést na pravou míru. Zamstnanci za to nemohli. Mohli za ta faraoni – malinkatí mravenci, kteí se njakou tajnou cestikou dostali do uzamené skíky se zboím a guma jim náramn zachutnala.

Alespo e sešlo ze slibovaného soudu a z aliment.
Ovšem nebyly jenom šastné konce, mnohdy jsme mli nahnáno všichni. V Pardubicích je toti enská vznice, íkalo se jí Pracovna. Umísovaly se do ní lehí pípady a vzekyn skuten pracovaly. Mezi jinými innostmi to bylo navlékání korálk, které se asi prodávaly na trh. Pebytené zboí se dávalo do krabic a zakopávalo na neobdlaném poli za betonovým plotem s ostnatými dráty. Jako dti jsme tam asto chodily, kopaly, hledaly „poklady“ a soutily, kdo bude mít delší šru korálk. Ale to jenom tak na okraj. Kdy byla amnestie a došlo k hromadnému propouštné vzeky, vedla jejich první cesta do Nádraní restaurace. Bouliv se mezi sebou vítaly, alkohol tekl proudem a jejich slovník? To se nedá povídat. Chovaly se zcela bez jakýchkoliv zábran, e jsme se my, enské, bály jim vbec pijít na oi a museli nás zastoupit chlapi. A ti mli také nahnáno, i kdy na sob nedali nic znát.

Jene tam pracoval i Karlíek. Svtem nedocenný íšník, který všude byl, všechno znal, všechno uml a rád se blejsknul svými kvalitami ped ostatními. Co mu scházelo na vzrstu, to dohánl pehnaným sebevdomím a úlisným, a protivným a vtíravým chováním. Velké oblib se mezi spolupracovníky netšil, ale pracovník to byl dobrý, tak co. A te vidl Karlíek píleitost, jak se zase jednou ukázat.
„Z eho máte strach, vy bídilové, já na n staím sám!“ pravil rozhodn a vydal se na plac, který jenom dunl. Pistoupil k jedné mladé en sedící ve stedu rozjaené spolenosti, zpsobn se ped ní uklonil a ekl: „Madam, prosím pkn, nemohli byste se chovat trochu tišeji? Rušíte ostatní hosty a k nám chodí jenom samí slušní lidé.“

Madam ho zpraila opovrlivým pohledem a zajeela: „Bokáá, tady to tintítko, ten utinos m napadl! e prý jsme pro n póvl!“
„Cóó?“ ozval se hluboký, podroušený hlas od vedlejšího stolu. A od vedlejšího stolu se zvedla statná a vysoká postava s krátkými, umaštnými vlasy a náznakem vous pod bradou. Tedy, jestli to nebyl spíš Bohouš, protoe pochybnosti byly, jak vidno, patrné ji od prvního pohledu. Boka, dríc v ruce plný pllitr piva, pistoupila rozváným krokem ke Karlíkovi. Volnou rukou ho zvedla do výšky, zatepala s ním a zavala z plných plic: „Tak my pro tebe nejsme slušný lidi, ty nádivo, có? Já ti to v tý tvý kebuli rozsvítím, to budeš umt na drát!“

Pkn si milého Karlíka naštelovala a s pehledem ho praštila pllitrem po hlav. Karlíek šel okamit k zemi a co se dlo pak, to by nejlépe vylíila stará eská pijácká písnika:
Pádla facka, pádla na sále, kdy jsem já tancoval, vélkej rozruch nastal v lókále, kdo ml ruce, ten se pral.

Díky rychlému zásahu elezniní policie se situace brzy zklidnila a újmu na zdraví utrpl jenom Karlíek. V nemocnici mu ošetili etné pohmodniny a boule, na rozbitou hlavu stailo pár steh. Akoliv se Boka snaila, se mohla, Karlíkovi se v kebuli stejn nerozsvítilo a vše zstalo pi starém. Naše restaurace se opt dostala do tisku. Nikoliv však jenom do místního, nýbr do oblastního. A navíc jsme doasn zaznamenali vysokou návštvnost a tím pádem i maloobchodní obrat. No eknte, nebyl to pece jenom úspch?
                               
Hana Štainerová
* * *
Fotokoláe  © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 23.05.2020  18:46
 Datum
Jmno
Tma
 23.05.  18:46 Von