Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oleg,
ztra Matou.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PIJTE POBEJT!

Dlouholetá profesorka hotelové školy a Školy spoleného stravování Hana Sedláková, která vychovala nkolik generací úspšných absolvent a napsala adu skvlých publikací z oboru gastronomie, pronášela ke svým studentm pi prvním setkání na hodin pedmtu nazývaném Obsluha a stolniení tato památná slova: 
„V mém pedmtu se nauíte, jak se chovat k hostm. Slovo pohostinství znamená, e je vaším posláním a páním lidi, kteí k vám do podniku pijdou, pohostit!“. 
Paní profesorku jsem si pedstavovala, kterak se ladn pohybuje se sklenkou kvalitního erveného vína po kobercích Puppu i Alcronu. Ale jist nepohrdla ani dobrou eskou hospodou. Takovou, kde se sice prost, ale chutn vaí, kde jsou isté stoly a obsluha rychlá, nevtíravá a vlídná. Mlo by to být samozejmostí. Není. 

V jednom msteku stedoeského kraje, kde mají kousek od námstí pekrásný park, taky kašnu, kostel a plno kytek, jsme se zastavili na pozdní obd. Restaurace na rohu byla plná lidí, od stolek na pedzahrádce byl píjemný výhled na celý rynk a jídlo z kuchyn nádhern vonlo.

Pan vrchní nás srden pivítal, nicmén upozornil, e pokud chceme jíst, budeme muset dost dlouho ekat. Problémy v kuchyni signalizovala u cedule na pltku: 
„K okamitému nástupu hledáme pomocnici do kuchyn“. 

Byli jsme bláhoví, jen jsme se napili, zaplatili a šli o dm dál. 

Název eská hospoda evokoval pedstavy chutné svíkové i gulášku. Tedy jídel, která doma, zmasírováni kampaní za zdravou výivu, u dávno nevaíme. Ale pece jen obas na lovka pijde chu na nco tuze nezdravého. Nu, mli jsme si ji radši nechat zajít. Staten jsme ignorovali první varování, toti, e hostinec byl poloprázdný. Navíc, výraz tváe pana vrchního napovídal, e se potýká se svými vlastními problémy a náš píchod ho vbec nezajímá. Ale mli jsme hlad, a tak jsme setrvali. 

Abych byla struná: ekali jsme dlouho, jídlo bylo stravitelné, ale s domácí kuchyní, inzerovanou na tabuli venku, nemlo nic spoleného. Z nedostatku jiných podnt jsem sledovala po oku vedlejší a souasn jediný další obsazený stl. 

Pan vrchní ped n pohodil talíe s jídlem a se zjevnou nechutí. Pání dobré chuti si odpustil, v jeho pípad by bylo opravdu kontraproduktivní. Hovor ztichl, všichni nedviv zkoumali pedloenou krmi. Paní v ele stolu nabodla na vidliku brambor a podrobila ho zevrubné obhlídce. A pak, do hrobového ticha, zaznla otázka: „Tohle mají být americké brambory?!“ 

Pan vrchní, moná sám pan majitel, byl ke svým pedchozím strázním zejm stien i absolutní hluchotou, protoe vbec nereagoval. Trochu mi to pipomnlo našeho kocoura, vdy sedí zády, kdy mu teme levity za provedenou lumpárnu. Ale ten natoí alespo jedno ouško... 

Nu, dojedli jsme a zaplatili. Vzhledem k tomu, e duševní i fyzický stav obsluhujícího se nijak nezlepšil, ba naopak se zdálo, e v dob, kterou jsme strávili usilovným výkáním trochu tuhého hovzího, se mu pihodila další nepíjemnost, rozhodli jsme se, e nebudeme jitit jeho u tak tce zkoušenou duši. Šok z vyššího spropitného by urit nevydrel… 

Nkdy mi pipadá, e si lidé pro sebe vyhledávají zcela nevhodné profese, pípadn, e ve své práci trpí rozdvojením osobnosti. Dobrým píkladem by mohla být majitelka rozsáhlého penzionu na malebném stedomoském ostrvku. Opravdu srdená dáma, která vítá své hosty s otevenou náruí. O jejím nelíeném zájmu o hosty zanete pochybovat ve chvíli, kdy dorazíte na veei do spolené jídelny. Personál je neúsmvný, jídelna plná vos. Na talí dostanete jídlo, které ve vás vzbudí podezení, e kuchaka je zcela jist barvoslepá. Polévka brokolicová, dále rizoto s hráškem a k tomu bleouký kuecí ízek a pro zpestení pár nudliek zelí. A pomyslným vrcholem se stává dezert – zelené hroznové víno… 

Na závr pobytu vás opt eká široká hru majitelky, dmoucí se potlaovaným pohnutým z nevyhnutelného louení. Hluboký zármutek nad odjídjící skupinou ji ovšem nijak nebrání v tom, aby nechala sundat ubrusy ješt ped poslední snídaní. 

Take na kadé té tmavé ceduli, lákající íznivé a hladové pocestné do pohostinského zaízení, bych si pedstavovala další citát paní profesorky: 
„Tuto hospodu jsme si neoteveli pouze pro to, abychom vás sedeli z ke. Ale i proto, e nám dlá radost, kdy vám chutná a líbí se vám u nás!!!“ 

A úpln nejlepší by bylo, kdyby to byla pravda…

 
Eva Vlachová
* * *
Ilustrace   © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 18.09.2020  17:31
 Datum
Jmno
Tma
 18.09.  17:31 Von