Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Stípek pro štstí

Mám ráda sobotní rána, zvláš na jae. Pi cest pro noviny a erstvé peivo se rozhlíím, hledám a nacházím stopy jara – kvítky zlatého dešt, kee obalené polorozvitými svtle zelenými lístky… Jak tak jdu a kochám se tou jarní atmosférou, najednou mi nco kupne pod botou. Podívám se a ejhle – šlápla jsem na jeden ze stípk rozbitého talíe. Vypadl z odpadkového koše, nebo je to stopa po manelské hádce? Taky ho mohou mít na svdomí veselí svatebané… Ale a u je to, jak chce, ty stípky m najednou penesly do minulosti. 

Je Bílá sobota a já jdu s babikou asn zrána podél plotu Novotných zahrady na mladé kopivy do velikononí nádivky. Babika je u daleko vpedu, já se za ní loudám a dívám se, co u u Novotných kvete. 

A najednou m a píchne u srdce. Tady má Mirka svou stípkovou zahrádku. V rohu, za rezavým drátným plotem má vystavené své poklady, barevné stípky zapíchané mezi oblázky a sedmikráskami. 

I já jsem mla takovou a vlastn všechny malé abky ve vsi. O prázdninách jsme prolezly všechny okolní skládky a doma jsme hypnotizovaly kadého, kdo práv drel v ruce njaký porcelánový zázrak. Upustí, neupustí? Ale stípek s tak nnou rikou, jaký mla Mirka, v mé v zahrádce chybl. Touila jsem po nm tak, e jsem z toho byla a nemocná. 

Chtla jsem ho vymnit za své dva pomnnkové a s velkým sebezapením jsem na misku vah pihodila i ten s krásn vybarveným ptákem. Vše marno. A te mám pedmt své touhy na dosah ruky! Ne jsem domyslela, sáhla jsem pod pletivo a u byl mj. Ale závratné štstí se nedostavilo. 

Zalila m vlna pocit, ze kterých jsem tehdy rozumla jen jedinému. Byla mi strašná hanba. Slunce zašlo za boukové mraky a ptáci v úleku nad tím podlým inem onmli. Stípek v dlani m pálil jako mince vytaená z kováské výhn. V miku jsem ho vrátila zpátky. Tak rychle, e se mi rezavý drát plotu zaízl do hbetu ruky. Babika mi piloila provizorní obvaz z jitrocele, vyslechla mou zpov a tak njak smutn se usmála: „A je ti ten stípek ke štstí, dvenko…“ 

Víc ani íkat nemusela. Spíš citem ne rozumem jsem jednou pro vdy pochopila, e a lovk po nem touí sebevíc, neme jen tak jít a vzít si to. e šrámy na duši sice nikdo nevidí, ale to neznamená, e tam nejsou. A e meme ztratit mnohem víc, ne získáme. 

Škrábanec se hojil dlouho, ale mnohem delší dobu k vyléení si vyádala rána na duši. Musela jsem tu bolest vykoupit jinou – všechny své poklady jsem zabalila do kapesníku a Mirce je odnesla… 

Sehnula jsem se a jeden stípek s malou nnou rikou jsem sebrala. Trochu v dlani zastudil a náhle jsem mla pocit, e se kruh uzavel. A závan vtru, vonícího jarem mi zašeptal: „To je pece stípek pro štstí, dvenko…“  

 
Eva Vlachová
* * *
  Ilustrace © Iva Pospíšilová http://www.bitmapsisters.com/

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 11.04.2020  15:38
 Datum
Jmno
Tma
 11.04.  15:38 Vlasta
 11.04.  08:38 Von